Z mých soukromých zápisníků

Jak už jsem kdysi na blogu psal, neustále s sebou nosím malý zápisník formátu A6 s pevnými deskami, do kterého si zapisuju zajímavé věci, které si přečtu, slyším, zahlédnu nebo mne jen tak napadnou. Někdy se k nim vracím a stanou se základem něčeho rozsáhlejšího, třeba blogového článku, jindy poznámky zůstanou ležet bez využití ve tmě namačkaných listů ve skřínce v obýváku a znuděně čekají, jestli ještě někdy někdo vezme zápisník do ruky a nalistuje příslušnou stránku. Před několika lety jsem už jednou udělal takový malý průlet jedním ze zachovaných zápisníků a vybral jsem pár kousků z toho, co jsem si chtěl aspoň tímhle způsobem uchovat. Dnes jsem otevřel hned dva zápisníky - jeden poměrně čerstvý a naopak druhý, který obsahuje zápisky staré už víc než deset let. Nebudu psát, které poznámky jsou starší a které novější, myslím ostatně, že na tom až tolik nezáleží. Některé jsou víc k pobavení, některé možná k "připozamyšlení", většinou jsem si je vypsal z knížek, které jsem četl, a jen máloco, myslím, patří mezi takové ty klasické a často omílané citáty kolující po internetu. Něco z nich spáchali moudří a někdy i známí lidé (v tom případě uvádím autora), něco je obyčejnější a z mé hlavy, tam autora neuvádím :-).

 

------------------------------------------------------

Nikdo neví, co trvá a co míjí, mnozí, zdánlivě nehybní, nás předhánějí, a jiní, řítící se kamsi, trčí na témž místě po všechny své dny. (Miloslav Horníček)

Půlnoc má zvláštní šarm: Je v ní včerejšek i zítřek, ale žádný dnešek.

Nakonec jsem se rozhodl živit se poctivě rukama - jako tlumočník do znakové řeči.

Do neštěstí vás přivádějí nikoli věci, které nevíte, ale věci, které víte jistě, ale které nejsou pravda. (Seneca)

Je děsivé pomyšlení, že mezi lidmi, co mě míjejí, jsou i nenávistní magoři z internetových diskusí. Usmějou se na mne, slušně pozdraví a v srdci mají možná nenávist vrahů.

Býčí zápasy jsou podívanou pro muže, kteří nejsou příliš stateční, ale rádi by byli. (John Steinbeck)

V první řadě by měl básník umět dobře česky a mít skvělou slovní zásobu. Podobně jako nešikovnou rukou nevyšijete krásný ornament a nešikovnýma nohama neuděláte dechberoucí fotbalovou kličku, nevyšijete nešikovným jazykem ani dobrou báseň.

"Milovat, věřit, sloužit. Protože služba pramení z víry a víra z lásky." (krédo Miroslava Horníčka)

Moje bunda je natolik vodoodpudivá, že i kdybych se v nějakém horském jezírku náhodou utopil, jistě neprovlhnu.

Jakmile se mí rodiče dozvěděli, že jsem byl unesen, začali neprodleně jednat: Pronajali můj pokoj! (Woody Allen)

Geny jsou potvory nevyzpytatelné a přitom skromné. Nedělají si žádné nároky na uznání, ale potichu a vytrvale dělají svou práci.

Hodiny prchají a není v mé moci, abych je zadržel. (Vladislav Vančura)

Kdysi to byli hranatí chlapci, hranatí jako revoluce. Ale revoluce se zakulatila a oni se zakulatili s ní. (Ladislav Mňačko)

Epicentrum mého světa leží v místě, které neznám, nikdy jsem v něm nebyl. Stěží ho umím najít na mapě. Vím jen jaké je tam právě počasí a znám (trochu) jednoho člověka, který tam žije. Přesto vše, co se stane tam, dopadá na mne; vlny odtud se šíří až ke mně, aniž by je cestou kdokoli zpozoroval.

Jedná se o pokrok, který nejde zastavit. Dříve vysavač po nějaké době prostě odešel, zatímco dnes už docela snadno ujede.

Tolik jsem přežil potentátů, kolik mám perstů na vobou rukou, a porád mám eště hlavu na kerku a porád tu svou. (citát starého kerkonošského muderlanta, zapsán Marií Kubátovou)

Bu bu bu

bu bu bu

dej si pozor

na hubu! (a to jsem tehdy ještě nepsal Nedělní miniglosy!)

Všichni lidé naší doby, jsouce svlečeni ze ctností, touží být oblečeni samými chválami, a to jest největší jejich pošetilostí, chtít se těšiti z projevů uznání, a přitom to, co uznání zasluhuje, nečiniti. (Kosmas, tak to vypadá, že to asi není nic nového)

Snažil se vysvětlit češtinářce, že nemá nedostatky v gramatice, ale pouze v zoologii, takže zaměnil dva hlodavce a protože je SYSEL bezpochyby ve vyjmenovaných slovech, on omylem napsal SVYŠŤ.

