"Hovory přes obrazovku", malý prázdninový projektík, ve kterém se zdejší čtenáři mohou na cokoli ptát a já se na jejich zvídavé otázky snažím odpovídat, už se pomalu chýlí spolu s prázdninami ke svému závěru. Přečíst jste si už mohli tři tucty otázek a odpovědí v článcích s podezřele podobnými názvy:
Děkuji vám všem za neobyčejný zájem o "Hovory" a za všechny zajímavé otázky. Dnes přidávám čtvrtý (a předposlední) tucet:
1. Jsi manuálně zručný? Upřesním - jsi kutil Tim, nebo spíš Pat a Mat? (Van Vendy)
Po svém otci jsem v mnoha ohledech, ale bohužel jsem po něm nezdědil jeho neuvěřitelnou manuální zručnost. Jemu v rukou vždycky všechno kvetlo, v mých rukou se to obrací v hromady trosek, že i Pat s Matem jen tiše závidějí. Škoda, že to veřejnost moc neví, protože jinak by byl večerníček bezesporu natočený o mně :-).
2. Kdo v tobě vzbudil lásku k fotografii a kdo tě učil fotit? (Chudobka)
Focení a vyvolávání fotek patřilo u nás v rodině k úplně běžných činnostem. Základy mi dal táta, který mě naučil dvě důležité věci: odhadovat správnou expozici a clonu (protože naše tehdejší přístroje neměly pochopitelně žádný automat), což je pro mne v mnoha případech užitečné i dnes, a vyvolávat fotky vlastníma rukama, což je dovednost, která už teď, myslím, není úplně běžná, pokud se někdo ještě vůbec zatěžuje vyráběním skutečných papírových fotografií. A taky si dodneška pamatuju poučku, že zkažená fotka je přibližně stejná finanční ztráta, jako kdybych vyhodil rohlík. No, když dnes zkazím fotku zamýšlenou na výstavu a musím ji vyhodit, je to o pěkných pár rohlíků víc :-).
3. Nemáš rád pavouky natolik, abys je zabíjel nějak jinak než třeba plácačkou na mouchy? To myslím tak, že plácačka je moc krátká a musíš se fakt přiblížit :) (userka)
Pavouk, který se dá zlikvidovat plácačkou na mouchy, není žádný pořádný pavouk, protože ten by po úderu plácačkou jen přičapl, nohama lehce zapéroval a nemělo by to na něj výraznější destruktivní účinek. Ale - jsem-li donucen jeho nadměrnou velikostí a pohyblivostí - ozbrojuji se proti pavouku pantoflem. Nedělá mi to žádnou radost, nerad ubližuji živým bytostem a navíc chápu, že pavouci nejspíš mají naopak oprávněnou hrůzu ze mně - ostatně když si představím, že by se náš velikostní poměr obrátil, myslím, že bych nenatáhl pantofle, ale rovnou bačkory. Je ale bohužel jasné, že stejný prostor vědomě obývat nemůžeme a je to vždy jen otázka, kdo s koho.
4. Fotíš někdy i lidi? Kvůli jim samotným. A pokud ne, proč? (userka)
Fotit lidi moc neumím, ani jsem se na to zatím nijak speciálně nevybavil, aby fotky byly technicky dobré. Mám teď určitý plán to do určité míry napravit, protože portréty jsou velice zajímavá disciplína. Trochu mi na ní vadí současná móda mocných fotošopových retuší, protože to je něco, co bych dělat nechtěl a mám pocit, že už se to dnes bere skoro jako samozřejmost.
5. Co je náplní práce která tě živí? (Chudobka)
Často jsem přemýšlel, jak to vysvětlit člověku, který není úplně z branže a většinou jsem po nějaké době zbaběle rezignoval. Snad bych jen řekl, že jde o to, aby některé informační systémy ve firmě spolu správně komunikovaly, aby výsledkem této komunikace bylo to, co si klient přeje a potřebuje a aby to všechno nestálo zbytečně moc peněz.
6. Kolik řečí vlastně umíš? (Chudobka)
Umím docela obstojně česky a i to mi dá dost práce! :-). Domluvím se anglicky, mluvíval jsem (v opilosti plynně) francouzsky, ale už jsem strašnou dobu nemluvil, takže by se to muselo pořádně nakopnout a zopakovat. Ale když někam jedu, snažím se znát aspoň základní fráze, gramatiku a akcent.
7. Na kterou fotku jsi nejvíc hrdý? (Janah)
Kdysi jsem byl docela hrdý na fotku paní Shirley Templeyové ze dne, kdy se v Praze konala volba prezidenta republiky. Počkal jsem si na ni jako správný reportér u bočního vchodu na Hrad a potkali jsme se v okamžiku, kdy široko daleko nikdo jiný nebyl. Nezapřela v sobě herečku, zastavila se a pousmála se přesně v okamžik, kdy jsem to potřeboval pro zmáčknutí spouště. Ale už vůbec netuším, kde ta fotka nebo negativ je, je to ještě hluboko z analogové éry.
