Nedělní miniglosy č.393

Pozn.: Nedělní miniglosy oslavily v tomto týdnu své osmé narozeniny, protože poprvé vyšly 22. února 2009. Kupodivu, prostředí české politiky a společnosti v kombinaci s aktuálními světovými událostmi jim zatím stále poskytují dost "potravy", takže věřím, že ještě pár čísel vyjde. Každopádně děkuji všem "abonentům" za jejich vytrvalost ve čtení a za věrnost, kterou by naší "jednomužné redakci NMg" mohli v leckterých jiných opravdových redakcích závidět :-).

Na celostátním sněmu hnutí ANO se dvě nejdůležitější hlasování odehrála již během prvního dne jednání: Jednak byl do čela hnutí překvapivě opět zvolen Andrej Babiš, na což pan předseda reagoval typickým gottovským: "Tedy letos jsem to opravdu nečekal!" Sněm také rozhodl o zásadní změně standardní struktury jednání, když odsouhlasil, že sněmy už nebudou končit společným zpěvem Internacionály, na kterou jsou někteří starší členové hnutí zvyklí, ani písničkou Ach synku, synku, která vyvolává v posluchačích příliš demokratické myšlenky, ale budou se zpívat předsedovy oblíbené lidové písně Všetci kradnú a Proč mě nikdo nemá rád?

Máte rádi utopence?

Popravdě, utopencům jsem nepřišel nikdy úplně na chuť a myslím, že už se to nezmění. Tím spíš poté, co jsem si jednoho docela drahého utopence nechtěně vyrobil sám. Nejednalo se ovšem o pokus kulinářský, nýbrž fotografický.

Zatímco jiné dny tohoto týdne jsem měl v kalendáři obsazené od rána do pozdního odpoledne, středa dopadla dočista jinak. Schůzky, které jsem měl na středu původně naplánované, se na začátku týdne rozprchly do jiných dnů jako hejno bojácných slepic a já si řekl, že to je znamení. Určitě je to ten den, během kterého - nepůjdu-li do práce - udělám nějaké skvělé fotky nebo aspoň někomu, na kom mi záleží, trochu radosti, kdo ví. A vzal jsem si na středu jeden den volna.

 

Pár poznámek k Formanovu Valmontovi

Miloš Forman je můj oblíbený režisér, a tak není divu, že i zde na blogu už jsem se párkrát tématu jeho filmů dotknul. K režisérovým osmdesátinám jsem publikoval osobní text Vzpomínka na filmy Miloše Formana a jeden můj článek se věnoval speciálně filmu Amadeus, pro který mám soukromou slabost (kdysi jsem se ostatně v jedné fotoreportáži vypravil na místa spojená s pražským natáčením tohoto neobyčejného filmu - viz článek Výpravy za Amadeem). Minulý týden oslavil Miloš Forman 85. narozeniny, a tak, myslím, je opět čas podívat se na další výsek jeho tvorby a připomenout si některý z filmů, které se ostatně častým opakováním v televizi staly všeobecně známými (aspoň tedy některé z nich).

Pro dnešek jsem si vybral film, který se většinou v oslavných článcích o panu režisérovi zmiňuje jen mimoděk, často s poznámkou, že nejde o nijak mimořádné dílo, ale holt když to jinak nejde, taky se o něm zmíníme, když už ho jednou natočil a nedá se to popřít. Ty decentnější hlasy říkají: "Méně podařený film". Ty méně decentní (včetně hlasu samotného režiséra) říkají: "Propadák!" To se ostatně dá těžko popřít, když se budeme dívat jen jednoduchýma kupeckýma očima. Ale od toho tu, jistě uznáte, můj blog není! Jako obvykle to ani dnes nebude ode mne žádná klasická filmová recenze s dějem, hodnocením herců a počtem hvězdiček na závěr, ale uvedu jen pár osobních poznámek k filmu, které mě napadaly při jeho několikerém zhlédnutí v posledních letech. Poznámek, vypovídajících možná víc než o filmu o mně samotném. Ale co jiného jsou umělecká díla, než to, co nám ukazuje cestu k nám samotným?

Nedělní miniglosy č.392

Nedělní miniglosy zjistily, co je skutečným důvodem neobyčejně pozitivního vývoje české ekonomiky v loňském roce: Vzhledem k výraznému meziročnímu zdražení skoro veškeré zeleniny na evropském trhu si totiž české hospodářství v poslední době prostě už nemohlo dovolit jít jako obyčejně do kopru.

