Poznámka:
I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v
Dobřichovicích, vlastní obsah článku pak
doplním jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět
v
kavárně naproti Bílé labuti, kde bývám k zastižení pravidelně nejméně mezi 14:00 a 17:00 hod. :-).
--------------------------------------------------------------------------------------------
Ufff, tak jsem byt jakžtakž stihl připravit na první návštěvu zákazníků, kteří si v pátek přijeli pro fotky vybrané na nedávné berounské výstavě. Tam, kde dříve byla prostá ložnice, je dnes přes den ateliér se spoustou obrazů, fotografických knih a časopisů a všeho, co k focení patří. Zázemí ateliéru dělá nově zprovozněný pokoj/knihovna, kde je taky možné na pár obrazů narazit. Obě místnosti pak propojuje rovněž nově přeorganizovaná hala, kde jsou na stěnách další obrazy. Mám radost, že se to vše podařilo zvládnout a teď už jen přivítat ty správné návštěvy :-).
Tento týden byl jako na houpačce: Po celkem slušném začátku se vlivem určitých pracovních komplikací zhoupl ve své polovině do výrazného záporu, ze kterého doslova vylétl v pátek, kdy jsem měl jeden den volna, abych stihl všechny aktivity, které se mi nastřádaly - domlouvám totiž dvě nové výstavy, úspěšná přátelská návštěva v "ateliéru" taky udělala své a tiskárna mi oznámila, že je k osazení na stěnu klienta připraven můj zatím největší fotoobraz, Okno do vesmíru v rozměru 160x110 cm. V sobotu jsem navrch na velmi příjemné japonské slavnosti Tanabata v zámeckém parku v Dolních Počernicích potkal spoustu svých známých - "japanofilů" a zúčastnil jsem se workshopu na téma "Co je to haiku a jak ho psát". Vypadá to skoro jako otřepané "samá pozitiva a sociální jistoty", ale vám se přiznám, že největší radost z celého týdne mi stejně udělala jedna nečekaná prchavá drobnost, kterou kdybych se vám pokusil popsat, zčásti by se tomu nedalo rozumět a z té druhé části byste mě nejspíš považovali za blázna.
Proto by neděle mohla do toho všestranně rozbouřeného týdne vnést aspoň špetku řádu a tradice, takže přišla opět řada na Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u "půlkulatého" vydání s číslem 785.
V uplynulém týdnu jsem opět zveřejnil dva nové články: Nejprve jsem zdejší čtenáře pozval speciální fotoreportáží na výbornou a neobyčejně rozsáhlou fotografickou Výstavu Tona Stana v Městské knihovně v Praze. V pátek jsem naopak přidal jen drobnost - rýmovanou miniaturu Zasloužilý umělec. Z předešlého období se vrátím k článku O soužití s černou obrazovkou, které mimochodem praktikuji i nadále, takže moje večery získaly nový rozměr :-), a k textu O starém prázdninovém vzkazu, odkazujícím na mé velmi netradiční "prázdniny" roku 1997, kdy jsem opustil místo učitele přírodních věd a vstoupil jsem ze dne na den do úplně jiného oboru. No a na závěr ještě jednou připomenu hodně osobní reportáž Jak jsme na sebe opět po létech kápli s Lacem Déczim - zčásti z veřejného vystoupení tohoto legendárního jazzového trumpetisty u nás v Dobřichovicích, zčásti pak z polosoukromé akce, na které se Laco Déczi prezentoval nejen jako hudebník ale i jako malíř.
V našem archívním okénku dnes ještě jednou přidám odkaz na básničku ze žhavých dnů léta 2016 Ranní přeháňka v horkém létě. A protože v médiích se mluví mimo jiné i o zpravodajských střetech nově rozděleného světa, doplním odkaz na 14 let starý článek O záludných heslech a romantických špiónech.
Asi největší nepracovní akcí v příštím týdnu pro mě bude vyzvednutí připravené velké fotografie v tiskárně a její přenesení z místa kousek nad Karlákem až k Andělu, tak doufám, že nebude lejt a foukat, protože bych nerad, aby se ze zavazadla o docela velké ploše stal na mostě přes Vltavu náhle paraglide a já odletěl jako Horymír nového věku kamsi k Neumětelům :-). Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a i do dalších prázdninových dnů vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.