Nedělní miniglosy č.283

Čeští mariášníci si založili svou vlastní odborovou organizaci, kterou chtějí využít pro případ, že by náhodou ztratili fleka.

----------------------

Český prezident Miloš Zeman se účastní konference Dialog civilizací, kterou na Rhodosu organizuje blízký spolupracovník ruského prezidenta Putina, oligarcha Vladimir Jakunin. Protože Jakunin je na sankčním seznamu USA, účast českého prezidenta je braná jako kontroverzní. "Nemyslím, že by pan prezident svým odjezdem na Rhodos nějak porušil dohodnutá sankční pravidla vůči Rusku, protože jeho vytříbené projevy plné bonmotů - zejména pokud jsou v ruštině - nepatří ani mezi potraviny ani mezi jiné sledované komodity," řekl nám český premiér Bohuslav Sobotka. "Ale než se dohodneme s našimi evropskými partnery, jestli jako porušení sankcí nemůže být vnímána prezidentova zpáteční cesta, rozhodně bych ho zpátky do České republiky nepouštěl."

 

O nenápadné blogové reklamě

Není to tak dávno, co jsem mailem dostal zajímavou nabídku. Byla pěkně personifikovaná, oslovován jsem byl přesně, jak to má být "Vážený pane Vápeníku," hned od začátku bylo zřejmé, že se nabídka týká mé blogové stránky, jejíž adresa byla v mailu uvedená. Jen ten obsah... Odesílatel mi totiž k mému nemalému překvapení dále šroubovaně úřednicko-kupeckým jazykem sdělil, že chce, abych mu nacenil, za jakou částku umístím na svém blogu v minimálně třech článcích věnovaných cestování (o jiné prý zadavatel nemá zájem) přiložené odkazy na webovou prezentaci cestovního pojištění společnosti, kterou z pochopitelných důvodů nebudu jmenovat.

Přiznávám, že mě něco takového rozčílilo. Ne ani tak kvůli tomu samotnému požadavku, který považuji za nehorázný (rozhodně jsem přesvědčený, že podobný mail musela dostat řada lidí), ale především kvůli tomu, že se odesílatel mailu vůbec neunavuje s jakýmkoli vysvětlením kontextu, ale jde rovnou k věci. Když jde o peníze, není přece potřeba nic vysvětlovat, jen si milý blogere řekni, jaká je tvoje cena; dáme ti vědět, jestli máme zájem. Není nač se zdržovat, time is money! Vůbec se neřeší, jestli je adresát ochotný to udělat, s ochotou se v textu jaksi a priori počítá, vše je přece jen otázka ceny, o ostatním přemýšlet netřeba.

 

Nedělní miniglosy č.282

Zoologové a lesníci potvrzují, že do Čech se po dlouhé době vracejí vlci. Podle jejich názoru se ale lidé v místech vlčích teritorií nemusejí ničeho obávat. Vlci žijí většinou v ústraní a lidi až na vzácné výjimky nijak neohrožují. Vlka se podle názoru expertů na život církví může oprávněně obávat maximálně kardinál Duka, což potvrzuje stenozáznam z vystoupení bývalého pražského arcibiskupa Vlka, který na posledním zasedání České biskupské konference oslovil svého nástupce slovy "Jen počkej!"

----------------------

Rozhodující hlas v referendu o setrvání Skotska ve Velké Británii měla nakonec slavná příšera Nessie z jezera Loch Ness. Nessie ve volební místnosti na břehu jezera hlasovala proti samostatnosti, která by Skotsko nejspíš příliš vzdálila Evropské unii, a prohlásila, že je sice v principu pro nezávislost Skotska, ale až po vyhlášení výsledků prestižní ankety o největší příšeru Evropské unie, ve které se už Nessie probojovala do finále a i v něm má podle odborníků proti José Manuelu Barrosovi dobré šance na vítězství.

 

Fotohádanka č.16

I když ve svých fotkách často unikám mimo svět reálných barev, přesto je naštěstí můj život barev plný. Stačí mi podívat se do prosluněné zahrady, na hladinu řeky odrážející obraz okolních stromů nebo na usměvavou fotku milovaného člověka na psacím stole, a svět, který se zdál být šedivě pošmourný - počasím, zaneprázdněností či vlastní nenáladou - se najednou zaleskne tisíci barvami, kterým odstíny, jichž jsou schopny nejnadupanější moderní počítače, nesahají ani po pomyslné svůdné kotníky. Barvy, kterých je rázem všude tolik, že i školené oko bude mít potíž s jejich pojmenováním. Je to ještě realita nebo už ne?

