Pavla Smetanová: Pod cypřišem se sklenkou ouza

Mám rád knihy s příběhem. Nemyslím teď s příběhem uvnitř, v obsahu knihy, ten samozřejmě také není na škodu, jde mi teď ale spíš o příběh vnější, s knihou spojený. Občas ho ukrývají věnování, ze kterých se můžete dozvědět, kdo a k jaké příležitosti knihu daroval, a taková darovaná kniha, ať už je o čemkoli, ten příběh - třeba pozapomenutý - nese už provždy. Knížku Pavly Smetanové mám také spojenou s příběhem, a proto se přiznávám, že nejsem a nechci být žádným "objektivním" hodnotitelem nebo dokonce - nedej bože - recenzentem, to slovo se mi trochu příčí v krku, když chci psát o knížce, ke které mám vztah, o knížce, kterou otevírám a čtu rád. Vždyť každá knížka na vztahu se čtenářem stojí a četba knihy, ke které se vám kladný vztah nepodaří navázat, je víceméně k ničemu, i kdyby byla "recenzenty" stokrát přímo zbožštěna.

Rok 2009 byl pro mne v mnoha ohledech přelomový. Kromě mnoha jiných důležitých věcí jsem se také přestěhoval a založil si na zralá kolena vlastní blog. Ještě naposled jsem zašel do knihovny v Rokycanech, vrátit knížky a doplatit nemalou částku na pokutách. Jenže to bych se nesměl podívat do jednoho z regálů. Jako by tam na mě ta knížka čekala. Voněla novotou a vzdáleně mořem a jmenovala se Příběhy z olivového ostrova aneb Když na Korfu kvetou mandloně. 

 

Nedělní miniglosy č.170

Rakouské úřady si stěžují u Evropského soudu, že čeští divočáci, kteří nedbají na povinnost překračovat státní hranice výhradně na hraničních přechodech, nekontrolovatelně drancují rakouské příhraniční oblasti. Drobní zemědělci z toho důvodu opět opatřili svá políčka starými cedulemi s oprýskanými nápisy: "Česi, prosíme, nekraďte!" a rakouský ministr kultury již varoval, že kvůli nájezdům českých divočáků na příhraniční kukuřičná pole pravděpodobně zdraží popcorn v rakouských kinech. Česká policie navíc s taktem sobě vlastním upřesnila, že na rozdíl od jiných míst na jižní Moravě jsou na Břeclavsku jako už tradičně problémy především s divočáky snědší pleti.

-----------------------

Při jednání ukrajinského parlamentu se za nerozhodného stavu mezi sebou poprali poslanci znesvářených politických týmů. Samozřejmě, souboj nevedli běžní poslanci, ale po vzoru kanadsko-americké NHL se do sebe pustili specializovaní bitkaři, kteří nakonec šli do sprch předčasně, protože za hrubost a odhození rukaviček byli oba vyloučeni na pět minut plus do konce parlamentní schůze.

 

Auto v květ(n)u

Jsem poslední dobou trošku v časovém presu, tak mi nevychází napsat rozsáhlejší článek. Ale řekl jsem si, že se s vámi podělím aspoň o jednu drobnou fotoanekdůtku. Jak většina z vás dobře ví z mých dřívějších článků, jsem "nemotorista". I když znám některé báječné lidi, kteří o autech vědí první poslední, pro mne automobil zůstává složitým strojem plným tajemství, který sice vypadá celkem kompaktně, ale do kterého se vejde několik lidí a prý uvnitř dokonce žijí jacísi koně. Ano, slyšel jsem kdysi, jak někdo říká o svém starém autě, že trochu kvete, ale donedávna jsem si neuměl představit, co to může doopravdy znamenat. Domníval jsem se naivně, že karosérie ani útroby auta nemohou rostlinám poskytnout dost živin, a podezíral jsem své známé, pro které je auto skvělým kamarádem, kterého umějí vyfešákovat, opravit a ti nejúctyhodnější dokonce i vyrobit, že slova o "kvetení" auta jsou jen přeháněním, že auta nekvetou ve skutečnosti, ale jen v přeneseném smyslu slova. Teď už ale konečně vím pravdu: Auta skutečně kvetou! A právě je zřejmě jejich sezóna, podobně jako před nedávnem kvetly nádherné sakury nebo jabloně.

