Pozvánka do fotolaboratoře aneb Keplerovy zákony na Hamerském potoce

Párkrát už jsem dostal otázku, jak vlastně vznikají moje oblíbené fotky potoků a říček, jestli mám předem rozmyšleno, co vyfotím, nebo jestli je to všechno jen momentální improvizace. Já vím, ono se říká: "Jestli ti má chutnat, nechoď do kuchyně," přesto vás dnes ale pozvu aspoň na malé nakouknutí klíčovou dírkou do mé "fotokuchyně", kde občas ukuchtím nějaký ten obrázek pro blog, pro webovou prezentaci a v optimálním případě možná i zákusek pro nějakou fotovýstavu. Pojďme se tedy na konkrétních ukázkách podívat, jak vznikaly při mé dovolené na Šumavě třeba fotky Hamerského potoka.

Hamerský potok je přítokem říčky Vydry, do které ústí zprava na úplném začátku hlavního vyderského kaňonu na Antýglu. Je to potok, který je z pohledu focení logicky trochu ve stínu Vydry, u které se fotografové koncentrují, ale i na něm je možné najít moc pěkná místa. Tak jsem si udělal pěší výlet přes Filipovu Huť na Horskou Kvildu, ze které se dá kolem Hamerského potoka absolvovat tříkilometrový sešup směrem k Vydře. Jako obyčejně jsem se domníval, že - budu-li cestou pozorný - najdu nějaké hezké místo, tam udělám lusknutím prstu pár nádherných výstavních fotek, a během chvilky tak budu mít "odpracováno", Hamerský potok si odškrtnu z itineráře a v dalších dnech se soustředím na něco jiného, nejspíš na "královnu" Vydru.

 

Po pár namátkových zkouškách, které nikam nevedly, jsem asi v polovině cesty našel úžasné a přímo z pěšiny (ono se totiž v 1. zóně mimo cesty nesmí, což se snažím dodržovat) velmi dobře dostupné peřeje. Hned mi bylo jasné, že tady na pár hodin "rozbiju" svůj fotografický tábor a budu zkoušet různé záběry za různých podmínek. Celkový pohled na zmíněné místo (tedy ne úplně celkový, protože se to celé nevešlo ani do toho nejširokoúhlejšího záběru, kterého jsem byl se svým vybavením schopný) je na následujícím obrázku.

Tady jsem docela dlouho experimentovat s délkou expozice, abych našel výsledek, který se mi výtvarně bude co nejvíc líbit. Chtěl jsem, aby v "mléce" dlouhé expozice byly takové ty mé oblíbené prolamované tvary tvořené světlem a stínem (v tomto případě i polostínem, který je daný zvláštním rašeliništním zbarvením tekoucí vody). Asi ta nejzajímavější vzniklá varianta je na další ukázce:

Zkoušel jsem samozřejmě i různé detailnější záběry, které se jevily jako potenciáně zajímavé i vzhledem k proměnlivému osvětlení; okolním lesem totiž chvilkami prosvítalo sluníčko, které dokáže situaci při exponování v mžiku naprosto změnit, tak jsem ho chtěl využít pro vypíchnutí některých míst záběru a taky pro zajímavé a stěží předpověditelné světelné efekty v proudící vodě.

Strávil jsem na tom vybraném místě opravdu dlouhou dobu a kolemjdoucí turisti se mi občas smáli, zvlášť když se vraceli po několikahodinové túře spojené s dobrým obědem a já byl pořád na stejném fleku a fotil na pohled to samé :-). Ale pořád to nějak nebylo ono, nebyl jsem s výsledkem spokojený, zdálo se mi, že to místo má v sobě víc, než z něho umím na fotkách dostat. Bylo už odpoledne, zatáhlo se, začalo pršet, s focením byl pro ten den konec. Večerní prohlížení "denních prací" na větší obrazovce mi jen potvrdilo, že nic opravdu zajímavého jsem nevyfotil.

Jsem trochu tvrdohlavý, tak jsem se druhý den ráno na stejné místo k Hamerskému potoku vrátil. Něco jsem dělal špatně, třeba mi ranní světlo dopadající na hladinu potoka z jiného úhlu napoví, co mám změnit. Ale výsledné obrázky byly pořád stejně nudné. Co s tím?