Krásně je to vidět na vystupování z metra: Ta tolerance, to vychování; vystupující mají samozřejmě přednost. Ale stačí, aby zaznělo obligátní "ukončete výstup a nástup…" a tolerance rázem končí, lidi se začnou rvát dovnitř i přes babičky a invalidy. Jakmile mohu sám něco ztratit, jdou slušnost a tolerance stranou.

Zítra bude počasí místy nepříznivé, odpoledne se místy zlepší. (předpověď z Radiožurnálu)

Udeří-li se takový člověk do hlavy, nemůže ani při nejsilnější ráně dosáhnout otřesu mozku, ale maximálně tak otřesu lebky.

Máte pocit, že jsou politici hloupí? Zkuste si jejich práci a nejspíš zjistíte, že jste ještě hloupější. (Ondřej Hejma)

Putování a cesta nekončí návratem domů. Končí až tím, že se věci vyperou. Vyrveme z nich tím vůni navštívených míst, vzduch, který věci prosákl, a sůl, která je prostoupila. Až když téhle vůně věci zbavíme, až pak skutečně končí naše putování. Pak zbydou už jen vzpomínky jako subjektivní projekce skutečných zážitků.

- A pozdravuj dvojčata.

- Trojčata!

- Ach, jak ten čas letí (film Brasil)

Všechny ženy, které se na vás usmívají, jsou krásné. Krásná je i většina žen, které se právě usmívají na někoho jiného. Krásná je i řada žen, které se téměř neusmívají. Ale vy z nějakého nepochopitelného důvodu víte, že ta opravdu nejkrásnější, které nejde nijak odolat, je právě TAHLE, i když se zrovna - nějakou nepochopitelnou souhrou nepřívětivých okolností - právě na vás mračí.

Krásu jako jedinou ze všech hodnot můžeme spatřit. (Platón)

Filmové představení pro důchodce: U konce s dechem. (z přehledu programu kin)

Dav, který se bojí, skloní hlavu a myslí jen na sebe a svoje blaho. Když mají lidé strach, můžete s nimi dělat cokoli. (Hana Truncová - Johnová)

Berně, berně ber kde ber

a navrch štulec do žeber. (vyplňuji daňové přiznání)

Jedinej čistej mezi těma nahoře byl Špidla, ale ten se nepočítá, protože to byl android. (z internetové diskuse)

Tak kolem sebe prskal drobné sliny, až se mu kolem úst dělala duha. (Vladimir Nabokov)

Jsou okamžiky, kdy nejrevolučnějším činem je nedělat nic.

Neodpověděl jediné slovo. Nač přihazovat polena do ohně, když i tak hoří dost jasně. A co lze odpovědět hádavé ženě, když má pravdu? (Isaac Babel)

Možná není pro praktický život dobré vědět příliš přesně, co člověk doopravdy ze všeho nejvíc chce a co pro sebe považuje za nejdůležitější, protože když se to náhodou ukáže být nedosažitelným, a vy víte, že se tomu prostě nic jiného nevyrovná, může zbylý svět snadno upadnout do nezajímavé šedi. Ale když je to opravdu ONO, pak se s tím stejně nedá nic dělat, protože to chtění je tak silné, že ať už je situace jakkoli složitá, podmínky nepřející a vyhlídky beznadějné, člověk stejně neumí chtít nic jiného.

Kdo je moc zvědavej, nebude nikdy starej. (Jan Zábrana)

Kdyby se letadlo třáslo jen z poloviny tak, jak to dělá úplně běžně vlak, cestující by zemřeli hrůzou.

Stařec je muž, který již dojedl a přihlíží, jak ostatní ještě jedí. (Honoré de Balzac)

Vidím hada, ťal som hada, bolo peklo! (zraněný slovenský voják vypovídal o tom, jak omylem překopl elektrický kabel)

Snažil jsem se vysvětlit, že vánočnímu kapru nijak zvlášť nepomůže, když se ponoří do koryta potoka s prudce tekoucí ledovou vodu. Zvlášť, je-li už zabitý.

Wittgenstein myslí, že nic empirického nelze poznat. Naléhal jsem na něj, aby alespoň připustil, že v místnosti není žádný nosorožec, ale on to odmítl. (Bertrand Russell)

Populární reality show nejsou tolik nebezpečné v samotném faktu, že nemají s realitou nic společného, ale spíše tím, jak ukazují, že k proslavení nemusí člověk nic umět a ničím být, stačí mu, když existuje ve správný čas na správném místě. Z toho plyne, že není třeba se o nic snažit, snad pouze o to najít ono místo.

Lidé se dělí na dvě skupiny: Jedna se špatně vyjadřuje, druhá špatně rozumí. (Alexander Roda Roda)

Ano... Já vím... Jsem šťastný. Docela šťastný, ale když se to tak vezme... jistě bych mohl být i šťastnější. Ale v podstatě jsem velmi, velmi šťastný! (Anton Pavlovič Čechov)