Komentáře a komentátoři na mém blogu v roce 2019

Dnes završíme tradiční ohlédnutí za ukončeným rokem poslední částí "bilanční trilogie". Po informacích o tom, co se u mne loni odehrálo mimo blog, v článku Co mi také přinesl rok 2019, a po nakouknutí do podrobnějších blogových statistik v článku Rok 2019 na mém blogu dnes zaostříme pro změnu na blogové komentáře a komentátory, tedy téma, jehož součástí je většina z vás - ať už komentáře sami aktivně píšete anebo si je jen občas pročítáte. I letos jsem tedy pokračoval v dlouhodobé statistice mapující všechny komentáře, které mi zde různí návštěvníci v historii zanechali.

Jako obyčejně u tohoto typu článků začnu jednou důležitou metodologickou poznámkou: Hlavní část statistiky tvoří komentáře všech článků publikovaných během roku 2019. Sice jsem si zaznamenal i komentáře ke starším článkům, ale těch bývá výrazně méně (tentokrát asi 3 % z celkového počtu komentářů), takže tyto starší komentáře se v roční statistice u konkrétních komentátorů neobjeví. Zahrnul jsem je ale do úvodních celkových čísel a zmíním se o nich ve speciálním odstavci.

V loňském roce se u mých článků objevilo celkem 4653 komentářů, což je číslo dobře srovnatelné s 4745 komentáři z roku 2018, zvlášť škrtnu-li si z nich v duchu cca 250 komentářů prvního a zatím i posledního komentátora, kterého jsem nakonec na jaře 2018 zablokoval, takže se loni už na statistice komentářů nijak nepodílel. Z uvedeného počtu bylo 2740 komentářů od vás - návštěvníků dalších 1913 byly mé odpovědi. Do statistiky nezapočítávám komentáře, které jsem během roku vymazal, což byly tentokrát výhradně komentáře reklamní povahy.

 

Šábes v Praze

Mám rád, když fotka je o něco víc než jen pouhé zaznamenání skutečnosti, když obsahuje i nějaký jiný vklad fotografa než pouhé triviální zmáčknutí spouště. V optimálním případě krásu, pohyb a aspoň náznak příběhu, který se může spustit v mysli toho, kdo se na fotku dívá. Ale co si budeme povídat, něco takového se nepodaří zdaleka vždycky a v takovém případě občas vezmeme zavděk i fotkou bez dynamiky, nápadité kompozice a zvláštních výtvarných kvalit. Pak je ovšem otázkou, proč taková fotografie vůbec vznikla a jaký je její smysl, což je věc, na kterou se nad každou pořízenou fotkou snažím sám sebe ptát. Když si nedokážu odpovědět, můžu většinou fotku s klidem vyhodit.

Dnešní fotka vznikla při nedávné sobotní procházce pražským Starým Městem. Procházel jsem se místy, kam zas tak často nechodím a mrzí mě to. Tep těch míst určují většinou proudy turistů a to je na mě za normálních okolností příliš rušná diskotéka, je ale pravda, že v lednu to bývá z tohoto pohledu o něco lepší. Ulice Haštalská, U Obecního dvora, Kozí, Dušní, U staré školy ... všude kolem je k vidění spoustu zajímavostí, pokud jdete pomalu a máte čas na rozhlížení, ne když prcháte před davy a spěcháte na schůzku, kde jste měli být už před půlhodinou. A najednou se objeví nepříliš rozsáhlé ale velmi malebné a historií prodchnuté zbytky Židovského města. Španělská synagoga, Staronová synagoga, Starý židovský hřbitov - i zde je sice rušno, ale přece jen méně a hlavně JINAK než obvykle. A pak vám dojde, že je to vlastně logické, protože je právě sobota a všechno kolem je zavřené; obchody, stánky, muzea...

Nedělní miniglosy č.525

Právě včera bych oslavil (kdybych slavil) přesně 11 let od okamžiku, kdy na tomto blogu vyšel první článek, fejeton O chřipce a psím blogu, a předznamenal tak (jako "blogový praotec") všech dalších 1836 vydaných článků včetně toho dnešního, 525. čísla Nedělních miniglos, svérázného blogového týdeníku, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", a ve kterém se skoro od samotného začátku fungování blogu každou neděli s notnou dávkou nezbytného nadhledu ohlížíme za vybranými událostmi uplynulého týdne.

