Malé přání do nového roku

Před vánočními svátky jsem rozeslal svoje letošní péefko na adresy mnohých svých přátel a známých a mezi nimi samozřejmě byla i řada blogerů a návštěvníků mého blogu, pokud jsem na ně ovšem měl e-mailovou adresu. Protože sem ale chodí i spousta čtenářů, jejichž e-mail neznám, řekl jsem si, že před koncem roku by bylo správné zveřejnit péefko i zde. Teď, pár dní před Novým rokem, myslím, nastal ten nejvhodnější okamžik.

Ti z vás, kteří sem chodí opakovaně, si možná obrázek, který jsem pro letošní péefko použil, pamatují, protože se na blogu již jednou objevil. Letos v září jsem dokonce ve speciálním článku Pozvánka do fotolaboratoře aneb Keplerovy zákony na Hamerském potoce podrobně na jednotlivých "meziproduktech" ukazoval, v jakých krocích tato fotografie na Šumavě pod Horskou Kvildou vznikala.

 

Vánoční sen z prosvítající látky

Většinu skutečných hmatatelných dárků, které mám na letošní Vánoce připravené, uplatním nikoli na Štědrý večer, ale až o den později; o Štědrém večeru mají tyto balíčky pod mým střídmě ozdobeným stromečkem jen poslední trénink a generálku :-). Přesto mám i pro dnešek jeden malý, velmi konkrétní a nepříliš hmotný dárek "v řeči mírně vázané", který se pod mou dobřichovickou jedličku dobře vejde, i když ta má husté větve skoro až na zem. Dárek pokládám pod stromek trochu nejistě, ale přesto s vírou, že snad splní jedno vyřčené přání a třeba návdavkem i některá z těch nevyřčených, to bych si zase na oplátku přál já. A od toho je přece Štědrý den štědrý, aby se v jeho průběhu naše přání - ta odpovědně naformulovaná a napsaná, stejně jako ta jen tiše vyřčená a dokonce i zcela nevyřčená - plnila. Ať je to tak, pokud možno, i u vás, pravidelných, vracejících se, občasných i náhodných čtenářů mého blogu.

Přeji vám všem pokojné svátky plné radosti z dárků obdržených i rozdaných, ať už jsou to dárky povahy hmotné nebo ani není kam jim přivázat ozdobnou mašli. Ať je váš dnešní den i večer štědrý v tom nejlepším možném smyslu slova, ať už si každý z nás sám pro sebe představuje pod tím slovem cokoli. Krásné Vánoce!

Vánoční sen z prosvítající látky

S větvičkou jmelí

a světly vánočními

těším se, až štědře zachumelí.

Zblízka pak přivoním si k sněhu ve vlasech,

když vločky rozpouští tvůj zrychlující dech

a já tě hladím nejen svými rýmy.

Látku tvých šatů nabádám k prosvítání.

Bílý sníh za oknem

v ulici u kostela,

i v mrazu žhavé léto kolem tvého nádherného těla

a nejžhavější přímo v něm,

když přijde jarní tání.

K čemu je o Vánocích zlato na oltáři?

Stačí jen malý úsměv v dětské tváři,

co tolik podobá se

tomu tvému.

Sláva na výsostech kráse!

Jsi můj sen z prosvítající látky,

V očích máš růži, orchidej i chryzantému,

madono s jezulátky.

Radostnou tíhu, která ti říká "mami",

pozvedáš svými bedry

k obzoru pod hvězdami.

Jsi můj sen z prosvítající látky,

sen smělý a z vláken budoucnosti tkaný,

z jehož objetí se nikdy nechci vracet zpátky,

sen živoucí,

svůdně tvarovaný

a jako dnešní večer

štědrý :-).

Sedmá předvánoční malostranská vycházka

Jak zdejší zkušení návštěvníci dobře vědí, každého 22. prosince večer je mne možné potkat v potemnělých malostranských uličkách. Tam jsem se totiž přesně před sedmi lety narodil a od té doby si toho večera připomínám své "volitelné narozeniny". Úřady mi tyto narozeniny vytrvale odmítají zapsat jako datum narození do občanky, i když bych byl připraven si připlatit za příslušný kolek. Že prý se lidé jen tak beztrestně nesmějí dělat mladšími, natožpak o tolik mladšími. A přitom těch sedm let pro mě není jen ona necelá matematická sedmina oficiálního života, ale jeho velmi poctivá většina, kterou bych neváhal označit rovnou za většinu ústavní a dokonce ještě mnohem, mnohem výraznější. Můj soukromý Štědrý den, který jsem tentokrát prožil na Malé Straně už poosmé; to je výhoda situace, kdy se člověk narodí už ve zralém věku, že si na své narození dobře pamatuje, a nemusí tedy s oslavami narození čekat až na první narozeniny :-).

