Ze svých vzdušných zámků
místo nebe
...............pozoruji zemi.
Všechny hvězdy
poschovávaly se mi
do jediné usměvavé růže
...............s malým poupětem.
Kapka rosy
...............z jejich vonných lístků
k žití postačí mi;
občas vyměním ji
...............za své neumělé rýmy.
Bezhvězdný svět,
ač o pozornost prosí,
už je pro mne rázem
...............jen vesmírný prach.
Že z té velké výšky
...............jednou spadnu na zem?
Z toho dnes už dávno
nemám žádný strach.
To je moc hezká báseň. Ale musím se přiznat, že to první, co jsem udělala, byla kontrola, jestli i tady jsou tečky. A jsou tam! :-)
OdpovědětVymazatAno, jsou, článek se z původní adresy stěhoval automaticky bez mého zásahu, tak ho nechávám v původní verzi. To jsem ovšem netušil, jaký je kolem básničky šrumec :-).
VymazatOdskočené řádky jsou samostatné sdělení pro tu růži s poupětem ... ? :-)
OdpovědětVymazatTak chytré to zase není :-). Ale jeden čas jsem tohle (někdy dokonce víceúrovňové) "odskakování" jednotlivých vrstev textu měl trochu jako poznávací znamení svých básniček. Ovšem samozřejmě připouštím, že celé dohromady je to možné považovat za určitou formu sdělení :-).
Vymazat