Nedělní miniglosy č.57

Poslední dění v Občanské demokratické straně podstatně zjednodušilo českým politologům odhady budoucího vývoje situace v našem státě po květnových volbách. Většina z odborníků se nyní shoduje v názoru, že ať už volby dopadnou jakkoli, Českou republiku čeká nečas.

---------------------

Nové objevy na ostrově Flores opět rozdmýchaly již skomírající vědeckou polemiku na téma, zda neobvykle malé kosterní pozůstatky zdejších obyvatel přezdívaných lidově "hobiti" je možné řadit k druhu Homo erectus nebo jde o samostatný vzácný druh Homo florensis. S kontroverzní ale nečekaně jednoduchou teorií přišli pracovníci nově založeného Ústavu sexuální antropologie Univerzity Karlovy. Podle vedoucího výzkumného týmu se skoro jistě jedná o druh Homo erectus, ovšem s výraznou poruchou erekce.

 

Pražský půlmaratón 2010

Letošní vytrvalá zima se spoustou sněhu i v nížinách moc běžeckému tréninku nepřála. Až v posledních 14 dnech se začali běžci nesměle hemžit a v minulém týdnu, který byl i na globálně dohřátý březen teplý a slunečný, se s nimi definitivně roztrhl pytel. Nicméně termín letošního pražského půlmaratónu je pevný na roky dopředu a jakkoli dlouhá zima ho nemůže změnit: sobota 27.března 2010. Jestlipak se krušný a mrazivý leden a únor projeví v počtu startujících? Neprojevily. Startujících bylo skoro osm tisíc, je vůbec div, že takovou masu pražské ulice bez fatálních následků pojmou.

Hvězdným účastníkem byl letos Grande Paolo - Pavel Nedvěd, který svou přítomností hravě zastínil tradiční suitu Keňanů. Nic ve zlém, ale keňští běžci - jakkoli jsou vynikající a neuvěřitelní, jsou snadno zaměnitelní. Vždycky je jich tak kolem deseti v nejvyšší třídě a skoro vždycky jsou jiní - aspoň podle jmen ve výsledkové listině. Zato Grande Paolo je pro české diváky nezaměnitelná hvězda, a tak dostal protekční číslo 1972, což je ročník jeho narození. Jeho blond hřívu, kterou nás vysokočelé dráždí, jsem za celou trasu ani jednou nezahlédl, což ale neznamená, že se ode dneška nebudu prsit, že jsem závodil s Pavlem Nedvědem. No a protože já nejsem Grande Paolo ale jen piccolo pietro, žádné protekční číslo jsem nedostal, měl jsem obyčejnou dva tisíce tři sta devadesát pětku, což - mám-li ji brát jako budoucí ročník svého narození, bude už několikátá reinkarnace, během níž budu pracně odčiňovat hříchy svých předešlých existencí. Ale lepší nějaká budoucnost než žádná, co říkáte, ateisté?

 

Očima moře

Dívám se očima moře,

pískem bičujícím náruč pobřeží,

mlhou rozmazávající ostří útesů,

větrem líbajícím otisk tvého prstu

na plyši příboje,

sluncem cválajícím na oblačném oři

nahlédnout za obzor dne,

duhou černošedých nocí,

lákajících svatojánské mušky hvězd

do barevných pavučin,

ledem tisknoucím se blíže k plameni

v syčícím objetí.

Dívám se očima moře,

slzím sůl

a obracím se tiše v prach.

Luciano De Crescenzo: Příběhy řecké filosofie

Luciano De Crescenzo je zvláštní postavou italské filosofie: Promovaný inženýr, který to dotáhl až na post ředitele IBM Italia, vydal své první dílo až ve 47 letech. Má pozoruhodnou schopnost psát o komplikovaných věcech celkem jednoduše a v podobě snadno pochopitelných příběhů a podobenství. Není mu cizí ani dobový bulvár, ze kterého nás zásobuje historkami shazujícími poněkud kamennou vážnost mramorových velikánů.

Kniha přehledně shrnuje vývoj řecké filosofie od Sokrata až po Plotina, soupis jednotlivých myslitelů a škol je doplněn barvitým vyprávěním o jejich životě. Nedá se říct, že kniha nahrazuje učebnici; informace nejsou příliš strukturované, jedná se o jakýsi populárně-naučně-historický pelmel, který občas zaujme a místy možná i trochu nudí. Nicméně od filosofie neodradí (na rozdíl od řady učebnic) a spíš pozitivně motivuje ke hledání dalších informací.

