Nedělní miniglosy č.792

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu tradičně doma v Dobřichovicích, abych hlavní miniglosový text dopsal jako obvykle mezi 14:00 a 17:00 hod., kdy budu opět "úřadovat", ve své "kavárenské kanceláři" naproti Bílé labuti.

--------------------------------------------------------------------------------------------

Tento týden už byl po drobném vykolejení celkem tradiční a trávil jsem ho většinou mezi svým zaměstnáním a bydlištěm. No a každý "normální" týden uzavírám už víc než 16 let Nedělními miniglosami, naším svérázným blogovým týdeníkem, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat už u 792. vydání. 

I tento týden se mi nakonec podařilo zveřejnit dva nové články: Nejprve jsme si na chvilku zašli do naší Fotolaboratoře, kde je v rámci testování dovoleno i mnohé z toho, co normálně neděláme, abychom si z různých předložených variant vybrali, Kolik barvy si pustíme do obrázku.  V pátek jsem se vám přiznal ke své nechuti k investicím skoro všeho druhu (o těch citových to samozřejmě neplatí ;-)) v článku O výnosné investici do alkoholu. Z o něco starších článků ještě jednou připomenu např. text Zapomeňte na uřknutí, v němž jsem představil malý dárek, který mi známí přivezli z ostrova Thassos, snad ne úplně tradiční "předvolební" textík Půjdete volit v pátek nebo v sobotu? a svůj nedávný nový překlad básničky Christiana Morgensterna Dva oslové. 

Nedělní miniglosy č.791

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který už opět - po minulém vykolejení z tradičního řádu - píšu doma v Dobřichovicích. A dnes odpoledne nejméně mezi 14:00 a 17:00 hod. budu už opět "úřadovat", tzn. i dopisovat hlavní miniglosový text, jako obvykle v kavárně naproti Bílé labuti.

--------------------------------------------------------------------------------------------

V pondělí jsem oficiálně předal ve správném počtu všechna zvířata, která jsem měl v předchozím týdnu na starosti, zpět jejich rodině, která se navrátila z dovolené v Řecku, takže tento týden už byl pro mě zase o něco "normálnější" než ten předchozí. No a je-li týden "normální", končívá standardně Nedělními miniglosami, naším svérázným blogovým týdeníkem, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už více než šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat už u 791. vydání. 

Po návratu do normálního rytmu se mi v týdnu podařilo zde na blogu publikovat opět dva nové články: Nejprve jsem v článku Zapomeňte na uřknutí představil malý dárek, který mi známí přivezli z ostrova Thassos. Ve druhém článku jsem pak ukázal pracovní verzi letáčku/pozvánky k příležitosti  své nové malé fotografické výstavy v Divadle KÁMEN na pražské Invalidovně. Z minulého období mohu ještě jednou připomenout Úmrtí Zdeny Salivarové - Škvorecké, neobyčejné ženy, která se zasloužila o vydání více než dvou stovek knih, jež měly původně být kvůli svým autorům nebo zpracovávaným tématům odsouzeny k zapomenutí, dále snad ne úplně tradiční předvolební textík Půjdete volit v pátek nebo v sobotu? a svůj nový překlad básničky Christiana Morgensterna Dva oslové. 

Nedělní miniglosy č.790

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který ovšem nepíšu jako obyčejně v Dobřichovicích, ale ve vlaku do Jílového u Prahy, kde musím ještě dva dny pečovat o svěřená zvířátka, což jsem slíbil kamarádovi, který odjel na dovolenou do Řecka. Trochu mu ten pobyt v mém milovaném Řecku závidím, ale co, však na mě snad Řecko taky ještě pár měsíců počká. Všechno nasvědčuje tomu, že tentokrát se do tradičního místa mého nedělního psaní - do kavárny naproti Bílé labuti, kde jinak bývám v neděli k zastižení pravidelně nejméně mezi 14:00 a 17:00 hod., asi nedostanu, ale budu psát mimořádně právě z Jílového. V celém týdnu jsem hodně pendloval a pořád jsem odněkud někam jezdil, tak bych si aspoň v neděli odpoledne a vpodvečer mohl dát pokoj :-). 

--------------------------------------------------------------------------------------------

Na závěr týdne, jehož podstatnou část jsem strávil na cestách mezi Dobřichovicemi, Bulovkou a Jílovým u Prahy, a který v pátek a v sobotu okořenily tradiční Dobřichovické vinařské slavnosti, při nichž jsem měl báječnou příležitost potkat se s řadou známých a ochutnat spoustu vzorků výborných vín, se mi přece jen podařilo vyšetřit si trochu času i na Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už více než šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u "mírně jubilejního" vydání s číslem 790. 

I když - jak už jsem uvedl - byl tento týden opravdu netradiční a rušný, takže doma jsem strávil vlastně jen několik efektivních hodin, podařilo se mi zde na blogu publikovat dva články: Malou připomínku Úmrtí Zdeny Salivarové - Škvorecké, neobyčejné ženy, která se zasloužila o vydání více než dvou stovek knih, jež měly být odsouzeny k úplnému zapomenutí, a která nám zanechala mimo jiné i jeden svůj významný román s nenápadným a z čistě marketingového pohledu asi ne úplně šťastným názvem Honzlová. Druhým článkem pak byla vlastně první upoutávka na mou příští fotografickou výstavu, která se ovšem nakonec stala i malou předvolební úvahou, Půjdete volit v pátek nebo v sobotu? Z předchozího období ještě jednou připomenu svůj nový překlad básničky Christiana Morgensterna Dva oslové, což už je zdejší jedenáctý morgensternovský textík, článek Jak jsem si koupil obraz a co z toho vzešlo a protože tento týden tu nemám žádné nové fotky, přidám i fotočlánek  Malování velmi krátce zapadajícím sluncem,  ve kterém jsem představil několik nových experimentů se svou originální fototechnikou.

