Jak už se stalo v posledních letech
tradicí, v lednu se vždy v podobné trojici článků ohlížím za minulým
rokem. První díl už máme za sebou, jmenoval se Co mi také přinesl rok 2019
a věnoval se různým událostem a zážitkům mimo blogový svět. Dnes
přichází prostřední z těchto "blogových Tří králů", který se naopak
věnuje výhradně dění na blogu; podíváme se na některá statistická data
(jako obyčejně je zdrojem většiny z nich Google Analytics), v
některých případech se možná trochu zamyslíme nad jejich interpretací a
připomeneme si i několik konkrétních článků, o kterých bude ve
statistikách řeč. Věřím tedy, že to nebude jen suchá a nudná "datová
otročina", ale naopak hlavně připomenutí a odhalení některých
zajímavostí, u kterých budeme mít třeba příležitost se i občas pousmát.
Začnu jako vždycky několika základními souhrnnými čísly: Celkem jsem na svém blogu v roce 2019 zaznamenal 30469 návštěv, což je o 0.6% méně než v roce 2018.
Už pátý rok po sobě mám tedy téměř stejná celková čísla, což beru - v
blogovém prostředí, které ve stejném období zaznamenalo velký celkový
odliv zájmu směrem k modernějším formám komunikace na sociálních sítích -
jako slušný výsledek. Myslím, že je to hlavně tím, že základnu
návštěvnosti tvoří docela pevné jádro vracejících se návštěvníků, které
se sice zčásti postupně obměňuje tím, jak lidé opouštějí blogový prostor
a jiní zase přicházejí, ale jako celek zůstává už řadu let přibližně
stejně velké. Stejně tak i počet návštěvníků přicházejících z
internetových vyhledávačů zůstává podobný, protože tyhle návštěvy nejsou
nijak závislé na trendech v blogovém světě. Už pátý rok po sobě tedy
můžu s velkým potěšením a hrdě ve zkratce říct: Můj blog za rok přivítá asi 30 tisíc návštěv od 10 tisíc různých návštěvníků.
Když to srovnám se skutečností, že jsem v minulém roce přivítal u sebe
doma v Dobřichovicích celkem 4 "živé" návštěvy, je to docela nepoměr.
Zato z těch živých návštěv se ovšem půlka neotočila hned ve dveřích po
prvním nakouknutí a neřekla: "Jéžiš, pane, prominou, to je jen ošklivá
mejlka, já hledám takovou šmrncovní blondýnu, co tu někde poblíž musí
bydlet, protože ji tu občas vídám procházet, ale jak na vás tak koukám,
to určitě nebude tady, tak spánembohem!", což je u internetových návštěv
běžná praxe a vyjadřuje ji tzv. míra okamžitého opuštění,
která se u mne v minulém roce pohybovala kolem 55%. Na tohle číslo
myslím pokaždé, když mám tendenci být spokojený s aktuálním trojmístným
číslem na počitadle denních návštěv a uvědomím si, že do reálné "stovky"
nejspíš ještě nejmíň poctivá padesátka chybí :-).
Celkem
jsem v roce 2019 publikoval 150 článků, což znamená, že už 7 let po
sobě držím stabilní průměrnou frekvenci vydávání článků těsně pod třemi
články týdně. I po loňském roce platí, že za celých skoro 11 let života
tohoto blogu tu nebyl ani jediný týden bez článku, čemuž samozřejmě
účinně napomáhá železná pravidelnost Nedělních miniglos.
Na tu sice občas - většinou když mě právě vůbec nic vtipného nenapadá -
maličko hartusím, ale nakonec se ukazuje, že taková "nucená inspirace"
je vlastně skvělá věc, protože psát, když máte spoustu nápadů a po celé
tváři plno otisků rtěnky vašich múz, umí kdekdo, ale dát dohromady něco
čitelného v čase naprostého "úhoru imaginace", který samozřejmě taky
přicházívá, to je teprve pořádná blogová výzva. Vzhledem k rytmu
určovanému Nedělními miniglosami nové články vycházely nejčastěji v
neděli (50x), v pátek (34x) a v úterý (28x), naopak jen 4x vyšel nový
článek v sobotu a ani jeden nový článek nevyšel v pondělí, kdy má
redakce tradičně pouzávěrkovou siestu :-).
