Kouzelná zahrada - jaro 2016

O víkendu jsem po velmi dlouhé době, vlastně poprvé pořádně od Vánoc, navštívil svou rodinu ve Staňkově a dostal se tak zase i na tamější "kouzelnou zahradu", kterou se snažím už sedmým rokem průběžně fotit sjednocující "explozionalistickou technikou". Výsledkem je postupně profilovaný cyklus s názvem Kouzelná zahrada, který průběžně publikuji tady na blogu a měl své zastoupení na třech ze čtyř fotovýstav, které jsem v posledních třech letech uspořádal (jedna výstava v Poličce byla speciálně jen na toto téma), a byl diváky vždycky velmi dobře přijatý. No a nezapírám, že některé fotky z tohoto cyklu jsou pro mne i komerčně zajímavé, protože originály už zdobí několik bytů (včetně toho mého :-)) i firemních prostor. Místní blogoví štamgasti už tento typ fotek velmi dobře znají, nepřináším tedy nic moc nového. Přesto si myslím, že dvě až tři letošní fotky se do užšího výběru z tohoto cyklu dostanou.

 

Nedělní miniglosy č.361

S Nedělními miniglosami se teď na dvě neděle rozloučíme, protože redakce vyhlašuje dvoutýdenní prázdninovou přestávku. Červen je totiž můj oblíbený čas na vyjížďku po vlastech českých a moravských, takže příští neděli jedu na týden do Jeseníků, tentokrát pro změnu do Loučné nad Desnou. Věřím, že se podaří cestou po kopcích Hrubého Jeseníku udělat i nějakou zajímavou reportáž, abyste z mé cesty taky něco měli, no a hlavně se budu snažit pořádně fotit. Celé jaro jsem poměrně dost času věnoval prezentaci svých fotek, tak teď to pro změnu chce zase chvilku usilovně pracovat na něčem novém, aby bylo co prezentovat příště. Navíc přiznávám, že mám obrovskou a za poslední "krušně absťákovité" období nastřádanou chuť udělat něco hodně pěkného, co by se třeba líbilo jedné krásné a pro mne zcela nenahraditelné múze natolik, že ji potěší být pro něco takového monopolní inspirací. ÚOHS snad promine! :-)

 

Z mých soukromých zápisníků - 2.díl

Začátkem dubna jsem tu publikoval pár záznamů, které si průběžně zapisuji do svých již známých malých zápisníků formátu A6 s pevnými deskami, v článku s názvem Z mých soukromých zápisníků. Dnes přidávám druhý díl, tedy další zápisky z různých dob (část je z let 2006-2007, část naopak zasahuje až do roku 2014): někdy myšlenky, které mě zaujaly při čtení nebo poslouchání natolik, že jsem si je vypsal, jindy pár slov, která mě napadla, nebo třeba citát, který se mi líbil. Je to takový mix z let 2006 - 2014) do kterých si průběžně zapisuji zajímavé věci, které si přečtu, slyším, zahlédnu nebo mne třeba jen tak napadnou. Samozřejmě se snažím vybrat úryvky, které se mi líbí i teď s odstupem, a říkám si, že by třeba některé z vás mohly zaujmout nebo potěšit. Vždy se snažím uvést autora případně přesnější zdroj, u zápisků, které autora uvedeného nemají, si ho snadno domyslíte :-).

Dnes jsem viděl rudozlatý západ slunce a pomyslel jsem si: "Ó jak jsem bezvýznamný!" To jsem si ovšem myslel i včera, a to pršelo. (Woody Allen)

 

Nedělní miniglosy č.360

Nevím, nevím jestli dnes budou NMg k přílišnému zasmání, protože "ptakopysčí chřipka" od čtvrtka zcela vyřadila z provozu celou mou jednomužnou redakci. Tak uvidíme, snad vás svými dnešními zavirovanými glosami nenakazím; jestli náhodou ano, pak své stížnosti a žádosti o kompenzace můžete napsat přímo na mou osvědčenou adresu pvapenik@centrum.cz, která kupodivu zároveň platí i za adresu na "tiskového mluvku NMg" :-). Tak tedy - všem přeji hodně (nejen) nedělního zdraví a krásný konec víkendu.