Nedělní miniglosy č.789

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v Dobřichovicích. Vlastní obsah článku pak přidám jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět v kavárně naproti Bílé labuti, kde bývám v neděli k zastižení pravidelně nejméně mezi 14:00 a 17:00 hod. :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Po minulé neděli, kdy vyšly ke zvláštní soukromé příležitosti poprvé v blogové historii se speciálním svátečním dovětkem, jsou dnes Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti, opět ve standardním formátu. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u vydání s číslem 789. 

Uplynulý týden byl o dost rušnější, než jsem si ho původně naplánoval, takže se mi v něm podařilo zveřejnit jediný nový článek: Po deseti měsících jsem si přeložil další, celkově už jedenáctou básničku Christiana Morgensterna Dva oslové, do které se mi původně moc nechtělo (důvody jsem popsal v článku), ale nakonec se čas naplnil a nové nekomplikované morgensternovské šestiverší přece jen vzniklo. Jako obyčejně jsem přiložil i několik dalších zajímavých českých překladů na ukázku. Z předchozího období ještě připomenu článek Jak jsem si koupil obraz a co z toho vzešlo, fotočlánek  Malování velmi krátce zapadajícím sluncem,  ve kterém jsem představil několik nových experimentů se svou originální fototechnikou, a fotoreportáž Večer pro klášter v Chotěšově z míst, kde jsem loni touto dobou ukazoval veřejnosti svoje fotky během samostatné výstavy s názvem Povznášení. 

Nedělní miniglosy č.788, dnes s netradičním svátečním dovětkem

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v Dobřichovicích, a protože dnešní den je pro mě dnem svátečním, doplnil jsem ho o mimořádný sváteční hudební dovětek. Vlastní obsah článku pak přidám jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět v kavárně naproti Bílé labuti, kde bývám v neděli k zastižení pravidelně nejméně mezi 14:00 a 17:00 hod. :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Po týdnu, který byl pro mě do značné míry vykolejený kvůli vyšetření, jemuž jsem se několik let úspěšně vyhýbal, aby mě nakonec přece jen k mé nelibosti dostihlo, obklíčilo a přemohlo, jsem zase nabral celkem normální směr a rytmus, takže s nastávající nedělí opět přicházejí tradiční Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u vydání s číslem 788. 

V uplynulém týdnu jsem zveřejnil dva nové články: Napřed jsem pro své čtenáře popsal, Jak jsem si koupil obraz a co z toho vzešlo (ostatně nově pořízený obraz, o kterém v článku byla řeč, mám i teď při psaní úvodníku na dohled a i po týdnu se mi pořád líbí :-)). Druhým článkem byl fotočlánek Malování velmi krátce zapadajícím sluncem,  ve kterém jsem představil několik nových experimentů se svou originální fototechnikou, na které bylo při mé poslední návštěvě na staňkovské zahradě opravdu jen pár chvilek času, než se obloha zatáhla. Z předchozího období ještě jednou připomenu fotoreportáž Večer pro klášter v Chotěšově a zprávu o moc zajímavém nálezu v dobřichovické knihobudce Svérázné knižní vzpomínky na Šimka s Grossmannem. No a na závěr tohoto bilančního odstavce připomenu, že rozsáhlá fotografická Výstava Tona Stana v Městské knihovně v Praze byla prodloužena až do 5. října 2025.

Nedělní miniglosy č.787

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v Dobřichovicích, vlastní obsah článku pak doplním jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět v kavárně naproti Bílé labuti, kde bývám v neděli k zastižení pravidelně nejméně mezi 14:00 a 17:00 hod. :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Minulou neděli měly Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti, přestávku a jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u vydání s číslem 787. Musím připustit, že jsem se minulý víkend opravdu nenudil a na psaní blogu bych býval nenašel ani čtvrthodinku, takže se ohlášená přestávka ukázala být optimálním řešením dané situace.

V mezidobí od posledních vydaných Nedělních miniglos jsem zveřejnil čtyři nové články: Po druhé polovině poznámek z nedávno dopopsaného zápisníku formátu A6 s tvrdými deskami následovala malá úvaha Vrací se pachatel na místo svých činů?, která je odrazem toho, že se přede mnou ukázalo hned několik událostí s návratem na různá místa činu počítajících. Podělil jsem se s vámi o fotoreportáž Večer pro klášter v Chotěšově i o moc zajímavý nález Svérázné knižní vzpomínky na Šimka s Grossmannem  v dobřichovické knihobudce. Z předchozího období ještě jednou připomenu článek Pěkně velké kukátko do vesmíru aneb Jak šel rok o své dosud největší vyrobené fotografii a mohu ještě doplnit, že rozsáhlá fotografická Výstava Tona Stana v Městské knihovně v Praze byla prodloužena až do 5. října 2025.

