Tak dnes mi to lefkadské čtrnáctidenní povyražení končí a čeká mě dvoudenní cesta zpět domů. Ještě se ke zdejšímu pobytu v několika článcích (a hlavně fotkách) vrátím, protože mám v zásobě pár dalších zajímavostí k představení. Ale teď musím udělat důležitější věc: Využít moře, které mám pořád ještě na dosah (v noci pěkně vlnkovalo, ale teď po ránu se tváří jako velmi klidný Tálinský rybník), a svou další hozenou láhví přispět svou troškou k celosvětové ekologické zátěži. Ale co - myslím, že kdyby byly v mořích jen láhve s upřímnými vyznáními, nebylo by to ještě na světě s tím znečištěním tak strašné :-).
Do mořských vln pro tebe házím vyznání.
Pravda, mám v krvi
pár procent pravdomluvných truňků,
po pravdě tedy vyznám se ti
.................v novu i za úplňku,
ať myslí si, co chtějí,
všichni Montekové
.................i Kapuleti.
Teplem prodchnutý
i v říjnovém stínu
odhlížím od válek i muslimských burek
.................v bezpečí na splátky.
Vyznání tloustne;
ta láhev s ním
je buď od obézních džinů
.................anebo od okurek.
Když vím, že jsi,
jen máloco mě děsí
a nic nevyhlíží příliš nebezpečně.
Ta láhev s vyznáním je jako z pohádky:
Jestli se nerozbije o útesy,
snad bude už mořem plavat věčně.
V zašpuntovaném tichu
vyznávám se ti,
z lásky
a podobných strašných hříchů.
...............
Láhev pluje
a mizí v nedohlednu
.................jako mnohé jiné.
Nejspíš tě mine,
ale nikdy,
nikdy nepůjde už
..................ke dnu.
Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.