O zakletém království

Bylo-nebylo jedno podivné blogové království... Ale ne, nebojte se, nemám tu pro vás pohádku na dobrou noc. Jen malou omluvu bez zbytečných řečí. Připravil jsem totiž pro vás zase po půl roce jednu malou fotohádanku, ale ne a nedaří se mi ji v administraci blogu vytvořit a publikovat. Administrace blogu mi funguje čím dál hůř - při posledním pokusu už mi nešly vkládat ani obrázky ani odkazy, nefungují dokonce ani obyčejné odstavce(!!!), text se automaticky přeformátovává do podivných patvarů, takže zatím s touhle neumytou kůží na trh určitě nepůjdu a počkám, jak se věci vyvinou. Pokud se ovšem vůbec nějak vyvinou, protože mám pocit, že Šípková Růženka v blogovém království se píchla do prstu a všechno - i v plném podzimním slunci - usnulo. Téma týdne se nemění, odmlčely se blogy dne, již třetí týden se nevyměňují reklamy na zajímavé stránky; blogový svět jako kdyby se přestal točit. Trochu mi to připomíná děj románu Země snivců Alfreda Kubina, o kterém jsem kdysi dávno na tomto blogu psal (připojil bych odkaz, ale nejde mi to :-)), tak jen doufám, že to nevezme podobný konec. Pokouším se publikovat aspoň tuto malou omluvu - bez možnosti mít formát textu pod kontrolou - a prosím tedy zdejší návštěvníky o trochu trpělivosti; věřím, že se brzy najde roztoužený princ, který se zdejšími šípkovými keři proseká a probudí zdejší blogovou Růženku takovým polibkem, o kterém si netroufla celou tu dobu v limbu ani zdát. Já mu v jeho lehce deviantních úmyslech budu každopádně držet palce.

Nedělní miniglosy č.281

Ministr dopravy při své generální inspekci na D1 zjistil, že na tomto poli jeho ministerstvu chybí dáma, která měla na D1 na začátku partie podle pravidel stát. Není pak podle jeho názoru divu, že v náročné partii s dodavateli jeho ministerstvo věčně prohrává. "Zatím to vypadá, že moji nesvéprávní předchůdci vyměnili dámu za dva odfláknuté dálniční mosty," neodpustil si ministr rýpnutí do svých politických oponentů. "Bez dámy se ale partie prakticky nedá vyhrát, takže se podle některých střelců z našeho ministerstva budeme muset v dopravě vrátit ke koním." Jestli si koně mají pořídit přímo bývalí automobilisté nebo ministerstvo chce využít pro překvapivý útok vlastní koně, kteří kdysi stávali na polích B1 a G1, ministr neupřesnil. Dobře informované zdroje uvádějí, že oba koně byli vyměněni za 26 metrů dálničních svodidel, přičemž šachoví experti i orgány činné v trestním řízení hodnotí tuto výměnu jako nekorektní.

----------------------

Podle meteorologů letos teplo vydrží až do poloviny listopadu, kdy se podle dlouhodobé předpovědi očekává snížení dodávek zemního plynu z Ruska.

 

Jazykové hrádky

Z cesty po Japonsku jsem si kromě neobyčejných zážitků přivezl i bolavý loket. Nu což, říkal jsem si, zavazadla byla těžká, ruka zatěžovaná, má tedy důvod demonstrovat za lepší podmínky. Dám jí tedy možnost si ulevit, nebude tahat nic těžkého a uvidíme, jestli protestovat přestane. Ale protesty sílily, tak jsem včera nakonec nevydržel a navštívil lékaře, který diagnostikoval nefalšovaný tenisový loket. Považte - já, se svým kavárenským přístupem k aktivnímu sportu, si přivodím tenisový loket! "To jsou paradoxy," řekl by jistě podle svého zvyku pan sládek Ferdinandu Vaňkovi.