Nedělní miniglosy č.786

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v Dobřichovicích, vlastní obsah článku pak doplním jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět v kavárně naproti Bílé labuti, kde bývám k zastižení pravidelně nejméně mezi 14:00 a 17:00 hod. :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Oproti předchozímu týdnu se ten právě uplynulý celkem stabilizoval v práci i v soukromí. V pondělí jsem odvezl jedné známé obrázek z berounské výstavy, ve čtvrtek se nám podařilo přenést hotový velký obraz formátu 160x110 cm z tiskárny do bytu, kde bude definitivně umístěn (viz dále odkaz na jeden z nových blogových článků), a v sobotu jsem se dozvěděl, že můj koncept pro malou podzimní výstavu v Divadle Kámen byl přijatý, takže se těším, že se třeba s některými z vás v době od října do prosince uvidím v tamní malé kavárně vybavené dočasně mými obrazy, tentokrát striktně černobílými.

Tato neděle je ještě "normální", aspoň tedy v tom smyslu, že opět vycházejí Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u vydání s číslem 786. Zato příští víkend bude trochu náročnější a skoupější na čas, vypravím se totiž na cestu do Chotěšova (na tradiční Večer pro klášter, kterého jsem se loni zúčastnil na své tamější výstavě jako aktér a letos bych si to taky rád užil jako obyčejný návštěvník) a do Staňkova (třeba se zase podaří něco nového nafotit na tamější kouzelné zahradě). Obávám se tedy, že na Nedělní miniglosy se tentokrát nedostane, ale věřím, že mi to místní štamgasti prominou. Rovněž tímto hlásím, že příští neděli (3.8.) určitě nebudu k zastižení ve své "kavárenské kanceláři" naproti Bílé labuti, to jen pro případ, že by se mě někdo ze zdejších milých čtenářů rozhodl překvapit a přijít pozdravit. Jak to tam beze mě v neděli vydrží, bůh suď...

V uplynulém týdnu jsem nakonec opět zveřejnil dva nové články: Ve středu jsem vybral pár poznámek ze svého dalšího - po dvou a půl roce nedávno definitivně popsaného - příručního sešitku a vyšel z toho článek Další popsaný zápisník formátu A6 s tvrdými deskami, zatím tedy jeho první část. V pátek jsem pak článkem Pěkně velké kukátko do vesmíru aneb Jak šel rok uzavřel skoro přesně jeden rok dlouhou cestu vedoucí k mé zatím největší vyrobené fotografii, o které jsem se zmínil již v prvním odstavci. Z předchozí doby si dovolím ještě jednou připomenout stále probíhající rozsáhlou fotografickou Výstavu Tona Stana v Městské knihovně v Praze, rýmovanou miniaturku Zasloužilý umělec a text  O starém prázdninovém vzkazu, odkazujícím na mé velmi netradiční "prázdniny" roku 1997, kdy jsem opustil místo učitele přírodních věd a vstoupil jsem ze dne na den do úplně jiného oboru. 

Nedělní miniglosy č.785

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v Dobřichovicích, vlastní obsah článku pak doplním jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět v kavárně naproti Bílé labuti, kde bývám k zastižení pravidelně nejméně mezi 14:00 a 17:00 hod. :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Ufff, tak jsem byt jakžtakž stihl připravit na první návštěvu zákazníků, kteří si v pátek přijeli pro fotky vybrané na nedávné berounské výstavě. Tam, kde dříve byla prostá ložnice, je dnes přes den ateliér se spoustou obrazů, fotografických knih a časopisů a všeho, co k focení patří. Zázemí ateliéru dělá nově zprovozněný pokoj/knihovna, kde je taky možné na pár obrazů narazit. Obě místnosti pak propojuje rovněž nově přeorganizovaná hala, kde jsou na stěnách další obrazy. Mám radost, že se to vše podařilo zvládnout a teď už jen přivítat ty správné návštěvy :-). 

Tento týden byl jako na houpačce: Po celkem slušném začátku se vlivem určitých pracovních komplikací zhoupl ve své polovině do výrazného záporu, ze kterého doslova vylétl v pátek, kdy jsem měl jeden den volna, abych stihl všechny aktivity, které se mi nastřádaly - domlouvám totiž dvě nové výstavy, úspěšná přátelská návštěva v "ateliéru" taky udělala své a tiskárna mi oznámila, že je k osazení na stěnu klienta připraven můj zatím největší fotoobraz, Okno do vesmíru v rozměru 160x110 cm. V sobotu jsem navrch na velmi příjemné japonské slavnosti Tanabata v zámeckém parku v Dolních Počernicích potkal spoustu svých známých - "japanofilů" a zúčastnil jsem se workshopu na téma "Co je to haiku a jak ho psát". Vypadá to skoro jako otřepané "samá pozitiva a sociální jistoty", ale vám se přiznám, že největší radost z celého týdne mi stejně udělala jedna nečekaná prchavá drobnost, kterou kdybych se vám pokusil popsat, zčásti by se tomu nedalo rozumět a z té druhé části byste mě nejspíš považovali za blázna.

Proto by neděle mohla do toho všestranně rozbouřeného týdne vnést aspoň špetku řádu a tradice, takže přišla opět řada na Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u "půlkulatého" vydání s číslem 785.

V uplynulém týdnu jsem opět zveřejnil dva nové články: Nejprve jsem zdejší čtenáře pozval speciální fotoreportáží na výbornou a neobyčejně rozsáhlou fotografickou Výstavu Tona Stana v Městské knihovně v Praze. V pátek jsem naopak přidal jen drobnost - rýmovanou miniaturu Zasloužilý umělec. Z předešlého období se vrátím k článku O soužití s černou obrazovkou, které mimochodem praktikuji i nadále, takže moje večery získaly nový rozměr :-), a k textu  O starém prázdninovém vzkazu, odkazujícím na mé velmi netradiční "prázdniny" roku 1997, kdy jsem opustil místo učitele přírodních věd a vstoupil jsem ze dne na den do úplně jiného oboru. No a na závěr ještě jednou připomenu hodně osobní reportáž Jak jsme na sebe opět po létech kápli s Lacem Déczim - zčásti z veřejného vystoupení tohoto legendárního jazzového trumpetisty u nás v Dobřichovicích, zčásti pak z polosoukromé akce, na které se Laco Déczi prezentoval nejen jako hudebník ale i jako malíř.

