Mám rád Vančurovo Rozmarné léto a během léta letošního jsem si na ně často vzpomněl. Vybavil jsem se pana abbé, majora a pana Důru, kterak se schovávají před neodbytným každodenním deštěm a provolávají svým specifickým vančurovským slovníkem své protesty proti "tomuto způsobu léta". Na svěží chladný déšť posilující tvůrčího ducha a okolní zeleň jsem během letošních únavných červencových a srpnových veder myslel skoro tolik jako na osoby mně nejmilejší, přičemž má touha po jeho (a jejich) zázračném zhmotnění zůstala - k mému neskonalému rozladění - skoro celé léto nenaplněna. S duší chřadnoucí jako nemilosrdným sluncem vypálené stvoly dobřichovického jetele jsem každý den vyhlížel, zda z nějakého mráčku libých tvarů nemůže spustit osvěžující přeprška, někdy jsem měl dojem, že obloha už už natahuje moldánky a co chvíli musí spustit životadárný déšť. Ale ono ne!
Jsem-li v létě v Řecku, Španělsku či jižní Francii, vedro mi zdaleka tolik nevadí. Je tam, řekl bych, "místně příslušné" a bývá nezřídka kompenzováno blízkostí moře. Jsem-li ve vlhkým horkem rozpáleném Tokiu, snáším - s drobnou dopomocí vějíře - tamější vedra paradoxně mnohem lépe než letošní vedřiny domácí provenience. Praotec Čech - ať už z moudrosti či lenosti - ale kdysi odolal pokušení jít dál za rachotem příbojových vln či za rituálem čajového obřadu a vzal zavděk limitovanou pohostinností rozlehlých prostor mírného pásu, kterým se posléze začalo říkat Česká kotlina. Sluje-li náš zeměpisný pás mírným podnebím, očekávám od něj skutečnou umírněnost v excesech a ne, že extrémy - jako právě letos v létě - v mnoha ohledech povýší na normu.
Přiznávám, že pro mne letošní léto bylo asi tím nejnepříjemnějším z těch, co pamatuji. Byly dny, kdy mi vedro odepíralo rozličná psychická i fyzická povyražení, protože tělo ani mozek nestihly přivyknout změněným podnebným poměrům, dny, kdy se mozek marně vzpíral veřejné decimaci svých jindy spolehlivých vojáků v šedých uniformách, dny, které v marném očekávání příznivějších podmínek neplodně protékaly mezi mými - k tiché modlitbě za lepší příští sepjatými - prsty. A počasí jako kdyby se - vybaveno tvrdým srdcem a nezlomnou vůlí Alexeje Stachanova - rozhodlo překonat všechny rekordy, co jich dokázala soutěživá srdce mnoha generací meteorologů postupně ustanovit. Nu, rekordy a extrémy nejsou nejspíš nic pro mne, dávám přednost rozmanitosti a přiměřenosti, jen občas ozvláštněným ochutnávkou vzácného extrému.
Tohle léto prostě pro mne nebylo nic moc a nebudu na ně vzpomínat moc rád, byť jsem se na ně původně těšil. Těšení mi zůstalo, důvod se změnil - na konci srpna jsem se už velmi těšil na ochlazení a první "podzimní" déšť. Každý den ráno jsem dychtivě pozotvíral všechny své e-mailové schránky, abych se přesvědčil, jestli už v nich není zpráva od deště nebo od studené fronty, že mám vytřít obývací pokoj a umýt nádobí, protože mne poctí svou návštěvou. Vždy marně. Pro vlezlá vedra, která nekončí, mi nestojí za to uklízet.
Přeji vám všem - ať už pro vás letošní léto představovalo noční můru jako v mnoha ohledech pro mne, nebo jste si ho užívali a teď postupný přechod do podzimu budete brát jako příkoří - byl konec léta a nástup poprázdninového režimu právě takový, jaký si ho přejete mít. Myslím, že ještě chybí hodně deště, hodně svěžího, chladného větru, a hodně dalších pro mne důležitých věcí, abych byl opět - aspoň zčásti tak spokojený jako jsem byl před těmito nadměrně horkými prázdninami. Vyhlížím z okna a troufám si říct, že je snad už aspoň v něčem trochu nakročeno :-).
Infrafotografie proudu Berounky, kterou jsem se pokusil udělat tak, aby co nejvíc koncentrovala náladu letošního léta: Je to ještě vůbec chladivá voda nebo už žhnoucí láva? (Foceno ze suchem obnaženého okraje říčního dna poblíž lávky přes Berounku v Dobřichovicích - viz článek na mém fotowebu Letní vedra).
Začali jsme dnes zmínkou o Vančurově Rozmarném létě. Co kdybychom si - jen tak pro osvěžení - připomněli dávný článek O rozmarném létě v zimě, který jsem v únoru 2010 napsal jako malou variaci na Vančurovu předlohu s úctou k jejímu duchu, v podobné formě, jakou je psáno toto milé dílko :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.