Dálkový výslech - 11 zajímavostí a otázek

O víkendu mě na svém blogu vyzvala Teri, abych se zapojil do blogerského řetězového výslechu. Samozřejmě mě moc těší, že jsem se dostal mezi jejích 11 oslovených lidí, a rozhodně nechci zůstat dlužen své odpovědi. Potíž je v tom, že jsem si dal kdysi slib, že se nebudu účastnit řetězových mailových akcí. Nakonec jsem se rozhodl, že udělám kompromis. Odpovím na všechny otázky, ale dál řetězový výslech prostě nepošlu. Ano, našel bych určitě svých 11 dalších lidí, jejichž názory by mě moc zajímaly, asi bych dokonce uměl naformulovat 11 dobrých otázek, ale řetěz u mě jako obyčejně skončí. Omlouvám se všem čtenářům i potenciálním osloveným, že jim takhle upírám možnost do akce se zapojit, ale slib je slib :-). Třeba vám tento řetězák přijde odjinud.

A. Napiš 11 zajímavostí o sobě

1. První zajímavostí je snad fakt, že jsem do té míry nezajímavý člověk, že jsem schopen těch zajímavostí najít maximálně deset :-)
   
2. Mám úchylku, která mi velí na kterémkoli ostrově, který navštívím, stanout na jeho nejvyšším bodě. U některých ostrovů toho jde docílit snadno (třeba na Paxosu nebo na Kampě), u jiných ostrovů je to poněkud náročnější (třeba na ostrově Honšú). Nevím, proč tomu tak je, ale potlačit se to úplně nedá.
3. Kdysi jsem chtěl dělat žurnalistiku a dnes jsem rád, že jsem tomu vábení nepodlehl. Vášeň pro publicistiku však kdesi uvnitř nadále doutná, naštěstí jí mohu dostatečně popouštět uzdu tím, že si "rediguju" vlastní blog.
4. Pokud se právě chovám jako blbec, neznamená to ještě automaticky, že s tím zrovna udatně nebojuju. Jenom prostě dočasně prohrávám :-).
5. To, že se mi hudba, film, obraz, nebo jiné umělecké dílo opravdu neobyčejně líbí, poznám snadno podle toho, že mi začne běhat po zádech příjemný mráz. Když mi stejně příjemným způsobem začne běhat mráz po zádech v kontaktu s nějakým člověkem, není tedy sporu, že ten člověk je sám (přinejmenším uvnitř) obdivuhodným uměleckým dílem :-).
6. Snažím se nepostrádat to, co nemám. V jednom konkrétním případě mi to ale jde zatraceně těžko, tím spíš, že koupit v supermarketu se to nedá.
7. Ve svém životě směřuji postupně na východ. Narodil jsem se v Domažlicích, dětství prožil ve Staňkově, pak jsem se přestěhoval do Plzně, oženil jsem se do Rokycan a teď žiju v Dobřichovicích. Občas se nad mapou snažím extrapolovat, jak daleko na východ to ještě ve svém životě stihnu, a utěšuji se, že snad nezrychlím příliš a neskončím na Sibiři.
8. Nevěřím na horoskopy, ale docela rád je čtu. Občas mě povzbudí, ale když mi věští něco nepříjemného, nepřipouštím si to. Některé lidi můžu občas svým optimismem štvát.
9. Strašně nerad se nechávám fotit. Jednou jedinkrát v životě jsem za někým aktivně přišel, aby mě vyfotil, protože to z nějakého důvodu opravdu chci. Ve všech ostatních případech jsem více či méně musel.
10. I když s počítačem trávím spoustu času, nehraju kupodivu vůbec počítačové hry.
11. Poprvé jsem viděl na vlastní oči moře, až když mi bylo šestadvacet. Obdivuji na něm jeho dynamiku a sílu a nejsem si jistý, jestli ještě někdy uvidím lepší zosobnění energie než příbojové vlny Japonského moře za tajfunu.

B. Odpovědi na 11 otázek, které položila Teri:

1. Doporuč mi prosím svoji oblíbenou píseň, o které si myslíš, že ji nebudu znát. /Slibuju, že si ji pustím./

Nemám jednu konkrétní oblíbenou píseň. Vybral bych asi něco od Dead Can Dance nebo od Stromboli, ale nebudu ukazovat prstem na jednu konkrétní písničku. Snad jen při sledování sportovních přenosů si rád poslechnu zcela konkrétní píseň Kde domov můj :-)).

2. Jaká kniha leží nejblíž Tvé posteli? Na ní, pod ní, na nočním stolku, pod nočním stolkem, na polici...

Učebnice japonštiny - pohříchu již řadu měsíců zavřená. Pootevřená je teď kniha Jiřího Brdečky Faunovo značně pokročilé odpoledne.

3. Měl jsi někdy sen, že jsi zemřel/a? Jaké to bylo?

Měl jsem párkrát sen, že jsem umíral, leč proces nebyl nikdy dokonán, protože jsem se zatím vždycky stihnul probudit. Nabyl jsem tedy ze svých snů pocit, že na své umírání můžeme mít náhled, kdežto na svou smrt ne, což mě potěšilo, protože se snadno dojmu a mohlo by mi to být líto :-). No a jednou se prostě včas probudit nestihnu.

