Červen s Čerfem? Díl 2. Tajenka

Více než dva týdny jste mohli v anketě tipovat, při jaké příležitosti z představených šesti variant se budeme moci za půl roku osobně vidět. Podíváme se tedy, jak si ve vašich očích stály jednotlivé možnosti:

Kupodivu nejmenší počet hlasujících se domnívá, že mě budete moci spatřit "při střetech v půtkami rozbouřeném moři české politiky". Beru to pozitivně a vykládám si to ne tak, že bych to nezvládl, ale že byste mi nejspíš něco takového nepřáli. Ono je vždycky jednodušší (i když nevím, jestli úplně poctivé) zvenku kibicovat, ale neumazat si vlastní ruce; a je koneckonců možné, že dobré kibicování může mít dokonce větší efekt, než špatná vlastní praxe :-). Máte tedy asi pravdu a já zůstanu u svých pravidelných týdenních glos.

Jen o jeden hlas víc dostaly varianty humornější (a já mám radost, že aspoň trochu zabodovaly :-)) - konkrétně "přechod Vltavy suchou nohou" a můj soukromý favorit - "koncert pro (tym)pány v Rudolfinu". Ani nevíte, jak bych si obojí někdy rád vyzkoušel. Ale bojím se, aby mi suchá noha při toulkách po Vltavě příliš nenavlhla a agresivní vltavská vlhkost navíc nezpůsobila korozi tympánu :-). Takže i když bych vás samozřejmě rád okouzlil takovým magickým představením, případně ohlušil svými tympány vaše (ušní) bubínky, ani jedna z těchto akcí se v červnu bohužel neodehraje, a pokud ano, tak bez mého přičinění.

 

Dálkový výslech - 11 zajímavostí a otázek

O víkendu mě na svém blogu vyzvala Teri, abych se zapojil do blogerského řetězového výslechu. Samozřejmě mě moc těší, že jsem se dostal mezi jejích 11 oslovených lidí, a rozhodně nechci zůstat dlužen své odpovědi. Potíž je v tom, že jsem si dal kdysi slib, že se nebudu účastnit řetězových mailových akcí. Nakonec jsem se rozhodl, že udělám kompromis. Odpovím na všechny otázky, ale dál řetězový výslech prostě nepošlu. Ano, našel bych určitě svých 11 dalších lidí, jejichž názory by mě moc zajímaly, asi bych dokonce uměl naformulovat 11 dobrých otázek, ale řetěz u mě jako obyčejně skončí. Omlouvám se všem čtenářům i potenciálním osloveným, že jim takhle upírám možnost do akce se zapojit, ale slib je slib :-). Třeba vám tento řetězák přijde odjinud.

A. Napiš 11 zajímavostí o sobě

1. První zajímavostí je snad fakt, že jsem do té míry nezajímavý člověk, že jsem schopen těch zajímavostí najít maximálně deset :-)
   
2. Mám úchylku, která mi velí na kterémkoli ostrově, který navštívím, stanout na jeho nejvyšším bodě. U některých ostrovů toho jde docílit snadno (třeba na Paxosu nebo na Kampě), u jiných ostrovů je to poněkud náročnější (třeba na ostrově Honšú). Nevím, proč tomu tak je, ale potlačit se to úplně nedá.

Nedělní miniglosy č.196

Katarské úřady oficiálně odmítly, aby byl katar v češtině synonymem pro onemocnění horních cest dýchacích, a požádaly mezinárodní zdravotnické organizace o urgentní zásah. Protože České republice hrozí od mezinárodních institucí vysoká pokuta, Česká lékařská komora rozhodla, že do vyřešení sporu bude onemocnění dočasně přejmenováno na kuvajt, protože s Kuvajtem máme mnohem lepší mezinárodní vztahy, takže při tradiční české podzimní vlně nachlazení jeho úřady hned nevyšilují.

-----------------------

Karlu Gottovi tentokrát nebylo dopřáno získat dalšího Českého slavíka. Slavíka získal nečekaně Tomáš Klus, přestože hudební analytici předpokládali, že Karlu Gottovi ubývá popularita spíše tryskem.

