Přiznávám se, že na jaře pro mne bývá procházení fotografických článků často náročnější, protože v okouzlení znovu se probouzející přírodou se logicky objevuje úplné tsunami fotek s náměty nastávajícího jara. Člověku to prostě nedá, aby si nevzal na procházku fotoaparát a najednou zjistí, že námětů je všude kolem nepřeberné množství, protože po sychravé šedi, která vládla našim zeměpisným šířkám od listopadu, převzaly vládu čerstvě otevřené květy, praskající pupeny a čerstvá zářivě zelená barva nových listů, čerstvě vykukujících a sondujících, co všechno se v okolí během zimy změnilo.
Ano, jako člověk, který se fotografií ve volných chvílích trochu zabývá, mám v tu chvíli občas tendence vzdychat nad "inflací obrazů". Když vidím článek s padesáti obyčejnými záběry (paměťová karta to přece snese), říkám si, jak by bylo krásné vybrat z nich jen tři nejpovedenější a nejneobyčejnější. Kytičky, kvítky, listy, rostlinky, stromy, les... A po dlouhé době i životadárné teplé slunce. Stovky, tisíce, statisíce, možná milióny záběrů. A každý rok ve mně doutná jakási revolta vůči té jarní obrazové přílivové vlně. Proč bych se i já svou kapkou měl na vlně podílet, když je už tak dost silná? Proč bych měl do těchto jarních Athén přinášet i já svou sovu, když by bylo vhodnější donést vzácnější zboží, protože slavné Athény již mají své vlastní soví moudrosti na rozdávání?
A pak mi najednou dojde, že mi nepřísluší, abych rozhodoval o tom, zda k velebení krásy světa a docela obyčejnému vyjádření radosti z ní je zapotřebí sto bytostně originálních fotek nebo bambilión těch všedních. To důležité je, se z ní umět radovat, a je docela vedlejší, jakým způsobem to kdo udělá.
No a protože já dneska zase po nějaké době mám dobrý důvod se úplně obyčejně radovat z toho, co je pro mě vzácné, a protože mě takové "rozradované" jaro nadmíru těší, přidám taky jeden úplně obyčejný a všední kvítek. Jako dárek, jako projev úcty, jako poděkování a našla by se určitě i patetičtější a přitom o nic méně pravdivá slova.
Moje maličká kapka v bezedném jarním moři.
Upozornění: Moje aktuálně probíhající fotovýstava osmnácti obrazů z cyklů Kouzelná zahrada, Infračervené řeky a Tváře Berounky už má před sebou poslední tři víkendy (a samozřejmě dva celé pracovní týdny). Až do začátku května je pořád možné se přijít každý den podívat do restaurace Pod Lipami v Praze - Vršovicích (horní roh Čechova náměstí). Podrobnosti a "ochutnávky" všech vystavených fotek jsou k dispozici třeba v článku Čtvrtá výstava mých fotek.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.