úterý 3. prosince 2019

Objektivem fotografa Jovana Dezorta

Když jsem viděl reklamu lákající na velkou výstavu fotografa Jovana Dezorta, napřed mě uchlácholilo, že je k vidění celého půl roku - až do 26. dubna 2020. Pak jsem si ale uvědomil, že stojím právě na Poříčí, tedy jen kousek od budovy Muzea hlavního města Prahy, kde se výstava koná. A proč se vlastně nezajít na výstavu podívat hned a nedodržet tak dobré české přísloví o tom, co vše by se nemělo odkládat na zítřek?

Přiznávám se, že přestože jsem si docela zvláštní jméno pana Jovana Dezorta pamatoval (ono je dost těžké si ho nezapamatovat :-)) především z jeho fotek staré Prahy (fotil např. často na mé oblíbené Kampě), moc dalších informací jsem o něm nevěděl, i když jsem samozřejmě zaregistroval, že obdržel od Asociace profesionálních fotografů cenu Osobnost české fotografie za rok 2014. Nejspíš je to zčásti úděl reportážních a agenturních fotografů, že jejich práce bývají rozeseté na mnoha místech, ale netvoří na první pohled viditelný celek, který je možné si spojit s konkrétní tváří autora. A proto jsem uvítal velkou průřezovou výstavu, kterou Muzeum hlavního města Prahy uspořádalo k fotografovým 85. narozeninám.

 


Nejstarší vystavená fotografie je dokonce z úplného konce 2.světové války v Židlochovicích, kde Jovan Dezort prožil dětství. Moc zajímavé jsou ale z mého pohledu především fotografie z Prahy konce 50. a pak ze 60. let, na kterých je vidět mnoho výjevů a situací, které jsou už dnes zcela nepředstavitelné. Já mám třeba moc rád následující fotku z dnes extrémně rušné a turisty přeplněné Karmelitské ulice; myslím, že je to chodník přímo naproti kostelu Panny Marie Vítězné s Pražským Jezulátkem, kam zase určitě plánuji zajít jako obyčejně 22. prosince večer při tradičním malostranském připomenutí svých "volitelných narozenin".



Reportážní momentky z Prahy pro mne byly i na této výstavě nejsilnějšími diváckými zážitky, však jsou také stěžejní částí expozice. Ne nadarmo se v programu k výstavě píše: "Neuvěřitelná pohotovost fotografa dokázala zaznamenat okamžiky, které mohou v hlavě vnímavého diváka rozehrát celé sekvence kuriózních, humorných či dramatických situací. Město a jeho každodenní život tak před námi ožívají natolik sugestivně, že se nám nejednou vybaví i se svými vůněmi, pachy a zvuky."



Jovan Dezort se ve své práci velmi intenzivně věnoval dokumentaci kulturního dění, měl spoustu přátel v uměleckých kruzích (však řada z nich je na vystavených fotkách také k vidění, třeba Josef Sudek, Jan Werich, Miroslav Horníček, manželé Skupovi, atd.) a dlouhá léta například fotil koncerty Pražského jara. Díky jeho fotografii jsem se třeba dozvěděl pro mne překvapivou skutečnost, že na Pražském jaře vystoupil v roce 1975 (a předtím ještě v roce 1957) můj oblíbený italský klavírista Arturo Benedetti Michelangeli.



Taky jsem netušil, že vedle Husova pomníku na Staroměstském náměstí byla řadu let požární nádrž. Vznikla za války v roce 1943 a byla postupně zlikvidována a nakonec zasypána na přelomu 60. a 70.let. Na následujícím obrázku jsou dvě vybrané fotky zvětšené, na tom dalším je celkový záběr na část instalace. V tomto prostoru zároveň běží krátký film o autorovi, kde sám Jovan Dezort vypráví o svém životě s fotoaparátem.





Kdybyste chtěli vidět, jak to vypadalo v centru Prahy, když se poprvé koplo do země s vidinou dlouhé a náročné výstavby moderního metra, dobrou ilustrací je, myslím, následující fotka z velké křižovatky Václavského náměstí s Vodičkovou a Jindřišskou ulicí.



Jovan Dezort byl za své fotky oceňován nejen v Československu, ale i ve světě. Ostatně nafotil i řadu zahraničních reportáží a velmi oceňována byla například rozsáhlá kolekce z Vietnamské války. V Haagu v roce 1970 získal Zlatou pečeť soutěže World Press Photo za fotku z přípravy klobás k uzení na slovenské venkovské zabijačce (i tato fotka je samozřejmě na výstavě k vidění, jen se mi ji nepovedlo vyfotit bez nepříjemných odlesků, tak ji v mém článku přímo neuvidíte, ale přidávám sem alespoň odkaz na internet: Zabijačka na Slovensku, kde je k fotografii připojena i zajímavá osobní vzpomínka autora na okolnosti pořízení slavného snímku.

Já se ale zase vrátím k další ze svých oblíbených Dezortových momentek z ulic Prahy. Netuším, kde byl onen obchod s klenoty a hodinkami, ale uznejte sami, že ten záběr dvojice kluků nadšeně dovádějících se starým dvoukolákem (tipuji, že jim je dnes něco kolem sedmdesátky) má své osobité kouzlo.



K výstavě mám jednu osobní organizační výhradu, která se ale týká výstav pořádaných Muzeem hlavního města Prahy obecně: Bohužel, není možné si koupit vstupenku na jednotlivou výstavu, ale jen souhrnnou vstupenku pro všechny expozice. Budete-li chtít, můžete si tedy kromě fotografické výstavy Jovana Dezorta projít zároveň celou expozici historie Prahy od pravěku až po současnost, můžete si prohlédnout fascinující Langweilův papírový model Prahy z let 1826-1837, ale je fakt, že když dorazí člověk natěšený na konkrétní fotky, všechen ostatní program se stává nadbytečným, byť je nesporně sám o sobě velmi zajímavý.

Aktuální reprezentativní výběr na výstavě obsahuje 157 fotografií a kurátorkou výstavy je Kateřina Bečková. Muzeum hlavního města Prahy na Poříčí (stanice metra Florenc) je otevřeno denně kromě pondělků od 9:00 do 18:00 hodin (každou poslední středu v měsíci do 20 hodin). Základní vstupné je 150 Kč, držitelé pražské Lítačky platí 130 Kč, senioři nad 65 let 80 Kč, děti a studenti 60 Kč. Fotografovat v prostorách muzea se smí bez blesku a bez stativu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.