Objetí

Objetí,

dvě srdce hladová

a jeden krevní tlak,

dech, co blízkostí se úží.

Dva sny propletené

ve společné kůži,

hebké na omak.

Objetí,

lehký dotek tváří,

maličké smítko na tvém očním víčku,

labyrint rukou a dvou těl,

z kterého anděl na chviličku

uletěl

i se svatozáří.

Objetí,

dva světy v jednom těle,

upřímné a bez obvyklých pletich,

v těle, které je

konečně po staletích

celé.

Pozn.: Když připočteme i jedny ukradené Nedělní miniglosy, je tahle básnička jubilejním 750. článkem, který jsem publikoval na tomto blogu. Dobrá příležitost poděkovat všem čtenářům za neutuchající zájem a za všechny pravidelné, občasné i jednorázové návštěvy. Takže velké díky a věřím, že aspoň jednu padesátku ještě společně urazíme.