Dva pohledy ze stejného místa - a jak se můžou lišit. Co jednou vypadá jako bezbřehá beznaděj, může vypadat ze stejného místa a stejnýma očima jako nový východ slunce. Co vypadá jako smůla smůlovatá, může v sobě mít zárodek štěstí. Co vypadá jako hustá mlha, ze které není vidět ani na jediný vratký krok dopředu, může ze stejného místa vypadat jako symfonie rozzářených nebes. Co se zdá být na první pohled navěky bez barev, může dostat z jiného pohledu duhovou aureolu.
Předkládám vám dva pohledy ze stejného místa a ze skoro stejného okamžiku. Na obou je dobřichovická Berounka, po které plují kusy ledu. Fotky jsou pořízené stejným fotoaparátem a stejným okem z dobřichovické lávky. Fotografická dvojčata, která si ale nejsou ani za mák podobná.
Který obrázek se vám líbí víc? A proč? Spíš ten prosvětlenější nebo se zádumčivou mlhou?
Přál bych všem, aby si vždycky ze dvou možných pohledů z jednoho a toho samého místa dokázali vybrat ten vlídnější, ten, který jim i jejich blízkým přináší větší radost a naději.
Berounka jedna! Kolik by asi takových rozdílných fotek z jediného místa šlo udělat, kdyby to člověk pořádně uměl a kdyby se dokázal vždycky správně dívat?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.