Nedělní miniglosy č.401

Po minulém víkendu, kdy jsme společně oslavili vydání jubilejního 400. čísla tohoto týdeníku speciálním výběrem 60 nejlepších glos z poslední stovky čísel (tedy cca z posledních dvou let pravidelného vydávání), se dnes vracíme ke standardnímu režimu. Tak věřím, že i dnešní nesmělé nakouknutí do páté stovky vás zaujme a třeba místy i rozesměje, protože to je hlavní smysl tohoto zvláštního blogového formátu. Vítejte u čísla 401! :-)

Zrcadlová řeka

V jizvách údolí

zrcadla zatopených cest

nastavují náruč

............těžkým mrakům.

Prší.

Déšť stvrdil

............náš jarní křest.

Nedělní miniglosy č.400

Dnes to budou trochu delší Nedělní miniglosy, protože slavíme jubilejní 400. vydání tohoto svérázného týdeníku. Jak jsem slíbil, dnes si můžete přečíst celkem 60 glos, které jsem z 524 publikovaných v poslední stovce čísel vybral jako ty, které snad úplně časem nevyšeptaly a zůstalo v nich trochu šťávy a vtipu. Děkuji všem čtenářům za úžasnou dlouhodobou přízeň a zkusíme společně nakročit ještě do páté stovky. Jestli dojdeme k dalším "kulatinám" to se teprve ukáže a není to, myslím, zas až tak důležité. Děkuji všem a přeji příjemné počtení.

 

Podivné rovnoběžky

Nedávám sem často ke kouknutí fotky pořízené mobilem, i když paradoxně typ mobilu, který mám, se chlubí právě výborným foťákem. Jenže, znáte mě, u fotek mám o tom, co je výborné, své vlastní představy, a popravdě, mám-li volit mezi fotkou pořízenou svým fotoaparátem a mobilem, jednoznačně vyhrává foťák, ať si mobilní reklamní mágové říkají na bilboardech cokoli.

Tím samozřejmě neříkám, že se foťák na mobilu nedá použít, dnes už je to pro dost lidí pomalu důležitější součást mobilů než ta, kterou se telefonuje :-), nastavit se na něm dá už opravdu leccos, ale já mobilem fotím jen v případě, že mi na udělaných fotkách zas až tolik nezáleží, když nemám běžnou fotovýbavu při ruce, nebo v prostoru, kde se docela velkým a těžkým foťákem fotit nedá. A právě poslední dva důvody hrály roli při pořízení následujících fotografií.

 

Kouzelná zahrada - jaro 2017 a Mezinárodní den haiku

Letošní velikonoční pondělí není zdaleka jen velikonočním pondělím. Jak mi v sobotu napsal jeden milý a vážený zahraniční čtenář tohoto blogu (díky, Pavle! :-)), 17. duben je i Mezinárodním dnem haiku. No a uznejte - když už se haiku občas věnuji i v naprosto všedních a nemezinárodních dnech, bylo by podezřelé, kdybych sem právě dnes jedno malé sváteční haiku nepřidal. Sice jsem vám chtěl původně k velikonočnímu pondělí nabídnout jen malou fotografickou pomlázku, ale myslím, že se do dnešního článku vejdou jak fotky, tak i haiku - oslavenec. Použiju proto osvědčenou taktiku reportáží z cest po Japonsku (především z roku 2014), kdy jsem se věnoval krásným japonským místům, která jsem měl to štěstí navštívit, a na závěr jsem přidával i haiku. Když tedy poctivě projdete celý článek a nebudete nic přeskakovat, centrální blogová inteligence vám na závěr vyjeví dnešní sváteční haiku. Obávám se ovšem, že i když přeskakovat budete, haiku na konci najdete tak jako tak, ona zas ta blogová inteligence... Však to znáte!

 

Glenn Gould - výstřední puritán klasického klavíru

Přemýšlel jsem, co zdejším návštěvníkům předložit k příležitosti letošních Velikonoc, aby to mělo něco společného s kulturou, křesťanstvím a ještě to šlo zařadit do některé ze zdejších existujících blogových rubrik, nejlépe do takové, kterou už delší dobu opomíjím, aby to možná trochu rozšířilo vaše obzory a aby to bylo něčím docela obyčejně zajímavé a taky krásné. A stojí za to vůbec na Velký pátek něco psát na blog? Neodletěly snad i servery společně se zvony do Říma a neměli bychom držet s tradičním předsvátečním půstem i půst internetový?