 

O alcaponizaci politiky

Je známá věc, že když nechvalně proslulého gangstera Al Capona nemohli dostat do vězení za žádný z jeho běžných násilných zločinů - a že jich bylo požehnaně - chytili ho nakonec na krácení daně z příjmů. Nic moc ve srovnání se všemi vraždami, zlodějinou a "kmotrovskými" praktikami, ale aspoň něco. V tomto případě to nakonec bohatě stačilo, aby Al přestal být pro společnost nebezpečný. Ne, že by se zlo vymýtilo, to zůstalo, jen se reformovalo do nové podoby a nových tváří.

Když v minulém roce padala česká vláda, nebylo to pro některý z jejích zásadních politických kiksů, ale záminkou byla celkem drobná televizní intervence premiérova souputníka. Ve srovnání s některými chybnými rozhodnutími a s mnohem zásadnějšími aférami to byla celkem prkotina, ale Al Caponeho duch se musel nadýmat zadostiučiněním.

 

Nedělní miniglosy č.56

Šťáru v prostorách Činoherního klubu v Praze provedla šedesátičlenná úderná jednotka Národní protidrogové centrály. Důvodem bylo anonymní udání, že v budově se nachází činoherák.

---------------------

O víkendu se uskutečnil předvolební fotbalový zápas mezi zástupci levice a pravice. "Protože si oba týmy vzaly podobné dresy, bylo sledování zápasu dost složité," řekl nám hlavní organizátor utkání. "Levice se snažila prosazovat především po levém křídle, pravice sázela na silnou hru ve středu pole. Jako nejlepší rozlišovací prostředek ale fungovalo to, že zatímco levice hrála z pohledu kamery zleva doprava, pravice naproti tomu zprava doleva."

 

Červí nokturno

Potkal jsem u orloje

Olgoje a Chorchoje;

jsouce z dáli

svorně hráli

koncert pro dva hoboje.

Oba nejspíš chudáci,

co jsou vděční za práci:

Mocná lobby

z poušti Gobi

prý jim nedá pokoje.

Prokřehlého diváka

pouštní hudba přiláká.

I když červi

měli nervy,

dav jim tleská vestoje.

O obchodním domě MY

Bývala to divná doba, když obchodní prostory v Praze mívaly české názvy. Třeba Kotva. Nebo Bílá Labuť. Černá růže. Anebo Máj. Byť v internacionálním souručenství přátel Sovětského Ruska, byli jsme natolik odtrženi od normálního světa, že jsme si tuhle podivnou úchylku mohli dovolit. Když stejně nebylo nikde nic k nakoupení, bylo zajímavější aspoň se procházet krásně česky pojmenovanými místy: Po ulicích v bahnitých loužích poskakují umolousaní vrabčáci, leč vás právě pohlcuje načechraná Bílá labuť. Venku na velkoměstském dláždění nenarazíte ani na chudobku, ale vás obklopuje prostor Černé růže. Za okny zuří mrazivý únor, leč kolem vás se právě rozprostírá Máj. Prostě romantika nerušená zbytečným konzumem.

Dnešku vládnou v ulicích povětšinou názvy znějící nečesky. Jako kdyby se opět po létech spojili žoldnéři všech zemí a předstírali, že chtějí bojovat za českou věc jako kdysi (celkem nepodařeně) poblíž Bílé Hory. Bílé labutě a Černé růže hynou na úbytě. Ty správné názvy znějí světácky, asi proto, že jsou doma po celém světě. Tesco býval kupříkladu pro budovu neofunkcionalistického obchodního domu jistě méně romantický název než Máj. I když kdoví jak by se Máchova báseň jmenovala dnes, pokud by nešťastný Karel Hynek musel v rámci product placementu do jejího názvu vtěsnat minimálně dva názvy hrdých sponzorů. Inu - tlak doby.

 

Nedělní miniglosy č.55

Podle slovenského vzoru připravují i čeští poslanci zákon, který by měl pozvednout vlastenecký duch obyvatel České republiky, který v posledních letech značně utrpěl díky neúspěchům českých hokejistů. Protože však česká hymna klade poměrně značné nároky na zapamatování textu i na schopnost vnímat melodii, což je v moderní společnosti považováno za nepřijatelnou diskriminaci, místo hymny se bude každé ráno povinně zpívat vlastenecký rytmizovaný popěvek "Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!"