Tentokrát mi nabídli moji přátelé z Kampy, ano - z onoho domu s balkónkem u Karlova mostu, o kterém jsem na blogu kdysi psal - že když tedy chodím "vpředpředvečer Štědrého dne" po Malé Straně, můžu se tentokrát zastavit u nich na návštěvě a budu si moci na balkónku osobně zapálit svíčky ve zdejších lucernách. Přiznávám, že to beru jako moc zajímavý zážitek: jednak je to vždy adrenalin vyjít na balkón před nastražené fotoaparáty tisíců turistů na Karlově mostě, kteří každý pohyb na balkónku odmění rejem blesků ze svých foťáků (co by za něco takového dali egocentričtí politici!), ale hlavně považuji za neuvěřitelný zázrak, že se na balkóně po dlouhých 56 letech opět sešly všechny tři původní lucerny (podrobnosti o zmíněném zázraku napíšu někdy v lednu). Není tedy divu, že jsem nabídce neodolal.

 

O chytrých Vánocích

Každou chvíli mne znovu a znovu překvapí, co všechno dnes může být tzv. chytré, a tedy vyšperkováné moderním slovem SMART. V rukou, ve kterých naši praprapředci žmoulali tak maximálně čepici, když o něco pokorně prosili u své vrchnosti, my sebevědomě žmouláme multifunkcemi nabité "smartfouny", přes které můžeme být spojeni s celým světem. Spolu s chytrými telefony jezdíme chytrými automobily, které nás sice zatím ještě ze soucitu nechávají řídit, ale povytahují nad našimi předpotopními postupy a zoufalou reakční dobou svá pomyslná kovová obočí. Posedáváme na různých chytrých židlích, které jsou schopné nás v sedu namasírovat, stisknout správnou individuální kombinaci akupresurních bodů a bokem nám ještě změřit tlak a cholesterol. Z práce můžeme dát mobilem pokyn svým smart ledničkám, aby vyhodnotily, co je třeba dokoupit, a objednaly to na internetu, aby bylo večer co vložit do smart mikrovlnky. Stejně tak načasujeme smart vysavač, který pak o samotě vycídí naši sice chytrou ale zaprášenou domácnost mnohem efektivněji, než kdybychom se mu pletli pod jeho senzory. A nakonec si v konvici tak rychlovarné, že si její smart vlastnosti ani nestihneme pořádně užít, připravíme vodu na čaj a pustíme si smart televizi, což logicky vyústí v to, že se - ukolébáni jejím adrenalinovým programem z hlubokého televizního archivu - nakonec odebereme na chytré lůžko vyhodnocující celou noc aktuální fáze našeho spánku, abychom se ráno probudili v tom nejpříznivějším okamžiku, a byli tak nejlépe naladěni na další melodický den.

 

Nedělní miniglosy č.430

Dnes se s Nedělními miniglosami pro letošní rok rozloučíme, protože následuje dvounedělní štědrovečerně-silvestrovsko-novoroční přestávka a redakce NMg má až do 7. ledna "celozávodní dovolenou". Na Štědrý večer už mám připravený speciální dárek "v řeči mírně vázané" a už týden odpočítávám dny a stříhám metr, protože dárky dávám rád co nejdřív, nejlépe hned, "ještě teplé", protože mě vždycky zajímá, co dárku obdarovaný řekne, a těším se na jeho reakci. Ale tohle netrpělivým hryzáním nehtů doprovázené čekání asi prostě k Vánocům patří, ať už se právě těšíte na to, co vám ježíšek přinese, nebo aspoň zčásti přebíráte jeho roli (ono je to vlastně stejně něco na způsob frančízy, to jen škodolibí nepřejníci tvrdí, že ježíšek nemá ve skutečnosti s dárky nic společného, přitom je to minimálně jeho know-how :-)) a čekáte na to správné zazvonění, abyste mohli pod rozsvícený stromek rozechvěle položit svůj malý balíček. Nedělní miniglosy si ponecháme i nadále pro "pracovní neděle"; ale opravdový svátek si, myslím, zaslouží speciální program.

