Den před silvestrem jsem si udělal "rozesílací den" pro svá péefka. Mám totiž zvyk - nevím, jestli je dobrý nebo špatný, každopádně funguje jako skvělý žrout času - že přání posílám převážně individuálně, abych každého mohl oslovit s úctou jeho jménem a mohl text aspoň do určité míry individualizovat. Každý rok pak čekám, kdy udělám ve frmolu několika stovek zásilek citelnou chybu (přijde vždycky aspoň jedna, o které vím, tak kolik asi musí být těch, kterých si nevšimnu?), takže zaměním jméno v oslovení (to se pak někdy, uznávám, vysvětluje těžko), nechtě zatykám někomu, s kým jsme se ještě do takové společenské fáze nestihli dostat, a už se mi před lety stalo i to, že jsem omylem v textu ponechal rozvernou připomínku společného zážitku, který v reálu v souvislosti s danou osobou nikdy nenastal, čímž jsem dotyčnému vnuknul vtíravou myšlenku, že se mu věkem zhoršuje paměť, což je ostatně stejně vědecky potvrzeno jako přirozený proces, tak jaképak copak!
Do oslovení jsem zařadil i mnohé ze zdejších návštěvníků a komentátorů, na které mám z dřívějška nějaký kontakt, a věřím, že to snad nikdo z nich nepovažuje za nepřípustné zneužití osobních dat. Ale když se podívám na čitače návštěvnosti blogu (nemyslím teď ty zdejší na blog.cz, které jsou už drahnou dobu vynulované a jejich zaoblené, čarou v pasti uzavřené prázdno zcela rezignovalo na obsah a zůstává jen u své okoukané a zdánlivě nezničitelné formy), je mi jasné, že si sem chodí číst i mnoho těch, na které e-mailovou adresu nemám. Proto, myslím, je správné vložit kolportované péefko i sem na blogové stránky, tím spíš, že výsledkem je tak letošní jubilejní článek číslo 150, což je číslo, kterého se mi v příštích letech podaří dosáhnout jen stěží, tak si ho ještě pro letošek chci užít :-).
Pokud jde o vlastní péefko, změnil jsem tentokrát osvědčenou praxi z minulých let, kdy jsem si vždy prošel archiv fotek pořízených v daném roce a vybral jsem obrázek, který mi přišel k danému účelu nejvhodnější. Letos jsem vsadil na jiný postup, zavrhl jsem sázku na jistotu (vždycky se v portfoliu fotek najde nějaká, kterou lze označit za nejvhodnější, že?) a jednoho prosincového večera jsem vyrazil s foťákem do Prahy s cílem fotku na péefko si prostě během večera někde "ulovit", což se ukázalo jako docela zajímavý úkol.
Nakonec mě při procházce zaujala mříž na přízemních oknech nejspíš vedoucích do kuchyně některého restauračního zařízení poblíž Ungeltu. Nejde o žádnou památku ani mimořádnost citovanou v průvodcích, ale ne zcela tradiční ozdobná mříž v kombinaci se světlem zpoza mříže vycházejícím se mi nakonec jako téma pro péefko docela zalíbila. Snad poprvé v historii tohoto blogu se tak na PF kvalifikovala fotka, která se zatím na blogu neobjevila.
Přeji tedy všem pravidelným, občasným i náhodným návštěvníkům, ano, dokonce i těm, kteří se na mém blogu ocitli omylem a víckrát už nepřijdou (i když - zamyslete se - nebyla by to vlastně škoda? :-)) dobrý vstup do nového roku a taky do celých "dvacátých let". Dostal jsem sice už reakci od svého přítele matematika, že dekáda nezačíná teď, ale správně až za rok, což uznávám, ale vnímám přece jen určitý rozdíl mezi pojmy "třetí dekáda", kde akceptuji matematický výklad (21 až 30), a "dvacátá léta", kde dávám přednost výkladu lingvistickému (roky 20 až 29).
Prosím, můžeme o tom diskutovat, můžeme vášnivě polemizovat, můžeme se navzájem usvědčovat argumenty, podobně jako to děláváme - většinou s výsledkem stejně neodbytně nulovým, jako je avizovaná návštěvnost podle počitadel blog.cz - i v debatách na jiná témata, nejlépe samozřejmě politická :-). Pokud by podobné diskusní rozmíšky byly tím nejhorším v příštím roce, byl by to opravdu moc dobrý rok. A právě takový vám všem upřímně přeji. Takový, ve kterém dobré věci převládají, a ty špatné se - pokud vůbec - dějí jen proto, aby ty lepší mohly vedle nich lépe vyniknout.
Přeji vám všem dobrý rok 2020 a těším se, že se v něm budeme opět setkávat - na těchto stránkách anebo třeba - kdoví - s některými z vás i osobně. Letopočet vyhlíží sám od sebe sympaticky symetricky a zaobleně, tak věřím, že mu ještě každý sám za sebe a za své blízké dodáme náplň a šťávu, aby stál za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.