Nejvíce návštěv (205) tentokrát přišlo v pondělí 18.listopadu, kdy se sešlo několik vlivů včetně toho, že se můj článek Co mě (ne)těší na výročí listopadových událostí
objevil na titulce blog.cz. Paradoxně jde o článek, který jsem napsal
už před pěti lety ke čtvrtstoletí převratu, ale jsem docela rád (lépe
řečeno - jako bloger rád, jako občan nerad), že jeho obsah není úplně
poplatný době, a dá se tak jako králík z Pokustónova klobouku vytáhnout
skoro kdykoli. Velmi zajímavý ale snadno vysvětlitelný byl i "božíhodový
atak" 25. prosince, kdy moji známí z domu "s balkónkem" u Karlova mostu
vyvěsili na facebooku jednu mou čerstvou fotku a odkaz na můj článek s fotkami balkónku
a navzdory vánočnímu období klidu dorazilo 169 návštěv. Naopak nejméně
návštěv jsem zaznamenal hned začátkem prázdnin 4. července, tedy před
svátečně prodlouženým víkendem, kdy se zvonek u dveří mého blogu ozval
jen 37x. Nejvíc návštěv přicházelo v neděli (průměrně 103.8), nejméně
naopak v o sobotách (průměrně 68.1). Hezky je vidět pokles návštěvnosti s
dobou od publikace posledního článku: Zatímco v den zveřejnění článku
je průměrná návštěvnost 99.9, druhý den od publikace článku klesá na
76.2, třetí den už na 63.8 a v další dny (největší loňská mezera mezi
články byla čtyřdenní) na 59.6 návštěvy.
Zajímavé
"třetinové dělení" jsem objevil v oblasti vracejících se návštěvníků:
Mé návštěvy se dají totiž rozdělit na skoro stejně velké třetiny:
Třetinu návštěv tvoří štamgasti, kteří si přijdou počíst nejméně 2x
týdně (ti si v průměru prohlédnou při každé své návštěvě 2.6 stránky).
Druhou třetinu tvoří docela široké pole občasných až pravidelných
návštěvníků (od 2 návštěv ročně po 2 návštěvy týdně), jejichž návštěvy
(byť různě četné) vykazují některé podobné rysy, např. čas návštěvy nebo
průměr počtu prohlédnutých stránek kolem 2.2). Třetí třetinu pak tvoří
náhodní kolemjdoucí, které systém zaznamenal během roku jen jednou, ale i
někteří z nich - když už na můj blog narazili - se na něm trochu
porozhlédli, protože průměrně si celá skupina náhodných kolemjdoucích
otevřela během své návštěvy 1.7 stránky, takže to nejsou jenom ti, kteří
hned po prvním nakouknutí prchají v panice pryč. Je ale pravda, že v
této napohled přijemně logicky strukturované realitě musí dělat dost
čurbes některé přístupy z mobilního internetu, které - jak jsem
přesvědčen - počty uživatelů (nikoli počty návštěv, proto považuji počty
návštěv za lépe dlouhodobě porovnatelný údaj) ve statistikách za
určitých okolností uměle přifukují.
Souboj o titul nejčtenějšího článku roku byl tentokrát velmi vyrovnaný. Nakonec vyhrál článek Jak jsem byl počtvrté přijat do Autorského klubu
(445 přečtení). Když to teď píšu, napadá mě, že jsem byl vlastně loni
přijatý zpět do Autorského klubu, což je informace, která by snad za
jiných okolností mohla být jedním z hlavních bodů bilančního článku.
Protože ale už rok je podle očekávání zase kolem Autorského klubu jen
"hlasité ticho", musím s určitou trpkostí poznamenat, že samotný fakt,
že jsem se v klubu opět ocitl, by svým významem na zařazení do tohoto
článku asi nestačil. Na stříbrné příčce se umístila 422x přečtená Fotoreportáž z demonstrace na Letné a těsně bronzový byl vzpomínkový článek O šplhání po tyči (419 přečtení). Těsně pod stupni vítězů, sice bez medaile, ale nejméně "s čestným uznáním" skončila básnička s názvem Do ticha velké noci
(384 přečtení), které je nejspíš bramborová medaile souzená, protože se
dostala i na 4. místo v historickém žebříčku básniček. 350x si
návštěvníci přečetli fotoreportáž Opuštěná radarová základna v horách Lefkady a vzhledem k žánru měl výbornou návštěvnost i článek o filmu (přece jen se pořád zdráhám použít zprofanovaný termín "recenze") Nabarvené ptáče (346 přečtení). Nejčtenějším vydáním Nedělních miniglos se s 249 přečteními logicky stalo jubilejní 500. číslo, které vyšlo v červenci. Vůbec - nadstandardně dobré čtenářské přijetí měly skoro všechny vzpomínkové příspěvky nové rubriky Po paměti.