Mám už takovou zkušenost, že když ani po dlouhé práci z nadějného fotografického cíle nic zajímavého neleze, někdy stojí za to jen o pár metrů popojít, do míst, kde naopak vůbec nic nápadného není, a pokorně hledat. No a pak jsem si asi dvacet metrů po proudu všiml zvláštního místa, kde se bíle zčeřená voda možná docela zajímavě kroutila a proplétala. Schválně jsem pro vás vyfotil záběr s normální expozicí, aby bylo vidět, jak je ten záběr v proudu vody dobře schovaný a čeká, potvůrka, jako podzemní plodnice chutného lanýže, až si ho někdo všimne :-). Na první pohled nic zvláštního, že?

Dobře, nasadíme tedy silný neutrální filtr a podíváme se, co udělá výrazné zvýšení expozičního času. Hmmm, výsledek se zdá být čím dál horší; nějaké náznaky zviditelněných proudů sice vidět jsou, ale vše je utopeno v nepěkných odlescích vodní hladiny.

Ale nevadí, zkusíme ty nežádoucí odlesky odstranit polarizačním filtrem, třeba to trochu pomůže. Ale copak, copak, zdá se, že malý "fotolanýž" už pomalu vylézá ze svého úkrytu. A začíná to (aspoň mně tedy) příjemně vonět :-). V proudu vody se dobře vytvarovaly stíny a světla, vytvářející spolu s kameny stěží popsatelný tvar, který mi ale připadá na rozdíl od předchozích pokusů docela zajímavý.

Jetě trochu poodstoupíme a změníme ohnisko, aby se do záběru vešel i "cop" odtékající vody poskakující po kaskádě kamenů. Na pohled mrtvé místo v dolní části záběru, kde se pleskaly malé chomáčky bílé pěny, vytvořilo cosi jako kruhový zárodek, kolem kterého jako by obíhal proud hmoty; tak nějak si představuji formování slunečních soustav a planetárních systémů ve vesmíru. Tahle fotka už se mi líbí, tu beru!

Přejdeme proto do infračervené části spektra, jestli se nepodaří najít něco zajímavého, co zůstalo běžnému pohledu ve viditelné oblasti skryté. Hnědozelené omšelé kameny se proměnily do šedomodra, proudy dostaly teplejší nádech, ale nic nového se nezviditelnilo. Přesto by se mi tenhle záběr docela líbil, vysloveně se mi nabízel nějaký název v souvislosti s Johannem Keplerem; představuji si ho, jak se snaží nad obrázky peřejí Hamerského potoka odvodit své slavné zákony speciálně pro šumavské potoky. Když může mít kdejaký Einstein obecnou i speciální teorii, proč ne Kepler, že? :-)

Jenže, protože jsem líný a byl jsem po druhém dlouhém focení docela unavený, nechtělo se mi exponovat příliš dlouho, změnil jsem proto parametry snímání tak, že se výrazně zvýšil šum, čehož jsem si všiml až večer po "vyvolání" infračerveného obrazu. V malém formátu zde na blogu to není skoro vidět, ale fotka by rozhodně nezvládla náležité zvětšení.

Co vám budu povídat, nedalo mi to a "na místo činu" jsem se vrátil ještě jednou. Tentokrát už jen pro infraobrázek, kterému dám dostatek času, aby se vytvořil. Nakonec byla zapotřebí expozice 25 minut, šum se podařilo výrazně snížit, ale potok je živý organismus a jeho proudy se v čase proměňují; tentokrát už nebylo tak dobře patrné "centrum gravitace" ve spodní části obrazu, takže zamýšlený smysl fotky se ztratil. Ale nevadí, aspoň je možné tuhle malou sérii fotek použít jako ukázku toho, jak při focení postupuji a jak o výsledcích přemýšlím. Třeba to může být pro blogový článek zajímavější než jen publikování několika obrázků s popisem "Šumava, Hamerský potok".

Přece jen si tedy nakonec po třech etapách focení škrtám v seznamu položku "Hamerský potok", přičemž nejspíš pro další účely využiju buď fotku č.6 nebo č.7, bude záležet na okolnostech. Ale kdoví, třeba se na to místo ještě vrátím a zkusím být v hledání šikovnější. Můj fotografický nos mi totiž říká, že je tam těch voňavých fotolanýžů poschovávaných víc :-).

Mimochodem, to víte, že v říčce Vydře žijí kromě vyder i delfíni? Myslel jsem si to dávno, ale teď už pro to mám konečně jednoznačný fotografický důkaz, který v některém z dalších článků předvedu :-). Dnes děkuji za vaši návštěvu a přeji všem pěkný státní svátek a co nejvíc radostí z focení, z psaní, ze čtení i z báječných lidí kolem vás.