-----------------------

Ministr průmyslu Jan Mládek, rázně vyřešil nepříjemnou kauzu svého čerstvého náměstka Bokštefla, který doporučil české veřejnosti, že když chce mít levnější polské ceny mobilních služeb, má odjet do Polska. "Protože se ukázalo, že pan náměstek není dělnického původu, dostal ode mne jako první trest třídní důtku. Navíc si kvůli svému nešikovnému vyjádření nesmí tři příští ministerské porady dát do kávy druhou smetanu." Ministr poté s okamžitou platností odvolal ředitele komunikace Romana Proroka, protože náměstka dostatečně neproškolil, že nemá být vůči veřejnosti přehnaně arogantní. "Rád bych svým krokem navíc dokázal, že tak často opakované rčení, že doma není nikdo prorokem, se nezakládá na pravdě, protože bývalý pan ředitel ode dneška může být Prorokem právě už jen u sebe doma."

Nový matematický sál Klementina

Dnes vám nabízím malou společnou fotovýpravu do míst, která pravděpodobně většina z vás neměla možnost navštívit. Kdysi jsem totiž dostal jedinečnou příležitost na chvíli nahlédnout do části neveřejných prostor Klementina a dokonce si tam s sebou vzít i plnou fotovýbavu včetně stativu. Už je to nějaký ten pátek, dost měsíců a dokonce něco roků, takže si říkám, že pokud jsem se při focení dopustil nějakého porušení bezpečnostních pravidel, moje případné provinění by mohlo být již promlčené a po zveřejnění těchto fotek na blogu snad nebudu uvržen do žaláře.

Hlavním bodem programu byl tzv. Nový matematický sál, který je součástí oddělení rukopisů a starých tisků. V nádherném sále se normálně pracuje a bádá, jsou tu standardní pracovní místa s počítači, jen nejde o žádný klimatizovaný velkokrálíkárenský "open space", ale o krásný a vlídně zakřivený barokní prostor.

 

Valentýnské haiku

I na tomto blogu je vidět, že můj vztah k Valentýnu se v čase dost proměňoval. V prvním roce fungování blogu jsem na Valentýna publikoval slaboučkou (a just nepřiložím odkaz! :-)) glosu o bezvýznamné havárii jakési bezvýznamné družice, což nemohlo mít se zamilovaností méně společného. V roce 2010, který se velmi dlouho tvářil netečně a nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl být pro mě zcela převratný, jsem na Valentýna jako každý týden poctivě vydal Nedělní miniglosy (tehdy č.51) a jednu glosu schválně ocituji, abyste viděli, že jsem měl tou dobou valentýnský svátek tendenci spíš znevažovat:

"Svatý Valentýn je podle průzkumu třetím nejoblíbenějším svátkem v České republice. Podle očekávání zvítězily Vánoce před upálením Mistra Jana Husa, Svatý Valentýn se o třetí místo dělí s Vítězným únorem."

Jo, to jsou paradoxy, pane Vaněk, řekl by na to možná pan sládek, ale spíš by si jen vědoucně poťukal na čelo.

 

Nedělní miniglosy č.391

Pozn.: Tento článek je jubilejním 1400. článkem na tomto blogu. Navrhuji proto na začátek dnešních Nedělních miniglos malý přípitek tím, co máte rádi! :-)

---------------------------------------------------------------------------------------------------

V sobotu ráno se kolem Země přehnala kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková. Protože nenašla žádné dinosaury, jejichž vyhynutí by mohla způsobit, a protože nebyla vpuštěna do USA kvůli imigračnímu výnosu Donalda Trumpa, vrátila se způsobně na svou dráhu a situaci na Zemi obhlídne až v dalším prezidentském období za pět a čtvrt roku.

-----------------------

Rusko prodloužilo o tři roky azyl bývalého spolupracovníka americké rozvědky Edwarda Snowdena, který je v USA stíhán za špionáž a krádež vládních dokumentů. Podle rozhodnutí ruských úřadů bude pro absolvování azylu znovu zařazen do 2. nápravně-výchovné skupiny.

Únorový vánoční večer

Na zahradách v okolí i teď v únoru ještě pořád svítí vánoční barevná světýlka nainstalovaná na okrasných jehličinách, ale od Vánoc už v polozamrzlých řekách uplynulo mnoho vody. I když - tím, že jsem v lednu byl nezvykle dlouho doma, užil jsem si vlastnoručně mírně ozdobenou vánoční jedličku intenzivněji než v předchozích letech. Řekl bych, že půlka února je v takovém případě dobrá doba pro to, abych stromek, který tak skvěle a oddaně splnil svou roli, odstrojil. Stromek sám tu zůstane v rohu obýváku stát dál; bude mi dělat společnost až do jara, kdy se jednoho chladného večera stane zápalnou obětinou a skončí svou dlouhou vánoční pouť v krbu.