Podle nejnovějších amerických výzkumů může hlavičkování u dětí způsobovat demenci. Prezident Miloš Zeman ovšem jako obyčejně prohlásil, že když někdo začne - jako on - s hlavičkováním až ve 27 letech, kdy je mozek už dostatečně vyvinutý, vůbec nic mu nehrozí. Proslýchá se navíc, že český prezident nikdy nehlavičkoval tak jako běžní lidé s fotbalovým míčem, ale jeho hlavičkování se vždy omezovalo výhradně na práci s hlavičkovými papíry.

Ptakopysk na pražském sídlišti

Konečně se zase po nějaké době vracím k sérii miniaturních básniček "pro přemýšlivé děti a hravé dospělé", které pod zcela neveřejným pracovním názvem už víc než rok postupně přikládám do rubriky Miniatury. Už jsme v této sérii měli mimo jiné i koaly, lenochody i mývaly, takže bylo jasné, že časem musí nutně dojít i na ptakopysky. Dnes je to tady! Myslím ovšem, že pro děti bude lepší používat skutečný název miniaturky a "anebem" bych je prozatím nezatěžoval, ten bude spíš pro dospěláky.

Ptakopysk na pražském sídlišti

(aneb Frustrace nadšeného zoologického experimentátora ze zoufale malých českých poměrů)

Zkusil jsem, zda mléka miska

nepřiláká ptakopyska.

Nevyšlo to, možná příště.

Nejspíš proto, že dnes žiji

v Praze a ne v Austrálii.

Když si vyjdu za sídliště,

přilákám tak leda klíště

nebo zmiji!

Z návštěvní knihy fotovýstavy Pod Lipami

Včera jsem ukončil po deseti týdnech svou fotovýstavu v restauraci/galerii Pod Lipami v Praze-Vršovicích. Moje fotografie tekoucí vody a "kouzelné zahrady" byly nahrazeny zajímavými obrázky z putování africkým vnitrozemím kolegy- fotografa, který - jak jsem včera zjistil - je také domažlickým rodákem jako já :-). Teď obrázky odpočívají ve velikých transportních deskách a čekají na to, až se začnu domlouvat s několika zájemci o fotky. Je totiž možné, že některé z vystavených fotografií změní působiště a přestěhují se do docela jiného domova :-).

Jako obyčejně po výstavě otevírám popsané stránky návštěvní knihy a vybírám ze zápisů, které tentokrát byly bez výjimky potěšující - nejspíš proto, že většinu z nich učinili moji známí a přátelé, kteří nelitovali času a přišli se na výstavu osobně podívat. Velmi všem děkuji za to, že se o výstavu zajímali a přišli si fotky prohlédnout. Věřím, že kromě zajímavého srovnání velkoformátových originálů s malými obrázky na webu byli spokojeni i s místní kuchyní.

 

Nedělní miniglosy č.359

Předsedou českých komunistů byl znovu zvolen Vojtěch Filip. Podle staronového předsedy je komunistická strana bohužel podle průzkumů veřejného mínění vnímaná jako strana, která se nedokáže razantně postavit světovému kapitalismu a také má málo smyslu pro humor. Navrhl proto předsednictvu strany, aby byly ze stranických prostor odstraněny všechny obrazy Bedřicha Engelse. "Jednak to byl, jak všichni dobře víme, hnusný kapitalista, a jednak tím získáme dostatek prostoru na vyvěšení obrazů i dalších bratří Marxů".

----------------------

Na just všem euroškarohlídům, kteří tvrdí, že sjednocená Evropa dokáže produkovat pouze bezzubé rezoluce a administrativní zákazy a nemá žádnou vizi, proběhl další ročník tradiční hudební soutěže Cena Eurovize. Názory na tuto soutěž jsou ale rozporuplné: Zatímco moderněji smýšlející politologové jsou přesvědčeni, že Cena Eurovize nemá žádnou eurovizi, milovníci kvalitní hudby jsou naopak již dlouhá léta přesvědčeni, že Cena Eurovize nemá žádnou cenu.