Stojí za to zmínit se i o tom, že víc než 1600 návštěvníků si především v létě, možná přímo z Řecka, otevřelo rubriku Črty z Lefkady,
což byla letos druhá nejotvíranější stránka blogu hned po té úvodní. A
jako obyčejně přidávám i odkaz na článek s nejmenším počtem přečtení:
Jen 102 návštěv zajímalo, jaké jsem poznal v listopadu Osobnosti české fotografie z FotoškodaFestu 2019. Mimochodem, docela mě překvapila resuscitace donedávna skoro nečteného článku z roku 2009 O lidské teplokrevnosti
(loni 186 přečtení), na který dal nejspíš někdo odkazy na facebooku;
bohužel, většinou se mi takový zdroj nepodaří dohledat, což je škoda,
protože právě v tomhle případě by mě dost zajímal důvod náhlého zájmu.
Víc
návštěv než v předchozím roce jsem měl tentokrát ze zahraničí, odkud
opakovaně chodí i několik velmi věrných čtenářů. I přesto bylo cca 82%
návštěv z ČR, stříbrnou pozici uhájila se skoro 6% Kanada a bronzovou
příčku se 3% Slovensko. Zvýšil se počet přístupů z Řecka a už tvoří
pěknou porci cca 2% všech návštěv. Mezi pravděpodobnými zbloudilci se
objevili i tři návštěvníci z Nového Zélandu, dva z Gibraltaru a po
jednom např. z Nové Kaledonie, Čadu a z (jak filatelisté dobře vědí,
velmi vzácného) Mauritiu. Celkově dorazili návštěvníci z 64 zemí celého
světa. Ani tentokrát si nepřišel počíst nikdo z Antarktidy, což věru pro
tento kontinent není dobré vyznamenání!
Pohled
na rozdělení návštěv v rámci naší země hovoří stále jasně pro Prahu,
ale oproti loňským extrémním 46% pražských návštěv jsem zaregistroval
relativní pokles na cca 32% (což ale může být třeba i přesnější
lokalizací příměstských oblastí nebo změnami v započítávání uživatelů
mobilního internetu, kdoví). Praze dělaly na stupních vítězů při pro mě
moc milém medailovém ceremoniálu společnost Brno a Pardubicko, zatímco
své mateřské Plzeňsko budu muset propříště trochu povzbudit, protože se
před ně dostal i nejsilnější zahraniční hráč, kanadský Burlington.
Uvidíme, třeba letošní letní plzeňská fotovýstava trochu pomůže, protože
do Burlingtonu se nejspíš v rámci "kontaktní kampaně" osobně nedostanu
:-).
Podíl ženy - muži
mezi zdejšími čtenáři a čtenářkami je dlouhodobě ustálený, tentokrát to
bylo přesně 62.2% žen a 37.8% mužů. I nadále mám čtenářskou skupinu
rozloženou napříč všemi věkovými kategoriemi: 26% čtenářů je mezi 25 a
34 lety, 20% mezi 35 a 44 lety, 15% mezi 18 a 24 lety, 14% je mezi 45 a
54 lety, 13% mezi 55 a 64 lety a 12% pak nad 65 let. Nemá cenu pitvat
tahle čísla hlouběji, protože věk může poskytovatel dat přiřadit necelé
polovině identifikovaných uživatelů, ale i na těchto číslech je vidět
skutečnost, o kterou mi docela jde - že se nezaměřuji na nějakou
konkrétní věkovou skupinu a té obsah svého blogu přizpůsobuji, což by
nejspíš bylo podle všech marketingových příruček správně a asi bych to i
uměl, jen nemám o takové blogové šamanství zájem. Prostě píšu to, co mi
dělá radost číst, a tiše věřím, že se třeba někdo přidá :-).
Další
prudký meziroční nárůst zaznamenaly návštěvy z mobilních telefonů (38%
procent návštěv oproti loňským 28%), 59% návštěv je z počítače (loni
67.5%) a do technologických věčných lovišť se, zdá se, odebírají tablety
(pouhá 3% a třetí výrazný pokles v řadě). Z vyhledávačů přišlo během
roku 47% návštěv (loni 44%), přímý přístup využilo stejných 29%, přes
odkaz přišlo 17% návštěvníků (loni 23%) a ze sociálních médií, především
z facebooku 7.2% podobně jako loni. Tomuto číslu mimochodem rozhodně
neprospěla pro mne nepochopitelná vzájemná averze facebooku a platformy
blog.cz; Facebook dlouho vyhodnocoval každý odkaz na blog jako
nedovolenou nepřátelskou akci a trvalo mi velmi dlouho, než se mi
podařilo asertivní neodbytností dosáhnout aspoň pro můj fb účet nápravy.