 

Astronomicko - erotické haiku zdatného krasobruslaře

Dnes si vyzkoušíme, jaké to je, když název článku je delší než článek samotný. U haiku to ovšem není tak těžké, protože překonat rozsahem standardních sedmnáct slabik jde celkem snadno. Dnešní haiku má o dvě slabiky (nebo o pět znaků) méně než jeho střecha dlouhého názvu. Ale on ten košatý název má svůj smysl. Například upozornit vás, že - přestože je haiku psané v "ich formě", je výrazně lepší si při jeho četbě představovat skutečného zdatného krasobruslaře a nikoli mne, který sice dokáže z lecčeho vybruslit, ale zásadně nikoli s bruslemi na nohou :-).

Astronomicko - erotické haiku zdatného krasobruslaře

Kroužím poslepu

vášnivé piruety

po Mléčné dráze.

Nápis ve Všehrdově ulici

Dnešní článek se ponese opravdu v duchu názvu rubriky "Pražské drobnůstky". Půjde totiž o opravdovou drobnost, o které se nepíše v žádném průvodci, protože nevypadá ani významně ani krásně pro oko. Přesto mě na mé sobotní procházce po Malé Straně a po Kampě docela zaujala.

Když přejdete most Legií od Národního divadla přes Střelecký ostrov až na malostranský břeh a zahnete doprava směrem na Kampu, narazíte na ulici, která se jmenuje Všehrdova. Otevřu-li svou oblíbenou knihu Kronika staré Prahy a obcí sousedních od Františka Rutha, mohu se dočíst o Všehrdově ulici následjící: "Z Chotkovy oklikou na Újezd; dříve slula Špitálskou po ob.špitále č.440, i Zbrojní po zbrojnici č.450, z části Cihelná. Jméno po slavném právníku a humanistovi Viktorinu Kornelu ze Všehrd, jenž tu měl majetek (č.448-449, t.zv. Huť); sepsal velmi důležité dílo "O právech země České knihy devatery" pravý skvost právnictví českého."

 

Nedělní miniglosy č.195

Konečné stanovisko k podnětu několika politických aktivistů, že byla listopadová "sametová" revoluce ukradena, vydal šéf speciálního týmu pražských vyšetřovatelů: "Z dostupných materiálů se nám podařilo nezvratně prokázat, že listopadová revoluce ve skutečnosti nebyla ukradena, ale byla jen oprávněně vrácena v restituci."

-----------------------

Jednání o další budoucnosti hokejistů z NHL, kteří prozatím hrají v české extralize, probíhá s přísným vyloučením tisku. Ze zápisu se nám podařilo zjistit, že tisk byl oficiálně vyloučen za hákování, přestože sportovní novináři v analýze své činnosti za poslední dva roky jasně prokázali, že v průměru jsou spíše líní, a proto zásadně nehákují.

 

Souboj mikrofonů a útěk do Pohádky

Věděl jsem, že 23. výročí listopadových událostí bude probíhat v úplně jiném duchu, než tomu bylo doposud. Není divu, komunisté, které události započaté studentskou demonstrací před 23 lety vyhodily z politických sedel, se začínají postupně vracet - zatím na krajské úrovni, ale tím to zdaleka nemusí skončit, roste jim sebevědomí a čím dál víc lidí se domnívá, že je to tak správně a není to nic špatného. I v téhle atmosféře jsem ale chtěl vidět, jak bude probíhat sváteční den v pražských ulicích, a kdo všechno projeví touhu si dávnou revoluci a zbytky jejího étosu přivlastnit. Proto jsem se rozhodl projít se jako o tomto datu tradičně po listopadové Praze a až mě přestane bavit společenský povyk, prchnu někam do klidných malostranských uliček či k Vltavě.

 

Opožděné fotky ze 17. listopadu

Přesně před třemi lety, když se slavilo 20. výročí listopadových událostí z roku 1989 jsem se zúčastnil vzpomínkového pochodu po trase studentského průvodu z Albertova na Národní třídu. Chtěl jsem si připomenout dávnou atmosféru, zajímalo mne, co z ní je možné ještě po létech cítit, a taky jsem chtěl trochu fotit, tenkrát ještě starým analogovým foťákem. Ano, již jsem tou dobou měl svůj blog, ale moje tehdejší mizerné mobilní připojení mi vůbec neumožňovalo publikovat obrázky a i s obyčejnými články mělo docela problémy. Sice jsem tehdy pár fotek umístil do blogové "galerie", ale tam jsou před očima čtenářů skryté téměř dokonale. A protože je tu znovu výročí největší společenské změny, kterou jsem během svého vědomého života zažil, rozhodl jsem se je publikovat aspoň opožděně. Třeba se někteří z vás na fotkách poznají :-).

