Horský kostelík Profitis Ilias

Kdysi jsem na těchto stránkách psal o lefkadském kostelíku Profitis Ilias v oblasti Sfakiotes (článek Malý Prorok Eliáš) a tehdy jsem slíbil, že se jednou zmíním i o druhém kostelíku stejného jména, který je známější, protože je postaven na jednom z nejvýraznějších vrcholů horského pásu ve vnitrozemí ostrova Lefkada. Sice to pár měsíců trvalo, ale slib konečně plním.

Kostelík v řeckých barvách (bílá stavba s modrým středem střechy) stojí na vrcholku v nadmořské výšce 1037 m (podle podrobné mapy ostrova, údaje v různých průvodcích se trochu liší). Příkrý skalní ostroh je dobře viditelný skoro ze všech míst z vnitrozemí a někdy jde až ož opojný pohled, kde bílá špička kostela připomíná orlí

 hnízdo. Na následujícím obrázku můžete vidět pohled od rozcestí nad vesnicí Eglouvi. Přestože je ale kostelík na vysoké skále, cesta k němu je pohodlná a dá se až k němu dojet po zpevněné silnici.

Na stráních pod vrcholem se stavbou kostelíka se nacházejí vinice, na kterých ve druhé polovině září dozrávají hrozny tvořené malými černými a velmi sladkými kuličkami vína. Nahoře na vrcholku před kostelem je malá plošina, na které se dá - jedete-li autem - bez problémů zaparkovat. Vrátka ke kostelu jsou stále otevřená, kostel samotný však jenom někdy.

Dvěře do kostela jsou obyčejné a neokázalé, vypadají spíš jako vchod do normálního domu. Ostatně vždycky se mi na Lefkadě zdálo, že lidé do zdejších kostelíků chodí jako do normálních domů - pozdravit, posloužit, poklonit se a jít zas o dům dál.

Ke každému řeckému kostelíku patří neodmyslitelně oddělená zvonička. Málokterý turista odolá pokušení poslechnout si hlas místního zvonu. Jen si nejsem jistý, jak na hlas zvonu reagují místní obyvatelé ve vesnicích pod kopcem. Já jsem proto zatím vždycky pokušení odolal.

Od kostelíka je nádherný pohled především na východní a severní pobřeží ostrova. Na fotografii je průhled k městečku Nidri na východním pobřeží ostrova a na další přilehlé ostrůvky, včetně slavného Onassisova ostrova Scorpios. Převýšení více než jeden kilometr.

Až při své osmé návštěvě tohoto místa jsem měl štěstí a bylo odemčeno, takže jsem mohl nahlédnout do interiéru kostelíka. Nečekejte nic přepychového, malý a jednoduše vybavený prostor, nic nadbytečného.

Pohled kolmo vzhůru přes kovový zdobený lustr do modré kopule. Symetrii narušuje jen přívod elektřiny. Ani tady vysoko v horách už se svíčkami nesvítí.

Hned za kostelíkem je hluboká strž, pod kterou je vesnička Eglouvi. Kromě dalekého výhledu na moře se otevírá i panorama okolních vrcholků, z nichž ten, který je ozdobený věží, se jmenuje Pirghos a je vysoký 1157 metrů.

Vesnička Eglouvi dala své jméno i světově proslulé čočce, která se na zdejších políčkách na náhorní plošině pěstuje a s jejíž sklizní je spojena velká tradiční slavnost. Bohužel jsem ji nikdy na vlastní oči neviděl, protože se odehrává ještě před turistickou sezónou. Při pohledu na pásmo pohoří Stavrotas je vpravo vidět i nejvyšší bod ostrova vysoký 1182 metry. Přestože není úplně snadno přístupný, kdysi jsem se na něj také vypravil. Ale o tom zase až někdy příště.

Snad jen západním směrem se nevyplácí moc pokukovat a fotografovat, protože na protějším kopci Mega Oros jsou vystavěné velké radary patřící do systému řecké protivzdušné obrany a pokud vím, řečtí vojáci nejsou moc benevolentní, a snažil jsem se je proto svým počínáním příliš nedráždit. Ostatně necelý kilometr od kostelíku Profítis Ilias jsou dodnes pozůstatky starého radarového systému americké armády z padesátých let. Místní tvrdí, že kvůli tomuto dnes již nefungujícímu a opuštěnému radaru se kdysi výrazně snížila průměrná doba života obyvatel ostrova. Jaká je skutečnost, nemůžu soudit, protože nemám k dispozici žádná statistická čísla.

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.