K úmrtí Zdeny Salivarové - Škvorecké

Už několikrát jsem se zamýšlel nad tím, že bych jako obdobu svých "TOP českých filmů" napsal o knížkách, které jsou pro mě pro změnu "TOP českými knihami". Zatím jsem se k tomu neodhodlal, nejspíš proto, že v české literatuře mám ještě o moc větší mezery ve vzdělání a v "nakoukání" než v oblasti filmu. Ale několikrát jsem jen tak cvičně přemýšlel nad kandidáty, kteří by se v mých očích mohli do takového výběru kvalifikovat. Ano, přiznávám, nemohl jsem pominout jeden z pilířů československé literatury, Josefa Škvoreckého, a vážil jsem, jestli by se do takové vybrané společnosti hodili víc vynikající Zbabělci, kteří tématem i formou do značné míry předběhli svou dobu, nebo časově i tematicky široce rozkročený Mirákl. Jenže jestliže v případě Josefa Škvoreckého by to pro mě znamenalo přemýšlení, zvažování a pečlivé poměřování a srovnávání, jednoho pro mě zcela nepochybného člena zmíněné "TOP literární společnosti" už od Škvoreckých mám. Jen to není žádný Josefův opus, ale dílo Josefovy manželky, neobyčejné ženy Zdeny Salivarové - Škvorecké, skvělý román Honzlová. Vynikající kniha, která, myslím, pořád stojí ve stínu známějších děl, ač je s nimi kvalitativně přinejmenším srovnatelná.

První přečtení románu Honzlová pro mě bylo těsně po listopadu 1989 doslova šokem: Opus magnum ženy, která vykonala pro svou vlast obrovskou porci práce z kanadského exilu navazujícího bezprostředně na okupaci armádami tak řečené Varšavské smlouvy. Román, který vznikl až v cizině, ale v ostře ohraničeném mezidobí, kdy autorka byla sice tělem již v novém domově, ale myšlenkami a vzpomínkami stále ještě doma ve středu Evropy. Pokud se pamatuji, v žádné ze školních čítanek nebylo k dispozici nic tak mnohovrstevnatého, jako příběh mladé dívky, kterou s sebou jako jedinou z "kádrových důvodů" nevzali na zahraniční zájezd tanečního souboru, jehož je členkou. O knize Honzlová jsem kdysi v blogovém pravěku napsal článek a trochu mě mrzí, že jsem tak učinil už v té době; kdybych psal článek dnes, vypadal by úplně jinak, ale tehdy - v začátcích mého blogu - jsem textu nedal potřebný čas, článek je odfláklý a zjevně jsem s ním chtěl být co nejdříve hotov.

Ano, právě díky románu Honzlová jsem se začal zpětně zajímat i o jeho autorku, ženu, která byla typickým zástupcem intelektuálního a kulturního světa 60. let, hrála v několika filmech (nejvíc mě její drobný part upoutal ve filmu O slavnosti a hostech), výborně zpívala i tančila, ale nakonec se v Kanadě vrátila k dávné nakladatelské profesi svého dědečka a stala se vlastně postrachem československého komunistického režimu, který vyhlásil válku svobodné čs. literatuře, a nemohl se tak vyrovnat s "podvratnou" činností nakladatelství manželů Škvoreckých ´68 Publishers z Toronta, ve kterém vyšlo v 70. a 80. letech 20. století více než 200 titulů většinou exilových nebo samizdatových čs. autorů. A právě v legendárním torontském nakladatelství pod taktovkou Zdeny Salivarové, která omezila své vlastní tvůrčí aktivity ve prospěch fungování nakladatelství, vyšla poprvé i Honzlová, řada knih Josefa Škvoreckého (jako vůbec první dílo z produkce nakladatelství byl v roce 1971 vydán Škvoreckého Tankový prapor), ale např. i Nesnesitelná lehkost bytí Milana Kundery. Seznam v Torontu vydaných knih je doslova exkluzivní čítankou z dějin potlačované a umlčované československé literatury a právě Zdena Salivarová na tom má obrovskou osobní zásluhu. 

Tento týden, ve věku nedožitých 92 let Zdena Salivarová v Kanadě zemřela a já jsem přesvědčený, že si dnešní speciální připomenutí zaslouží. Přestože napohled stála ve stínu svého slavnějšího manžela, ve skutečnosti se oba svým vlastním srovnatelným dílem zapsali do kulturní historie naší země. I když jsem se s ní nikdy osobně nesetkal (a přitom to šlo, v roce 1993 manželé ukončili činnost nakladatelství a často jezdili do České republiky), vždycky jsem o ní věděl, vážil jsem si jí pro její nakladatelskou práci a měl jsem ji - především právě kvůli Honzlové - docela obyčejně rád i jako literátku. Nechť tedy její za života nepokojná tvůrčí duše odpočívá v pokoji.