Zdejší pravidelní návštěvníci dobře vědí, že - je-li trochu času - rád dělám infračervené fotografie. Měl jsem v úmyslu udělat jich pár i během své nedávné cesty po Japonsku. Skutečnost nakonec byla mnohem chudší, než jsem předpokládal. Cestou se toho totiž pořád hodně dělo a podmínky pro několikaminutové expozice nebyly úplně nejlepší. Vlastně jen tři místa vysloveně lákala k focení s infrafiltrem: Pekelné údolí v Noboribetsu na Hokkaidó (viz článek Peklo přímo pod nohama), vodopád Akiu Otaki v oblasti Tóhoku nedaleko Sendai (viz článek Nekrmte opice) a cedrový prales na ostrově Yakushima (viz článek Za tisíciletými cedry). V Noboribetsu jsem neměl k dispozici stativ, takže infračervené pokusy neměly žádnou šanci, zbyla tedy jen dvě místa a v každém pár pokusů. Výsledkem je následujících pár fotek, které nebudou standardní součástí japonské kolekce, ale využiju je spíše k rozšíření dlouhodobého cyklu Infračervené řeky.
Vodopád Akiu Otaki byl neplánovanou zajímavostí cesty po severním Honšú. Přestože se pod vodopádem střídalo dost lidí a musel jsem se o zajímavé výhledy dělit s několika dalšími fotografy, výhodou bylo, že jsem měl na focení dost času. Výška vodopádu je 55 metrů.
Padající voda, říční kameny, vzlínající vodní tříšť. A šedožluté odstíny skryté reality.
Po vodě odtékající od vodopádů můžeme poslat pozdrav Tichému oceánu.
Náročnější bylo focení na ostrově Yakushima. Jednak kvůli častému intenzivnímu dešti a jednak kvůli tomu, že fotograf se stativem většinou překáží na úzké schůdné stezce jiným turistům, kteří si také chtějí užít procházky pralesem. A vysvětlujte pak japonsky, že už jenom 4 minuty a fotka bude hotová :-).
Voda z oblasti Shiratani Unsuikyo odtéká řekou Shiratanigawa. Podél ní se by dalo snadno fotit celý den, ale je obtížné to kombinovat s poznáváním. A poznávání zdejšího cedrového pralesa fakt stojí za to.
Jedna z prudkých horských bystřin, které už tisíciletí formují zdejší hluboce zařízlá údolí a dělají zurčící společnost mlčenlivým cedrovým velikánům.
Cesta řeky vede kolem starých stromů a místy i neprostupných křovin a skrze nesčetné kameny. Ještěže tu kameny jsou, protože stavbou lávek a můstků se nikdo nezdržuje a četné říčky je nutno po kluzkých kamenech opatrně přehopkat.
Co myslíte - která z fotografií by se podle vás mohla stát stabilní součástí výstavní kolekce?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.