 

Barevné květinové exploze

O víkendu jsem opět po dlouhé době navštívil svou oblíbenou zahradu ve Staňkově u Domažlic. Pravidelní a dlouhodobí čtenáři vědí, že na této zahradě rád fotím, a úplně nejvíc ze všeho mě baví zkoušet zachytit barvy zdejších květů ve "výbušné" podobě zoomových explozí (není to nic složitého, stačí zoomovat při dlouhé expoziční době, vyzkoušet si to může každý, kdo fotí se zoomem). A protože se za docela dlouhou dobu, která uplynula od poslední várky podobných fotek, stihla "narodit" další generace čtenářů tohoto blogu, rozhodl jsem se, že záslužnější, než vlastním rozzlobeným článkem přikládat další polínko pod kotel kauzy Davida Ratha, bude uveřejnit pár obyčejných fotek, které by třeba mohly někomu udělat aspoň trošku radosti, což není zrovna silná stránka jakékoli korupční aféry. Byť jsou fotky dělané jen z ruky, a tedy ostře řezané tvary v nich budete hledat marně. Ale téma je minimálně stejně výbušné jako zmíněný korupční případ a výprava po zahrádce není nic pro strašpytly, protože to kolem nás bude dneska pěkně bouchat. Takže pozor: Malá sedmidílná přehlídka jarních barevných květinových explozí začíná!

 

Nedělní miniglosy č.169

Podle nových poznatků o vývoji nákupních zvyklostí v České republice je pro české zákazníky rozhodující cena výrobků, takže např. dávají přednost potravinových náhražkám před skutečnými potravinami. Protože ani čeští voliči nejsou příliš nároční na kvalitu svých volených zástupců, začínají se analogicky k trendům v potravinářství v Poslanecké sněmovně připravovat také poslanecké náhražky, které by mohly být o dost levnější než skuteční poslanci. Poslanecké náhražky budou mít místo skutečných mozků jen sojový granulát, tělo by mělo být vyrobeno z rozemletých kostí a kuřecích pařátů a tvar by mělo držet díky notnému přídavku anorganických pojiv. Odborníci navíc soudí, že ani rozdíl v kvalitě produkovaných zákonů téměř nebude patrný. Vedoucí projektového týmu nám k tomu řekl: "Zkusmo jsme před půl rokem nahradili několik poslanců poslaneckými náhražkami, a kdybychom si příslušná jména nepoznamenali, dnes bychom náhražku od skutečného poslance stěží rozeznali."

 

Sen a skutečnost

Čím dál víc zjišťuji, že život není děsný,

i díky skutečnosti proměněné ve sny.

I díky skutečnosti proměněné v sen

dokážu žasnout a být unesen

a kabát reality je mi občas těsný.

Překonávám snadno drobná příkoří,

když skutečnost ve snu voní po moři,

a v mihotavém světle solných lamp

můj sen je prostoduchý jako Forrest Gump

a v ohni skutečnosti nejspíš neshoří.

Skutečný snílek má svých snů plnou krosnu,

jen díky nim nakonec najde klid

a sílu ze skutečnosti se jednou probudit.

Kam? No přece do snu! :-)

Kdo doopravdy vyhrál letošní pražský maratón?

Protože jsem se tentokrát bohužel nemohl do pražského maratónského víkendu zapojit tak aktivně, jak bych si sám přál, rozhodl jsem se, že vám aspoň zprostředkuji své netradiční divácké zážitky. Vlastně jsem ještě nikdy neměl příležitost vidět dobíhat ty nejlepší závodníky do cíle - tou dobou totiž tradičně bývám někde v Podolí a zbývá mi do cíle ještě něco kolem 25 kilometrů. Tak jsem si letos řekl, že speciálně pro vás vyfotím vítěze Mezinárodního pražského maratónu. Ale nějak se mi ty včerejší fotografie pomíchaly a já zapomněl, kdo tím vítězem vlastně byl...

