Zapomeňte na uřknutí!

Jak už jsem se zmiňoval v úvodníku k minulým Nedělním miniglosám, uplynulý týden jsem měl trochu rozježděný, protože jsem pendloval mezi Bulovkou, kde pracuji, Dobřichovicemi, kde bydlím, a Jílovým u Prahy, kde jsem pečoval dovolenkujícímu se kamarádovi a jeho rodině o trochu té domácí zvěře. Hezky jsem si to plánoval, že ve vlaku a pak po večerech v cizím domě stihnu spoustu věcí, ale nic nevycházelo ani zdaleka podle plánu, naopak, všechno rozdělané jsem odložil ještě na později a nové aktivity jsem většinou odpískal ještě před startem, takže množství restů mi spíš narostlo, než aby se vlídně umenšilo. Menší komplikací pro mě tentokrát byly Dobřichovické vinařské slavnosti, na které jsem měl pozvané své milé přátele - fotografy, se kterými budeme mít na dobřichovickém zámku v příštím létě společnou výstavu, a ještě pár dalších známých, stejně tak situaci mírně zauzlila i výluka vlaků mezi pražským Hlavním nádražím a Smíchovem, takže když jsem chtěl přejet hromadnou dopravou z Jílového do celkem nedalekých (ovšem, pohříchu, jen vzdušnou čarou) Dobřichovic, zabralo mi to tři a půl hodiny, za které bych byl Concordem skoro v New Yorku.

Ale všechno dobře dopadlo, rodina se v pondělí - odpočinuta a nadšena z krásného moře - vrátila z Řecka, já předal všechny svěřené tvory živé a v rámci možností v dobré náladě, dům nikdo nevykradl ani do něj při pátečních bouřích neudeřil blesk a nenatekla voda, ani na opečovávanou zahradu neudeřily kobylky, takže jsem se na tento týden mohl vrátit domů celkem spokojen. Pravda, s břemenem mnoha nedodělků a zpoždění, což mi zvlášť v časově napnutém zářijovém čase, kdy mám kompletně připravit svou - byť jen malou, ale i s tou jsou starosti - podzimní fotografickou výstavu (pevné termíny a místa instalace a vernisáže už jsem oznámil v jen naoko politicky zaměřeném článku Půjdete volit v pátek nebo v sobotu?), ještě nejspíš přidělá pár vrásek, ale však ty se ještě na mou tvář jistě vejdou.

Oplátkou mi rodinka udělala radost - tím spíš, že sám mám už dvouletý vlastní absťák po Řecku - speciálními svraskalými olivami, které jsou pro danou oblast typické, a především podivným obrázkem na malém kamínku. Chvíli jsem sám přemýšlel, co by to mohlo být, ale všechny mé hypotézy, ukázalo se, byly daleko od pravdy.

Tento kamínek z ostrova Thassos (sám jsem v těch místech nikdy nebyl, tak nevím, co je na tom pravdy) prý dokáže ochránit proti uřknutí. Panejo, tomu říkám dárek! Sice se snažím lidem ve svém okolí neubližovat, ale člověk prostě nikdy nemůže stoprocentně vyloučit, že jeho sebelépe míněná slova, myšlenky a činy nezmutují cestou k druhému člověku v nechtěný šíp s jedem napuštěnou špičkou, takže pak dotyčný buď nakoupí na e-shopu vám podezřele podobnou woodoo panenku a pěkně tlustý špendlík nebo se vaším směrem co večer pokouší poslat aspoň šťavnatou kletbu. Thassoské oko by snad mělo působit proti oběma alternativám.

Mimochodem, překvapilo mě, kolik lidí dnes netuší, co takového jest uřknutí. Ano, uštknutí, to věděli všichni a některé z nich překvapilo, že takové řecké ezo-oko může zafungovat na poctivý hadí jed. Ale kdepak, ve hře tentokrát nejsou zmije, kobry ani mamby, ale spíš mágové a čarodějky vycvičené v oblasti kleteb a uhranutí dlouhého doletu. Ode dneška si na mne tedy podobné existence nepřijdou, a to díky dárku, který jsem dostal za své krmičské a hlídací služby. Něco jako antičernokněžnický firewall, řekl bych současnějším jazykem. Tisíce děkovných dopisů!

Jak tak o svém novém vybavení domácnosti píšu, uvědomuju si, že jsem dnes kamínek zapomněl v práci na stole, takže jsem aktuálně proti uřknutí zcela bezbranný. Zbyla mi jen fotka zázračného kamínku, pořízená pro tento článek, a to tedy nevím, nevím, jestli bude na plnohodnotnou ochranu stačit. Snad bych raději, pro jistotu, měl přidat jakousi preventivní omluvu všem blízkým a známým za nejrůznější, většinou snad v dobrém úmyslu spáchaná příkoří, nechtěná dotčení (ať tím, co jsem udělal, nebo tím, co jsem neudělal) a nespravedlnostě, aby nikdo neměl důvod uřkávat mým směrem, aspoň tedy ne do té doby, než bude můj nový thassoský firewall na fest nainstalovaný na mé dobřichovické ledničce.

Jen ta okrová barva... Až budu zase někdy v Řecku, musím se poohlédnout, jestli nemají podobné ochranitelské oko v jiné barvě, nejlépe ovšem v té, v níž jsou v krásné skutečnosti vyvedené ty oči, které vídám už pěkně dlouho ve svých snech. Kruci, když tak o tom přemýšlím, jestli on mě někdo už neuřknul dávno před lety, když mám právě takové sny a takové myšlenky...

V tom případě ovšem nechám báječný ochranitelský kamínek pro jistotu napořád v práci. Co kdyby, nedej bože, přece jen fungoval? :-)