Ta žena mne oslovila v jednom pražském obchodním domě. Jsem zvyklý, že mne různí obchodní náhončí a lovčí oslovují; většinou mi nabízejí nějaký drakonicky výhodný tarif na volání mobilním telefonem, který by kromě mne odmítl už jen blázen. Neříkám, že mne takové oslovování těší, ale nebráním se mu. Snažím se ale obchodníkům čestně vysvětlit, že si nic nekoupím a že se mnou ztrácejí čas, který by efektivněji využili přemlouváním někoho jiného. Většinou to nezabere a prodejce se nedá odradit. Pak dojde k následujícímu modelovému rozhovoru:
"Používáte mobilní telefon?"
"Samozřejmě."
"A jaký máte tarif?"
"Ten nejvýhodnější."
Prodejce se s vědomím převahy násilně zasměje: "A to je který?"
"Mám služební telefon, takže neplatím ani korunu."
"Jenom ten?" řekne smutně.
"Ano." Lžu.
Ale prodejce se nevzdává. "A co manželka? A děti?"
"Nemám manželku," trochu zalžu. "A navíc i ona má služební telefon," zalžu úplně, čímž uvedu prodejce ve zmatek, on nad tím nesmyslem fatálně zaváhá a já získám několik vteřin k útěku.
Tahle žena ale určitě mobily neprodávala:
"Můžu vám ukázat kosmetiku z Mrtvého moře? Máte chvilku času?"
Nejsem zrovna nadšeným nákupčím kosmetiky. Ale chvilku času jsem měl.
"Přípravky z Mrtvého moře jsou mimořádně zdravé," zahájila žena.
"Pak je ovšem otázka, na co to moře zemřelo!" podotkl jsem nepatřičně.
"Lidé používající tyto přípravky jsou mnohem zdravější než běžná populace."
"Ale co ti chudáci doktoři, co budou dělat, až budou všichni používat vaše přípravky?"
"Doktoři? Usmála se. "Kašlete na ně."
Rozkašlal jsem se, ne kvůli doktorům, ale protože mne některý z mimoděk nadýchaných přípravků začal dráždit. Paní pochopila, že s tímhle sortimentem u mne nejspíš neprorazí.
"Podáte mi prst?" upřela na mne oči a já zaváhal.
Možná je to Jeskyňka! Efektivnější Jeskyňka, protože jí místo dvou prstíčků stačí jediný. Nebo chiromantka, která mi bude z prstu věštit budoucnost. Nebo kriminalistka, která mi sejme, tedy chci říct - sejme mi otisk a já půjdu sedět, protože jsem jistě ve svém životě někomu ukradl ideály. Znáte to: Podej prst….
Než jsem se stačil rozmyslet, uchopila můj levý ukazováček a vytáhla jakousi houbičku ze všech stran vybavenou proužky jemných šmirglíků, kůžiček a sametových látek.
"Mám tady takový přípravek, to by vás mohlo zaujmout." A začala mi jemně smirkovat nehet.
"Nebo vaši ženu."
"I moje žena má služební telefon," uklouzlo mi nesoustředěně.
Nemám velkopanské choutky a nerad si nechávám sloužit. Opět jsem ji upozornil, že můj nehet bude po jejím zásahu jistě krásný, ale i tak se obávám, že její námaha je marná.
"Já vím, že si nic nekoupíte," řekla mi s úsměvem. "Ale aspoň ten jeden nehet vám dodělám. Vy to vydržíte a já se aspoň nebudu nudit." To, myslím, je férová dohoda.
Když skončila, zakápla mi nehtové lůžko speciální léčivou vodičkou ze směsi olejů a hrdě mi ukázala výsledek. Musím uznat, že mne ohromil. Nehet na ukazováčku se leskl tak, až to vypadalo, že jsem si prst musel vypůjčit od někoho jiného.
"Tak kdybyste někdy potřeboval, najdete mne tady," řekla, ale dobře věděla, že nepřijdu. Obchodnický instinkt. Vyšel jsem před nákupní centrum s vypíglovaným nehtem na ukazováčku.
Ve slunečném dni jsem mohl házet svým nehtem po kolemjdoucích prasátka. I stočený do ruličky pěsti svítil ukazováček jako svatojánská muška. Děti, které jejich rodiče táhli na odpolední rodinné "šopování", mne měli za kouzelníka. Stačí na někoho ukázat svítícím prstem a říct třeba jako v jedné české komedii: "Škrpál!" - schválně, jestli se promění. Když jsem fotil, mohl jsem si nehtem přisvěcovat místo bleskem.
Horší bylo, že se mi prsty na levé ruce rozkmotřily. Prsty s matnými nehty se od prstu s nehtem vyleštěným odtáhly, jak jim to jen soustava šlach a kůstek dovolovala. Prostředníček vytvořil koalici s prsteníčkem a malíčkem a z palce se stal odtržený spojenecký solitér - něco jako Kaliningrad. Naleštěný ukazováček zůstal osamocený. Jak snadné a zároveň jak obtížné je vynikat v takové matné společnosti! Sakra! Jako by nebylo dost na tom, že musím věčně urovnávat rozpory mezi rozumem a citem a musím každý den bičem vůle nahánět do pohybu ztenčující se armádu neuronů, což dá taky čím dál tím větší práci. Teď ještě abych řešil spory mezi vlastními prsty!
Budu se muset podívat na internet, jestli nějaká firma nabízí speciální prostředek na snížení lesku nehtů. V našem divném šťastném světě, kde lidé věnují čas a nemalé prostředky, aby byli krásní a lesklí, to ale může být potíž. Bude-li to nezbytné, zmatním nehtík rašpličkou.
Zatím jsem si levý ukazováček zalepil náplastí a budu doufat, že lesk z Mrtvého moře sám pomine. Jako ostatně i všechny jiné lesky.
