Nemám ve zvyku psát speciální nezáživné články, které se týkají vnitřních blogových záležitostí. Nemám času tak docela nazbyt a vážím si každého okamžiku, který si můžu dovolit věnovat nějaké tvůrčí činnosti. Většinou - chci-li se k něčemu vyjádřit, vystačím si buď s komentáři k jiným článkům, nebo si o kýženou informaci prostě napíšu. Vzhledem ke zdejší "firemní kultuře" se ale dnes chci dotknout jednoho interního blogového tématu veřejně (omlouvám se tímto lidem, kteří s blog.cz nemají nic společného, tento článek můžete s klidným svědomím přeskočit). Tím tématem je aktuální dění v Autorském klubu a troufám si k němu napsat pár slov, přestože již přibližně měsíc členem klubu nejsem. Ba dokonce právě proto!
Přibližně před měsícem jsem byl totiž vyřazen se seznamu členů klubu - a jak se ukázalo, nebyl jsem sám. Nikdy jsem průběžně aktuální seznam členů nekontroloval a o svém vyřazení bych se nejspíš nějakou dobu ani nedozvěděl, kdyby mne na to kolegové blogeři neupozornili. Byli jsme totiž vyřazeni potichu, bez jediného slova upozornění nebo vysvětlení, bez jakékoli změny pravidel klubu. A protože oprávnění k takovému vyřazení má jako správce AK Standa, předpokládám, že nás nevyřadil zásah žádného tajuplného hackera, nebo libůstka mimozemšťanů, ale právě Standa. No a přesně od toho okamžiku se pokouším dostat vysvětlení tohoto kroku.
Obecně vzato, jsem celkem nekonfliktní člověk, který není zvyklý dělat hysterické vlny, kdykoli se mu něco nelíbí. Napřed se snažím hledat chybu u sebe a když tam odpověď nenajdu, snažím se zjistit víc informací. Sedl jsem tedy, napsal jsem Standovi mail se třemi jednoduchými otázkami a čekal jsem, že si jako už několikrát v minulosti vyměníme svoje názory a dojdeme k nějakému závěru, byť třeba ten závěr nebude úplně společný. Odpověď jsem ovšem nedostal, stejně jako jsem nedostal odpovědi na další tři e-maily, ve kterých jsem své otázky poněkud důrazněji, ale myslím, že stále ještě celkem vlídně, zopakoval. Ale Standa prozatím hrdinně drží bobříka mlčení a k věci se nedokázal nijak vyjádřit, dokonce ani tehdy ne (aspoň o žádném jeho vyjádření nevím), když stejnou otázku dostal - nikoli ode mne - v komentářích pod článkem, kde se jinak vyjadřoval k řadě jiných věcí.
Ano, přiznávám, mrzí mě to. Ne proto, že bych každý den vstával a uléhal se sebestřednou myšlenkou, že bez mého členství v AK už svět nebude jako dřív :-). Dokonce ani s obavou, že se mi poté, co se moje články nebudou zobrazovat na titulce blogu v sekci AK, nějak fatálně propadne návštěvnost (ve skutečnosti podle objektivních čísel návštěvnost mého blogu v lednu meziročně vzrostla o 12% a i v únoru jsem o něco výš než minulý rok). Nechci ale nechat věc vyvanout jen tak, stejně tiše, jako proběhla. Chci dosáhnout toho, aby správce AK - když už evidentně může provést v rámci klubu jakékoli zásahy podle vlastní okamžité nálady - uměl taky za své kroky zároveň nést aspoň minimální odpovědnost vůči těm, jichž se týkají. A ona "minimální odpovědnost" v tomto případě podle mne spočívá ve schopnosti své kroky vysvětlit, když už ne sám a proaktivně (což bych bral jako samozřejmý projev profesionality), tedy aspoň na vyžádání.