Některým blogovým kolegům se to, pokud vím, v sisyfovském boji s
idiotsky neprůhlednou strukturou globalizované kafkovské megafirmy
nepovedlo dodnes.
Protože
jsem tvor zvědavý, prohlédl jsem si opět i některé příklady, kdy nebohé
"inetnetisty" vyhledávač inteligentním přesměřováním na můj blog
nejlépe vypekl: Ještě pochopím, když se návštěvník, jemuž se zachtělo
bulvárních plážových pikantérií, ocitne na mém blogu po zadání hesla "Celebrity na Lefkadě"
(cožpak sám nejsem dostatečnou celebritou, ne?), ale už tápu, když něco
podobného postihne vilného brouzdala, který do googlovské kolonky s
důvěrou zadal "cérky z Valašska". Rozpačitý byl nejspíš po otevření mého blogu student, který zkusil ve vyhledávači najít odpověď na otázku "Jak se dá udělat reparát z němčiny?" Taky netuším, jestli si např. mou rubriku Jazykové hrádky dostatečně užil návštěvník, který si zadal heslo "Františkovi Lázně"
(to bude nejspíš z Erbenovy Kytice: "Hospodáři štědrovku, Františkovi
lázně..."). A tomu, kdo si ve stejné jazykové rubrice vzal inspiraci pro
hledané "skloňování slova ZOO v množném čísle" bych měl možná
místo pozdravu poslat rovnou omluvu a pevně věřím, že poté, co použil
moje moudra ve své školní praxi, nedostane se na můj blog znovu v létě,
až bude na Googlu hledat "jak se dá udělat reparát z češtiny?" :-).
I
v minulém roce jsem úspěšně přestál několik hromadných útoků
pornospamů. Většina z nich byla zvládnutelná a uklizená během pár minut.
Jedné obzvlášť masivní jsem si naštěstí (a náhodou) všiml v úplném
zárodku, ale i tak stihla vyprodukovat několik set nechutných komentářů
napříč celou historií blogu a pod kontrolu se mi ji povedlo dostat až po
dvou hodinách usilovného mazání a blokování. Ale i když by z tohoto
pohledu nejspíš jinde bylo klidněji (jak ostatně vidím na svém nudně bezpečném fotoblogu,
kde jsem se ještě s žádnou nabídkou pornostránek nesetkal, a musím tak
lechtivé příspěvky vkládat sám :-)), zatím jsem na původní adrese
vydržel a rád bych v tom i v novém roce pokračoval.
"Čísla,
čísla, čísla," řekl by možná v tuto chvíli Hamlet, kdyby se nevzdělával
jen ve vědách humanitních a nenechával bohorovně celý přírodovědný
pokrok v Dánsku na Nielsu Bohrovi. Nebo lépe řečeno, ono to takhle
napsané vypadá jako hrátky s čísly, ale ve skutečnosti jsou za nimi
opravdoví lidé se svými více či méně usměvavými tvářemi, se svými
emocemi i racionálními postřehy, se svými spokojeně ležícími nebo naopak
hrůzou vstávajícími vlasy, s různorodou fantazií, individuálními
tužbami, vždy měkkým či naopak občas lehce okoralým srdcem. Vlastně je
trošku nefér sjednotit tu veškerou okouzlující rozličnost do podoby
uniformních čísel jen proto, že ta se dají bez problémů a bez výčitek
sčítat i dělit, krátit i průměrovat, převádět na společné jmenovatele i
přiřazovat do mezí věrohodnosti, to vše zcela bez ohledu na jedinečnost
těch, které v takovém bilančním článku čísla zastupují. A proto se
snažím tváře, které znám a jsou mi milé, v zákrytu za těmi strohými
čísly vidět, a ty, které neznám, si aspoň představovat. Není to pak
možná taková statistika, jaká se učí ve školách, ale je, myslím,
pestřejší a zábavnější. A - mezi námi - i kdyby se mi něco takového moc
nedařilo, tak jednou za rok se prostě pár čísel snad dá přinejhorším
vydržet i bez tváří!
Děkuji
vám všem, kteří tato krásná čísla tvoříte a jako obyčejně se budu i v
tomto roce těšit nejen na shledanou, ale nejradši rovnou na shledávanou! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.