Po injekci už loket nebolí jako čert, ale jako šest čertů, a má naordinovaný klid, zůstal jsem dnes proto se svými čerty doma a rozhodl se udělat - byť výhradně pravou rukou - to, co jsem měl mezi tisícovkou svých drobných restů: Založit na blogu speciální "jazykovou" rubriku. Nebojte, nebudou se zde pořádat orgie japonštiny či svahilštiny, dokonce ani nechystám výstavku fotografií hovězích jazyků. Prostě jsem si řekl, že čeština je tak zajímavý jazyk, že si zaslouží sem tam nějakou zmínku i na blogu a že by těm zmínkám slušela zvláštní rubrika.

 

Japonský infračervený pozdrav

Zdejší pravidelní návštěvníci dobře vědí, že - je-li trochu času - rád dělám infračervené fotografie. Měl jsem v úmyslu udělat jich pár i během své nedávné cesty po Japonsku. Skutečnost nakonec byla mnohem chudší, než jsem předpokládal. Cestou se toho totiž pořád hodně dělo a podmínky pro několikaminutové expozice nebyly úplně nejlepší. Vlastně jen tři místa vysloveně lákala k focení s infrafiltrem: Pekelné údolí v Noboribetsu na Hokkaidó (viz článek Peklo přímo pod nohama), vodopád Akiu Otaki v oblasti Tóhoku nedaleko Sendai (viz článek Nekrmte opice) a cedrový prales na ostrově Yakushima (viz článek Za tisíciletými cedry). V Noboribetsu jsem neměl k dispozici stativ, takže infračervené pokusy neměly žádnou šanci, zbyla tedy jen dvě místa a v každém pár pokusů. Výsledkem je následujících pár fotek, které nebudou standardní součástí japonské kolekce, ale využiju je spíše k rozšíření dlouhodobého cyklu Infračervené řeky.

Nedělní miniglosy č.280

Ústav pro jazyk český a VŠE v Praze vytvořili společnou komisi pro přehodnocení výrazu "pět švestek". "Tento výraz se v češtině používá v nezměněné podobě již velmi dlouho bez ohledu na bouřlivý makroekonomický vývoj, takže současných pět švestek vůbec neodpovídá např. pěti švestkám před sto lety," vysvětlil důvody vzniku komise její předseda. "Zatím je jasné jen to, že na pěti švestkách nezůstaneme, ale dojde určitě k posunu. Najít ale shodu na přijatelném počtu švestek nebude jednoduché. Jedna skupina odborníků totiž tvrdí, že je do počtu švestek nutné započítat pouze inflaci, takže výsledek je někde kolem šestatřiceti švestek. Oponenti této teorie ale tvrdí, že švestky jsou v českých zemích stále vzácnější, což je třeba vzít v potaz, a odpovídající hodnotou dřívějších pěti zcela běžných švestek jsou nejvýše tři dnešní vzácné švestky." Navíc možná bude třeba vzít v úvahu i stanovisko prezidenta Policie ČR, který se vyjádřil v tom smyslu, že by nejradši všechna přísloví a všechny anekdoty o švestkách s okamžitou platností zakázal.

----------------------

Ministerstvo práce a sociálních věcí se domnívá, že poslední dobou často diskutovaný kurzarbeit by mělo mít v gesci Ministerstvo školství - stejně jako všechny ostatní kurzy.

 

Grandhotel Budapest (The Grand Budapest Hotel)

Posledním zážitkem mé cesty do Japonska byl let z Ósaky přes Dubaj do Prahy. V letadle 16 hodin čistého času, 2 hodiny na nalodění a 4 hodiny na přestup. Samozřejmě, nedalo mi to, abych si neprohlédl nabídku "palubních" filmů. Nakonec jsem si vybral dva a tím druhým - skoro symbolicky v době, když už jsme se blížili k Evropě - byl zatím poslední film režiséra Wese Andersona The Grand Budapest Hotel. Nevím, jaké máte zkušenosti se sledováním filmů v letadle, ale já logicky spíš ty horší: Mrňavý formát, zvuk překřikující se s hukotem motorů a přiznávám, že moje angličtina není tak dobrá, abych si vychutnal často využitý košatý jazyk jednajících postav. Nicméně filmem jsem se výborně pobavil a rozhodl se podívat se na něj ještě jednou, s českými titulky. Musím říct, že to filmu v mých očích paradoxně trochu ubralo, což považuji za dobrou zprávu, protože mám rád, když film víc oslovuje obrazy a rytmem než dialogy.