pátek 28. srpna 2015

Hovory přes obrazovku - tucet pátý

"Hovory přes obrazovku", malý prázdninový projektík, ve kterém se zdejší čtenáři mohou na cokoli ptát a já se na jejich zvídavé otázky snažím odpovídat, má dnes poslední pokračování. V minulých týdnech jste si mohli přečíst už čtyři pokračování v následujících článcích:


Dnešním pátým tuctem se završí celá kopa dotazů a odpovědí a s prázdninami skončí i celé Hovory - alespoň tedy pro tento rok. Děkuji všem tazatelům za zajímavé otázky, všem čtenářům za sledování a tady je dnešní poslední tucet:

1. Jak se ti jako bývalému lučbozpytci líbí chemické názvosloví Jana Svatopluka Presla? A jak se ti líbí jako jazykozpytci? (TlusŤjoch)
 
Mně se jako jazykozpytci nejvíc líbí bledník, žestík (populární v dechových orchestrech) a kostík. Ale Presl měl ještě docela úspěch, vždyť se do oficiálního jazyka prosadilo hned deset jeho názvů prvků. To takový Karel Slavoj Amerling podobného úspěchu nedosáhl, byť jeho broník, brudík nebo zdořík taky nebyly špatné. Z jeho novotvarů, pokud vím, dosáhl největší mediální slávy otrušík, který je ale spíš než název prvku známý jako název příslušného oxidu a proslavil se v Maryše. Škoda, že své názvy už nestihly dostat všechny lanthanoidy a aktinoidy. Na druhou stranu by mi pak byla k ničemu říkanka, kterou si pamatuju ze studií chemie a která pomáhala zapamatovat si právě lanthanoidy: Laciné Ceny Prasat Nedovolily Prométeovi Smésti Europu, Gdyž (pardon, renonc, ale užitečný, protože výsledkem je Gd jako gadolinium!) Tby chaly Horkou Erotickou Tmou Ybišku (uff, no jo, však já vím, copak je ybišek ve vyjmenovaných slovech po ničem?) Lučního. Pro studujícího chemie velmi praktická říkanka. Ale v preslovštině by to musela být taky jistě moc krásná a poetická říkanka :-).

2. Věříš v něco, nebo někoho a jestli ano, má jméno? (Jarka)

Ano, věřím a v komunikaci s ostatními mu říkám podle tradice Bůh, i když se domnívám, že (především jemu) na jménu tolik nezáleží, podobně jako shakespearovské růži. Ostatně, kdysi velmi dávno v úplných počátcích tohoto blogu jsem k tomu napsal krátký textík O tom, v co věřím. Když jsem si ho dnes po dlouhých šesti a půl letech přečetl, nemyslím, že bych měl něco zásadního měnit. Což je ostatně obecná výhoda situace, kdy člověk začne blogovat až ve zralém věku :-).

3. Kolik jsi měl v životě sexuálních partnerů? (anonym)

Je zajímavé, jak často se tahle otázka otázka v různých rozhovorech a "výsleších" objevuje, je na ní zřejmě pro někoho cosi neodolatelně lákavého. Nu, tedy myslím, že budete zklamáni - jednak mi vychází velmi nízké číslo a jednak už vzhledem ke svému věku dost zapomínám. Takže - když to vše poctivě sečtu na základě toho, co si pamatuji, dohromady mi to dává číslo 1212. Sakra, nebo že by to byla ve skutečnosti Zlatá bula sicilská? Vždyť říkám, že už dost zapomínám :-).

4. Je nějaký sen který máš od dětství a který sis doposud nesplnil? Ať v oblasti focení, svého soukromého života nebo profesního? (Vendy W.)

Dětství jsem trávil ve Staňkově u Domažlic (odtud je mimochodem můj blogový fotocyklus Kouzelná zahrada) a strašně jsem si tehdy přál, aby ve Staňkově začaly jezdit trolejbusy (měl jsem dokonce navržený plán tří linek i s jednotlivými stanicemi) a hlavně aby jezdil přímý rychlík Staňkov - Bullerbyn. Každý rok se - plný dychtivého očekávání - vrhám na nový jízdní řád železnic, ale České a bohužel ani Švédské dráhy se stále ještě nepochlapily! :-)

5. Na jaký nejhezčí zážitek za katedrou vzpomínáš? Proč jsi změnil profesi? A existuje nějaká možnost, že se k ní (katedře i profesi) vrátíš? (WellBloud)

Velmi přesně a ostře si vybavuji ten nejhorší zážitek, ale těch krásných byla taková spousta, že jde těžko vybrat jeden. Nadšený jsem byl vlastně vždycky, když se z něčích úst v hodině ozvalo překvapené "vlastně no jo!", které znamenalo, že se jednotlivé střípky informací zčistajasna v mozku složily v to, čemu už se dá říkat vědomost, protože informace samotné ještě vědomostí zdaleka nejsou (byť si to mnozí myslí), jsou jen jejich předpokladem.