---------------------

Poměrně milé překvapení přinesl audit v Hospodářské komoře. Zatímco všichni odborníci očekávali, že vzhledem ke stavu našeho hospodářství v době krize bude komora zcela prázdná, auditoři potvrdili, že v komoře je myš.

 

O předvolebním slalomu

Nedávno jsem sledoval olympijský závod ve slalomu a kromě úžasných schopností závodníků mne docela pobavilo, jak dobře uměli kličkovat mezi brankami a nástrahami přímého přenosu komentátoři. Už jsem si zvykl, že jako úplný laik v oboru praktického lyžování nejsem schopen rozeznat, zda závodník jede ve srovnání s ostatními pomalu nebo rychle. Orientuji se pouze s pomocí mezičasů a stačí mi to. Komentátor se ovšem nemůže spoléhat pouze na mezičasy, protože má na tomto maškarním plese masku odborníka a musí se tedy umět vyjádřit lépe a odečítat z držení těla, zahranění lyží, způsobu porážení slalomových branek a dalších drobných náznaků, kterých si běžný divák vůbec nevšimne.

Legrace nastává v okamžiku, kdy je odborný názor konfrontován s objektivním mezičasem. Naštěstí první mezičas přichází velmi brzo a komentátor si v prvních vteřinách vystačí s konstatováním, že někdo vyjel dravě, jiný razantně a někdo má zase od začátku problémy s rytmem. První šance pro přepřáhnutí je na prvním mezičase. Ukáže se totiž, že největší dravec má nejpomalejší čas. "Jede sice velmi razantně, ale nesprávně natáčí špičky lyží, je to poslední dobou jeho typická chyba," konstatuje nepřekvapený komentátor. Naopak lyžař, který hned zpočátku vypadl z rytmu a komentátor mu prvních deset vteřin závodu nemohl kvůli mnoha hrubkám přijít na jméno, má čas jednoznačně nejlepší. Odborník okamžitě obrací, konstatuje, že i přes drobná zaváhání využívá neobratný lyžař správně celé plochy skluznice, v čemž je fenomenální, takže je úplně logické, že je nejrychlejší, a dalo se to čekat.

 

Realita doby

V mnohohlavém davu

šlapem stejným krokem,

krokem ovčích šelem.

V realitě plavu.

Raději místo čelem

stavím se k ní bokem.

O veverce přes cestu

Nedávno mi ráno cestou do práce přeběhla přes cestu rezatá veverka. Těžko říct, jak tuhle informaci dešifrovat. Jedná-li se o černou kočku, lidová moudrost má jasno a vyhlídky dotyčného jsou jen o něco lepší, než kdyby ráno - vylekán svým vlastním obrazem - rozbil zrcadlo. A osobní zkušenost mi velí lidové moudrosti věřit: Když mi naposled přeběhla přes cestu černá kočka, vzápětí mne porazila metráková doga, která se ji snažila dohnat. Jestli se jí to nepodařilo, nebyla to zásluha mého dobrého srdce a galantnosti, se kterou jsem kočku vlastním tělem bránil, protože pes měl takovou hybnost, že nejenže se mi nepodařilo ho zastavit nebo zpomalit, ale ani ze směru jsem ho přes svých poctivých pětadevadesát kilo příliš nevychýlil. Jeden můj známý zase rád dával k lepšímu historku, že mu taky takhle jednou přeběhla černá kočka přes cestu a on se pak na den přesně 16 let poté rozvedl. Šťastně ženatí (a zejména vdané) se při tom pomyšlení otřásali(y) hrůzou, ale je pravda, že samotný vypravěč se nezdál, že by to v té době považoval za obzvlášť velkou smůlu. Navíc - pokud se na jeho exmanželku pamatuji, šlo o černovlásku a byla to taky celkem kočka.

Co si ale počít s veverkou, když v jejím případě lidová moudrost mlčí a ani Google zrovna nesrší nápady, jak situaci vyložit? Znamená to vůbec něco? Rozhodl jsem se tedy, že sám na sobě vyzkoumám, co taková rezatá veverka přes cestu znamená a o příslušný zobecněný výklad se podělím se svými čtenáři, aby ze čtení mého blogu měli oproti běžné populaci (která, chudák, ani neví, o co přichází) aspoň nějakou výhodu. Několik dní po události jsem proto sebe i své okolí důkladně pozoroval a výsledky pozorování jsem si pečlivě zapisoval:

 

Nedělní miniglosy č.54

Politologové se donedávna marně snažili pochopit skutečné důvody pro vyhlášení stávky v dopravě. Jisté bylo jen to, že všechny uváděné důvody jsou jen zástupné a jako takové by nikdy nemohly ospravedlnit tak vážný krok, jakým je stávka. Díky indiskreci jednoho člena odborového vedení se teď věc konečně vyjasnila: Hlavním důvodem pro stávku dopraváků je fakt, že už se nechtějí jmenovat dopraváci, protože naopak většinou inklinují k levicově zaměřené sociální demokracii.

