Z japonského fotoarchívu 4 - Hokkaidó

Opět po dlouhých čtyřech měsících dnes spolu nakoukneme do mého bohatého japonského fotoarchívu a prohlédneme si další desítku dosud na blogu v této podobě nepublikovaných fotografií. Vím, naposledy, když jsme společně prošli tisícovku schodů skalního chrámového komplexu Yamadera, jsem na konci slíbil výlet do hlubokého lesa severního Honshu, ale o fotky odtud vás rozhodně neokradu, jen Hokkaidó ve frontě prostě předběhlo, to se zcela výjimečně nebo omylem může stát dokonce i v pravidla uctívajícím Japonsku :-).

Šestidenní návštěva Hokkaidó byla v minulém roce důvodem, proč jsem cestoval do Japonska ve vrcholném létě. Přece jen - jde o nejsevernější oblast Japonska a i když na Honshu právě panovala velká vedra, na Hokkaidó přišla na jedno odpoledne dokonce ke slovu teplá bunda. Docela si dovedu představit, že vždy v zimě se severní ostrov změní doslova ve sněhové království, kde se sníh měřívá spíše v metrech než v centimetrech. Zatím si dovolím z kolekce výletů po nejsevernějším japonském ostrově vyjmout "Pekelné údolí", které si v budoucnu zaslouží zvlášní "archívní návštěvu".

Sopka Showa Shinzan je při svých cca sedmdesáti letech vlastně takové sopečné miminko. O dramatických okolnostech jejího vzniku (co vy byste dělali, kdyby vám na zahradě za domem vyrostla sopka?) jsem psal v článku Živly pod zemí i nad ní.

Vyhlídka na jezero Toya s několika ostrovy a nejvyšší horou - sopkou Usu-san - v okamžiku, kdy se vpodvečer přece jen maličko umoudřilo počasí.

Drtivá většina japonských kuřáků dodržuje pravidlo, že kouřit se smí jen na místech k tomu určených, soudím tak z toho, že s cigaretou jsem jich potkával jen velmi málo, zato v kuřáckých budkách bylo často doslova narváno. Následující záběr je z dálničního odpočívadla při cestě do horského střediska Furano.

Jedním z bodů programu výletu na střední Hokkaidó byla i celkem pověstná zaoologická zahrada Asahikawa, kde může návštěvník občas zažít nevšední kontakt s pozorovanými zvířaty. Třeba tohoto unaveného ledního medvěda šmírovalo stále několik hlaviček opatřených moderní fototechnikou z malé skleněné kukaně vpravo.

Připado mi, že mnoho Japonců se neuvěřitelně rádo fotí naprosto s čímkoli, co je na cestách zaujme: Se stromem, s turistickým ukazatelem, s výraznou reklamou, s památným domem, s velkým kamenem a ano - dokonce i se mnou! :-) Specialitou prý jsou turistické výpravy, na nichž se člověk může vyfotit na místech, kde se točily slavné televizní reklamy. Tato sympatická japonská rodinka se právě zvěčňovala na levandulové farmě Tomita.

Různobarevné květinové lány jsou v centrálním Hokkaidó velmi populární. Zájemci mají vždy přesné informace, kde co právě kvete a z jakého místa jsou záběry obrovských barevných pruhů nejlepší. Z farmy Tomita je jednak na dohled nejvyšší pásmo zdejších hor a také tady můžete ochutnat téměř cokoli, v čem se nějak může uplatnit levandule. Podrobnosti si můžete přečíst v článku Je libo levandulovou svíčkovou?

V Japonsku jsou velmi populární (a taky často velmi drahé) velké zajímavé kameny. Není divu, že jeden z takový přechodně "vysadili" na ozdobu i v Sapporu, když se zde konal jakýsi pivní festival. Inu, sapporské pivo je díky práci bavorských sládků pověstné a vyhledávané v celé zemi.

Obrovská multifunkční budova sapporského nádraží, ve které - máte-li jen trochu potíže s orientací - můžete bloudit podle libosti celé dlouhé hodiny, aniž byste narazili na jediný vlak.

 

V posledních letech se na Hokkaidó věnuje velká péče odkazu místních původních obyvatel - Ainů. Muž na následující fotografii je nejspíš něco jako ainský Miroslav Donutil, protože při jeho vystoupení v ainském skanzenu Shiraoi diváci občas doslova řičeli smíchy. Jestli mluvil ainsky nebo japonsky, to jsem bohužel nepoznal, ale bál jsem se alespoň neusmívat, abych nebyl za morouse.

Milovníci romantizující historie si v shiraoiském skanzenu jistě přijdou na své. Ve vesnici vystavěné v původním stylu Ainů na břehu jezera Poroto najdete nejen ukázky dobového zařízení domů, ale můžete i přičichnout k rybám, které se zde tradičně tiše suší u stropu. Více informací si můžete přečíst v článku Setkání s duchem Ainů.

Tentokrát už konkrétní téma pro příště raději slibovat nebudu. Uvidíme, možná nás při další návštěvě japonského fotoarchívu bude čekat minule slíbený vodopád, možná to budou všudypřítomní "čmoudíci" sopečného Pekelného údolí v jižní části Hokkaidó, možná něco úplně jiného. Uvidíme. Každopádně se budu těšit se všemi tradičními "spolunahlížejícími" na shledanou :-).

Pozn.: Denní reportáže z japonské cesty jsou samozřejmě i novým návštěníkům k dispozici ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.