pátek 20. prosince 2019

Úprk před mluvící hlavou

Jak už jsem se tady opakovaně zmiňoval - když právě nemám žádný lepší program, jednou měsíčně trávím jedno sobotní odpoledne (a následně pak nezřídka při velmi zajímavé hospodské diskusi i večer :-)) v Praze na pravidelné procházce po Novém Městě v rámci neobyčejného a hodně dlouhodobého projektu Pražské domy (koho by zajímaly podrobnosti, přikládám odkaz na základní informace o tomto projektu, které nedávno zazněly v rozhlase).

Samozřejmě se vždy snažím sledovat co nejpozorněji poutavý a zasvěcený výklad kunsthistorika Jakuba Syneckého, ale zároveň taky zkouším najít si nějaký prostor na focení, takže občas moje soustředění na výklad klesá a já pobíhám jako poblázněná družice po velmi excentrické dráze kolem skupiny čítající většinou kolem 30 lidí. Výsledek bývá paradoxně ten, že slyším jen část výkladu, ale o to víc si přináším domů poznámek, o čem si chci ještě dohledat podrobnosti a kontext (kdybych tak býval kdysi dával v hodinách dějepisu lepší pozor!), aby informační puzzle pěkně zaklaplo a drželo tvar. No a pokud jde o fotky, většinou sice přímo na vycházce žádné slušné fotky nepořídím, ale často aspoň získám přesnou představu, kam se chci vrátit - třeba v jinou denní dobu a za jiných světelných podmínek nebo s jiným objektivem, takže nakonec přece jen nějaké fotky inspirované vycházkami posléze vzniknou.
 
Tentokrát jsme při poslední letošní vycházce strávili nějaký čas přímo uvnitř (námi přeplněné) rotundy svatého Longina. Tento svatostánek byl nejspíš původně zasvěcen svatému Štěpánovi, ale po vystavění gotického kostela v sousedství získala románská rotunda (jedna ze tří ve vnitřní Praze) nové zasvěcení podle římského vojáka, který podle Janova evangelia probodl Ježíšovi na kříži bok kopím. Ale uvnitř stísněné rotundy, kterou využívá řeckokatolická církev, se moc fotit nedalo, tím spíš, že jsem u sebe neměl svůj "nejširokoúhlejší" objektiv.

Mnohem zajímavější mi připadla zeď rotundy, ve které jsou dobře zaznamenány různé fáze výstavby a rekonstrukce kostela, zvenku. A protože znáte mou slabost pro zaznamenávání zajímavých fantazijních fotopříběhů - např. v mé oblíbené kůře stromů - ani tentokrát jsem neodolal a jeden bláznivý příběh jsem pro sebe ve zdi rotundy svatého Longina objevil. Jde o zjevně splašenou hlasitě mluvící hlavu, před jejímž neodbytným proslovem je nejspíš jedinou záchranou útěk mimo obraz, takže jsem dal fotce název Úprk před mluvící hlavou :-). Zrovna nedávno jsem dostal zajímavou nabídku podílet se několika optimistickými fotkami na obrazovém doprovodu jedné pražské konference, tak si myslím, že tahle fotka bude pro takový účel optimální, pokud tedy budou mít řečníci a účastníci konference dostatek smyslu pro můj specifický humor. V týž smysl pro humor pak tiše doufám i u svatého Longina, jinak bych se možná měl bát, že až půjdu znovu s foťákem okolo jeho rotundy, nenechá si tentokrát své špičaté svaté kopí jen pro sebe.



Na následující fotce je viděl celkový pohled na rotundu svatého Longina (z 12. století) a v těsném sousedství (ve skutečnosti přes ulici) i na zvonici kostela svatého Štěpána (vystavěna v letech 1600 - 1604). Obě stavby se k sobě na obrázku docela pěkně vinou a není jim v tom na překážku ani značný věkový rozdíl. Mimochodem, pro pozorného čtenáře bude jistě hračkou objevit v záběru "mluvící hlavu" z prvního obrázku.


No a abyste si nestěžovali, že je to tu pořád jen samá fantazie, historie a taky všude samí svatí, zatímco Vánoce jsou za dveřmi, kolem kterých drobnými netěsnostmi postupně pronikají do našich příbytků, přidám tentokrát pro zpestření i jeden obrázek z vánočního trhu na náměstí Míru na pražských Vinohradech. Aby tu byla i jiná než časová spojitost s předchozími snímky, vybral jsem záběr, na kterém je dobře vidět vinohradský kostel svaté Ludmily. Já vím, další svatý... Tak snad aspoň stojí za to dodat, že jsem na tom náměstí s přáteli popil dobrého vánočního svařáčku a zdálo se mi, že to nikoho z okolních pražských svatých ani v nejmenším nepopudilo. Vždyť ti svatí jsou (nebo tedy spíš byli) taky jenom lidi, ne?


Zatím netuším, jestli se mi podaří vyprodukovat v neděli kvůli konjunkci s mou tradiční předvánoční malostranskou "narozeninovou" procházkou Nedělní miniglosy; každopádně se o to aspoň pokusím. Do Štědrého dne se tady ale ještě jednou tak jako tak ozvu, tak vám zatím krásný Štědrý den ještě přát nebudu. Ale krásný poslední adventní víkend a pokud možno klidný předvánoční čas vám přeji s velkou chutí a připíjím vám z kouřícího horkého kelímku.

2 komentáře:

  1. Paráda, rok a něco po tvé návštěvě rotundy a já si tu užívám na tvém blogu. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však každá taková milá návštěva je pro mě potěšením! :-)

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.