O starém prázdninovém vzkazu

Jak už jsem i zde na blogu poctivě ohlásil, poslední tři týdny jsem strávil docela podstatnými změnami uspořádání svého dobřichovického bytu. Během té doby jsem vyklidil spoustu šuplíků, skříněk i dalších prostor, abych získal místo pro věci, které si ho zaslouží, např. pro své fotografie. Rukama mi tak prošlo obrovské množství nejrůznějších větších i úplně maličkých zhmotněných připomínek dob minulých, které nikomu jinému než mně pochopitelně nic neřeknou, ale pro mě mají i dnes (nebo právě dnes) určitý emocionální význam.

Perlička z archivu, kterou dnes představím, patří k těm úplně nejdrobnějším možným. Vypadla na mě z jednoho pohříchu už velmi dlouho neotevřeného fotoalba, kde mám schovaných pár fotek z doby, kdy jsem učil na jednom z plzeňských gymnázií. Tato archiválie je na rozdíl od mnoha jiných úplně přesně datována i bez měření rozpadu radioaktivního uhlíku; právě v těchto dnech je jí 28 let. To znamená, že v době jejího vzniku jsem ještě neměl svůj blog, takže to musí být opravdu velmi, velmi dávno :-).

Jedná se o kratičký vzkaz (napsaný zjevně ještě na psacím stroji, nikoli na počítači), který je dodnes dobře čitelný a ke kterému připojím několik informací o kontextu:

1. S gymnáziem se tehdy neloučila jen oktáva A (taky ovšem oktávy B a C) ale i já - po čtyřech úžasných kantorských letech. Pokud si pamatuji, byly to pro mě tehdy zatraceně krušné dny, protože jsem si vůbec nebyl jistý, jestli dělám dobře, když dobrovolně opouštím práci, která mě naplňovala po okraj.

2. Učil jsem až do konce června, ještě posledního červnového dne odpoledne jsem zkoušel několik potenciálních propadlíků, ale 1. července 1997 brzo ráno jsem v Plzni nastoupil do autobusu, abych se v 7:00 hlásil v naprosto odlišném prostředí pražské centrály Komerční banky. Malý balíček fotografií s tímto vzkazem jsem tedy dostal v době, kdy už jsem oficiálně učitelem nebyl. 

3. Prázdniny roku 1997 u mě nestály za nic; všichni ostatní, kolegové kantoři i studenti, se rozjeli do všech směrů v očekávání dvou báječných prázdninových měsíců plných zážitků i zaslouženého odpočinku, zatímco já jsem se od prvního prázdninového dne učil orientovat v prozatím zcela neznámém prostředí a práci a po večerech louskal učebnice ekonomie, bankovnictví a marketingu.

4. Můžu potvrdit, že celé ty dlouhé roky jsem vzpomínal opravdu jen a jen v dobrém :-).

5. Mimochodem, "Vaše oktáva A" nebyla tak docela "moje", protože jsem byl ve skutečnosti třídním konkurenční oktávy B. Je ale třeba připustit, že k oktávě A jsem měl opravdu velmi blízko a s některými tehdejšími studenty jsem dodnes v kontaktu (např. i s manželským párem o pár let později vzniklým z bývalé studentky oktávy B a bývalého studenta oktávy A :-)).  

No řekněte, je možné takový kousek starého popsaného papíru, který pro nikoho jiného než pro mě nic neznamená, jen tak zmuchlat a zahodit? Byť se snažím ostatním pokud možno nepřidělávat starosti, tuhle práci (předem se jim omlouvám) nechám na jiných.