V týdnu jsem na blogu zveřejnil dva články: Prvním byla drobná, ale myslím, že tentokrát nijak zvlášť odlehčená básnička Mlýny času, a ve druhém jsem se pak detailně vrátil k tomu, jaký byl Rok 2019 na mém blogu. A protože tentokrát nepřibyl žádný nový fotočlánek, aspoň připomenu z minulého týdne ukázku, jak taky může postupně z nenápadného zárodku vznikat trochu netradiční finální podoba fotografie v článku Návrat z výletu do černobílého světa.

Můj blog v roce 2019

Jak už se stalo v posledních letech tradicí, v lednu se vždy v podobné trojici článků ohlížím za minulým rokem. První díl už máme za sebou, jmenoval se Co mi také přinesl rok 2019 a věnoval se různým událostem a zážitkům mimo blogový svět. Dnes přichází prostřední z těchto "blogových Tří králů", který se naopak věnuje výhradně dění na blogu; podíváme se na některá statistická data (jako obyčejně je zdrojem většiny z nich Google Analytics), v některých případech se možná trochu zamyslíme nad jejich interpretací a připomeneme si i několik konkrétních článků, o kterých bude ve statistikách řeč. Věřím tedy, že to nebude jen suchá a nudná "datová otročina", ale naopak hlavně připomenutí a odhalení některých zajímavostí, u kterých budeme mít třeba příležitost se i občas pousmát.

 

Mlýny času

Na mlýny zšeřelé

svítím si světlem tmářů

a s vírou Quijotů

minulost beru ztečí,

bez kopí,

věštbami z tarotu.

Vzpomínky slisované

vkládá do herbářů

čas bez hlavy a paty,

co bez zbytečných řečí

od věčných mlýnů vane,

z kamene dělá prach,

ze soků přátele

a ze lvů surikaty.

V zrcadle

prázdné dračí sluje,

kolem níž tuhne

kdysi snad žhavá láva,

i dnes

obraz lva přetrvává,

jen před mlynářem

trochu víc panáčkuje.

Nedělní miniglosy č.524

Slyšel jsem poplašnou zprávu, že teď, v lednu, prý na některých místech naší země sněží! Brrrr, myslel jsem si, že s takovými přežitky minulosti jsme se už v aktuálním tisíciletí vypořádali, a on se ten strašák minulosti pořád vrací! No řekněte, není lepší si v takovém počasí sednout "ke kamnům" s něčím dobrým ke čtení? Třeba - nechci ovšem napovídat - s dnešním 524. číslem Nedělních miniglos, svérázného blogového týdeníku, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", a ve kterém se už více než 10 let s notnou dávkou nezbytného nadhledu pravidelně ohlížíme za vybranými událostmi uplynulého týdne.

V týdnu jsem na blogu zveřejnil dva články: V prvních jsem představil celkem podrobný popis, jak postupně vznikala jedna z mých posledních fotek, která nakonec dostala šalamounský název Návrat z výletu do černobílého světa. Druhý článek je prvním z tradiční trojice lednových bilančních příspěvků, které se ohlížejí za loňským rokem: Co mi taky přinesl rok 2019. Z předešlého týdne pak ještě připomenu článek o další "pražské drobnůstce" - O sovičce z Platýzu.

Co mi taky přinesl rok 2019

Ani letos si neodpustím tradiční lednový bilanční trojlístek článků shrnujících v notné zkratce a bez pevnější struktury nebo významové hierarchie, co se u mne (mimo mnohé jiné) odehrálo v loňském roce. Jak už je z minulých let zvykem, první článek se bude věnovat dění mimo blogový svět, i když se samozřejmě často jedná o aktivity, které se na blogu nějak projevily; však co by to bylo za blog, kdyby byl odtržený od toho, co se děje v reálném světě. Někde si vypomůžu fotkou, jinde zase odkazem, aby to nebyl jen fádní textový výčet. Připraveni? Tak vás tedy vítám na krátké exkurzi do roku 2019 a startujeme!

