Letošní rok věru nebyl příliš bohatý na houby. Vyprahlé lesy - alespoň ty, které jsem během podzimu navštívil já - poskytly letos houbám tak kvalitní podmínky, že z nich nejspíš všechny houbové plodnice emigrovaly do zahraničí - soudím tak podle toho, že jedinou letošní houbu viditelnou pouhým okem jsem našel v Řecku. Ale nezoufejte - i přes neobyčejnou neúrodu si přijdete na své, pokud si doma připravíte pověstnou Čerfovu houbovou smaženici, na kterou zcela nezištně přikládám recept:
Vezmeme všechny houby, které během patnáctihodinové pocházky lesem najdeme, a za necelou minutu je očistíme ostrým nožem. Jakmile se nám podaří zastavit krvácení, houby opláchneme ve vlažné vodě a pod lupou je pozorně nakrájíme na plátky. Na másle osmahneme kávovou lžičku nadrobno pokrájené cibule, přidáme plátky hub a dusíme pod poklicí v náprstku asi 15 minut. Přidáme 2-3 zrníčka soli, na špičku nože (nabíráno v průvanu, který nám zároveň rozkýchá našeho křečka) mletého černého pepře a a půl zrníčka kmínu na ozdobení. Za stálého míchání zalijeme rozkvedlaným křepelčím vajíčkem a mícháme do zhoustnutí nebo do úplného odpaření.
Podáváme s bramborami nebo chlebem na velkém talíři, který ozdobíme suchou smrkovou větvičkou a živým hlemýžděm, na kterého ale dáváme dobrý pozor, aby nám naši pracně připravenou porci podle svého zvyku střelhbitě nesnědl.
Přestože jsou houby obecně považovány za příliš těžké do žaludku, myslím, že se po této porci budete cítit lehcí jak baletky, nejméně do té doby, než začne působit amanitin z nenápadné zelenkavé houbičky, která jediná doplnila ve vašem velikém proutěném košíku dva miniaturní a ze dvou třetin ožrané klouzky.
Vida, ještě pár takových "čerfovských" receptů a zdá se, že nebude tak těžké proniknout mezi populární food blogery. Navíc připravuji i koutek pro kutily: Prvním článkem by měl být návod, jak si v domácích podmínkách vyrobit jednoduchou žaludeční autopumpu. Tak zase přijďte!.. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.