Poznámka:
I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v
Dobřichovicích, vlastní obsah článku pak
doplním jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět
v
kavárně naproti Bílé labuti, kde bývám v neděli k zastižení pravidelně nejméně mezi 14:00 a 17:00 hod. :-).
--------------------------------------------------------------------------------------------
Minulou neděli měly Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti, přestávku a jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u vydání s číslem 787. Musím připustit, že jsem se minulý víkend opravdu nenudil a na psaní blogu bych býval nenašel ani čtvrthodinku, takže se ohlášená přestávka ukázala být optimálním řešením dané situace.
V mezidobí od posledních vydaných Nedělních miniglos jsem zveřejnil čtyři nové články: Po druhé polovině poznámek z nedávno dopopsaného zápisníku formátu A6 s tvrdými deskami následovala malá úvaha Vrací se pachatel na místo svých činů?, která je odrazem toho, že se přede mnou ukázalo hned několik událostí s návratem na různá místa činu počítajících. Podělil jsem se s vámi o fotoreportáž Večer pro klášter v Chotěšově i o moc zajímavý nález Svérázné knižní vzpomínky na Šimka s Grossmannem v dobřichovické knihobudce. Z předchozího období ještě jednou připomenu článek Pěkně velké kukátko do vesmíru aneb Jak šel rok o své dosud největší vyrobené fotografii a mohu ještě doplnit, že rozsáhlá fotografická Výstava Tona Stana v Městské knihovně v Praze byla prodloužena až do 5. října 2025.
V našem archívním okénku dnes ještě jednou zopakuji odkaz na básničku z roku 2015 s kraťoučkým názvem Bez... a přidám navrch slovní reportáž (tehdy mi ještě nešlo na blog přidávat fotky) ze své účasti v maratónu v Helsinkách z roku 2009 v článku Maratón Helsinki - díl osmý, přičemž číslovka v názvu naznačuje, že reportážních článků z maratónského výletu do Helsinek bylo před 16 lety víc (celkem třináct).
Přestože se dlouhodobě snažím nepouštět si lékaře moc blízko k tělu, příští týden mi ve čtvrtek bohužel nic jiného nezbyde, tak ještě netuším, jak to tentokrát bude s blogovými články. Nějaké téma už mi v hlavě hlodá, tak doufám, že to páni dochtoři v zákrutech mého mozku neidentifikují jako potenciální nebezpečí a nezasáhnou proti tomu :-). Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a i do dalších prázdninových dnů vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.