Návrat z výletu do černobílého světa

Vzhledem k nástrojům, které má dnes k dispozici prakticky každý, kdo se chce trochu důkladněji věnovat fotografii, potýká se snad každý fotograf kromě hledání odpovídajícího způsobu vyjádření i s hledáním vlastních hranic, co je pro něj ve fotografii a především v postprodukci ještě únosné a co už ne. Jak moc je přijatelné pozměnit realitu, aby člověk nepřekročil křehkou hranici mezi tvůrcem a podvodníkem? Samozřejmě, o tomto tématu se dá donekonečna teoretizovat a hlasité debaty mezi různými fotografy málokdy vedou k něčemu smysluplnějšímu než k jednoduchému závěru, na kterém se skoro všichni dokážou shodnout, nejsou-li ovšem právě pospolu: To, co dělám já, je ještě OK, ale to, co dělají druzí, už je často trochu moc!

Přiznávám, patřím k fotografům, kteří rádi pracují především se skutečností, a když vidím na fotce krásné panorama města v bouřce a zjistím, že nádherně rozkošatělý blesk je do fotky vpreparovaný dodatečně ve Photoshopu, stejně jako často Měsíc v úplňku, nebo rozzářená hvězdná obloha s Mléčnou dráhou, nebo když si autor fotí oblohu "do foroty", aby ji pak použil v úplně jiném čase, na jiném místě a v jiných souvislostech, bývám docela obyčejně zklamaný a cítím se podvedeně, protože nemám rád, když mě nenápadně tahá za nos a vydává - jakkoli vizuálně okouzlující - lživou fantazii za skutečnost. Ale v principu nemám nic proti různým tvůrčím vylepšením obrazu, která ostatně prováděly všechny generace fotografů a vždy k tomu využívaly ty nejlepší techniky, které byly v dané době k dispozici, takže podle mě není důvod vyhýbat se tomu ani dnes, stejně jako nad tím ohrnovat nos. Vše je jen 

Nedělní miniglosy č.523

Vánoční stromy už po Třech králích zmizely spolu s další vánoční výzdobou z našich náměstí a nastává krátké období, ve kterém se dá kupříkladu Staroměstské náměstí v Praze projít úplně normálně napříč, aniž by se člověk musel prodírat "tělo na tělo" skrze těsné davy návštěvníků z celého světa a sešikované pluky stovek stánků. Konečně trochu relativního klidu, který se dá využít např. k přečtení dnešního 523. čísla Nedělních miniglos, svérázného blogového týdeníku, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", nedělníku, ve kterém se už více než 10 let s notnou dávkou nezbytného nadhledu pravidelně ohlížíme za vybranými událostmi uplynulého týdne.

V minulém týdnu jsem publikoval opět dva články: V prvních z nich jsem zdejší čtenáře varoval před e-mailovými podvodníky vydávajícími se za advokáty či exekutory: Nenechte se napálit e-mailovými šmejdy. Druhý článek je z oblíbené rubriky Pražské drobnůstky a ukazuje jednu zajímavost historického paláce Platýz mezi Národní třídou a Uhelným trhem: O sovičce z Platýzu. Z minulého týdne můžu ještě připomenout mírně paranoický fejeton O matraci s pamětí, který jasně ukazuje rizika moderní technologie, okupující nenápadně naše postele :-).

O sovičce z Platýzu

Rubrika Pražské drobnůstky má na tomto blogu dlouhodobě velmi dobrou odezvu mezi čtenáři. Když si uvědomím, kolik zajímavého už jsem díky článkům z této rubriky v Praze viděl a zažil, až mě překvapilo, že těch článků je za víc než 7 let fungování rubriky jenom 16. Mimochodem, za minulý rok přibyly dva: Mohli jste si tu přečíst o speciálních románských reproduktorech v rotundě Nalezení svatého Kříže na pražském Starém Městě a taky o nezvyklé plastice na dveřích budovy Tabákové režie (dnes v budově sídlí Městský soud) na Vinohradech. Vždycky mě mile překvapí, když se mi ozve některý ze čtenářů, který mi k publikovaným informacím a fotkám doplní nějakou zajímavou historku nebo drbík :-).

Nenechte se napálit e-mailovými šmejdy

Vypadá to, že internetoví podvodníci vstoupili do nového roku se spoustou předsevzetí, ambiciózních cílů a nové energie v žilách, tak třeba nebude na škodu malé varování na základě vlastních zkušeností z posledních dnů.