Mimochodem, pravidelní návštěvníci znají moji slabost pro dlouhé expozice "z ruky", tak se prosím nedivte, že všechno není úplně ostré, ono ani nemohlo, ani nemělo být :-).

 

Červen s Čerfem? Díl 1.- Hádanka

Kdesi jsem četl, že významní umělci a operní divy mají nasmlouvaná svá vystoupení na velmi dlouho dopředu, někdy i na příštích několik let. Je jistě pěkné vědět už teď, co budu dělat třeba 31.května 2018, a jistě existují lidé, kteří jsou schopni a ochotni podobný harmonogram sami sobě nebo dokonce i mně sestavit. Nemohu říct, že bych sám sebe znal dokonale, ale natolik se zase znám, abych věděl, že s velkou pravděpodobností nejsem operní diva, proto za běžných okolností neplánuji tak dlouho dopředu. Ostatně když si představím, jak jsem si maloval svou budoucnost ještě před pěti lety a jaká je skutečnost, netroufal bych si naplánovat, jak to u mne léta Páně 2018 bude asi probíhat, bude-li. Ano, uměl bych si za určitých okolností naplánovat, jak bych si to přál: co, kde, s kým a tak, však to jistě znáte, ale život je zvíře nezkrotné a obtížně domestikovatelné, dělá si nezřídka, co chce, a nedá se spolehnout na to, že by bralo ohled na to, co o tom soudíme. Většinou tedy neplánuji s výhledem delším než na týdny či "malé" měsíce. Ale protože netuším, kdo ze zdejších čtenářů, vydávajících se ponejvíce za obyčejné smrtelníky, je ve skutečnosti významným umělcem nebo operní divou, půjdu teď maličko za hranici svého běžného plánovacího horizontu, abych zvýšil šanci, že vaše diáře tou dobou zatím nebudou přeplněné. Napadá mě totiž, že bych vám mohl zkusit navrhnout, co zajímavého podniknout asi tak za půl roku. Že je to na vás moc dlouho předem? Nebojte, však já se ještě v mezidobí několikrát připomenu.

 

Nedělní miniglosy č.194

Společnost proti diskriminaci podle pohlaví navrhla upravit základní ekonomickou terminologii tak, aby lépe vyhovovala duchu doby. "V současné době je podle zákona možné zakládat pouze dceřiné společnosti," vysvětlila nám mluvčí společnosti, "což ale z pohledu genderové vyváženosti není správné. Buď musí být možnost založit i firmu synovskou, což ale může vést ke zbytečným sporům a musel by rovněž vzniknout kontrolní orgán, který bude dohlížet na dodržování zdravého poměru mezi oběma variantami, nebo - a k tomu se zatím naše společnost přiklání - uvedeme do praxe zcela nový pojem "společnost potomečná," který by veškeré terminologické problémy jednou provždy odstranil."

-----------------------

V prestižní anketě vlivného tokijského týdeníku pro pěstitele bonzají Small Sakura Journal o nejúspěšnější událost v historii Japonska byla kandidatura Tomio Okamury na post senátora a posléze i prezidenta České republiky vyhodnocena jako nejúspěšnější operace v kategorii Diverzní akce, přičemž v absolutním pořadí všech operací v historii Japonska skončila tato událost na druhém místě hned za útokem na Pearl Harbour. Zahraniční komentátoři se shodují v tom, že hlavním dlouhodobým cílem Okamurova angažmá v české politice nejspíš není povznesení českého národa, jak novopečený politik prohlašuje, ale spíše vyhlášení Antonína Dvořáka za japonského hudebního skladatele, ke kterému by mělo podle dobře informovaných zdrojů dojít nejpozději do dvou týdnů od prezidentského slibu.

 

Pro hebké sny

Můj sen je hebký,

lesknou se mu oči,

je v pyžamu

a na nohou

má roztomilé trepky.

Můj sen se směje,

hlava se mi z něj točí,

i v horkém létě

padám mu přímo

do náručí jak do závěje.

Můj sen mi dává

zase další důtku.

Snadno mi vidí

do černé duše i do žaludku.

Můj sen mi mává

s rukou na živůtku.

Zas mám v oku šponu

a koupu se

v zpěněných vodách Rubikonu.

Je to ta dobrá nebo špatná zpráva?

Konečně je tu!

Kdo by to byl řek?

Můj sen je hebký,

hebký na dotek

a voní po sametu.

