Doznání

Do kozelce snů s barevnými křídly

spoutám svůj vděk

a silou myšlenek

na houpací židli

omámeně líný

trhám okvětní lístky

kopretiny:

Sudý a lichý, sudý a lichý…

Bez flinty v žitě,

hlasitě

tichý.

Převracíš všechno ve sklence vína.

Svět vzhůru nohama

oblohu zaplevelí,

projde se po souhvězdí

a nad hlavou má zemi

jak křehká bílá balerína.

Popravčí četa

čestných kolibříků

rázně velí:

Ke zdi!

Až na druhý konec světa!

Jako dar za doznání

nabídne mi

rituální dýku

a poslední přání.

 

Přiznávám!

Přes vůni vanilky

i měšce mecenášů

z vánoční nadílky:

Jako každý jiný

hřeším myšlenkami,

když to nejde činy.

A naposled si přeji

povodeň na poušti,

když už nedáte mi,

co bych fakt nejraději.

Vlhký lesk očí.

Polibek zamčenými ústy,

vášnivý a němý.

Prst na rtu

jak na spoušti:

Psssst…!!