 

 

 

 

Nedělní miniglosy č.168

Úsporná opatření zasahují stále širší oblasti působnosti českého státu. V minulém týdnu například vyšlo nařízení Ministerstva zemědělství, podle kterého budou moci od příštího roku všechny české křepelky štěbetat jen "tři peníze, tři peníze". Předseda KKK (Komory křepelek a koroptví) poukázal na alarmující skutečnost, že stále více kvalitních křepelek odchází do soukromého sektoru, kde si šikovná křepelka může přijít na osm i více peněz.

-----------------------

Zástupci Ministerstva školství připustili, že náročnější verze maturity z matematiky byla opravdu příliš složitá a že to jejím tvůrcům spočítají, budou-li na to ovšem mít ministerští úředníci tentokrát dost času.

 

Fotohádanka č.9

Je vůbec možné, že od poslední fotohádanky na tomto blogu uteklo už skoro tři čtvrtě roku? Od té doby se toho odehrálo tolik, že nebýt o tom záznamy na těchto stránkách, skoro by se zdálo, že to není možné. A za celou tu dobu ani jedna fotohádanka, takže se dá předpokládat, že pro zdejší nejnovější čtenářskou "generaci" to dnes může být premiéra. Ale premiéra to věru není, kdepak, vždyť už jde o devátou hádanku, která má pořád jedno a totéž znění:

 

O velké e-mailové inventuře

Počítač je pozoruhodný organismus, o kterém jen ti nejsušší suchaři dokážou říct, že nemá žádnou vlastní nezávislou inteligenci, žádné vlastní záměry a cíle a vlastní vůli. Snažím se svůj počítač respektovat coby nezávislou osobnost s vlastními potřebami, choutkami i zálibami, s vlastními trucy a obdobími depresí, kdy je dobré kolem něj chodit v tak velkých kruzích, jak to jen omezené prostory bytu dovolí. A zase naopak s obdobími tvůrčího vzmachu, které jsou srovnatelné s euforickými obdobími u lidí. Některé z výsledků takových počítačových manických stavů možná my, počítačoví laici, ani nepoznáme. Jiné ovšem mají tak fatální následky, že i naše neodborné oči dokážou ocenit morbidní krásu vzniklých spálenišť.

Občas ve vypjatých situacích svůj počítač oslovuji jménem. Protože je často schopen pracovat samostatně, říkám mu jednoduše: Sam. Sam se čas od času připomene, že je zapotřebí něco upravit, něco vylepšit, něco smazat, něco obnovit a já to přesně podle jeho pokynů udělám, nepřemýšleje zbytečně o tom, zda jde o krok nezbytný, žádoucí nebo tím Samovi jen udělám radost. Provedení Samových nápadů jen málokdy končí viditelnou katastrofou, což se ovšem nedá říct o mých vlastních nápadech. Určitě znáte takové ty záblesky lidského génia, kdy je člověk pevně rozhodnutý učinit něco dobrého a užitečného, jenže původní záměr relizací postupně degraduje, až se promění v noční můru a skončí to tak, že se horkotěžko snažíme alespoň přiblížit k výchozímu stavu. A přesně takový nápad jsem dostal o víkendu: Konečně si po letech vyčistím e-mailovou schránku. Jednoznačně skvělá myšlenka!!!

 

Nedělní miniglosy č.167

Stranické primárky ODS o kandidáta strany do prezidentských voleb skončily v Královéhradeckém a Pardubickém kraji velkým překvapením. Voleb se totiž zúčastnilo více kandidátů než plánovaní Přemysl Sobotka a Evžen Tošenovský, protože některé - ve světě politiky méně zkušené - osobnosti si netradiční české slovo "primárky" vysvětlily mylně, většinou jako soutěž primářů. Díky tomuto nedorozumění vyhrál v primárkách jednoznačně primář Sova před šimpanzím samcem Olafem, který v soutěži zastupoval pro změnu primáty.

