Náhrdelník

Když jsem na začátku října publikoval článek s fotografiemi mých oblíbených zarosených pavučin Procházka mlžnou galerií, z deseti existujících fotek jsem tehdy publikoval na blogu jen devět. Tu desátou jsem totiž vzhledem k její zvláštní podobě využil jako osobní dárek. Takhle nějak si totiž představuji moderní šperk, náhrdelník s ne zcela symetrickým vzorem, který vyrobil dobřichovický pavoučí šperkařský mistr. Možná tento náhrdelník není tak trvanlivý, jako kdyby byl z pravých perel, ale i tak si myslím, že by měl svými chladivými okrasnými nitkami ozdobit tu nejkouzelnější šíji na světě, kterou znám. Což se - alespoň tedy obrazně - také stalo.

 

Od té doby, co jsem se vrátil z Japonska, kde logicky nastala "haiková smršť", jsem žádné další haiku nepublikoval. Když se ale podívám na fotografii a přimyslím si k náhrdelníku ten nejkrásnější možný podklad, útoku sedmnácti slabik haiku se prakticky nedá ubránit. Tedy, pardon, dnes s jednou bonusovou slabikou navrch :-).

Z perel slz uvila

krajka tvé vnitřní krásy

nejvzácnější dar.

Dnešní článek bude trochu netradičně "trojjediným". Sestává totiž z jedné fotografie, jednoho haiku, a abyste neřekli, že autorsky škudlím, připojím do třetice všeho dobrého jeden výlet do blogového pravěku. Dnes se vypravíme do března 2011, kdy řada z dnešních pravidelných čtenářů ještě můj blog nenavštěvovala, a v textu s názvem O privátním blanickém rytíři znovuodhalíme, co se všechno může stát, když ke kupovanému zboží dostanete v obchodním domě jako nečekaný bonus kousek blanické legendy :-).