Několik fotek z vycházky do Emauz

Jak už jsem se zmiňoval v neděli ve svém přání těm nejmilejším maminkám na světě, o víkendu jsem měl příležitost nakouknout do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl a ani jsem nevěděl, že je možné se tam dostat. Se skupinou zájemců o zajímavé pražské domy jsme totiž navštívili Emauzský klášter v Praze, kde jsme se mohli odchýlit od standardní trasy a jít se podívat do míst, která nejsou turistům běžně přístupná. Abyste z toho taky něco měli, připravil jsem pro vás aspoň pár fotek a na závěr jedno malé tradiční haiku.

 

 

Malý hokejový princ

Přisedli si k vedlejšímu stolu: Se stejnýma očima v rozdílných tvářích, jeden velký a hřmotný, druhý droboučký a jako pěna. Pod větším se málem rozlomila židle, když dosedl, menší se musel povytáhnout na sedátko a opuštěné nožky se bez opory zatřepotaly v prostoru.

"Co se mrskáš," okřikl tatínek synka, který radostně kopal volnýma nožičkama, až jeho celé malé tělo ve značkovém sportovním oblečení kmitalo do všech stran. "Viděl jsi někdy reprezentanty, aby takhle blbli? Co?" Chlapec, asi osmi nebo devítiletý, s brašnou, ze které vykukovala zpoza nedovřeného zipu špička brusle, neodpověděl a jeho mlčení působilo jako stížnost: Ještě nikdy žádného reprezentanta na obědě neviděl! Nožičky pod stolem se zastavily a tělo nad hladinou se přestalo klátit.

"Dneska to byla prostě hrůza, vždyť ses pořád jenom válel po ledě. Každej, kdo do tebe ťuknul, tě porazil, to přece nejde!" Chlapec se upřeně díval kamsi pod stůl, jen aby se nepotkal s káravě podmračeným čelem: "No jo…"

"Vůbec nejseš zpevněnej, to přece musíš čekat, že do tebe občas někdo vrazí," pokračuje otec s naléhavostí Jana Husa. Hokej je hra pro pořádné chlapy, kolikrát mu tuhle pravdu každý den opakuje?

 

Nedělní miniglosy č.358

Pozn.: To už je druhá neděle po sobě, kdy začínám poznámkou připomínající svátek, dnes dokonce hned dva najednou: Pominu v dané konkurenci svátek státní, ten ponechám ke komentářům standardním médiím, a zmíním se speciálně o tom druhém, niternějším svátku, o svátku matek: Rád bych proto speciálně pozdravil dvě maminky, které jsou pro mě nejdůležitejší ze všech, co znám. Bez té jedné bych tu vůbec nebyl, což by, myslím, byla nuda, protože bych se už půlstoletí flákal kdovíkde na houbách, navíc bez jistoty, že právě rostou. Bez té druhé báječné maminky by zase můj svět neměl ani polovinu těch barev, které má, a já bych v jejich existenci buď nevěřil anebo - ještě hůř - myslel bych si bláhově, že už je znám. Bez nich už by byl můj svět podobně nudný jako ten zmíněný svět hub bez hub :-). No a zdejší čtenáři by si sice třeba mohli přečíst Nedělní miniglosy jako dnes, ale docela jistě by si nepřečetli většinu zdejších básniček a ani jedno jediné haiku. Tak děkuju mockrát západním i východním směrem a užijte si pěkně ten sváteční dnešek.

 

Jak vypadají moje fotky Pod Lipami?

Jak už jsem tady na blogu několikrát psal a na pár fotkách ukazoval, již od března je 18 mých fotek k vidění na malé výstavě ve vršovické restauraci Pod Lipami. V průměru jednou týdně jsem se zatím vypravil do Vršovic i já, abych zde poseděl s různými skupinami přátel, známých, kolegů nebo blogerů, a trochu jim o svých fotkách popovídal. Včera poprvé jsem byl na návštěvě sám, abych si dal páteční pozdní oběd a abych využil odpoledního času, kdy bývá v restauraci skoro prázdno, a udělal pár záběrů, jak to ve třech "podlipních" místnostech s fotografiemi vypadá. Nejedná se rozhodně o žádné vymazlené fotky: I když byl provoz minimální, přece jen tu pár hostů bylo, takže jsem si s přípravou fotek nemohl moc hrát a vyrovnávat se s velmi různorodým osvětlením (fotky mají každá svou lampičku, svítí běžné elektrické osvětlení a navíc šlo včera do některých částí místností prudké sluneční světlo okny). Beru to ale tak, že fotky mám jen pro připomenutí akce, abych měl malou památku, jak fotky visely. A říkám si, že společně s podrobným E-katalogem výstavy mohou záběry zevnitř restaurace dát i zdejším návštěvníkům docela konkrétní představu, jak to na výstavě vypadalo, protože i prodloužený termín výstavy v pondělí 16. května odpoledne skončí.