Profesi jsem změnil především proto, že jsem chtěl vyzkoušet, jestli dokážu obstát i v úplně jiném světě, za zdí, která dlouholeté kantory do určité míry chrání před vlivy zvenčí, ale zároveň je v některých ohledech může i omezovat. Chtěl jsem si prostě potvrdit, jestli můžu být i něčím jiným než učitelem, jestli přežiju i jinde než v rezervaci školy - v džungli podivného praktického světa, který by měl každý učitel na vlastní kůži co nejvíc zažít a zažívat, aby byl před svými žáky a studenty důvěryhodnější nejen jako odborník, ale především jako člověk.

Samozřejmě, možnost vrátit se k profesi učitele existuje, zvlášť když se pořád beru tak trochu jako kantor na zkušené v reálném světě a přestože tato zkušenost už je několikanásobně delší než moje zkušenost učitelská. Jestli k tomu někdy dojde, to nevím, a vlastně si ani nejsem jistý, jestli bych to ještě uměl.

6. Co ti říkají ty reklamy na blogu? Využil jsi někdy aspoň ze zvědavosti informaci třeba o vbočeném palci na noze (může být vbočený palec i na ruce?). Nebo napadlo tě někdy spočítat, kolik si už vydělala ta vnucovaná samoživitelka? Reklama by měla být o tom, co zajímá nás a ne co potřebují prodat. (Kitty)

Pokud bychom dostávali všichni stejnou porci stejné reklamy, byl by to způsob jako za marketingového "krále Klacka", tedy v dobách, kdy bylo ještě reklamě v principu zcela lhostejné, co nás zajímá, protože nás taková reklama potřebovala jen nějak přimět, abychom pootevřeli dveře a pak se nám pokusila do těch dvěří co nejrychleji strčit nohu, aby nešly zavřít. Dnešní reklama je ale přece jen už jiná, nabízí se nám většinou to, co máme větší tendenci přijmout (na mých stránkách tak defilovaly různé fotopotřeby a dokonce mi dlouho nabízeli Japan Rail Pass pro další výlet do Japonska. Různým vbočeným palcům a samoživitelkám prožívajícím svůj podnikatelský sen se prostě snažím neotvírat, a reklamy jsem proto deaktivoval AdBlockem; nebýt tvého dotazu, ani bych nevěděl, že něco podobného na blogových stránkách běželo či běží. Ale důvodem pro tento zásah byly spíš jiné stránky než ty naše blogové - stránky, které to s reklamou přehánějí. Na našich blogových stránkách beru jako "faul" skutečnost, že se reklamy formátem přizpůsobují formátu našich blogů a čtenář může být snadno zmatený, co je ještě blogerův text a co už je reklama.

7. Vies si predstavit zivot bez internetu? (King Rucola)

Umím si život bez internetu představit velmi dobře, ostatně většinu našich životů jsme žili právě tak nebo ne? Je to samozřejmě trochu jiný život, ale dá se mu po nějaké době přizpůsobit, stejně jako tomu bylo "v opačném směru". Snažím se, aby internet pořád pracoval víc pro mne, než já pro něj, a abych se nestal - i když ve virtuálním světě samozřejmě nějaký ten čas trávím - jeho otrokem. Kruciš, internet mi právě klepe na rameno, že už se tu příliš dlouho vykecávám a je čas zase začít surfovat; šup šup! Promiň intíku, vždyť už poslušně hopkám zpátky! :-)