---------------------

Mírnou korekci výhledu do budoucnosti vyhlásila mezinárodní organizace bojující proti globálnímu oteplování. Tento jev ve své katastrofické podobě pravděpodobně nenastane - jak uváděly dřívější prognózy - už letos v květnu, ale hned po asi sto tisíc let trvajícím období další doby ledové. "Obsah našich předpovědí je správný a nemáme na něm co měnit," prohlásil jeden z představitelů organizace. "Od začátku jsme ale připouštěli, že bude třeba na základě nových poznatků průběžně dělat drobné korekce v časování."

 

Philip Gulley - Vše má svůj pravý čas

Jsou knížky, které bych si nekoupil a možná ani nepůjčil. A prohloupil bych. Ještě štěstí, že existuje možnost být jimi obdarován. K loňským Vánocům jsem totiž dostal tuhle útlou knížku. Není to žádná "velká" literatura, ostatně od kvakerského pastora se dají očekávat spíš drobné moudré civilní promluvy než románová epopej.

Krátké cca pětistránkové texty se odvíjejí podle známé části Knihy Kazatel o času rození, času umírání a mnoha jiných "časech"; celkem to vydá na osmadvacet kapitolek, z nichž všechny čerpají inspiraci v bezprostředním okolí autora, v jeho rodině, okruhu jeho známých, přátel a sousedů, vše se odehrává v autorově rodném městě v Indianě nebo blízkém okolí.

Je vidět, že autor dává přednost pozitivnímu vidění světa, v jeho ideálním maloměstském světě založeném na tradici a neformální sousedské spolupráci, není místo pro zlo, násilí a zášť. A i když ve srovnání s našimi reáliemi se nám může zdát americké prostředí v řadě ohledů nezvyklé, jednoduché příběhy založené na univerzálních hodnotách a lidských vlastnostech jsou zcela srozumitelné a navíc podávané s nadhledem a"lehkým perem".

 

Křehká

Křehká jak štíhlá noha plameňáka,

křehká jak gesto, co do osidel láká,

křehká jak stíny v polojasném létě,

křehká jak páteř v bezobratlém světě,

křehká jak vůně slibující chuť,

křehká jak věkem oslabená hruď,

křehká jak porcelán obklopený slony,

křehká jak kolombína jdoucí do úklony.

Křehká jak kytka z vysušené buše

Křehká jak slupka kolem lidské duše.

O kvadratických a jiných rovnicích

Nedávno jsem si v souvislosti s jednou knížkou (taky vám ji brzy představím v samostatném článku, protože si to, myslím, zaslouží) vzpomněl, jak se nás kdysi ve škole pokoušeli naučit řešit kvadratické rovnice. Pěkná libůstka; v životní praxi ji sice často nepoužijete, ale pořád můžete mít příjemný pocit, že bude-li někdo z vašeho okolí (jste-li muž, nejlépe nějaká zajímavá dáma) muset něco podobného vyřešit a ocitne se v dočasné intelektuální nouzi, můžete jako gentleman kdykoli přispěchat na pomoc.

"Ukažte," řeknete nenuceně, trochu se zamyslíte, ale jen trochu, aby bylo vidět, že nelovíte matné vzpomínky ve vzduchoprázdnu dávnověku, ale že se naopak prohrabujete záplavou různorodých vědomostí, abyste pro tuto chvíli vybrali tu pravou. Pak pokývete hlavou na znamení, že bohatý fundus vydal kýžený plod, odfouknete ze školní poučky prach, jako člověk vyznávající rovný přístup překousnete etický problém s používáním diskriminantu a světácky dodáte: "Tak to by snad neměla být taková potíž!" Teprve mnohem později zjistíte, že ona zajímavá dáma dokázala již tehdy řešit i složité rovnice diferenciální, ze kterých vy si pamatujete jen název a proti kterým je jejich kvadratická chudší sestra asi jako Říp proti Everestu, ale jen vám blahosklonně dovolila chvilkové opojení z domnělé převahy, protože jinak byste se ji - vy nesmělče! - snad nikdy neodvážil oslovit.