Poslední den v roce je samozřejmě vždycky příležitostí kouknout se do zpětného zrcátka a říct si, jaký ten rok vlastně byl. Původně jsem dnes proto chtěl napsat naprosto zásadní a převratný text o tom, co jsem se v uplynulém roce dozvěděl o sobě a o světě kolem sebe. A měl jsem i docela jasno v tom, co by v takovém fundamentálním, průlomovém a nezměrnou myšlenkovou hodnotou oplývajícím článku mělo být, nebo aspoň co bych do něj chtěl všechno vecpat:
Chtěl jsem napsat, jak mě štve v minulém roce gradující obecná nasranost v téhle zemi na vše, co se tu děje, ať už je to cokoli, a jak mě děsí, že se z takového postoje stává móda a norma, takže kdo nenadává, jako by snad ani nežil, a každý nenadávající je podezřelý z nekalostí nebo aspoň z mdlého rozumu.
Chtěl jsem napsat, jak mě vytáčí postupně se rozšiřující představa, že všechno je špatně, a musí tedy přijít nějaký chytrý a šikovný spasitel, který to bude myslet se všemi dobře, všechno staré zboří a vymyslí nějaký geniální nový systém, ve kterém budou konečně všichni spokojeni.