Jste-li na Lefkadě v horkém řeckém létě - a to většina turistů z pochopitelných důvodů bývá - určitě si položíte otázku: Kde se tady sakra bere pořád voda k normálnímu použití, když podle zdejšího počasí by tu měla být logicky jenom poušť? Odpověď je nasnadě: V zimě! Přičemž zima v očích Řeků nastává v okamžiku, kdy přijdou deště. Dobře si vybavuji, jak Athéňanky koncem října vytáhly kozačky a kabáty s kožešinou, když jeden den pršelo a teplotu to srazilo ze třicítky na mrazivých dvaadvacet.
Část vody pro další sezónu se na Lefkadě začala právě čepovat: Přijeli nebeští hasiči a momentálně přečerpávají vodu z oblohy do zdejší po létě vyprahlé půdy a taky do nesčetných podzemních zásobníků. A techniku mají docela slušnou, protože přečerpávání probíhá opravdu ve velkém, čili lije už druhý den jako z konve. Když jsem se včera vypravil na nákup zdejších pochutin, průtrž mračen mě uvěznila ve zdejším marketu pěkně dlouho Jen malá část napršené vody odteče bez užitku jen tak do moře, byť taky nějaká je: Místní říčka, kterou pamatuji prakticky výhradně vyschlou, najednou ožila a voda z ní si na zdejší pláži prorazila odtok.
Už včera při přistávání letadla jsme pochopili, že vody je v nebeských nádržích připraveno dost: Klesali jsme hustou oblačností snad z deseti kilometrů až těsně nad letiště, z mraků jsme se vynořili jen kousek nad přistávací drahou vojenského letiště v Preveze. Při cestě autobusem do Vassiliki jsme zažili několik mohutných přívalů deště a poté, co se nebeské síly rozhodly dát mi trochu času na klidné ubytování a přivítání s řeckými známými, lijavec spustil bandurskou i tady - v nejjižnější části ostrova. Večer byl sice zamračený, ale klidný, takže si všichni mohli vyzkoušet kulinářská lákadla zdejšího přístavu (takové poctivě udělané skopové maso s hranolky, které jsou z opravdických brambor, to vše zalité místním vínem, to je prostě neobyčejná pochoutka. Po návratu, už pozdě v noci, jsem se navíc rozhodl využít skutečnosti, že z pokoje to mám k moři asi padesát metrů, popadl jsem stativ (když už jsem se s ním vlekl takovou dálku) a zašel jsem si fotit na zcela temnou městskou pláž, abych vám tu taky mohl něco drobného ukázat.
První odpolední setkání s Iónským mořem po třech letech. Modrošedá paleta barev u městské pláže ve Vassiliki.
Liják byl vskutku vydatný, takže tahle grilovačka u pláže musela být zjevně přerušena :-)
Zdejší bohové mračen to trochu přehnali ve snaze vyjít vstříc mému přání nemít na obloze stále jen tu katalogovou a nudnou azurovou modř z léta, ale poctivé a obrazově výrazné mraky. To ovšem netušili, že Čerfové si dokážou poradit i v takové situaci a využijí ji k sadě nočních snímků. Tím spíš, že odpolední lijáky zlepšily dohlednost a z mraků a z provazců deště se vylouplo pobřeží Ithaky a Kefalonie, ze kterého jsou normálně vidět jen rozpitá světýlka pobřežních osad. Tady jsem si vyzkoušel disciplínu fotografování naprosté tmy: V hledáčku fotoaparátu totiž nebylo vidět vůbec nic, ale zkusil jsem dát vysoké ISO, dlouhou expozici ale vyšší clonu - a metodou pokus-omyl (v kompozici, expozici i zaostření, protože prostým okem nebylo vidět opravdu skoro nic) jsem nakonec přece jen pořídil pár snímků.
Městská pláž ve Vassiliki a stejnojmenný záliv, pohled na vzdálená pobřeží Ithaky a Kefalonie, na bočních okrajích je vidět lefkadské pobřeží.
Tohle byl jediný záběr, který bylo aspoň trošku možné komponovat už v hledáčku, protože v něm bylo něco málo vidět. Mladý pár jsem na obrázku mít chtěl (jakmile mne chlapec s dívkou spatřili, že fotím jejich směrem, okamžitě prchli), ale věřil jsem, že dlouhá expozice zachová jejich inkognito.
Moře bylo toho večera neklidné jako starý Brůna z Majora Zemana. Ne rozbouřené, ale neklidné, což se projevovalo na nevypočitatelných vlnách, jejichž bíle zpeřené hřebeny se občas bojovně střetávaly a občas zase navzájem ve své nezpochybnitelné síle podporovaly. Kdyby se to s délkou expozice přehnalo, nezbylo by z těch vln na fotce nic. No a protože jsem aspoň trošku vlny zviditelnit chtěl, musel jsem zkoušet různé expozice, až ta šestivteřinová při úplně odcloněném objektivu (proto už vzdálené pobřeží není úplně ostré) byla akorát :-).
Nakonec z toho krátkého výletu na pláž bylo docela poctivé půldruhahodinové focení, které končilo jen chvilku před půlnocí. V noci se oblačné šiky opět spojily a přešly do protiútoku. Příroda lačně nasává vodu a já doufám, že díky tomu během následujících dvou týdnů krásně rozkvete a vy z toho jako můj doprovod na cestách budete taky něco mít :-).
Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.