O (ne)slavné revoluci

Když jsem byl ještě školou nepovinný prcek, pobýval jsem skoro pořád v klidné oáze u dědečka a babičky ve Staňkově, kde jsem trávil svůj dlouhý čas většinou čtením encyklopedií a literatury faktu, protože na cvrnkání kuliček jsem si připadal příliš malý a navíc mi to přišlo jako ztráta času. Ve škole, od které si moje rodina mylně slibovala, že mě tam naučí to, co už jsem tou dobou většinou znal, mě ještě nechtěli a internet tenkrát ještě - nebudete tomu věřit - neexistoval. A tak se moji rodiče rozhodli, že mi celkem fádní dětství zpestří výletem do Plzně na velký ohňostroj. Vypadalo to velmi slibně, ale nakonec se to neukázalo jako dobrý nápad.

Nejlepší - a vlastně i jedinou - příležitostí ke sledování ohňostroje býval v Plzni tradiční lampiónový průvod na počest tzv. Velké říjnové socialistické revoluce, která tehdy byla slavena a vzývána coby nejsvětější svátek ateistického komunistického světa. A tak jsme jednoho dušičkového dne nasedli do vlaku a já se cestou moc těšil na slibovaná barevně se blýskající světýlka a velkolepé ohňové představení. Je to jeden z mých prvních vjemů, který se mi uchoval až dodneška, a je uložen hluboko v mé paměti. Jakmile ohňostroj začal, zjistil jsem totiž, že světla se blýskají přespříliš, všude čpí hnusný pekelný kouř a hlavně - byl to ten největší rachot, který jsem dosud ve svém kraťoučkém životě slyšel, rachot mnohem horší, než jsem si ho uměl představit. A já - i když jsem jinak byl vždy klidné, rozvážné a do samostatného poznávání zahloubané dítě - jsem od první barevné rachejtličky řval jako túr a řval a řval a cítil jsem se podvedený nejapnými sliby dospělých, že to bude krásné a že se mi to určitě bude moc líbit. Řval jsem ještě dlouho poté, co rachot barevné oblohy umlkl a my jsme opět odjížděli zpátky do Staňkova, kde jsem nad knížkami o pravěkých ještěrech ještě celé týdny poznenáhlu nabýval poztrácenou duševní rovnováhu.

 

Nedělní miniglosy č.193

Na Slovensku pokračuje vyšetřování příčin zřícení rozestavěného dálničního mostu. Experti z řad kritiků české penzijní reformy tvrdí, že podle jejich závěrů je na vině jako obyčejně druhý pilíř.

-----------------------

Radek John oznámil, že odpovědné vykonávání práce bývalého ministra vnitra nebo současného parlamentního funkcionáře mu bohužel zabírá tolik času, že už mu nezbývá žádný prostor pro jeho soukromou vášeň - boj s korupcí. Protože se ale nechce svého koníčka úplně vzdát, hodlá každé druhé úterý odpoledne pracovat opět jako novinář, nejlépe v dobře zavedeném a respektovaném investigativním časopise pro klienty některé ze zdravotních pojišťoven.

 

O andělech v reálném světě

Před nedávnem jsme s přáteli debatovali o andělích. Mám-li být upřímný, andělé jako myšlenkový model jsou mi velmi sympatičtí a rád si představuji jejich možnou podobu i způsob fungování ve světě. Jen nějak nemůžu uvěřit, že něco takového skutečně existuje. Svým přátelům jsem se se svou pochybností svěřil. "Máš recht, je to fakt děsný!" řekl první. "Nezlob se, ale v tomhle s tebou opravdu nemůžu souhlasit. Jak vůbec něco takového můžeš říct?" řekl s podivem druhý. A pak se v tom vyznejte!

Dnes mi v práci zazvonil mobilní telefon. Neznámé číslo. "Tak ty prej nevěříš, že existujou andělé, jestli mám správný informace," řekl mi někdo hlasem, o kterém se nedalo přesně říct, jestli je ženský nebo mužský. Trochu drsnější barva, rozhodně nic andělsky jemného a procítěného. Rád bych volajícímu vysvětlil, že se ta věc nemá tak jednoduše, protože - podle mého - víra v princip a v reálný projev onoho principu nemusí být jedno a totéž. Ale jeho mlčení bylo takové povahy, že vyžadovalo jednoznačnou odpověď. "Nevěřím," řekl jsem potichu a byl jsem překvapen, jak to znělo nejistě.