Nakonec jsem se docela náhodou při hledání úplně jiné skladby, našel jeden starý záznam klasické Bachovy hudby, který jsem měl kdysi docela poctivě "naposlouchaný", záznam z dnešního pohledu už stařičký, ale pro mne pořád fascinující mimořádně vydařeným spojením dvou velkých uměleckých osobností, klavíristy Glenna Goulda a dirigenta Leonarda Bernsteina.

Nevím, jestli vám jméno Glenna Goulda něco říká; pokud jste někdy hráli na klavír, divil bych se, kdyby ne. Jde totiž o jednoho z nejzajímavějších a nejosobitějších klavíristů 20. století, přestože se v hudbě vždy považoval za puritána, pro kterého i dávno již klasická romantická díla Chopinova, Lisztova či Schumannova byla přílišnou modernou. Nakonec - přestože měl v repertoáru i mnoho skladeb od jiných autorů - se Glenn Gould stal známým především jako geniální interpret Bachových skladeb a posléze i jako vlivný hudební teoretik a filosof, který dokázal pro prezentaci svých názorů velmi dobře využívat možnosti rozhlasových a televizních pořadů.

 

Jarní vzkříšení

Tělo světa

v rubáši z květů magnolie

pod tíhou krásy klesá.

Zemřelo

a přece dále žije.

Naděje zla

jsou plané.

Jarní dny

větrem ukřižované

stejně jako loni

v slunci procitnou

a vstoupí na nebesa.

Veliká noc

a jaro ve tvých vlasech

i z dálky

omamně mi voní.

Nedělní miniglosy č.399

Pozn.: Příští týden čeká Nedělní miniglosy velikonoční přestávka, no a hned o první povelikonoční neděli vyjde "velké" jubilejní číslo, které podle zdejší tradice bude opět výběrové. V Nedělních miniglosách č.400 najdete 50 vybraných glos z čísel 301 - 399, přičemž výběr udělám jako obyčejně sám čistě podle svého názoru a pokusím se vybrat nejlepší kousky, které nebyly "krátkodeché" a vypadá to, že fungují i s odstupem. Pokud ale máte vy sami nějakou miniglosu, která by podle vašeho názoru neměla ve výběru chybět, dejte mi vědět. A za 14 dní si určitě přijďte přečíst výběr toho, co se v Nedělních miniglosách objevilo za poslední cca dva roky. Jste srdečně zváni, ať už jste u mého nedělníku pravidelnými hosty, přijdete se podívat jednou za čas anebo právě dnes jdete poprvé náhodou kolem :-).

Česká národní banka ukončila po více než třech letech své intervence udržující českou korunu na úrovni 27 Kč za euro. "Další pokračování intervencí by už podle našich analýz nebylo efektivní," uvedl pro Nedělní miniglosy guvernér ČNB, "zvlášť poté, co soud rozhodl, že ve slově "intervence" je patrný slovní základ hovorové podoby křestního jména bývalého prezidenta Havla. V případě pokračování intervencí bychom proto museli platit poplatek za použití exprezidentova jména, což by celou akci, v jejímž průběhu jsme nakoupili eura za bezmála 2 bilióny korun, zbytečně prodražilo."

O pětkách a Búrech

Dneska přidám netradičně i malé motto z legendárního představení divadla Semafor, aby bylo zřejmé, že téma dnešního článku je pozoruhodně živé, proměnné a stále se utvářející, podobně jako se během desetiletí pozoruhodně mění vstupné do divadla či šantánu :-):

..............................................................................................Koukejte, už se blejská na časy,

..............................................................................................rozplyne se i nejčernější chmura,

..............................................................................................jestli se nerozplyne, tak vám u kasy

..............................................................................................mademoiselle vrátí zpátky toho bůra.

