Jak vypadají moje fotky Pod Lipami?

Jak už jsem tady na blogu několikrát psal a na pár fotkách ukazoval, již od března je 18 mých fotek k vidění na malé výstavě ve vršovické restauraci Pod Lipami. V průměru jednou týdně jsem se zatím vypravil do Vršovic i já, abych zde poseděl s různými skupinami přátel, známých, kolegů nebo blogerů, a trochu jim o svých fotkách popovídal. Včera poprvé jsem byl na návštěvě sám, abych si dal páteční pozdní oběd a abych využil odpoledního času, kdy bývá v restauraci skoro prázdno, a udělal pár záběrů, jak to ve třech "podlipních" místnostech s fotografiemi vypadá. Nejedná se rozhodně o žádné vymazlené fotky: I když byl provoz minimální, přece jen tu pár hostů bylo, takže jsem si s přípravou fotek nemohl moc hrát a vyrovnávat se s velmi různorodým osvětlením (fotky mají každá svou lampičku, svítí běžné elektrické osvětlení a navíc šlo včera do některých částí místností prudké sluneční světlo okny). Beru to ale tak, že fotky mám jen pro připomenutí akce, abych měl malou památku, jak fotky visely. A říkám si, že společně s podrobným E-katalogem výstavy mohou záběry zevnitř restaurace dát i zdejším návštěvníkům docela konkrétní představu, jak to na výstavě vypadalo, protože i prodloužený termín výstavy v pondělí 16. května odpoledne skončí.

 

Malé infračervené říční zákoutí v první místnosti restaurace. Tento prostor je jediný bez vestavěných rámů, takže jsou tu pověšené fotky "na šířku". Fotky jsou za sklem, takže když do místnosti vstupuje prudké slunce z ulice, odlesky prakticky nejdou eliminovat sebelepším polarizačním filtrem.

Normálně bývají pod fotkami skoro pořád nějací debužírující hosté, kteří ale celkem trpělivě snášejí, když kolem nich občas projde někdo, kdo si chce obrazy lépe zblízka prohlédnout; k tomu prostě v podobné "restauraci/galerii" dochází. Takhle to vypadá, když v místnosti nikdo není a obrazy se k prohlédnutí vysloveně nabízejí.

Nejostřílenější výstavní harcovník ze všech fotek (obraz visel i na dobřichovickém zámku i v galerii v Rytířské a visí i ve Vršovicích) se bohužel při včerejším focení leskl prakticky ve všech úhlech. Přesto jsem si ale neodpustil sem tu fotku dát, protože je na ní dobře vidět místní dětský koutek i s veselým plyšovým tygrem, kde často řádívají dítka místních hostů. Na rozdíl od jejich rodičů u přilehlých stolů se ale dětem hůř vysvětluje, že se jdete jen kouknout na obraz a nepřišli jste si taky pohrát s těmi báječnými hračkami :-).

Koupající se smyslná "peřejová víla" je umístěna mezi dvěma velkými okny vedoucími na Čechovo náměstí s krásným Gočárovým kostelem svatého Václava. Je neuvěřitelné, že v tomto kostele jsem se byl poprvé podívat právě až v souvislosti s touto výstavou, kdy se prostě při žádné cestě sem není možné vyhnout jeho magnetismu.

V hlavní a nejprostornější místnosti s barem je na stěnách šest vestavěných rámů pro fotky, které jsem využil pro různorodé "říční" záběry ve formátu na výšku. Mimochodem - obrazy na žluté stěně nejsou ode mne :-).

Fotografičtí odborníci mi vysvětlili, že nejprestižnější místo výstavy v restauraci je právě na baru. "Kapitánem" výstavního fotografického týmu je tedy tentokrát kamenný "Poslední zub" z Berounky.

Opuštěné zvíkovské černé pivo na stole bylo moje, ale zůstalo o samotě jen pár minut, protože jsem své ilustrační fotky musel udělat rychle, než dorazí další natěšení páteční hosté.

Třetí a poslední místnost restaurace je cosi jako salónek, nejtmavší zdejší prostor, který je zatím stále ještě prosvětlený barvami sedmi fotek z mého dlouhodobého cyklu Kouzelná zahrada. Barvy jsem vybral tak, aby byly hodně různorodé a výrazné, ale pokud možno šly co nejlíp dohromady. Je pravda, že pokud jde o barvy a jejich kombinace, mívám občas zvláštní až divoké představy, které mi musejí lidé se skutečným vkusem pro barevné ladění umravňovat. Tentokrát jsem byl ale bohužel ponechán sám sobě bez svého nejmilejšího barevného korektora a výsledkem je následující instalace, které říkám pracovně "cikánská svatba" :-).

Jestli chcete ještě fotky vidět naživo, máte posledních (tentokrát už doopravdy :-)) 10 dní. V pondělí 16. května odpoledne dorazím s velkými deskami a prostor uvolním dalšímu fotografovi, protože na tomto místě "pod lipami" jsou nějaké fotky k vidění neustále. No a já - doufám - začnu připravovat zas nějakou další akci, abych vás zase v budoucnu mohl pozvat :-).