 

Opravdu si mám na své otázky odpovědět sám?

V polovině února jsem zde publikoval článek s názvem Tři jednoduché otázky pro správce Autorského klubu. Ohlas ze strany čtenářů mě opravdu překvapil, protože z textu se stal s velkou převahou nejkomentovanější článek ve více než sedmileté historii mého blogu. Je až překvapivé, kolik blogerů se k článku vyjádřilo, a je, myslím, dost smutné, kolik z nich mělo i vlastní obdobné špatné zkušenosti. Dostávám teď od vás průběžně různé dotazy, jak se celá situace vyvíjí a jestli už jsem odpovědi na své otázky dostal. Proto chci všem zájemcům tímto článkem alespoň částečně odpovědět, abyste si nemysleli, že jsem se zarputilým mlčením kolem dění v Autorském klubu nějak nakazil :-).

Nebojte, svou bláhovou snahu dobrat se odpovědí na své jednoduché otázky ze začátku roku jsem samozřejmě nevzdal, nejsem zvyklý se vzdávat tak snadno. Chtěl jsem dát správci AK dostatek času na uvážlivou odpověď nebo aspoň na nějaký viditelný klubový krok. Podle očekávání se ovšem nestalo vůbec nic, když pominu skutečnost, že mne Standa kvůli mé neodbytnosti zjevně začal vnímat jako "prudiče hyenovitého", takže mi začal aktivně mazat moje komentáře na Srdci blogu a žádný z mých komentářů k novějším článkům už do éteru vůbec nepustil. Nu, musím říct, že vyzkoušet si na své vlastní kůži legendární praktiky kafkovského Zámku je mimořádně zajímavá zkušenost! Myslíte, že se to dá považovat i za náznak odpovědi? :-)

Já jsem ale na rozdíl od Standy zvyklý nemlčet a své kroky před ostatními netajím. Proto vám mohu říct, že jsem se před dvěma týdny pokusil znovu oslovit Standu mailem, ve kterém jsem ho znovu požádal o odpovědi nebo alespoň nějaké koncepční vyjádření v rámci AK, a předestřel jsem mu své další plánované kroky, když bude zaťaté mlčení pokračovat. V dopise jsem Standu upozornil i na to, že s malým časovým odstupem na svém blogu zveřejním kompletní text tohoto dopisu, aby moji čtenáři byli informováni, jak se věc vyvíjí, takže dnešní článek pro něj nemůže být žádným překvapením.

 

Nedělní miniglosy č.357

Poté, co původní zákaz zpěvu české hymny na Pražském hradě vyvolal mohutnou vlnu zájmu o zpívání na Hradě nejen mezi skauty a členy recesistické umělecké skupiny Ztohoven, ale u mnoha dalších organizací a soukromých osob, vlna nebývalého zájmu okamžitě opadla, když se ukázalo, že ke zpívajícím se může beztrestně přidat prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, se kterým si pak pod laskavým dohledem české policie musí každý zpěvák udělat povinně selfíčko.

----------------------

Český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek musel v týdnu odpovídat na ostré protestní nóty ze strany tureckého a ruského velvyslanectví v Praze. V odpovědi potvrdil, že sporné české úsloví "poturčenec horší turka" není ani projevem nenávisti vůči tureckému národu a jeho vztahovačnému prezidentovi, ani odsouzením morálních kvalit Čecha, který jako letitý přítel Sovětského svazu a Ruska požádal v Moskvě o politický azyl. "Jde jen o nedorozumění; ve skutečnosti výrok s politikou nijak nesouvisí a proradná a rádobyintelektuálská pražská kavárna jím jen dává najevo, že ke svým bezvýznamným tlachům preferuje kávu překapávanou před kávou tureckou a jejími nekvalitními náhražkami."