Ale hrdý jsem i na kolekci svých fotek, které jsem udělal během jednoho jediného dne na řece Vydře (viz článek Už jste někdy viděli infračervenou Vydru? - mimochodem, při prvním zveřejnění měly tehdy některé fotky trochu jiné barevné ladění, než jsem později udělal jako definitivní). Bylo to na státní svátek 5.července před čtyřmi lety, kdy jsem vyrazil brzo ráno z Dobřichovic, jel jsem na Vydru několika vlaky a autobusy a ještě v noci jsem se vrátil. Na vlastní focení jsem měl asi tři hodiny a - i když na sebe při výběru a vyhazování fotek bývám velmi přísný a většinou jedna slušná fotka připadá na obrovské množství fotek exponovaných - při této zázračné cestě jsem udělal dohromady všehovšudy dvanáct fotek a osm z nich se mi zdálo natolik dobrých, že jsem je později neváhal vystavit. A jsem přesvědčený, že to bylo proto, že hlavním smyslem těchto fotek bylo udělat jednomu docela konkrétnímu krásnému člověku radost a na nic jiného jsem při cestování za fotkami ani při vlastním focení ani na vteřinu nemyslel.
8. Jsi příznivcem HDR neboli High Dynamic Range v digitalní fotografii? (TlusŤjoch)
Zatím jsem dělal jen malé pokusy a nepřišel jsem tomu na chuť. Ostatně - při několikaminutových expozicích HDR metoda trochu ztrácí své opodstatnění a kouzlo. Ale rozhodně nad ní nedělám kříž a chci si ji víc vyzkoušet, věřím, že na podzim k tomu budu mít víc příležitostí než v extrémně tropickém létě.
9. Mezi řádky jsem jaksi vyčenichala, že ona tajuplná osoba s nejkrásnější šíjí chodí k tobě číst, ačkoliv nikdy nekomentuje a ty ji uctíváš jako bohyni. Je to láska přes internet? (Valin)
Už jsem v komentáři uvedl, že ji rozhodně nepovažuji za bohyni, ale za něco mnohem lepšího, protože skutečného a přirozeného. Já v to moc doufám, že si sem chodí číst, a přiznávám, že se snažím, jak můžu, aby se jí tu jako čtenáři líbilo. Sice nikdy nekomentuje, ale její nepsané komentáře si aspoň představuju - někdy je za nimi cítit úsměv a jsou spokojeně pochvalné, jindy naopak jako by vzduch rozřízl varovně zdvižený prst (třeba právě teď :-)). Já si "lásku přes internet" představuji tak, že pojí lidi, kteří na sebe poprvé narazili na webu, nejlépe si vyhovují na dálku a reálný kontakt mezi nimi - pokud k němu vůbec dojde - je často buď rozpačitý nebo problematický. Pak můžu říct, že skutečnost v tomhle konkrétním případě známky lásky přes internet nevykazuje :-).
10. Jaký máš názor na moderní trend dnešní doby - žít Single? Je to sobeckost, nebo pohodlnost daného jedince? :-| (Sugr)
A proč by to měla být právě sobeckost či pohodlnost? Vždyť by to byl jen povrchní, zobecňující a zjednodušený soud. Je to podle mne úplně stejné, jako bych naopak řekl, že za tím, že někdo preferuje manželství, bude nejspíš touha někoho vlastnit nebo pohodlnost, že se o něj může někdo starat. Každý má přece jiné a zcela soukromé důvody, proč žije tak, jak žije; je snadné v nich vidět právě to, co si vidět přejeme, ale je velmi obtížné pochopit, jak je to ve skutečnosti a co za opravdové motivace se skrývá pod viditelným povrchem.
11. Chtěl bys dostat tuto otázku: Co dělá jáma, když nezeje? (Míra)
Na každou otázku se jenom třesu. Někdy nedočkavostí, jindy děsem.
12. Co dělá jáma, když nezeje? (Míra)
Jáma bohužel zeje stále. A co hůř - už to prý od ní chytlo i kyvadlo!
Čtvrtý tucet otázek a odpovědí tedy máme za sebou. Pokud se vaše otázka ještě neobjevila, neklesejte na mysli, příští týden se určitě ukáže v poslední části. Jestli to za týden bude přesný tucet, to nemohu zaručit, ostatně netuším, jestli se ještě někdo z vás na poslední chvíli neodhodlá k nějaké doplňkové otázce. Každopádně přeji krásný týden a příští pátek se tu, věřím, u závěrečných Hovorů opět setkáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.