 

Schovávaná na třetí planetě

"Křáp jeden!!" ulevil si velitel, když ani po několika úderech o zeď komunikátor nenaskočil. Jednou za čas je spojení opravdu důležité a aparát ohluchne! Přitom teď by nějakou chytrou radu z Centra zatraceně potřebovali. Nechtěně vzbudili pozornost místních; převlek asi není perfektní, i když z Podpory tvrdili, že šaty budou od těch domorodých k nerozeznání. Ve tmě je vidět víc podmračených tváří, než je zdrávo, pár lidí už na nás i cosi křičí a běží k nám. A ten krám ani nepípne!

"Když vypadne spojení s Centrem, improvizujte," praví knížecí rada v Postupech. Tak dík! Nejsou data ani čas a chytit nás prostě nesmějí, to by dopadlo špatně pro obě strany. Instinkt radí zmizet, schovat se. Ale kam? Senzory v místech očí dotěkaly ke slabému světlu pronikajícímu vraty do prachem prosycené tmy. Není jiná možnost!

-----

Když ráno spojení naskočilo, veliteli se do hovoru nechtělo, ale vzít ho musel: "Co to tam vyvádíte, vy pitomci?" řve plechový hlas. Ano, večer tu byl trochu rozruch, ale nakonec jsme to i bez spojení zvládli, ne?

"Pravidlo 1: Do ničeho nezasahovat! Zapomněli jste?" Jim se to kecá, když mají zadky v teple, ale nám šlo o krk! Jinam se schovat nešlo a i když nám nečekaný rumraj kolem porodu pomohl, museli jsme ve stáji pár triky odvést pozornost. Byl to přece stav nouze! Třeba ta nová hvězda na nebi, ta docela zabrala, místní ji považovali za zázrak, a přestali nás hledat.

"Stav nouze, stav nouze…" bručelo sluchátko. "Jestli si místní z toho vašeho divadla něco špatně přeberou, bude to vaše odpovědnost. Víte sami nejlíp, jakou mají fantazii. Jestli chcete mít s létáním utrum, zájemců je dost!" Pár vteřin oboustranně rozpačitého ticha, až si velitel myslel, že se spojení opět přerušilo. Dnes by se nezlobil.

"No, uvidíme," řekl hlas o něco smířlivěji. "Snad se na tu epizodku rychle zapomene. Mají dost vlastních starostí."

V městě Betlémě, na třetí planetě maličkého, ale celkem zajímavého hvězdného systému, začínal pár dní po slunovratu další úplně obyčejný den.

Nedělní miniglosy č.429

Druhá adventní neděle přiměla asi už většinu lidí připustit si překvapivý fakt, že i letošní prosinec přece jen přinese Vánoce. Na vánočních trzích postupně mizí zásoby františků, vonných svíček, sáčků s již trochu staromódní purpurou i s těmi nejnovějšími vánočními proprietami, a dopékající se vánoční trdla se jen z posledních sil drží ve vyhřívaném prostoru, než je rozchvátí lačná ústa kolejdoucích. I když vše vypadá ve své pravidelné hektičnosti celkem klidně a pokojně, pod povrchem doutnají vášně: Noví ministři putují jeden po druhém jako apoštolové na prezidentský kobereček, na nepříliš otužilá lidská těla dotírá zima s prvním sněhem, poslanci přemýšlejí, jestli má být stíhán premiér za to, za co by nejspíš byl stíhán kdokoli jiný a země na Ostravsku učinila další nezdařený pokus odtrhnout se od zbytku republiky. Někteří lidé přejí tradiční pokoj lidem dobré vůle, jiní se naopak těší na každý průšvih, aféru a nepodařenost, jen aby mohli říct, že oni něco takového předpovídali už dávno. V kostelech zní Česká mše vánoční v nejrozmanitějších podáních a děti se nemůžou dočkat dne D, kdy se pod stromečkem S objeví balíčky B.

 

Adventní střípky

Minulý víkend jsem letos poprvé pocítil skutečnou předvánoční náladu. Napřed jsem se ráno zastavil na našem dobřichovickém adventním trhu, abych si pořídil nějaký pěkný adventní věnec (ten loňský jsem mimochodem zlikvidoval teprve před 14 dny :-)) a taky malý adventní dárek. Jako docela zajímavé a přitom ne úplně tradiční se mi zdály tyhle kousky speciálního vánočního cukroví. Sice tento dárek nakonec zůstal "na ocet", ale aspoň jsem si řekl, že než cukroví spořádám sám, aspoň ho tady ukážu, protože mi prostě přišlo sympatické.