8. Jakou poezii máš na blogu rád a nerad? (anonym)

Ono to někdy vypadá tak, že poezie je to nejjednodušší, co se dá napsat: Umí se tvářit skoro jako kumšt, každý čtenář si z ní může odnést právě to svoje a autor do ní může otisknout své aktuální (pohříchu nejčastěji mizerné) citové rozpoložení. Ale když čtu nějakou poezii, dívám se vždycky hlavně na věci, které podle mne dělají poezii poezií a odlišují báseň třeba od do různě dlouhých řádků zapsané předpovědi počasí: Měla by mít patrný rytmus, měla by obsahovat obrazy podněcující čtenářovu obrazotvornost a měla by mít nějakou patrnou myšlenku, která jí dává tvar. Rýmy ke čtenářskému štěstí nepotřebuji, ale když už jsou, neměly by být úplně laciné. Za básničkou by prostě měla být vidět nejen okamžitá inspirace, ale i trochu práce, aby se dílko nestavělo na veřejný odiv odfláknuté, protože autor právě nechtěl věnovat čas přemýšlení nad lepší a smysluplnější formulací. Ostatně, sám mám ve svém archívu dostatek odstrašujícího materiálu :-). A nejradši mám poezii, po jejímž přečtení mi přejede po zádech příjemný mráz, stejně jako to mám u hudby, obrazů a jiných artefaktů. Ale - popravdě - to se nestává zas až tak často.

9. Kterou svou básničku považuješ za nejlepší a proč? (anonym)

O některých si ješitně myslím, že nejsou úplně špatné, ale mám jednu, ke které mám specifický vztah: Nejlepší - z pohledu literární kritiky - určitě není, ale mám rád jednu básničku, která se na tomto blogu nikdy neobjevila, byť vznikla už v "době blogové". Je ale nejotevřenější a nejupřímnější, jakou jsem kdy napsal. Asi žádného zdejšího zkušenějšího čtenáře nepřekvapí, že byla určena pro stejnou osobu jako většina zdejších blogových básniček, ale na rozdíl od běžnějších kousků je opravdu jenom pro ni.

10. Jak si představuješ místního fantóma Fredyho Krugera? (Valin)

Snažím se Freddyho moc nepředstavovat. Přece jen - je to regulérní fantóm a profesionální noční můra a já bych nerad svoje nádherné sny posledních let s aktuálním báječným hereckým obsazením vyměnil za noční výlety do pekelného světa Freddyho emotivních, byť okouzlujících básní. Nemůžu se shodnout ani na tom, zda v mé představě píše Freddy v klobouku či prostovlasý, ale ať už tak či onak, myslím, že má ten hoch (nebo snad hochyně?) každopádně pořádně pod čepicí.

11. Co si myslíš, že je největší lidská slabost? A v čem je naopak největší lidská síla? (MissNeverFree)

V tomhle směru asi nebudu schopný nezbytného zobecňujícího nadhledu, abych vybral ty správné lidské vlastnosti. Ale když se podívám sám na sebe a na své osobní a docela čerstvé zkušenosti, řekl bych, že je to schopnost milovat a v přeneseném smyslu slova pak láska (byť v tomto případě nejde o vlastnost), která, myslím, umí být podle svých projevů a výsledků jak největší silou schopnou rozhýbat celý vesmír, tak i největší slabostí, a někdy dokonce obojí zároveň.

Žádná dvanáctá otázka už v zásobníku nezbyla, ale protože by byla škoda pátý tucet neuzavřít, dovolím si zeptat se na jednu otázku sám sebe:

12. Na kterou otázku z těch devětapadesáti se ti nejlépe a na kterou nejhůře odpovídalo? (Čerf :-))

Nejrychlejší odpověď jsem měl na Mírovu otázku "Co dělá jáma, když nezeje?" To je přesně ten typ chytrých otázek, na které bývá první odpověď - třebas na první pohled hloupá - většinou nejlepší. Nejhůř se mi odpovídalo na otázku Robky "Kdybys mohl z minulosti vrátit jeden den, který by to byl a proč?" Ne snad proto, že bych na to nemohl přijít, vím to úplně přesně a velmi dlouho, ale proto, že kdykoli si na to vzpomenu, dal bych si nejradši pár pohlavků, což mi aktuálně kvůli chronickým tenisovým loktům jde naštěstí jen s obtížemi, jinak bych byl samý monokl! :-).


Tak, pátý a poslední tucet otázek a odpovědí máme za sebou. Ještě jednou moc děkuji všem, co mi poslali své zvídavé otázky, i těm, co si pouze četli odpovědi. Pokud se náhodou vaše otázka ani v jenom tuctu neobjevila, dejte mi vědět, musela se mi někam schovat a z výběru vypadnout. Přeji všem krásný poslední prázdninový víkend a dobrý vstup do poprázdninového období, ať už bude spojené se školou či s čímkoli jiným.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.