..............................................................................................................(Jiří Suchý - Jonáš a tingltangl)

Když jsem chodil do školy, pětek jsem si moc neužil. Učení mi docela šlo a přistihnout mě při nějaké fatální neznalosti nebylo (tehdy!) tak snadné, i když si pamatuji, že jsem obdržel pětku s krásně vykrouženým těhotenským bříškem z mého neoblíbeného plavání a taky jednou z písemky z dějepisu, protože prý ode mne soused opisoval (jedna z mých prvních lekcí praktické spravedlnosti). Kdybych dostal za každou svou školní pětku desetikorunu (tedy hovorově "pětku") - nenašetřil bych si ani na svezení na kolotoči o staňkovské pouti, takže jsem velmi rád, že uvedené dva významy slova pětka spolu přímo nesouvisí. No dobře, ale proč se tedy desetikoruně říká pětka? Ta historie je celkem známá, na webu ji najdete popsanou mnohokrát (většinou navíc skoro stejnými slovy, jak od sebe jednotlivé články opisují), tak abych byl aspoň v něčem originální, pokusím se zde skutečnost nejen slovně popsat, ale taky doprovodit "fotodůkazem".

Z až příliš učesaného Střeleckého ostrova

Při své nedávné "multinarozeninové" vycházce centrem Prahy jsem zavítal i na Střelecký ostrov. Po nedávné revitalizaci ostrova se, přiznávám, na ostrově necítím úplně nejlépe, nedaří se mi vstřebat všudypřítomné pokyny, co všechno se tu smí a co už ne, takže si s fotografickým stativem a foťákem připadám jako nepříliš vítaný host, ne-li rovnou cimrmanovský "sprostý podezřelý". Kdysi jsem tu fotíval velmi rád, scházel jsem vždy až dolů, co nejblíž k vltavské hladině, fotil jsem různé průhledy křovím a větvemi. Dnes jsou v zájmu "učesanosti" křoviska porubaná, větve zdejších stromů si taky asi nemůžou růst úplně, jak by chtěly, k vodě se oficiálně po trávě nesmí (a většina návštěvníků to porušuje). Park je upravený, ale tak nějak nevěrohodně, jako by dostala původní rebelská ostrovní mánička kraťoučký úhledný sestřih, a mně tahle přeměna nevyzpytatelného uličníka s potrhaným trikem v pokorného ulízaného hocha v nažehleném námořnickém oblečku moc nesedí. Ale možná to jiní návštěvníci vidí přesně obráceně a jsou rádi, jak je to teď na ostrově všechno úhledné, bezpečné a pod kontrolou...

 

Nedělní miniglosy č.398

Pozn.: Na blogové dveře už ťuká další "velké" jubilejní číslo, které podle zdejší tradice bude opět výběrové. V Nedělních miniglosách č.400 najdete opět 50 vybraných glos z čísel 301 - 399. Výběr udělám jako obyčejně sám čistě podle svého názoru (filmaři tomu říkají "režisérská verze" :-)). Pokud ale máte vy sami nějakou miniglosu, která by podle vašeho názoru neměla ve výběru chybět, dejte mi vědět. Času je na to ještě dost, nejméně dva týdny, a jestli si uděláme ve vydávání NMg velikonoční přestávku, což je velmi pravděpodobné, možná dokonce tři.

Hradní mluvčí Jiří Ovčáček podle svých slov i nadále naprosto ctí férovost nastávající prezidentské kampaně a zásadně se k jednotlivým soupeřům Miloše Zemana nevyjadřuje osobně. Ani ve svém zatím posledním pětaosmdesátém ostrém vyjádření na twitteru nepřestal být korektní, takže opět nikoho nejmenoval, jen upozornil, že už jméno některých prezidentských kandidátů budí předem podezření z budoucího nehospodárného vedení prezidentského úřadu, takže má-li zůstat naše země krásná a prosperující, drtivá většina občanů musí opět zvolit Miloše Zemana, který je ve všem svém konání natolik šetřivý, že by klidně mohl kandidovat pod přezdívkou Levnoš.

 

Haiku dvou svíček

Haiku dvou svíček

Pár svíček hoří.

Světem nejtajnějších snů

dál hýbou zázraky.

Když už tu dnes máme jedno aktuální haiku, na jednoho jeho staršího bratříčka (jestli se to tak u haiku, které je středního rodu, vůbec dá říct :-)) se můžeme podívat i do zdejší blogové historie. Třeba na haiku (a fotografii) s názvem Náhrdelník, která se zde na blogu objevila jednoho nenápadného ale pro mě moc krásného listopadového dne roku 2014.