Nedělní miniglosy č.784

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v Dobřichovicích, vlastní obsah článku pak doplním jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět v kavárně naproti Bílé labuti, kde už mě dokonce sem tam někdo navštíví, aby viděl, že s tou svou "kavárenskou nedělní kanceláří" nemluvím do větru :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Pořád ještě jsem teprve cca v polovině přeorganizování svého dobřichovického bytu v souvislosti s vytvořením "ateliéru". Trochu jsem si situaci zkomplikoval tím, že jsem začal vyklízet i skříňky a šuplíky, což mě sice přivedlo na stopu spousty dávno zapomenutých drobností, ale výrazně to prodloužilo úklidové práce. Mám ještě pár dní, než dorazí první návštěvníci, tak věřím, že byt dostanu do aspoň zčásti provozuschopného stavu. Jo a taky se mi v pátek podařilo (do)rozflákat si mobilní telefon. Sice nadále fungoval, ale byl už opravdu na odpis, tak mi nezbylo nic jiného, než si po pěti a půl roce pořídit nový. Mimochodem, paní v prodejně mě lákala na "nadupaný foťák" a byla velmi překvapená, když mě jím nijak neohromila :-). Tak teď se snažím jednou rukou uvést do provozuschopné konstelace nový mobil a druhou rukou píšu úvodník k Nedělním miniglosám, našemu svéráznému blogovému týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u vydání s číslem 784.

V uplynulém týdnu jsem zveřejnil dva nové články: Nejprve jsem v článku O soužití s černou obrazovkou  popsal, jak mi po skoro sedmi letech zkolabovala televize a jak jsem se tím nedal rozhodit :-). V textu  O starém prázdninovém vzkazu jsem pak ukázal jednu z drobností, které jsem objevil při výše zmíněném úklidu, papírek se vzkazem, jenž vyvolal vzpomínky na velmi netradiční "prázdniny" roku 1997, kdy jsem opustil místo učitele přírodních věd a vstoupil jsem ze dne na den do úplně jiného oboru. Z předchozího období ještě jednou připomenu fotoreportáž Jak jsme na sebe opět po létech kápli s Lacem Déczim - zčásti z veřejného vystoupení tohoto legendárního jazzového trumpetisty u nás v Dobřichovicích, zčásti pak z polosoukromé akce, na které se Laco Déczi prezentoval nejen jako hudebník ale i jako malíř, a "návod" Jak si o dovolené uklidit byt, abyste ho ochránili proti případným zlodějům.  

Nedělní miniglosy č.783

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v Dobřichovicích, vlastní obsah článku pak doplním jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět v kavárně naproti Bílé labuti, kde už mě dokonce sem tam někdo navštíví, aby viděl, že s tou svou "kavárenskou nedělní kanceláří" nemluvím do větru :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Po týdenní dovolené jsem se opět vrhl do soukolí své běžné práce, což poněkud znesnadňovala tropická vedra. Zároveň jsem po večerech trochu pracoval na kultivaci svého bytu, který je doposud vykolejený tím, že jsem si z ložnice udělal cosi jako ateliér (ještě na to mám 2 týdny času než dorazí první ohlášená návštěva zájemců o moje fotky). Třeba skoro celou sobotu až do půlnoci jsem věnoval vyklízení prostor, na které 15 let nikdo nesáhl a připouštím, že se mi to nedělalo úplně snadno. Ale neděle samozřejmě patří primárně Nedělním miniglosám, našemu svéráznému blogovému týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u vydání s číslem 783.

V uplynulém týdnu jsem zveřejnil dva nové články: Prvním byla fotoreportáž Jak jsme na sebe opět po létech kápli s Lacem Déczim - zčásti z veřejného vystoupení tohoto legendárního jazzového trumpetisty u nás v Dobřichovicích, zčásti pak z polosoukromé akce, na které se Laco Déczi prezentoval nejen jako hudebník ale i jako malíř. Druhým článkem bylo Časoprostorové haiku s pro mě celkem netradiční fotografií. Z předchozího období přidám ještě svérázný "návod" Jak si o dovolené uklidit byt, abyste ho ochránili proti případným zlodějům, a ještě jednou připomenu i to, jak jsem na pár fotkách z našeho rodinného archivu nedávno představil faru a kostel v jihočeském Varvažově, kam jsme kdysi jezdívali za příbuznými na návštěvu a na sklonku 90. let se tu točil známý film Je třeba zabít Sekala (článek Varvažov od strýčka panpátera až k Jiřímu Bartoškovi).  