Nemyslím si, že se jedná o náhodu, nešťastnou shodu okolností nebo o výjimku. Podobná "období velkého mlčení" většinou následují v okamžiku, kdy je Standa konfrontován s otázkami, které jsou mu nepříjemné. Úplně stejným mlčením totiž kdysi reagoval i na moje otázky, z jakého důvodu mi byl smazán již delší dobu publikovaný článek (kdybyste náhodou v mém archívu hledali starší vydání Nedělních miniglos, zjistíte snadno, že číslo 34 chybí). Ani tehdy jsem nedostal žádnou odpověď, ale řekl jsem si tenkrát, že mi nestojí za to se o věc přít (měl jsem ve wordu alespoň zálohu textu, takže jsem fakticky o nic nepřišel), protože právo na slabou chvilku máme všichni, zvlášť když některé komentáře pod článkem ze strany jednoho čtenáře byly tehdy hodně agresivní. Ale po létech se situace s hrou na mrtvého brouka opakuje a já se tentokrát rozhodl, že ze sebe nenechám dělat hlupáka (na to mám sám docela prosperující monopol :-)), který vždycky ustoupí, ale budu tentokrát na jasné odpovědi trvat, i když to bude nejspíš běh na dlouhou trať.
Lidsky Standu chápu, nikdo nedělá rád věci, které jsou mu nepříjemné, samozřejmě ani já ne, ale zároveň je to pro mne profesionální i lidské zklamání. Pokud se totiž někdo opakovaně nedokáže postavit čelem následkům svých vlastních kroků a odmítá je vysvětlit lidem, kterých se bezprostředně týkají, dovoluji si považovat to minimálně za projev neúcty, nebo "náhlého nedostatku odvahy", přičemž obě varianty považuji při komunikaci s klienty za nepřijatelné. A klienty v širším smyslu slova jsme tady všichni - jako blogeři na blog.cz i jako členové klubu v AK.
Ve své poslední, čtvrté mailové výzvě na Standovu adresu jsem ho upozornil, že pokud mi není schopen na otázky odpovědět po mailu, nezbývá mi nic jiného, než požadovat odpovědi veřejně. Následující část článku proto Stando, prosím, berte jako otevřený dopis, jehož prostřednictvím Vás znovu vyzývám k tomu, abyste mi odpověděl, tím spíš, že vše nasvědčuje tomu, že odpovědi nebudou zajímat jenom mne, ale i další stejným způsobem vyřazené bývalé členy AK (že ano, TlusŤjochu? že ano, Sugr? - zmiňuji vás dva proto, že - pokud vím - jste se stejně marně jako já pokoušeli něco o svém vyřazení z AK dozvědět) a nejspíš i některé blogery, kteří jsou členy AK doposud, protože je vždycky dobré na ryze praktických příkladech vidět, jak se aplikují sebevznešeněji psaná klubová pravidla. Moje otázky jsou stále stejné, už několik týdnů je dobře znáte, ale pro jistotu je znovu zopakuji:
1. Jaký je důvod mého lednového vyřazení z Autorského klubu?
2. Která pravidla jsem při svém blogování porušil?
3. a pro mě osobně ze všech nejdůležitější: Proč jsem se o této změně a o důvodech, které k ní vedly, nedozvěděl od Vás, jak by se při férovém jednání slušelo?
K věci se budu snažit i nadále stavět nepředpojatě, nebudu si předem vytvářet (nebo alespoň zveřejňovat) žádné vlastní hypotézy a počkám si trpělivě na Vaše vyjádření, na které se už od 24. ledna, kdy jsem Vám stejné otázky položil poprvé, těším v míře uplynulým časem nijak neztenčené :-).
P.S.: Věřím, že oceníte, že jsem si dal docela záležet, abych tento článek napsal korektně, vstřícně, skoro přátelsky. Rád bych zdůraznil, že text neobsahuje žádné vulgarismy (byť připouštím, že mne občas v této souvislosti napadaly) ani nenávistné, rasistické nebo explicitně erotické projevy, nesnižuje lidskou důstojnost (rozhodně ne pod její současnou úroveň), nenarušuje duševní ani mravní vývoj dětí a mládeže (dokonce si neskromně myslím, že trvat vstřícnou formou na tom, aby se s námi jednalo slušně, může být pro děti dobrý příklad :-)), nijak nezasahuje do osobnostních práv ani nepodněcuje k žádnému násilí. To opakuji jen pro případ, že by tento článek opět nějakým "politováníhodným nedopatřením" z těchto stránek tiše zmizel.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.