----------------------

Myšlenku dočasného odkladu finančního vyrovnání státu s církvemi, se kterou přišel kardinál Vlk, považuje většina pozorovatelů za smysluplnou. Návrh je zřejmě přijatelný pro všechny politické síly v zemi, které se liší pouze tím, že na rozdíl od levicových a středových stran pravice zatím nepředpokládá dobu odkladu delší než je promlčecí doba.

 

Májové haiku

Májová rozkvetlá a všemi vůněmi (a pylovými alergeny) provoněná příroda vysloveně vybízí k psaní haiku, tak jedno malé květnové přidám. Ale snad jen shodou okolností jsem zrovna v minulých dnech míjel na své cestě mnohé připomínky lidí padlých za květnového povstání. Když čtu na deskách jména doprovozená jen dnem narození a úmrtí, moje fantazie, uvyklá domýšlet si lidské příběhy, pracuje na plné obrátky. Kdo z nich cíleně bojoval a kdo se tragicky připletl? Jak by asi žili dál, kdyby přežili? A kolik májů by je ještě čekalo? Malými pamětními deskami je poseta celá Praha a já se přistihuji, že o těch lidech vlastně doopravdy nic nevím a mám nepříjemný pocit, že bych aspoň něco vědět měl. Ale možná nemusíme chodit do daleké minulosti. O kom z našich dnešních blízkých v době, kdy jsme doslova zaplaveni informacemi, doopravdy něco víme? A přitom nás spojuje šumění stejného májového deště.

Májové haiku

Krev tiše smývá

archanděl zapomnění

májovým deštěm.

 

Klášter Agia Paraskevi

Pozn.: Už dlouho jsem nepřidal nic do rubriky Črty z Lefkady. Možná proto, že jsem v loni po dlouhé době Lefkadu nenavštívil, protože loňský rok byl ve znamení "velké japonské cesty" a na Lefkadu se v takové konkurenci jaksi nedostalo. Ale zjistil jsem, že návštěvnost mých článků o Lefkadě je pozoruhodně setrvalá a kupodivu se odkaz na můj blog objevil na několika stránkách věnovaných tomuto ostrovu, tak jsem se rozhodl přidat další článek a pár fotografií. Jsou pouze dokumentační, žádné fotozázraky tentokrát rozhodně nečekejte.

Mám na Lefkadě jedno zamilované místo. Tedy - mám tam zamilovaných míst celou řadu, ale tohle místo je pro mě něčím výjimečné. Lefkadu jsem navštívil zatím šestkrát a ani při jedné cestě jsem neopomněl zajít nebo zajet si ke klášteru Agia Paraskevi. Rovnou upozorňuji, že nejde o žádnou významnou památku, ale tohle místo mne okouzlilo hned napoprvé, a přestože se místní úřady hodně snaží, aby kouzlo pominulo, zatím se jim to daří pouze zčásti.

O prvomájových tradicích

Kolik různých tváří dokáže mít první máj! A kolika tradicím dokáže být věrný! Například věren dobrým socialistickým tradicím je první máj jistě možné považovat za tradiční svátek průvodů. Pravda, dnes již prvomájové průvody nejsou úplně v módě, ale ruku na srdce - ve kterém z pamětníků aspoň trochu nezatrne, když procitne do prvomájového rána a obecní rozhlas ho do nového dne přivítá ryčnou dechovkou a výstražnými slovy: "Pozor, pozor!!!" A já si jen ve světle nedávné protivládní demonstrace říkám, kolik z dřívějších pochodníků a průvodníků by asi dokázalo z popudu náhlého Pavlovova reflexu vypátrat a povytahovat z přítmí závětrných koutů rodinných almar prošlá a vypelichaná mávátka a znovu vkročit do vyčichlého proudu? A kolik nepamětníků by se bylo ochotno přidat? Prý že se nevstoupí dvakrát do téže řeky. Hmmm, abychom se jednou nedivili!