 

Fohádanka č.25

První fotohádanku jsem na svém blogu uveřejnil v říjnu 2010 a za víc než 7 let se v této rubrice podařilo nastřádat jen 24 kousků (jaký je to rozdíl oproti pravidelně vycházejícím Nedělním miniglosám, které už jsou v páté stovce svých vydání). Inu, nejde to s fotohádankami tak rychle; prodlevy jsou velké a minulá hádanka se zde objevila před třičtvrtě rokem. O to víc mě těší, že i u fotohádanek jsme se nakonec dostali aspoň k dnešnímu malému jubileu.

Pojďme si tedy už popětadvacáté položit tradiční otázku: Co je podle vás zachycené na následujícím obrázku?

Jak už se tady během let stalo zavedeným zvykem, dodám za obrázkem i pár indicií, které mají nejspíš za úkol vám ve vašem hádání pomoci, ale pamětníci mi možná potvrdí, že někdy mohou (a dokonce i chtějí) hádajícího trochu zmást. Tak uvidíme, jestli dnes budou indicie "hodné" nebo ne :-).

Nedělní miniglosy č.428

Ještěže takové "nakopávací" víkendy, jako je ten letošní první adventní, existujou! Ostatně - možná právě v tom, jak jsou vzácné, je skrytý jejich pravý význam a smysl. V porovnání s nimi se jeví i ty největší překážky na cestách jako pouhé krtince, i ty na pohled nejvýznamnější a nejuznávanější věci jako pouhé banality a prkotinky. V takovou chvíli je fuk, jestli je horké léto nebo mrzne, až praští, venku může řádit tajfun či písečná bouře, vaše potraviny ze spíže mohou právě rozchvacovat mravenci a váš majetek poznenáhlu odčerpávat podobně přičinliví státní úředníci, všechno je to jedno. Je první adventní víkend, lidé se mačkají v touze zahlédnout rozvěcovaný vánoční strom na náměstí nebo ve frontách na vánoční dárky, a já mám i přesto neodbytný pocit, že pro mě opravdu podstatné věci jsou v pořádku, vše důležité klape a to ostatní je v porovnání s nimi jen obyčejné "křoví", které sice možná občas nepříjemně škrábne nebo mimoděk skoro pohladí, ale to je tak vše, na co se zmůže. A že je ještě k tomu právě advent, období radostného očekávání svátků, to beru jako příjemný bonus.

 

O zatoulaném předvánočním balíčku

Nevím, jak reagujete vy, když se vám na displeji mobilu objeví neznámé číslo, ale já hovor obezřetně přijmu. Přijmu proto, že moje telefonní číslo není nic tajného, uvádím ho leckde na webu, např. v kontaktech na svém fotowebu a dokonce i ve svém blogovém profilu, bylo by tedy protismyslné, kdybych pak v obavách telefon nezvedal. Obezřetně pak proto, že dnes po telefonu jdou dělat různé "šmejdivé" kulišárny; odvykl jsem tedy hlásit se svým dříve oblíbeným "Ano?" (v tomto konkrétním případě ovšem nejde o žádný projev odboje vůči stejnojmennému politickému hnutí), protože v šikovných rukách se takovému ohlášení dá snadno odmazat otazník a ze slova se dá ve správném kontextu učinit souhlas s nabídkou libovolného zboží přesně ve smyslu nového Občanského zákoníku. Do telefonu se tedy neznámým volajícím ozývám buď staromódním "haló?" nebo ještě častěji "prosím?".

Jedno takové moje "prosím?" zaznělo tiše před třemi týdny, kdy se mi jedno neznámé číslo dovolalo na odpolední pracovní schůzku. Dozvěděl jsem se, že volá jakási mně neznámá paní, že má moji poštovní zásilku a že bychom se mohli někde sejít, aby mi ji mohla předat. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že jde nejspíš o zásilku nového fotografického filtru, kterým jsem si hodlal udělat před Vánoci radost a který se mi den před tím e-mailem ohlásil, že po dlouhém únavném putování dorazil na poštu, kde si odpočine a v klidu pospí do té doby, než si ho vyzvednu a zaplatím ne zcela zanedbatelnou dobírku. Leč, klidu na odpočinek se milý filtr věru nedočkal.