Na přelomu roku mi totiž začaly o překot chodit dva typy podvodných e-mailů, na které bych rád své milé blogové čtenáře upozornil. Tyto maily jsou totiž přece jen o něco málo chytřejší než pitoreskní, překladačovou češtinou psané tradiční informace o pohádkových dědictvích po ministrech a bankéřích z rovníkové Afriky nebo nabídky sňatku od falešných amerických generálů, toho času se nudících na nějaké bohulibé mírové misi. Vycházejí totiž z celkem dobré znalosti místního prostředí i ze základního povědomí o psychologii.

 

Nedělní miniglosy č.522

Myslel jsem, že i čas by ve vánočním období mohl trochu zpomalit, ale nestalo se; naopak, zdálo se mi, jako kdyby do cíle starého roku finišoval ze svých posledních sil, takže najednou je po Vánocích i po oslavě Nového roku a zbývá nám jen "obyčejný" leden. Ještěže i v novém roce máme kolem sebe takové jistoty jako jsou třeba Nedělní miniglosy, svérázný blogový týdeník, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", nedělník, ve kterém se už více než 10 let s notnou dávkou nezbytného nadhledu pravidelně ohlížíme za vybranými událostmi uplynulého týdne. Vítám vás u 522. čísla, kterým vstupujeme do roku 2020.

V minulém týdnu na přelomu dvou roků jsem zveřejnil dva články: Prvním byl poslední a zároveň jubilejní 150. článek roku 2019 - novoroční Přání pro štamgasty i kolemjdoucí. A protože na bilanci roku 2019 bude ještě dost času, rozhodl jsem se, že první článek nového roku by měl být nový a pokud možno veselý, z čehož vyšel fejeton O matraci s pamětí, pojednávající o výhodách i nezanedbatelných rizicích lákavé moderní technologie :-). Z vánočního týdne mohu ještě připomenout fotočlánek Malostranské lampy, který vznikl při mé tradiční těsně předvánoční noční procházce po Malé Straně, kterou každý rok (tentokrát to bylo už podeváté) slavím den, kdy se "narodil" podstatný kus toho, co mě v současné době dělá takovým člověkem, jakým jsem.

O matraci s pamětí

Vánoce, ty tolik vzývané svátky pokoje a klidu, s sebou pravidelně přinášejí soustředěný hlasitý útok reklam všeho druhu na naše srdce a hlavně naše peněženky. Jednou z reklam, která se ve vánočním období obzvlášť neodbytně domáhala mé pozornosti, skoro bych řekl, že si na mě zasedla, byla reklama na jakousi speciální matraci z paměťové pěny. Zpočátku jsem nad takovou nabídkou jen mával rukou, protože můj starý japonský futon mi pořád ještě dobře slouží, spí se mi na něm skvěle, a nemám tedy jediný důvod pořizovat si nějakou technologickou novinku. Protože se ale "matrace s pamětí" připomínala znovu a znovu, postupně jsem o možnosti změny přece jen začal uvažovat. Ostatně nic proti pěně: Pěna umí, jak vím odedávna, docela zajímavé kousky, dokáže hasit věci, na které si ani voda netroufá, umí velmi svůdně naoko zakrýt ženu ve vaně a pěna mořská, příbojová, dokonce kdysi zrodila samu esenci krásy, božskou Afroditu. Marketeři pěnové matrace ve spolupráci s pátou kolonou v podobě viru umělé inteligence, nasazeného do mého počítače, vyhodnotili míru mikrotěkání mých zorniček při prohlížení reklamy jako nadějnou pro potenciální obchod.

Sociální sítě jim proto hned přispěchaly na pomoc a nabídly mi k přečtení recenzi na Vianovu Pěnu dní. Instagram mi místo uměleckých fotek potoků a řek začal nabízet fotografie různých druhů izolačních pěn a ve facebookovém zábavném testu "Jakému ptáku nejlépe odpovídá vaše křestní jméno" mi s převahou vyšla pěnice. Po několika dnech nenápadného zpracovávání a vemlouvání jsem konečně usoudil, že mé jinak celkem nemoderní domácnosti by špetka nové kvalitní inteligentní pěny mohla jedině prospět. Tím spíš, má-li jít o pěnu s pamětí.