Ale ještě před odstrojením to chce - uznejte - malý fotografický pozdrav s motivem toho vlídného stromku, který mi v mém domově pomáhal navodit tu správnou a nezaměnitelnou atmosféru mých oblíbených svátků. Fotky jsou z úplného začátku února, kdy jsem jeden večer do překvapivě ještě docela čerstvých a neopadaných větví naposled umístil "živé" svíčky, zhasl jsem všechna elektrická světla v místnosti, pustil si pěknou muziku a pak jsem u stromku seděl v pohodlném křesle, popíjel jsem místo vychlazeného bílého polosuchého vína horký čaj s citrónem a přemýšlel jsem nejlíp a nejintenzivněji, jak jsem jen uměl, o těch, které mám rád, dlouho, předlouho, až postupně všechny svíčky tiše dohořely. Pak jsem stromku poděkoval za dobré služby a řekl mu potěšující novinu, že jeho obrázky pověsím na blog. Hrdostí se celý zatetelil :-).

 

Čím vším jsem chtěl (a chci) jednou být

Jak jsem se dozvěděl od svých rodičů, poprvé jsem jasně zformuloval svůj životní cíl jako malé dítě, kdy jsem se svěřil s přáním státi se jednou ve svém životě vitamínem. Prý nejlépe vitamínem H, protože bych působil Hodně. Už z toho je patrné, že mi už odmala dost záleželo na tom, abych byl nějak užitečný. Představte si, že byste šli do lékárny a tam - bez velkého přemýšlení - byste si koupili "háčko", protože to je vitamín univerzální, který působí Hodně na Všecko. No a v krabičce bych byl já!

Časem jsem uznal, že být vitamínem mi asi nevystačí jako program na celý dlouhý život, a taky jsem se bál, že proměna mého těla na tabletky nemusí být zcela bezbolestná. To už mě okouzlovali klasičtí popeláři, udělaní chlapíci, kteří jezdili pravidelně kolem naší zahrady, uměli eskamotérsky koulet s naší kulatou popelnicí sem a tam a báječně ležérně se přidržovali na stupátku rozjetého kukavozu, což z nich v mých očích dělalo staňkovské Indiany Jonese. Je až zvláštní, že takový bordelář jako já (v dětském věku, samozřejmě, teď už je to něco úplně jiného :-)) měl v tak posvátné úctě právě ty muže, kteří se starali o pořádek. Ale asi je to normální a nejspíš to souvisí s kombinací dětské romantiky a pohledu čistých dětských očí.

 

Nedělní miniglosy č.390

Vědcům se podařilo získat mitochondriální DNA Boženy Němcové. Kriminalisté věří, že tak získají důkazy, které s definitivní platností rozhodnou, zda předlohou ke slavné knize Babička byla spisovatelce její vlastní babička nebo naopak její nevlastní dědeček.

-----------------------

Podle pravidelného průzkumu veřejného mínění znatelně poklesla důvěra v české státní instituce včetně prezidenta republiky. Tento pokles je ovšem kompenzován výrazným nárůstem důvěry respondentů vůči sobě samotným. Sebedůvěra českých občanů účastnících se podobných průzkumů dosáhla téměř sta procent a jediným respondentem, který sám sobě stoprocentně nevěří, byl jakýsi Sokrates, který do nepovinné otázky průzkumu navíc připsal zcela nepochopitelnou větu: "Vím, že nic nevím", se kterou si hodnotitelé výsledků průzkumu vůbec nevědí rady. Výzkumná firma, která by konečně ráda dosáhla aspoň v této nadějné otázce mezi dotazovanými stoprocentní shody, nyní zvažuje, jestli Sokrata pouze provždy vyřadí ze skupiny odpovídajících, nebo bude jistější takového podezřelého mudrlanta rovnou otrávit bolehlavem.

 

Vybrané fotky z roku 2016 aneb TOP fotomandel

Protože jsem byl prakticky od začátku roku uvázaný za nohu doma a neměl jsem příležitost chodit s foťákem po lednové zmrzlé a zasněžené zemi, rozhodl jsem se udělat ještě malý výběr několika obrazů z těch, které jsem nafotil v roce 2016. Nedá se snad ani říct, že je považuji za nejlepší, i když jsem se snažil, aby mezi nimi nebyly vyslovené propadáky. Ale jsou to především ty, ke kterým mám nějaký užší vztah, mám s nimi spojenou nějakou vpomínku nebo předpokládám do budoucnosti nějaké jejich veřejné využití.

Tak dlouho jsem přemýšlel, jestli mám udělat výběr "TOP10" nebo "TOP20" až jsem nakonec zvolil kompromis a vyšlo mi tedy jako jednoduchý aritmetický průměr "TOP15", tedy pěkně po staročesku "TOP mandel". A protože jde o fotky, jde logicky o "fotomandel" :-).

Většina ze zde prezentovaných fotek už byla na blogu v loňském roce publikována, možná si některé z nich budou pozorní pravidelní návštěvníci pamatovat. Několik fotek má ale i tak dnes svou veřejnou premiéru. Jestli vás to zajímá, pojďme si o fotkách něco říct, dovolím si vás svým "TOP fotomandelem" osobně provést: