Komentáře a komentátoři na mém blogu v roce 2024

Jak už je zde na blogu tradicí, připravil jsem opět celoroční shrnutí všech loňských komentářů, které jste mi u celkem 140 nových článků zanechali. Musím říct, že příprava tohohle vyhodnocení mě vždycky přivede k tomu, abych si prošel, co se vlastně za ten rok na mém blogu všechno odehrálo, dokonce si některé články zpětně přečtu a často se musím usmívat nad vašimi vtipnými komentáři a poznámkami. No a pak už je to jen obyčejné sčítání, které nakonec vytvoří zajímavé podklady pro každoroční statistiku. Pojďme se tedy podívat na to, jaké komentáře se na mém blogu objevily a kdo mi je pod články zanechal.

Jako obyčejně u tohoto typu článku začnu standardní a opakovanou metodologickou poznámkou: 

Hlavní část statistiky tvoří komentáře všech článků publikovaných během roku 2024, které byly pořízeny do konce ledna 2024. Samozřejmě jsem zpracoval i komentáře ke starším článkům, kterých bylo opět jen několik, ale tyto starší komentáře se v hlavní roční statistice u konkrétních komentátorů neobjeví. Zahrnul jsem je ale pochopitelně do úvodních celkových čísel.

Když všechny komentáře, které na mém blogu v roce 2024 přibyly, spočítám dohromady, mohu říct, že v loňském roce se u mých článků objevilo celkem 2647 komentářů, což bylo o 21 % méně než o rok dříve a průměrně 18,9 komentáře na každý článek. Z uvedeného počtu bylo 1450 komentářů od vás - návštěvníků, dalších 1197 komentářů byly moje odpovědi, v tom poměru jsme se od minulého vyhodnocení prakticky neodchýlili. Do statistiky nezapočítávám asi dvacítku zjevně spamových komentářů, které jsem během roku většinou co nejrychleji vymazal; letos šlo téměř výhradně o nabídky, abych využil služeb jakési jasnovidky, která mi zajistí peníze a lásku (nejspíš k vlastní škodě jsem tuto nabídku opět nevyužil, tak se pak nemůžu divit :-)). Prakticky všechny komentáře z roku 2024 směřovaly k novým článkům. Starší články byly obohaceny novými komentáři jen ve čtyřech případech za celý rok, a to byl ještě jeden z nich anonymní (po jednom měli LeS, Ruža z Moravy a můj známý z Lefkady Karel Strobl).

 

Samozřejmě i v loňském roce platilo, že čím kontroverznější téma, tím větší je komentářový potenciál. Proto v kategorii Nejkomentovanější článek vyhrál s dost velkou převahou text O korespondenční volbě, jeden z mála článků, který se loni dotýkal nějakého politického tématu. Tento článek měl ovšem jen 12 různých komentátorů; zatímco např. fotoreportáže z jedinečného místa Uvnitř pražského orloje nebo z bývalého Paláce kultury, dnes Kongresového centra okomentovalo 16 různých komentátorů.

Komentáře a komentátoři na mém blogu v roce 2023

I letos mě samozřejmě kromě toho, co se vše událo v minulém roce (shrnul jsem to hned po Novém roce v článku Co mi také přinesl rok 2023?) zajímalo, jak to vlastně loni bylo s vašimi komentáři. Příprava "komentářové statistiky" je sice docela pracná (podklady si připravuji postupně po večerech tak, abych začátkem února byl připraven), ale zato je to velmi praktické ohlédnutí za celým rokem, protože musím vzít do ruky nejen každý napsaný článek, ale dokonce každý z tisíců komentářů, abych se podíval, který milý čtenář (ve většině případů to tak je, moc děkuji :-)) mi ho zanechal a co jím řekl nebo možná chtěl říct. Tak se pojďme zase jednou podívat na vaše komentáře očima statistika, který umí pracovat jen s kvantitou a nikoli s kvalitou, ale i tak jeho závěry snad mohou přinést některé zajímavé informace.

Jako obyčejně u tohoto typu článku začnu jednou metodologickou poznámkou: 

Hlavní část statistiky tvoří komentáře všech článků publikovaných během roku 2023, které byly pořízeny do konce ledna 2024. Samozřejmě jsem zpracoval i komentáře ke starším článkům, kterých bylo tentokrát jen několik, ale tyto starší komentáře se v hlavní roční statistice u konkrétních komentátorů neobjeví. Zahrnul jsem je ale pochopitelně do úvodních celkových čísel.

Když všechny komentáře, které na mém blogu v roce 2023 přibyly, spočítám dohromady, mohu říct, že v loňském roce se u mých článků objevilo celkem 3374 komentářů, což bylo o 5% méně než o rok dříve. Z uvedeného počtu bylo 1843 komentářů od vás - návštěvníků, dalších 1531 komentářů byly moje odpovědi, v tom poměru jsme se od minulého vyhodnocení prakticky neodchýlili. Do statistiky nezapočítávám zjevně spamové komentáře, které jsem během roku většinou co nejrychleji vymazal, což letos byly výhradně komentáře reklamní povahy a v minimálním počtu (určitě jich dohromady nebylo víc než 10). Hlavním rozdílem oproti předcházejícímu roku byl mizivý počet komentářů k starším článkům (za celý rok jich bylo pouhých 13). naproti tomu u 143 nových článků publikovaných v roce 2023 se celkem objevilo 3361 komentářů, což je i přes drobné snížení počtu článků v porovnání se stejně spočítanými hodnotami za rok 2022 o 1,1% více a odpovídá to průměrnému počtu 23,5 komentáře na každý článek.

 

Patnácté blogové narozeniny

Dnes to bude trochu delší, aby si při dnešní speciální příležitosti mohli všichni pravidelní, občasní i naprosto náhodní návštěvníci vybrat právě to, co pro ně bude zajímavé a co se jim bude zdát sympatické. Ano, tou speciální příležitostí jsou dnešní patnácté narozeniny mého blogu. Podíval jsem se do jednotlivých blogových sezón a z každé jsem vybral dva nebo tři články, které mi připadlo příhodné dnes maličko zviditelnit. Zčásti jsem pro to využil i obdobný článek k desátému jubileu (možná těm z vás, co mají skvělou paměť, budou připadat některé formulace známé a již použité - to proto, že již před pěti lety použité byly).  

Tak žádné velké úvodníky a pojďme na to. Máme tu pěkně jeden rok za druhým - od toho prvního až k patnáctému:

 

Rok první (2009):

 

Tělem cloumá horečka, která snad částečně omlouvá mé noční konání. Ráno zjišťuji, že jsem si založil blog a zveřejnil na něm první článek. Nikdy jsem si nepsal deník a rozhodně nemám "literární sicflajš", tak jsem opravdu zvědavý, jak dlouho to vydržím. Ale co, když za měsíc odpadnu, nic se nestane, protože ze čtenářů, kteří ke mně nechodí, to logicky nikdo nepozná. A odpadá prý nejmíň devět z deseti... Měsíc? Proboha, o čem budu celý měsíc psát?

O chřipce a psím blogu

To je přece blbé psát o docela normální bouřce, ne? Už vidím ten majestátní nadpis: Můj fascinující zážitek s obyčejnou bouřkou. Párkrát zablýskne a pán hned běží k počítači a píše článek o tom, co každý zná a sám mockrát prožil. K čemu je něco takového? Proč psát o věcech opakovatelných a každému důvěrně známých? A dá se vůbec napsat něco o obyčejné bouřce, aby se to dalo přečíst třeba i za rok?

O jevech a čekání na duhu

 

Komentáře a komentátoři na mém blogu v roce 2022

První dva články z tradiční bilanční trojkoruny jsem stihl publikovat už v lednu: Hned 3. ledna to byl článek Co mi taky přinesl rok 2022, ve kterém jsem shrnul pár událostí, které se loni odehrály v mém životě. Druhý článek z 25. ledna se jmenoval Můj blog v roce 2022 a přinesl tradiční statistiku toho, co se všechno stalo na mých blogových stránkách. No a v tom dnešním třetím článku se jako obyčejně budu věnovat speciálně komentářům, které vždycky jednak trvá trochu déle vyhodnotit, protože to není nic jiného než ruční (a oční) práce, a taky je dobré dát si po konci sledovaného období aspoň měsíční odstup, aby se k posledním ve starém roce publikovaným článkům dokompletovaly přirozené následné komentáře, a oddělily se tak od těch, které občas v průběhu roku přitečou k opravdu starším článkům. Vítejte tedy u článku, ve kterém se, doufám, žádný z vašich loňských komentářů neztratil.

Jako obyčejně u tohoto typu článků začnu jednou metodologickou poznámkou: 

Hlavní část statistiky tvoří komentáře všech článků publikovaných během roku 2022. Sice jsem si zpracoval i komentáře ke starším článkům, ale tyto starší komentáře se v hlavní roční statistice u konkrétních komentátorů neobjeví. Zahrnul jsem je ale pochopitelně do úvodních celkových čísel.

Takže: V loňském roce se u mých článků objevilo celkem 3540 komentářů, což bylo o 2,2% méně než o rok dříve. Jestliže loni jsem přišel v porovnání s rokem 2020 téměř o třetinu komentářů, tentokrát razantní pokles už nepokračoval a jádro zdejších čtenářů i komentátorů se stabilizovalo. Z uvedeného počtu bylo 1956 komentářů od vás - návštěvníků, dalších 1584 komentářů byly moje odpovědi, v tom poměru jsme se od minulého vyhodnocení prakticky neodchýlili. Do statistiky nezapočítávám několik spamových komentářů, které jsem během roku vymazal, což letos byly výhradně komentáře reklamní povahy a v minimálním počtu (určitě jich dohromady nebylo víc než 20). U 146 nových článků publikovaných v roce 2022 se celkem objevilo 3323 komentářů, což odpovídá průměru cca 23 komentářů na každý článek.

 

Můj blog v roce 2022

Od roku 2012 je jedním z tradičních bilančních článků na začátku roku i ten, který se věnuje fungování mého blogu. Když to shrnu, ono se dá říct, že v roce 2022 se nic moc vzrušujícího na tomhle blogu neodehrálo: Prostě postupně přibývaly články a mírně ubývali návštěvníci. Nedošlo k žádné likvidaci blogové platformy, nedostal jsem za svůj blog Nobelovu cenu (i když to jistě bylo zase o fous :-)), administrátoři nevystřelili z Aurory, aby odstartovali Velkou říjnovou blogovou revoluci, ani se do hvězdného meziprostoru kvantově nevypařily všechny zdejší fotky. Prostě - na úrovni celku víceméně nuda a šeď. Ale pojďme se podívat na pár konkrétních čísel, jestli na "mikroúrovni" najdeme něco zajímavějšího.Jako obyčejně použiju jako zdroj data z Google Analytics.

Začnu jako vždycky několika základními souhrnnými čísly: Celkem jsem na svém blogu v roce 2022 zaznamenal 20 055 návštěv (průměrně tedy 54,9 návštěv denně), což znamená oproti roku 2021 pokles o 4,3% (loňský meziroční pokles byl po zrušení platformy blog.cz a po vyzmizíkování veškeré historie ve vyhledávačích 27%, tak to vypadá, že situace se přece jen postupně stabilizovala. Popravdě, je to lepší výsledek, než jsem čekal. Byť jsem samozřejmě v dobách dávné blogové konjunktury zvyklý na řadu let udržovanou porci kolem 800 návštěv týdně, dnes mám v průměru kolem 250. Řada blogerů, kteří si ke mně dříve a někdy i celkem pravidelně chodili číst, se ztratila v turbulencích souvisejících s likvidací starého blogu. Někteří se zabydleli na sociálních sítích a žhaví své facebookové či instagramové účty, někteří si prostě našli úplně jinou zábavu.

 

Komentáře a komentátoři na mém blogu v roce 2021

Leden stihl přinést na tomto blogu dva tradiční bilanční články: V tom prvním jsem shrnul pár událostí, které se odehrály v mém životě (Co mi taky přinesl rok 2021) a ve druhém jsem trochu rozebral, co se všechno dělo zde na blogu (Můj blog v roce 2021). Předpokládám tedy, že zdejší komentující čtenáři už netrpělivě vyhlížejí, kam se letos ztratil třetí díl "bilanční skládačky", který se dívá blíž na zdejší komentáře. Mám pro vás dobrou zprávu: I když jsme si tentokrát museli počkat až do února, čas se nakonec naplnil a článek, ve kterém se žádný váš loňský komentář neztratil, je tu!

Jako obyčejně u tohoto typu článků začnu několika metodologickými poznámkami: 

1. Hlavní část statistiky tvoří komentáře všech článků publikovaných během roku 2021. Sice jsem si zpracoval i nečetné komentáře ke starším článkům, ale tyto starší komentáře se v hlavní roční statistice u konkrétních komentátorů neobjeví. Zahrnul jsem je ale do úvodních celkových čísel i do historických přehledů.

2. Po bláznivém loňsku kdy jsem výsledky musel dávat dohromady sloučením dvou oddělených blogových platforem, byl tento rok už zase normálnější, leč i tak jsem musel vzít do ruky každý z loňských článků, všechny komentáře si ručně projít a zpracovat, protože blogspot v tomto směru nenabízí žádný specializovaný nástroj.

Takže: V loňském roce se u mých článků objevilo celkem 3619 komentářů, což bylo o 31% méně než o rok dříve. Souvisí to jednak s celkovým propadem návštěvnosti ale také s tím, že se na delší dobu odmlčeli někteří tradičně velmi aktivní komentátoři. Z uvedeného počtu bylo 1984 komentářů od vás - návštěvníků, dalších 1635 komentářů byly moje odpovědi. Do statistiky nezapočítávám komentáře, které jsem během roku vymazal, což letos byly výhradně komentáře reklamní povahy, které - jak dobře víte - nemám rád a snažím se je likvidovat v zárodku aby se nerozlezly po širokém okolí jako blogový pýr plazivý.

 

Můj blog v roce 2021

Po blogovém kataklyzmatu, kterým bylo vypnutí celé blogové platformy blog.cz v roce 2020, kdy statisíce blogů včetně mnoha našich skončily jako staré Pompeje po výbuchu Vesuvu, byl blogový rok 2021, pro mne první kompletní rok na blogspotu, nepoměrně klidnější. Na to, že šlo - z pohledu celého mého blogování - o rok třináctý, je to možná až s podivem. I přesto se ale odehrálo dost zajímavých věcí. Pokusím se držet osvědčené datové kostry a tam, kde mi to bude dávat smysl, se možná pokusím i o nějakou lehkou interpretaci. Mimochodem, z dat v systému Google Analytics (které jsou hlavním datovým zdrojem pro tento článek, aby vůbec bylo možné nějaké srovnání) vyplynula docela zajímavá věc - že totiž 5. října 2021 čitač, který jsem doposud nedeaktivoval, zaregistroval po více než roce 2 návštěvy na celkem 4 stránkách mého starého blogu na blog.cz. Zřejmě se pod několikametrovou vrstvou mrtvé pemzy cosi pohnulo; to by mě zajímalo, kdo měl tak vysoká přístupová práva, že ho to do systému pustilo :-).

Začnu jako vždycky několika základními souhrnnými čísly, které jsou tentokrát o dost jednodušší než loni, kdy se musela realita klopotně skládat z několika různých příspěvků: Celkem jsem na svém blogu v roce 2021 zaznamenal 20 957 návštěv (průměrně tedy 57,4 návštěv denně), což je oproti roku 2020 o cca 27% méně. Dá se ovšem říct, že je to celkem očekávatelný výsledek: Kromě pokračujícího přechodu mnoha blogerů do prostředí sociálních sítí, období po přestěhování na dlouhé měsíce prakticky vyzmizíkovalo návštěvy z vyhledávačů, které pro mě tradičně znamenaly téměř polovinu všech návštěv a teprve poslední dobou se vše pomalu vrací k dřívějšímu normálu, zpřetrhala se celá řada původních vazeb a já popravdě neměl dostatek času a chuti, abych se znovu na dalších blozích pustil do aktivního vyhledávání nových potenciálních návštěvníků a přesvědčoval je, že má smysl na můj blog chodit. Všechny uvedené návštěvy má na svědomí celkem 4633 návštěvníků. Původní dlouholeté jednoduché pravidlo, které říkávalo, že ročně u mne bývá asi 30 tis. návštěv od 10 tis. uživatelů se tedy postupně proměnilo v orientačních 20 tis. návštěv od 5 tis. uživatelů. I z toho je dobře vidět, že posiluje skupina opakovaně přicházejících čtenářů a odpadlo dost náhodných návštěv, což podporuje i nezanedbatelný pokles tzv. "míry okamžitého opuštění" z původních 56% na 51%, a z další statistiky pak vidím, že 58% všech návštěv udělali čtenáři, kteří chodí na blog alespoň jednou týdně. Nu, opět si to srovnám s těmi asi dvěma nebo třemi skutečnými návštěvami, které se přišly v covidovém roce 2021 podívat ke mně domů a vyjde mi, že s 20 tisíci blogových návštěvníků prostě nemůžu být nespokojen :-).

 

Rok od skončení blog.cz aneb Jak se po starém blogu zaprášilo

Když jsme se v půlce loňského července my, staří harcovníci, hrdinně a přes nekončící řadu protivenství nadále na vlastní nebezpečí obývající stále vybydlenější blogové ghetto se jménem blog.cz, dozvěděli, že celá platforma do měsíce zanikne, připadli jsme si možná trochu jako vodníci ze známé české filmové komedie Jak utopit dr. Mráčka, kteří se měli přestěhovat do modernějších panelákových bytů, protože ve starém baráčku u řeky bylo podle mínění úřadů přílišné vlhko. Najednou veškeré hartusení a vzpoury komunity pranic nefungovaly a nezastavitelný sebedestrukční mechanismus neochvějně odpočítával poslední dny, hodiny a minuty. Po očekávané vlně nostalgie a zvažování, zda bude kaše opravdu tak horká, jak se zdá být, jsme bohužel museli vzít v potaz prostý fakt, že naše loď je možná pro oko pěknou starožitností a máme s ní spojenou celou řadu fajn zážitků, ale tyto skutečnosti bohužel nedokáží vykompenzovat nepříjemnou drobnost, že do lodi teče dírou, kterou do ní navíc vysekal sám kapitán. A loď skutečně skoro přesně po měsíci šla (na divoké poměry administrace blog.cz překvapivě celkem řízeně) ke dnu. Na od té doby nedostupné palubě zůstalo pár skvostů které nikdo nechtěl, nemohl nebo nestačil přestěhovat, a spolu s tím spousta šuntu, který statisícům autorů nestál za to, aby pro něj pohnuly prstem, a nejspíš nebude ani zajímavým soustem pro budoucí romantické hledače pokladů všeho druhu.

Jak se po starém blogu jen zaprášilo?

Stěhování proběhlo celkem živelně, někteří z nás zakotvili v předem připravených blogových brlozích, jiní si svou novou zemljanku vyhrabávali narychlo. Někteří využili profesionální nebo aspoň nesmírně ochotné a šikovné amatérské špeditéry, jiní stěhovali svépomocí na vlastních zádech. Myslím, že nebyl nikdo, kdo by věřil administrátorům, kteří dovedli starou platformu k technickému a reputačnímu krachu, že jejich narychlo spíchnuté návody na přestěhování zafungují, a taky nezafungovaly. Lépe řečeno, jakžtakž fungovaly 3 měsíce (když jste si ovšem sami upravili všechny vnitřní provazby a prokliky a oplakali ztracené komentáře) a pak všechny podle oficiálního návodu přenesené fotky zmizely, takže kdo nechtěl mít své starší články děravé jak cedník, musel si v listopadu plivnout do dlaní a fotky dohrát znovu, pěkně jednu po druhé, což bylo fakt na hlavu, pokud jste jich podobně jako já měli víc než tři tisíce. Bezprostřední nadšení z takové formy spolupráce jsem ostatně vyjádřil už v listopadovém článku O dobrých a špatných blogových zprávách).

Komentáře a komentátoři na mém blogu v roce 2020

Leden už postupně přinesl bilanční články o tom, co se uplynulý rok odehrálo v mém životě (Co mi taky přinesl rok 2020) a co se všechno loni dělo na mém blogu (Můj blog v roce 2020). No a zdejší návštěvníci už možná začínají být nervózní, jestli i tentokrát přijde řada na třetí kousek z klasické "bilanční trojkoruny", který je tradičně zaměřený na loňské komentáře a komentátory. Tak se nebojte, už je to tu, jen to letos trochu déle trvalo, částečně i proto, že za loňský rok bylo vyhodnocení o něco složitější než v předchozích letech. Ano, zcela logicky to bylo proto, že se loňský blogový rok z vnějšího popudu rozskočil do dvou částí, které bylo třeba vyhodnotit odděleně a poté dílčí výsledky mazaně spojit v jediný, který by byl aspoň zčásti srovnatelný s předchozími ročníky.

Jako obyčejně u tohoto typu článků začnu několika metodologickými poznámkami: 

1. Hlavní část statistiky tvoří komentáře všech článků publikovaných během roku 2020. Sice jsem si zaznamenal i komentáře ke starším článkům, ale těch bývá výrazně méně (tentokrát necelá 2 % z celkového počtu komentářů), takže tyto starší komentáře se v roční statistice u konkrétních komentátorů neobjeví. Zahrnul jsem je ale do úvodních celkových čísel a zmíním se o nich ve speciálním odstavci.

2. Výsledky jsem vyhodnotil zvlášť za články publikované na blog.cz, kde články vycházely do 16. srpna, a zvlášť za blogspot, kde články vycházely už od začátku roku, byť hlavním se tento blog stal až v červenci. Některá čísla si uvedeme odděleně, ale většinou oba pohledy propojíme.

V loňském roce se u mých článků objevilo celkem 5248 komentářů, což bylo o 12% víc než v roce 2019. Z uvedeného počtu bylo 2917 komentářů od vás - návštěvníků dalších 2331 komentářů byly moje odpovědi. Do statistiky nezapočítávám komentáře, které jsem během roku vymazal, což byly tentokrát výhradně komentáře reklamní povahy. Mnohem důkladnější mazání ovšem provedl při svém zániku samotný blog.cz, protože migrační program, který jsme jako blogeři dostali od neumětelských správců k dispozici pro přechod na jinou platformu, komentáře přenést neuměl. Ze dne na den tak zmizelo přibližně 38 000 komentářů, které se za více než 11 let na mém blogu nashromáždilo. Samozřejmě je mám všechny zálohované, takže si je mohu zpětně přečíst, ale nejsou volně k dispozici návštěvníkům blogu. Pokud jde o komentáře, začal jsem tedy v srpnu opět na zelené nebo aspoň notně nazelenalé louce.

 

Můj blog v roce 2020

Správnější by bylo tentokrát napsat "Moje blogy", protože jsem byl - jako ostatně řada z vás, kteří tento článek právě čtete - v létě donucen okolnostmi svůj původní blog, na kterém jsem strávil 11 a půl roku, vyměnit za jiný. Pochopitelně, právě tato změna je nejzásadnější blogovou informací uplynulého roku 2020. Myslím ale, že nemá žádný smysl se podrobněji vracet k důvodům a okolnostem zrušení velké blogové platformy blog.cz, to by bylo jen bezúčelné "ohledávání mrtvol". Jen si v této souvislosti dovolím ocitovat svůj komentář k tehdejšímu článku o ohlášeném zrušení platformy, který vyšel na serveru iDnes (mimochodem, o "důležitosti" této události nejlépe vypovídá, že k článku byl přidán právě jen tento můj komentář :-)): "Je to pozoruhodný postup: Napřed tím, že dlouhá léta nic neinvestuji do rozvoje (finančně ani myšlenkově), nechám systém ostudně zastarat, a pak ho s předstíraným politováním musím zrušit, protože je zastaralý." Krátké shrnutí svého mnohaletého angažmá na blog.cz jsem pak publikoval v článku Stručný souhrn 12 let s blogem. 

 

I když se ale k rušení starého blogu nechci moc vracet, není prostě možné se mu v tradičních statistikách nějak šikovně vyhnout. Konec platformy blog.cz totiž u mne loňský blogový rok zcela zřetelně dělí na dvě části, které se od sebe zásadním způsobem odlišují. Proto mi nejspíš nezbyde, než si pracovně rozělit loňský rok přinejmenším na období před velkým křachem a období "pokřachné". Ještě přesnější by pak bylo udělat rovnou období tři: 

 

Všechny starší zmizelé fotky se podařilo dohrát, ale...

Třetí díl seriálu o tom, jak si uspořádat vlastní výstavu fotek, jsem musel zatím bohužel odložit. Jak jsem slíbil, zaměříme se v něm tentokrát speciálně na finanční náklady (tisky, rámy, výstavní prostor, vernisáž, marketing, atd.), mám nahozenou strukturu článku, jenže dostat se k pořádnému přemýšlivému psaní je aktuálně skoro vyloučené, protože od 22.listopadu jsem prakticky všechny dlouhé večery strávil tím, že jsem ručně dohrával zmizelé fotografie, v srpnu zmigrované ze zaniklé platformy blog.cz. Po dvaceti dnech práce můžu zahlásit, že všechny původně zmizelé fotky jsem doplnil a potěšilo mě, že ani jediná z nich v mých celkem poctivých wordovských zálohách nechyběla. Sice chvíli trvalo, než jsem našel optimální postup, který nemá nepříjemné dopady do fungování blogu (opět jsem si potvrdil, že oficiální záloha Galerie.cz byla v praxi naprosto k ničemu), ale pak už se mi postupně podařilo dohrát víc než 3000 chybějících fotek, dokonce svižněji, než jsem původně očekával, a když už jsem měl všechny články v ruce, využil jsem toho k některým úpravám formátů, aby se články lépe hledaly. Jen mi pořád nebylo jasné, proč zmizely kompletně jen fotky z let 2010 až 2017, zatímco fotky z roku 2019 zůstaly všechny na svých místech a u fotek z roku 2018 to bylo na střídačku.

 

O dobrých a špatných blogových zprávách

"Taky ti zmizely všechny fotky u starších článků?" ptají se mě někteří blogoví známí od minulého víkendu. Ano, zmizely, odpovídám posmutněle. Bylo to pro mě docela milé překvapení, že fotky zmigrované z dodýchávající platformy blog.cz nakonec vydržely na svých nových adresách celé tři měsíce od "velkého blogového křachu", než jim taky došly baterky. Ale ani králíček Duracell prý není nesmrtelný, jak nám kdysi tichounce pošeptala Elina Makropulos (aby ji Procter ani Gamble neslyšeli),  i když jí to žádný z obyčejných smrtelníků nechtěl věřit. Je to tak, fotky už jsou pár dní v tahu a na jejich místě zeje zcela prázdný prostor, který navzdory pravidlům temodynamiky není samovolně zaplňován zvnějšku, takže hrozí zeti beztrestně dál a prozeti se do nového roku. 

 

Nepopírám, že v tu chvíli mou emeritní chemickou myslí, povzbuzenou přirozenou škodolibou fantazií, prolétlo několik nápadů, jak se odvděčit televizi Nova za její dlouholeté kvalitní služby, které, zdá se, fungují zdarma v setrvalé jakosti i na dálku (to je teď v módě) z blogového záhrobí; kupříkladu taková přátelská návštěva v centrále našich dobrodinců s bandaskou dobře odleželé kyseliny isomáselné, jen náhodou a nedopatřením převrhnuté na zátěžový koberec v recepci, by možná za normálních okolností přesvědčila příslušné pracovníky vzpomínat na nás aspoň zčásti tak srdečně, jako my občas vzpomínáme na ně. Třeba jako právě teď nad zejícím prostorem v místech bývalých fotek. Ještěže na podobné nezákonné akce nám zbývá dostatek prostoru v naší představivosti.

 

Haiku na rozloučenou s blogem

Dnešní rozloučení s platformou blog.cz bude z mé strany velmi stručné - tak, jak jen japonské haiku umí být. Sedmnáct slabik na závěr historie obsahující v obrovitých wordovských zálohách víc než 4.5 milionu slov. Jsou ty hromady textu málo nebo moc? Moc pro ty, kteří nemají dost času hledat, málo na to, aby plnohodnotně vypověděly různými oklikami celkem prostou skutečnost, která by se nejspíš taky vešla do pouhých pár slov, kdybychom měli v pravý čas tu báječně nezodpovědnou odvahu je vyslovit.

Sedmnáct dodatečných slabik, kterým nezainteresovaní nemůžou úplně porozumět, a kdoví ostatně, jak tomu je u nás zainteresovaných.

Co k závěrečným sedmnácti slabikám přidat?

Velké poděkování.

Pozvání. (show pokračuje na mém novém blogu www.petrvapenik.blogspot.com)

Úlevný povzdech. (Panta rhei)

Upřímné přání.

Úsměv.

Zamávání.

Haiku na rozloučenou s blogem, kde jsem byl doma

Zůstalo ticho

po vzpurných komponentách.

Dokonáno jest.

Nebudeme se opičit po dávných vzorech, abychom na vzkříšení museli čekat celé tři dny. Nedělní miniglosy sice zítra nevyjdou, ale dva dny by mohl být - v době, která tlačí na výkon a efektivitu daleko víc, než tomu bylo před pár tisíci lety - celkem přijatelný kompromis. Tak se těším na pondělí, které pro mne bude tentokrát sváteční hned v několika rovinách. Už aby bylo! Vlastně ne, kruci... Víte vy vůbec, co všechno ještě musím o víkendu stihnout? :-)

Díky za vše a na shledanou!

 

P.S.: Krátkou souhrnnou bilanci mých 12 blogových sezón na platformě blog.cz najdete v článku Stručný souhrn dvanácti let s blogem.

Stručný souhrn 12 let s blogem

Úvodní poznámka: Tento článek je předposledním článkem vydaným na právě končící platformě blog.cz a shrnuje moje dlouholeté působení na mém původním blogu pvapenik.blog.cz (tohle je asi historicky poslední odkaz na můj starý blog, který někam přikládám :-)).

------------------------

Když říkám, že jde o stručný souhrn, bude opravdu stručný. Dokonce bodový. Tucet sezón na blog.cz v pouhém tuctu jednoduchých bodů:

1. Nebylo to celých 12 let ale přesně 11 let a 7 měsíců, tedy od ledna 2009 do srpna 2020.

2. Za tu dobu jsem publikoval 1924 článků (ani jediný týden nebyl bez článku). Protože mám zkušenost, že jeden průměrný článek mi od prvotního nápadu po závěrečné kontrolní přečtení textu zabere cca 4 hodiny času (mimochodem, tento nedlouhý článek byl z tohoto pohledu silně nadprůměrný :-)), vychází to celkem na 320 dnů čistého času.

3. Celkově mě moji čtenáři poctili cca 295 000 návštěvami a prohlédli si přitom 605 000 stránek.

4. U mých blogových článků se objevilo téměř 38 000 komentářů od 954 komentátorů.

Ani blog netrvá věčně

Zrovna jsem přemýšlel, co za článek tento týden napsat, když tu přišlo cosi jako osvícení: Zpráva, že blog.cz za měsíc definitivně končí svůj provoz. On tedy mezi námi - aspoň podle toho, jak se klopotně vyvíjel - končí už několik let, jen dlouho nikdo neměl tu odvahu prásknout pěstí do stolu a říct to na rovinu. Tak teď konečně dlouho očekávaná pěst furiantsky udeřila o desku a dala zřetelně všem na srozuměnou, že do potopení našeho blogového Titanicu zbývá přesně jeden měsíc. Sice jsem si u tak velkého projektu myslel na poněkud delší přechodnou dobu, ale i ten jeden měsíc si umím velmi dobře představit - právě proto, že nikdo nemůže říct, že by tato zpráva byla bleskem z čistého nebe. Nebe nad touto platformou bylo dávno zatažené černými mraky a blesk této brizance se dal už dlouho čekat.

Dvě nabídky pro blogery

Když jsem při vstupu do nového roku přemýšlel o tom, co bych v tomto roce rád podnikl, několik věcí bylo jasných: Ano, rád bych uspořádal několik fotografických výstav (jsou domluvené tři, první odstartuje začátkem května v Horních Počernicích a samozřejmě dám zdejším návštěvníkům do té doby ještě mnohokrát vědět), rád bych našel nakladatelství pro své připravené texty (hledání je v běhu, ale však víte, že nejsem žádný sprinter, ale vždycky mi vyhovovaly spíš delší tratě) a rád bych taky ještě nějakou dobu pokračoval s blogováním (pokud tedy tajuplní hackeři, řádící občas na zdejších serverech jako liška v kurníku, laskavě dovolí). A tehdy mě napadlo, že bych taky mohl zapřemýšlet nad nějakými možnými akcemi pro své četné blogové známé, pro ty, kdo si sem ke mně chodí číst. Mohl bych jim nabídnout i něco netradičního, mimo rámec běžných článků, které tady vycházejí už déle než 11 let? Je možný a účelný nějaký přesah z čistě virtuálního světa blogu do světa zcela reálného, ve kterém člověk může uplatnit vlastní smysly a nemusí se spoléhat pouze na zprostředkovatelskou činnost více či méně poslušných počítačových jedniček a nul?

 

Tak nám prý zabili Ferdinanda!

Blog.cz prý končí, řekl dnes ráno kdosi na už řadu let vynechávajícím a všemi možnými šelesty rachotícím a nedomykavém Srdci blogu a poděkoval za pochopení. Jasně, nebylo by to žádné velké překvapení: Staré funkčnosti se v případě rozsypání neopravují, protože "starej pecař není doma a mladý to neumí". Nové funkčnosti pro jistotu vůbec nevznikají. Blog.cz připomíná kdysi honosný barokní zámek, který sice ještě ze setrvačnosti dál pronajímá pokoje plné zaprášeného staromódního plyše tomu, kdo je ochoten za ně z nějakých zvláštních pohnutek zaplatit, a občas - když už je syrová zima opravdu nesnesitelná - trochu zatopí v krbu. Ale omítka už neopadává jen proto, že je jí většina sesypaná pod vrávoravými zdmi, z děravých okapů crčí po každém dešti voda, protože na nové nejsou peníze ani zájem, kdysi s nadšením opečovávaná okrasná zahrada je zarostlá býlím a keříčky angreštů během letních veder uschly. Co se s takovým starým zámkem dá udělat, myslím, každý tuší: Buď ho vezme někdo do parády a udělá z něj tím, že do něj vrazí spoustu peněz a námahy, zase krásné reprezentativní místo (nejméně pravděpodobná varianta u starých blogových platforem i u starých zámků) nebo se prodá někomu, kdo s ním má nějaké - často s původním účelem nesouvisející úmysly, nebo se prostě zboří a na jeho místě se postaví supermarket na zboží z reklamních letáků. Všechno je možné a všechno je přirozené a mockrát už tu bylo. Ten, kdo má ke starému zámku nějaký srdeční vztah, bude nějakou dobu smutný a zklamaný, ten, komu byl zámek lhostejný, jen pokrčí rameny a půjde si nakoupit.

 

Komentáře a komentátoři na mém blogu v roce 2019

Dnes završíme tradiční ohlédnutí za ukončeným rokem poslední částí "bilanční trilogie". Po informacích o tom, co se u mne loni odehrálo mimo blog, v článku Co mi také přinesl rok 2019, a po nakouknutí do podrobnějších blogových statistik v článku Rok 2019 na mém blogu dnes zaostříme pro změnu na blogové komentáře a komentátory, tedy téma, jehož součástí je většina z vás - ať už komentáře sami aktivně píšete anebo si je jen občas pročítáte. I letos jsem tedy pokračoval v dlouhodobé statistice mapující všechny komentáře, které mi zde různí návštěvníci v historii zanechali.

Jako obyčejně u tohoto typu článků začnu jednou důležitou metodologickou poznámkou: Hlavní část statistiky tvoří komentáře všech článků publikovaných během roku 2019. Sice jsem si zaznamenal i komentáře ke starším článkům, ale těch bývá výrazně méně (tentokrát asi 3 % z celkového počtu komentářů), takže tyto starší komentáře se v roční statistice u konkrétních komentátorů neobjeví. Zahrnul jsem je ale do úvodních celkových čísel a zmíním se o nich ve speciálním odstavci.

V loňském roce se u mých článků objevilo celkem 4653 komentářů, což je číslo dobře srovnatelné s 4745 komentáři z roku 2018, zvlášť škrtnu-li si z nich v duchu cca 250 komentářů prvního a zatím i posledního komentátora, kterého jsem nakonec na jaře 2018 zablokoval, takže se loni už na statistice komentářů nijak nepodílel. Z uvedeného počtu bylo 2740 komentářů od vás - návštěvníků dalších 1913 byly mé odpovědi. Do statistiky nezapočítávám komentáře, které jsem během roku vymazal, což byly tentokrát výhradně komentáře reklamní povahy.

 

Můj blog v roce 2019

Jak už se stalo v posledních letech tradicí, v lednu se vždy v podobné trojici článků ohlížím za minulým rokem. První díl už máme za sebou, jmenoval se Co mi také přinesl rok 2019 a věnoval se různým událostem a zážitkům mimo blogový svět. Dnes přichází prostřední z těchto "blogových Tří králů", který se naopak věnuje výhradně dění na blogu; podíváme se na některá statistická data (jako obyčejně je zdrojem většiny z nich Google Analytics), v některých případech se možná trochu zamyslíme nad jejich interpretací a připomeneme si i několik konkrétních článků, o kterých bude ve statistikách řeč. Věřím tedy, že to nebude jen suchá a nudná "datová otročina", ale naopak hlavně připomenutí a odhalení některých zajímavostí, u kterých budeme mít třeba příležitost se i občas pousmát.

 

Likvidace starého fotowebu

Není to zas tak dávno, co jsem si neuměl představit, že bych měl vlastní fotografický web. Jednak jsem se domníval, že bych na takové místo stejně neměl co kvalitního pověsit a jednak jsem neviděl žádný důvod, proč by se někdo měl na takové webové stránky přijít podívat. Kromě toho jsem už měl delší dobu tento svůj blog, na který utěšeně přibývaly kromě fejetonů, povídek, reportáží či básniček i fotočlánky. Až během první výstavy mých fotek před šesti lety se ukázalo, že by taková jednoduchá stránka s několika ukázkami toho, co fotím, a pár slovy o mně, byla celkem užitečná, zvlášť když ti, co se o fotky zajímají, asi nebudou mít chuť a čas vyzobávat si z té masy několika set článků právě články se slušnějšími fotkami. Pořídil jsem si tedy vlastní doménu, vybral jsem si na Webnode šablonu, která se mi líbila, a ukuchtil jsem prvních pár základních stránek: Pár slov, pár fotek, kontaktní informace, něco o výstavě. Vše bylo zdarma, protože jsem měl na stránkách jen pár obrázků, které nebyly náročné na prostor, a panoval tam prakticky neměřitelný "ruch", ruch hodný lázní, kam se posílají pacienti po operaci srdce.