Nedělní miniglosy č.782

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v Dobřichovicích, vlastní obsah článku pak doplním jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět v kavárně naproti Bílé labuti, kde už mě dokonce sem tam někdo navštíví, aby viděl, že s tou svou "kavárenskou nedělní kanceláří" nemluvím do větru :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Tak jsem si myslel, že týdenní dovolená pro mě bude odpočinková ve všech směrech, ale byla to opravdu naivní představa. Začátek týdne jsem věnoval rozvozu objednaných fotoobrazů z výstavy, z čehož vyplynuly dva velmi příjemné večery s přáteli, kteří si fotky objednali, a dokonce ještě jedna další objednávka. No a když jsem měl trochu času, pustil jsem se do změny uspořádání bytu: V původní ložnici vznikne cosi jako ateliér, kam budu moct zatahovat nebohé zájemce o moje fotky, aby některé z nich mohli vidět na vlastní oči. A v pokoji, který zatím obsahoval jen za asi 15 let namamoněný binec všeho druhu, vznikne regulérní knihovna a zázemí pro zmíněný ateliér. Samozřejmě - podle příslušných zákonů zachování hmoty a energie se binec neztratil, ale zachoval, momentálně je v obýváku, kde od něj každý den trochu ukrajuji, ale bude to ještě trvat. První návštěvu, pro kterou ateliér využiju, mám hlášenou za tři týdny, tak do té doby musí být vše připravené. Nějakou dobu jsem dokonce zvažoval, že bych si udělal úplně volnou a "dovolenkovou" aspoň neděli, ale nakonec jsem se rozhodl ji opět věnovat hlavně Nedělním miniglosám, našemu svéráznému blogovému týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u vydání s číslem 782.

V době volna jsem paradoxně měl čas na zveřejnění pouze jediného blogového článku, kterým byl právě svérázný "návod" Jak si o dovolené uklidit byt, abyste ho ochránili proti případným zlodějům (jen pozor, abyste jim pak nemuseli platit bolestné za případný úraz). Z předešlého období připomenu ještě jednou , jak jsem na pár fotkách z našeho rodinného archivu představil faru a kostel v jihočeském Varvažově, kam jsme kdysi jezdívali za příbuznými na návštěvu a na sklonku 90. let se tu točil známý film Je třeba zabít Sekala (článek Varvažov od strýčka panpátera až k Jiřímu Bartoškovi). No a můj osobní dárek v podobě krátkého videa ze setkání s Lacem Déczim a jeho přáteli Jen si tak zahrát a potěšit taky pořád platí a bude platit pořád, i když ho v tomto pravidelném ohlédnutí nebudu připomínat. 

Nedělní miniglosy č.781

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v Dobřichovicích v astronomy již oficiálně posvěceném létě. Vlastní obsah článku pak doplním jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět v kavárně naproti Bílé labuti, kde už mě dokonce sem tam někdo navštíví, aby viděl, že s tou svou "kavárenskou nedělní kanceláří" nemluvím do větru :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Tento týden byl u mne doslova jako nespoutané rozvlněné moře, od úterka každý den přinesl novou velikou vlnu: V úterý jsem se po dlouhé době viděl se svým dávným spolubojovníkem z vojny, se kterým se nám tak skvěle povídá na různá aktuální i obecná témata, že nám tři a půl hodiny v kavárně utekly snad za čtvrthodinku. I když jsem si to neuměl představit, hned středa úterní zážitky ještě trumfla, protože strávit podvečer a večer až po okraj noci s nepočetnou společností kolem legendárního trumpetisty Laca Décziho a samozřejmě především s ním samotným, s jeho hudbou a jeho obrazy, to je opravdu zážitek, na který - doufám - ani pan Alzheimer, přijde-li v dohledném budoucnu ke mně na návštěvu - nedosáhne. V pátek jsem byl v jedné žižkovské hospodě/restauraci na komentované prohlídce - v takovém prostoru - překvapivě introvertně sevřené výstavě fotografky Zuzany Málkové a seznámil jsem se s řadou zajímavých žižkovských usedlíků obývajících nebývale pohledné starodávné pavlačové prostory. V pátek jsem se sešel s výborným kamarádem, který většinu času tráví v USA a neviděli jsme se řadu let (jestli to tu opět čte, moc zdravím a děkuji za dlouhodobou přízeň :-)) a v sobotu jsem ten celý košatý program završil tím, že jsem přebíhal mezi vycházkou Pražských domů Klimentskou a Lannovou ulicí a hojně navštívenou vernisáží velké fotografické výstavy WOMEN v ambitu kláštera Panny Marie Sněžné. V mezidobí jsem si domluvil dvě další vlastní výstavy, připravil jsem k převzetí autorské tisky objednané v průběhu berounské výstavy a taky jsem jen tak mimochodem každý den chodil normálně do práce. Takže není divu, že jsem si na příští týden vzal volno, abych všechny podněty uplynulého týdne vstřebal a nějaké nové zase pořídil :-). Neděli ovšem neokupuje žádný jiný program, tak ji mohu opět věnovat hlavně Nedělním miniglosám, našemu svéráznému blogovému týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u vydání s číslem 781.

I když jsem se ke svému blogu dostal po minulých Nedělních miniglosách až v pátek, stihl jsem nakonec přidat dva příspěvky: V prvním jsem na pár fotkách z našeho rodinného archivu představil faru a kostel v jihočeském Varvažově, kam jsme kdysi jezdívali za příbuznými na návštěvu a na sklonku 90. let se tu točil známý film Je třeba zabít Sekala (článek Varvažov od strýčka panpátera až k Jiřímu Bartoškovi). V sobotu jsem pak k příležitosti jednoho velmi nechtěného výročí přidal malý osobní dárek v podobě krátkého videa ze setkání s Lacem Déczim a jeho přáteli Jen si tak zahrát a potěšit. Z předešlého období ještě jednou přidám několik svých diváckých postřehů z divadelního představení Semaforské Kytice a článek Černošický Banksy o tom, jak se taky dá vypořádat s neomaleným hlasitým telefonistou ve vlaku. 