4. Kdybys byl/a diktátorem veřejného vkusu, co bys zakázal/a?

Nemyslím si, že existuje cosi jako veřejný vkus a už vůbec bych ho nechtěl diktovat. Nevím, jak jsou věci správně a netoužím po tom to vědět, a myslím, že nikdo by si neměl takové právo usurpovat. Rád ponechám lidem jejich vkus, občas můžu říct, že se mi něco nelíbí nebo že to vidím jinak, ale nepovažuji tento názor za významnější ve srovnání s tím, že se někomu jinému ta věc líbí. No a v extrémních případech se snažím řídit heslem pana Horníčka, že hloupý nemá být umlčen, ale vyslyšen, protože mlčící hloupý se těžko pozná :-).

5. Kam by ses chtěl/a podívat?

Ze světových dálek bych se rád ještě jednou vypravil do Japonska. No a taky bych někdy rád viděl při východu slunce jedno nejmenované české město, kterým si zatím troufnu maximálně projet o temné bezhvězdné půlnoci a v přestrojení za Nečerfa a spíš ani to ne.

6. S kterou známou osobností by ses chtěl/a setkat a na co by ses ho/jí zeptala?

Rád bych povečeřel a popil trochu vína s panem Voskovcem, a kdyby nám k tomu Jeník Werichů a Miroslav Horníček dělali garde, rozhodně bych se nezlobil. Mám-li ale jen jednu volbu, Jiří Voskovec by vyhrál. Neptal bych se ho na nic konkrétního, nechtěl bych od něj zjevit žádnou velkou pravdu, protože myslím, že na důležité otázky by mi stejně nechtěl (nikoli nedokázal) odpovědět, a navíc člověk si na odpovědi stejně musí přijít sám. Ale klidně bych s ním proplkal celý večer, protože si myslím, že lepší společnost bych mít nemohl. Kdybych se měl omezit na žijící osobnosti, asi by to vyhrál skuhrající Woody Allen, pokud by mi ovšem paní Hábová tlumočila :-). To se ale pořád pohybujeme přesně podle zadání v oblasti známých osobností. Kdyby to ale byla férová soutěž bez omezení, musel bych říct: "Milý Georgi a milý Woody - obávám se, že byste neměli šanci!" :-)

7. Jaké bylo Tvoje vysněné dětské povolání?

První přání, které jsem prý měl (ale sám si ho nepamatuju), bylo stát se vitamínem, protože jsem zřejmě měl jako dítě pocit, že takové působení by na rozdíl od mnoha jiných mohlo mít nějaký smysl :-). Ale pak jsem nejspíš zjistil, že na vitamín se u nás vystudovat nedá, tak jsem odpovědně zatoužil být průvodčím ve vlaku, protože ti měli úžasné kleštičky, kterými dělali do jízdenek krásně kulaté dirky. Z dnešního trapně neinvenčního razítkování neuměle natištěných papírků bych zřejmě byl roztrpčený a hledal bych si jinou, kreativnější práci.

8. Jaká je Tvoje nejstarší vzpomínka?

Moje nejstarší vzpomínka je na procházku s rodiči na kopec za městečko, kdy nám cestu zastoupil ruský voják. Moji rodiče mi ale tvrdí, že se nic takového nestalo, tak to byl nejspíš jen příliš živý sen inspirovaný tehdejšími skutečnými událostmi kolem. Ale já si samozřejmě myslím své, protože ten obraz vidím dodneška úplně jasně :-).

9. Jsi součástí nějakého fakt podivného, nezvyklého přátelství? S někým, kdo je o generaci mladší / starší, úplně jiný než Ty, žije naprosto odlišným stylem života... ale přesto vás něco podivně spojuje?

Existuje jeden člověk, který je v mnoha ohledech hodně jiný než já (byť se mi v některých vlastnostech podobá) a u kterého jsem kdysi dávno na první pohled s úžasem pochopil, že budu celý život usilovat o jeho přátelství a nikdy mi to nebude úplně stačit.

10. Jakou barvu mají Tvoje oči?

Vlastně jsem o tom nikdy nepřemýšlel a nikdy jsem se po tom nepídil. Ony nějakou barvu mají?

11. Zažil/a jsi něco, co si nedovedeš rozumem vysvětlit?

To zažívám v posledních letech prakticky každý den a nepřestávám nad tím se zatajeným dechem žasnout. Kdysi jsem se snažil všechno pochopit rozumem a snad až v poslední době (a ne úplně vlastním přičiněním) jsem na svá zralá kolena konečně dospěl k názoru, že na všechnu tu nádheru, která nás obklopuje, na všechnu touhu, bolest i lásku, na všechny ty neuvěřitelně silné zážitky, které námi prostupují, že prostě na tohle všechno je rozum jen malý pán.