Není tomu tak dávno, sepisoval jsem svůj životopis. Ne, nebylo to proto, že bych měl neodbytnou touhu o sobě něco zvěstovat světu. Ještě nejsem tak sebestředný, abych sám sobě třeba vytesal heslo do elektronického kamene Wikipedie. Byl to obyčejný životopis pro případné uplatnění na zdejším pracovním trhu, takový ten spisek, ve kterém se snažíte sebevědomě vyzdvihnout své dobré stránky a vlastnosti a skromně potlačit ty špatné a pro daný účel nevyhovující, a zároveň se přitom pokud možno neudusit zvratky vlastních lží. Psaní šlo docela dobře - až do okamžiku, kdy jsem narazil na oblast jazykových znalostí a logicky jsem jako první uvedl češtinu.
Jak však popsat míru znalosti tohoto jazyka a nelhat? Když jsem ještě chodil do školy, moje znalost jazyka českého byla hodnocena jako oscilující mezi výbornou a chvalitebnou. Platí to ale doposud? Vzpomínám si, že jsem se školnímu studiu češtiny moc nevěnoval a více jsem se zabýval využitím jazyka v praxi. Je možné připustit, že neustálým praktickým používáním jsem dosáhl znalosti perfektní? Ruka nad klávesnicí počítače zaváhala: Stačí si přečíst kousek Vančurových textů nebo uvědomit si, že stále ještě mi nejsou stoprocentně jasné rozdíly mezi příslovečným určením a doplňkem případně mezi přívlastkem shodným a těsným. Perfektní tedy moje čeština opravdu není (shodnout se můžeme snad jen na tom, že je mi někdy poněkud těsná).
Na druhou stranu už jsem ze školy nějaký ten rok pryč a - jak známo - znalosti postupně samovolně degradují. Dá se tedy předpokládat, že z kamenitých výšin dávné výborné či chvalitebné znalosti jsem postupně přešel do úrodných nížin znalosti dobré až dostatečné, to však, uznejte, zní v životopisu příliš školometsky. Z podobných důvodů jsem vyřadil i znalosti uspokojivé, protože takové bylo, tuším, ve škole chování, když už nebylo nic moc. Zkusil jsem tedy přejít od školních stupnic k jinému typu hodnocení a napadlo mne, že česky mluvím plynně. A protože to znělo maličko podezřele, nějakou dobu jsem se lépe poslouchal a zjistil jsem, že moje čeština je doopravdy plynná jen málokdy a je spíš přerývaná zámlkami a slovními berličkami. A je taktické a pro daný účel výstižné napsat do životopisu, že moje čeština je přerývaná?
Taky bych mohl napsat něco podobného jako do oblasti schopností práce s počítačem. Kdybych použil takovou analogii, mohl bych snad bez uzardění prohlásit, že moje úroveň znalosti češtiny je uživatelská, což si překládám tak, že se v případě nouze jsem schopen domluvit. Jenže pak jsem si vzpomněl na různé - v dnešním jazyce celkem oblíbené cool výrazy jako mítingy, brífování, tásky, gůglování, deliveráče, šérování informací, skoupy projektů, prostě na podobný brejnvošingový šit, a zaváhal jsem i nad znalostí uživatelskou. Jak já, proboha, vlastně umím česky? Asi nijak zvlášť, když mě ani neumí napadnout to správné slovo!
Mohl bych to snad zamluvit nějakým nejednoznačným adjektivem. Co kdybych třeba napsal, že moje znalosti českého jazyka jsou kromobyčejné? Tím přece neříkám, že jsem amatérský jazykozpytec, který na firemních poradách hovoří ke kolektivu v přechodnících. Na druhou stranu to může vzbudit podezření, že nejsem týmový hráč. Mám tedy napsat, že moje znalosti jsou standardní? Bože chraň! Takového zaměstnance by snad chtěli jen v Úřadu pro normy a etalony.
Nebudu vás napínat: Nakonec mne zachránil zásah shůry a v hlavě se mi rozsvítilo. To je to slovo! Moje schopnosti v oblasti českého jazyka jsou obstojné! Slovní základ STOJ vypadá snad dostatečně pevně a nekompromisně, předpona OB naznačuje, že se ve mně snoubí sympatická OByčejnost s všeobecnou OBlibou, takže bych mohl být jednoznačnou posilou pracovního týmu i pro nastávající OBzvlášť těžké doby a případný kontrakt by snad mohl vést k OBoustranné spokojenosti. To je prostě přesně ono; tohle slovo jsem hledal!
Teď už jde jen o to, jak tohle báječně přesné a výstižné slovo pro účely konečné verze životopisu přeložit do angličtiny, protože v dnešní době je samozřejmě česky psaný životopis naprosto OUT.
Zdalipak na překlad toho úžasného slova budou moje standardní uživatelské znalosti angličtiny stačit?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.