Nedělní miniglosy č.780

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který už zase píšu v Dobřichovicích u otevřeného okna, z něhož na mě dýchá nefalšované léto. Vlastní obsah článku pak doplním jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět v kavárně naproti Bílé labuti, jestli tam tedy v tomhle vedru dojedu a neponořím se raději někde cestou do chladivé kašny :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Tento týden se rozvíjel poznenáhlu, ale jeho závěr byl přebohatý: Ve čtvrtek jsem byl přizván jako divák k neobyčejnému divadelnímu představení AMEN na Žižkově, v pátek jsem se v centru Prahy sešel u výborného vína s několika přáteli - fotografy, se kterými jsme se během báječného večera dohodli na možné zajímavé formě spolupráce (už se na ni těším!) a v sobotu jsme měli v Dobřichovicích tradiční food festival Všechny chutě světa, navíc s vystoupením mého oblíbeného jazzového trumpetisty Laca Décziho. Když jsem mu řekl, že jsem jednu jeho fotku z loňského dobřichovického koncertu poslal do pařížské fotosoutěže, pozval mě na vernisáž své vlastní výstavy obrazů, tak jsem moc zvědavý, co uvidím a zažiju. Příští týden budu mít program nejspíš ještě bohatší, tak využívám mírného přechodného uklidnění, a neděli tak mohu opět věnovat hlavně Nedělním miniglosám, našemu svéráznému blogovému týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás mohu přivítat u "mírně kulatého" vydání s číslem 780.

Během uplynulého týdne jsem zveřejnil opět dva nové články: V prvním jsem napsal několik svých diváckých postřehů z divadelního představení Semaforské Kytice kterou jsem tentokrát nejen slyšel ale i viděl, protože jsem měl slušnější vstupenku než při prvním pokusu. Druhým článkem Svátek, co je v pátek, jsem připomněl jedny pro mě už provždycky důležité jmeniny, ke kterým aspoň potichu přeju všechno nejlepší, když už to právě nejde tak nahlas, jak bych si přál. Z předchozího období ještě jednou připomenu článek Černošický Banksy o tom, jak se taky dá vypořádat s neomaleným hlasitým telefonistou ve vlaku, fotočlánek Na letenském kolotoči, jehož hlavními aktéry jsou lidé, kteří si už možná nemysleli, že se ještě někdy mohou sami na kolotoči svézt, a výběr návštěvnických reakcí z mé květnové berounské výstavy Perličky z návštěvní knihy. 

Nedělní miniglosy č.779

Poznámka: I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který tentokrát píšu netradičně v Plzni, kde jsem měl včera setkání se spolužáky z gymnázia. Vlastní obsah článku pak doplním jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - nejspíš opět v kavárně naproti Bílé labuti, jestli se mi tam tedy podaří přesunout a neuvíznu ve vlaku někde v půli cesty :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Tento týden jsem stihl zajistit v tiskárně výrobu fotografií, které si u mě rezervovali návštěvníci mé květnové výstavy MINICYKLY, tak věřím, že někdy na konci týdne budu mít vše pohromadě a budu moct začít tyhle "pozdravy z výstavy" odpovědně rozvážet zájemcům. Momentálně nemohu pro zdar věci udělat víc (fotky jsou v rukou zkušených profesionálů), tak můžu neděli opět věnovat hlavně Nedělním miniglosám, našemu svéráznému blogovému týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás mohu přivítat u vydání s číslem 779.

Během uplynulého týdne jsem zveřejnil opět dva nové články: Prvním byla reflexe zajímavého zážitku z ranního vlaku o tom, jak se taky dá vypořádat s neomaleným hlasitým telefonistou - Černošický Banksy. V pátek jsem přidal fotočlánek Na letenském kolotoči, jehož hlavními aktéry jsou lidé, kteří si už možná nemysleli, že se ještě někdy mohou sami svézt na kolotoči :-). Ke své květnové fotovýstavě se mohu vrátit v jednoduchém bilančním textu Berounská výstava v několika číslech a ve výběru návštěvnických reakcí Perličky z návštěvní knihy. Z předešlého období pak ještě připomenu básničku Psaní neviditelným inkoustem a text O (ne)motoristickém Čerfovi.

Nedělní miniglosy č.778

Poznámka: Jak už je v posledních týdnech běžné, i dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, vlastní obsah článku pak doplním v průběhu dne - odpoledne nebo večer - jak cca od 14:00 tradičně v kavárně naproti Bílé labuti vznikne :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Tento týden jsem jednak ještě vstřebával podněty vzešlé ze své květnové fotografické výstavy MINICYKLY v berounské galerii Holandský dům, jednak jsem využil přece jen poněkud volnější večerní program k tomu, abych navštívil koncert, divadlo, velkou malířskou výstavu i soukromou oslavu narozenin. Ano, byl to kulturně a společensky dost bohatý týden, zároveň jsem si udělal trochu pořádek v objednávkách fotek z výstavy, kterých je o dost víc, než jsem byl zvyklý u předešlých akcí. Tento týden tedy navštívím tiskárnu a zajistím přípravu všeho, co si u mě návštěvníci výstavy rezervovali. Ale to bude až od pondělka, neděli mám jako tradičně rezervovanou především pro Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás mohu přivítat u vydání s číslem 778.

Během uplynulého týdne jsem zveřejnil dva nové články, které se ještě vztahovaly ke skončené výstavě: Prvním byl jednoduchý bilanční text Berounská výstava v několika číslech, druhým (ke kterému jsem se ovšem stihl dostat netradičně až v sobotu) pak byl výběr návštěvnických reakcí Perličky z návštěvní knihy. Z předešlého období mohu připomenout básničku Psaní neviditelným inkoustem nebo "čistě nevýstavní" text O (ne)motoristickém Čerfovi, ve kterém jsem ukázal, že i tak zatvrzelý neřidič jako já může najít kolektiv, ve kterém bude v oblasti řízení motorových vozidel tím nejzkušenějším. 

Nedělní miniglosy č.777

Poznámka: Jak už je v posledních týdnech běžné, i dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, vlastní obsah článku pak doplním v průběhu dne - odpoledne nebo večer - jak cca od 14:00 tradičně v kavárně naproti Bílé labuti vznikne :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Včera jsem závěrečnou šestou komentovanou prohlídkou uzavřel svou fotografickou výstavu MINICYKLY v berounské galerii Holandský dům. Výstavu jsme hned po zavření galerie rozebrali a dnes už jsou vystavené obrazy zase u mne doma v dobřichovickém obýváku. Shrnutí výstavy si určitě nenechám pro sebe a bude to nejspíš jeden z článků příštího týdne. Zpočátku to vypadalo, že likvidace výstavy zabere i celou neděli, ale nakonec jsme uspořili nějaký čas, takže se mohu v tradičním termínu pustit do Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem tomu rád, tím spíš, že nás dnes čeká vysloveně magické vydání číslo 777 :-).

Během uplynulého týdne jsem zveřejnil dva nové články: Ve středu jsem publikoval fotoreportáž Z jedné moc fajn berounské komentované prohlídky, které se zúčastnili i celkem věhlasní čeští fotografové, na jejichž fotkách článek stojí. V pátek jsem doplnil další drobnost "v řeči mírně vázané", básničku Psaní neviditelným inkoustem. Z předchozího období připomenu ještě text O (ne)motoristickém Čerfovi, ve kterém jsem ukázal, že i tak zatvrzelý neřidič jako já může najít kolektiv, ve kterém bude v oblasti řízení motorových vozidel tím nejzkušenějším, a jeden o něco starší článek z oblíbené rubriky Jazykové hrádky s trochu podivným názvem O rypáku, který provozoval lesbu. 

Nedělní miniglosy č.776

Poznámka: Jak už je v posledních týdnech běžné, i dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, vlastní obsah článku pak doplním v průběhu dne - odpoledne nebo večer - jak cca od 14:00 tradičně v kavárně naproti Bílé labuti vznikne :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Uplynul druhý ze tří týdnů mé fotografické výstavy MINICYKLY v berounské galerii Holandský dům, kde jsem již absolvoval vernisáž a čtyři komentované prohlídky. Po prvním týdnu jsem byl spokojený, kterak jsem veškeré časové a fyzické vytížení zvládl bez nějakých výraznějších známek únavy (když vás to, co děláte, hodně baví, únava je to poslední, co byste pociťovali). Výsledkem bylo, že jsem v pondělí večer odpadl a spal jsem od osmi večer do úterních šesti ráno, což už se mi tedy dlouho nestalo :-). I včera jsem celý den strávil v Berouně a večer jsem zpracovával získané materiály. Na Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti, jsem si ale opět nějaký čas našel a mohu vás teď díky tomu přivítat u 776. čísla blogového nedělníku se značkou NMg. Mimochodem, myslíte, že je sedmička šťastné číslo? Já jen že příště budeme mít velmi úhledné sedmičkové vydání :-). 

Během uplynulého týdne jsem zveřejnil dva nové články: Ve středu jsem v textu O (ne)motoristickém Čerfovi ukázal, že i tak zatvrzelý neřidič jako já může najít kolektiv, ve kterém bude v oblasti řízení motorových vozidel tím nejzkušenějším. V pátek jsem pak přidal fotočlánek z další vycházky s Pražskými domy, který vznikl Na samém okraji pražského Nového Města. Připojím odkaz na fotoreportáž ze zahájení své berounské výstavy Úhledně namačkaná vernisáž. A z "předvýstavního" období mohu ještě jednou připomenout jeden kousek "v řeči mírně vázané" Mlčenlivý den a článek z oblíbené rubriky Jazykové hrádky s trochu podivným názvem O rypáku, který provozoval lesbu. 

Nedělní miniglosy č.775

Poznámka: Jak už je v posledních týdnech běžné, i dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, vlastní obsah článku pak doplním v průběhu dne - odpoledne nebo večer - jak cca od 14:00 tradičně v kavárně naproti Bílé labuti vznikne :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Končící týden byl pro mě opravdu hektický: V pondělí totiž po dlouhých přípravách začala vernisáží moje fotografická výstava MINICYKLY v berounské galerii Holandský dům, kde jsem strávil ještě pátek a půlku soboty při třech komentovaných prohlídkách pro zájemce. Dva dny jsem byl až do pozdního večera v práci a během státního svátku jsem absolvoval docela rozsáhlou (skoro čtyřhodinovou) naučnou vycházku po pražské Letné. Týden jsem pak završil sobotní vycházkou z dlouhodobého projektu Pražské domy, při které jsme si procházeli okrajovou část Petrské čtvrti směrem ke Karlínu. Suma sumárum jsem strávil doma opravdu jen pár hodin, kdy jsem mohl něco dělat, což se projevilo nejen v míře neuspořádanosti mé dobřichovické domácnosti ale i v nabídce mých blogových příspěvků. Několik dalších jich mám sice rozmyšlených, ale trochu se obávám, že soustředěně se jim budu moct věnovat až v okamžiku, kdy výstava skončí, ještě uvidíme. Na Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti, jsem si ale trochu času našel, takže vás teď mohu přivítat u půlkulatého 775. čísla blogového nedělníku se značkou NMg.  

Vzhledem k mému týdennímu programu bylo samozřejmě obtížné se na blogu vyhnout jeho hlavnímu bodu. Ve středu jsem ukázal pár prvních záběrů z pondělní vernisáže ve fotočlánku Úhledně namačkaná vernisáž, byť fotky tentokrát nebyly ode mne, ale pro článek mi je poskytli fotografové na vernisáži přítomní. V pátek jsem pak přidal jednu Sváteční letenskou odrazovku z již zmíněného výletu po pražské Letné. Z "předvýstavního" období mohu připomenout např. po dlouhé době zase jeden kousek "v řeči mírně vázané" Mlčenlivý den nebo článek z oblíbené rubriky Jazykové hrádky s trochu podivným názvem O rypáku, který provozoval lesbu. 

Nedělní miniglosy č.774

Poznámka: Jak už je v posledních týdnech běžné, i dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, vlastní obsah článku pak doplním v průběhu dne - odpoledne nebo večer - jak cca od 14:00 v kavárně naproti Bílé labuti vznikne :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Uplynulý týden byl u mne logicky spojený hlavně s přípravou nastávající berounské výstavy mých fotek. Teď, jediný den před zahájením výstavy, už jsou hlavní věci připravené a fotky ve výstavním sále nainstalované, tak je dobrá příležitost zaměřit se na něco úplně jiného, např. na Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Vítám vás tedy u 774. čísla blogového nedělníku se značkou NMg.  

Samozřejmě, ještě je třeba doladit na výstavu pár drobností, třeba to, co budu na zítřejší vernisáži návštěvníkům říkat, protože nemám žádného najatého řečníka, který by na autora pěl chválu, jak to na vernisážích povětšinou bývá. Ale na rozmýšlení, co by mělo a nemělo na zítřejší vernisáži od 17 hodin zaznít, bude k dispozici ještě večer a pondělní dopoledne, dnešní odpoledne a podvečer budou jako obyčejně věnované miniglosám, snad mě tradiční místo, kde miniglosy píšu, umožní "přepnout" uvažování na tradiční nedělní téma.

Především předvernisážový frmol zapříčinil, že jsem měl v uplynulém týdnu čas napsat a zveřejnit jediný článek, přičemž to byl navíc článek právě o chystané instalaci výstavy, text Dost zvláštní první máj. Tentokrát u mě bohužel nebyl na pořadu dne žádný rozervaný Mácha ani líbání pod rozkvetlými stromy, i když bych za ně byl samozřejmě rád aspoň v takové symbolické podobě jako v minulých letech. Mohu ovšem připomenout články z předešlého období, např. po dlouhé době zase jeden kousek "v řeči mírně vázané" Mlčenlivý den nebo článek z oblíbené rubriky Jazykové hrádky s trochu podivným názvem (ale tomu už se asi v rubrice o češtině ani moc nedivíte) O rypáku, který provozoval lesbu. 

Nedělní miniglosy č.773

Poznámka: Jak už je v posledních týdnech běžné, i dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, vlastní obsah článku pak doplním v průběhu dne - odpoledne nebo večer - jak cca od 14:00 v kavárně naproti Bílé labuti vznikne :-).

--------------------------------------------------------------------------------------------

Po velikonoční přestávce se tuto neděli vracejí Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Vítám vás u 773. čísla blogového nedělníku se značkou NMg.  

Tentokrát by neměly miniglosy zabrat úplně celé odpoledne a podvečer, protože už jen pouhý týden zbývá do zahájení mé samostatné fotografické výstavy MINICYKLY v berounské galerii Holandský dům (vernisáž bude 5. května v 17:00, tedy slušně zapamatovatelného "PÁTÉHO PÁTÝ V PĚT"). Poslední várku obrazů pro výstavu sice ještě nemám, ale bez toho by to nebyl ten správný předvýstavní adrenalin :-). No a tak využívám čas k přípravě různých drobností, jako jsou popisky obrazů, e-mailové pozvánky či informace na sociálních sítích.

Od minulého vydání NMg jsem publikoval celkem čtyři nové články: K tragédii na pražské Filozofické fakultě jsem se vrátil v textu O nespravedlivém a místy krutém světě, který se stal za ty dva týdny druhým nejčtenějším článkem na tomto blogu od začátku roku 2025. Dále jsem přidal po dlouhé době zase jeden kousek "v řeči mírně vázané", tentokrát z názvem Mlčenlivý den. Během Velikonoc jsem měl k dispozici pár minut večerního focení na staňkovské zahradě, z čehož vznikl fotopříspěvek Velikonoční Kouzelná zahrada 2025. Poslední článek má trochu podivný název O rypáku, který provozoval lesbu, rychle ale zjistíte, že byl zařazen do oblíbené rubriky Jazykové hrádky, takže asi nebude vše tak, jak to na první pohled vypadá :-). Z předchozího období ještě jednou připomenu celkem rozsáhlou fotoreportáž z rychlé (vlakem na otočku) návštěvy Brna Brněnské vodojemy na Žlutém kopci.