neděle 15. února 2026

Nedělní miniglosy č.812

Poznámka: Po trochu "ujeté" minulé neděli, kdy jsem měl jako hlavní téma jeden závažnější úkol do práce, se vracím k běžnému nedělnímu rytmu, který je dán především naším tradičním blogovým nedělníkem. Úvodník článku píšu dopoledne v Dobřichovicích a pak se přesunu do Prahy do své "miniglosové kavárny" naproti Bílé labuti, kde tradičně píšu hlavní text v době od cca 14 do 17-18 hodin, podle toho, jak mi to v daný den jde od ruky.

--------------------------------------------------------------------------------------------

Už se mi dlouho nestalo, abych se tři dny z týdne vracel domů po půlnoci, jako tomu bylo tentokrát. Tím spíš si užiju tradiční a věřím, že i celkem klidnou neděli s Nedělními miniglosami, naším blogovým týdeníkem, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už téměř 17 let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v české i světové politice a společnosti. Vítám vás už u 812. vydání Nedělních miniglos a na začátek se jako obvykle pokusím shrnout to, co se u mne v období od posledního vydání NMg odehrálo. 

V pondělí večer jsem ukončil a zlikvidoval svou malou fotografickou výstavu Černobílá minima v Divadle Kámen na pražské Invalidovně a uvolnil jsem tak prostor pro novou expozici. Pokud jste se nestihli přijít podívat, třeba vás potěší, že jsem na svém fotowebu připravil e-katalog z této výstavy (po prokliknutí najdete u každé z devíti fotek z výstavy všechny nezbytné základní informace). Ve středu jsem vůbec poprvé v životě absolvoval dvě vernisáže během jednoho večera: Napřed jsem mohl v Písecké bráně osobně pogratulovat ke krásné výstavě cestovatelských fotek Z CEST Radaně Kuchařové (kterou už jsem znal z předloňské společné výstavy u Panny Marie Sněžné) a Miroslavu Frantovi (se kterým jsme se sice zatím neznali, ale při vernisáži jsme si pěkně popovídali třeba o Japonsku). Pak jsem přejel na Invalidovnu, kde byla v prostorách, které jsem v pondělí vyklidil, zahájena v osm večer výstava EXPERIMENTS malíře Jerryho Svobody, se kterým se taky už pěkných pár let známe. Ve čtvrtek jsem byl na stejném místě (už jsem tam tnto týden chodil jako domů) pro změnu na divadelním představení, na kterém se mně a dalším divákům (do hlediště se musely přidávat židle) dostalo pořádně drsné porce divadelního minimalismu v obnoveném starším představení Asi ani zahrada. No a v sobotu jsem vše završil návštěvou festivalu japonského filmu a kultury Eigasai, kde jsem na malém a hodně zaplněném prostoru galerie Lucerna potkal spoustu známých z kruhů milovníků Japonska.  

Sice to ještě před pár dny vypadalo, že příští týden bude volnější, měl jsem v plánu pouze v úterý zajít na další z cyklu přednášek Denisy Vostré o japonské kultuře do knihovny Uměleckoprůmyslového muzea. Ale diář už se zase povážlivě plní, tak uvidíme. 

Tento týden jsem měl napřed obavu, jestli se mi vzhledem k okolnostem vůbec podaří napsat aspoň jeden blogový článek, ale nakonec vyšly - sice na poslední chvíli, ve čtvrtek v noci a pak v sobotu - dokonce dva. Prvním byl povážlivý report o tom, že jsem letos aspoň zárodek předvánočního úklidu stihl až v únoru O radosti z úklidu. V sobotu jsem pak ku příležitosti Valentýna zkusil ráno zasednout ke stolu a využít jeden verš, který jsem nosil v hlavě už dlouho, jestli by se nedal doplnit na řádnou básničku; kupodivu se vše nastartovalo skoro samo a básnička byla hotová během chvilky, jako kdyby se psala sama a já jen nastavil tužku... Výsledkem je další kousek "v řeči mírně vázané", básnička Že prý jen sen... Připomenu ale i bilanční články Komentáře a komentátoři na mém blogu v roce 2025, souhrnný Co mi také přinesl rok 2025, a knižní přehled Co jsem si všechno přečetl v roce 2025. A doplním i speciální Pozvání na výstavu do Vermontu, abyste se mohli podívat, co se mi z mezinárodní fotografické výstavy Filling the Frame nejvíc líbilo a taky jak vlastně v reálu vypadala moje vystavená fotka. 
 
Mimochodem, moje sobotní valentýnská básnička byla jubilejním 2700. článkem na tomto blogu. Už jsem to nějak přestal počítat a připomínat si podobná jubilea, ale snad je takové číslo určitou známkou, že mé chuti "psát, fotit, těšit se a žasnout" zatím neubývá. Tak uvidíme, jak dlouho to ještě vydrží :-). 
 
V našem archívním okénku ještě jednou připomenu vzpomínku z roku 2013 na to, jak jsem jako malé dítě chtěl napsat a nakreslit své vlastní příběhy čtyřlístkových hrdinů Fifinky, Bobíka, Pindi a Myšpulína, a stal jsem se mimoděk jedním ze zakladatelů poctivé výtvarné abstrakce - v článku Můj první a poslední komiks. Stejně jako minulý týden přidám i odkaz na vědecky založené a přitom tak báječně logicky nevysvětlitelné Gravitační haiku. Nově pak doplním vyprávění o tom, Čím vším jsem chtěl (a chci) jednou být. No řekněte, co byste si pomysleli o dítěti, které chce být vitamínem? Čím, proboha, asi bude jednou chtít být v šedesáti, když to takhle začíná?! :-)

Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a do dalšího týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.

 
Členové Poslanecké sněmovny si společným záchvatem smíchu připomněli, že letos to bude už 30 let, co tehdejší místopředseda vlády Jan Kalvoda rezignoval na svou vládní funkci, na post ministra spravedlnosti i na poslanecký mandát jen kvůli takové prkotině, jakou bylo neoprávněné používání titulu JUDr.
-------------------- 
Výbor Česko - čínského přátelství na speciální tiskové konferenci připomněl desáté výročí vyhlášení strategického partnerství mezi Českou republikou a Čínou, které sice nepřineslo původně ohlášené stamiliardové nové obchody, ale na druhou stranu se podle statistických dat až o 3 % zvýšil počet organizovaných českých hráčů deskové hry GO.
 --------------------
Organizátoři zimních olympijských her v Itálii už mají výsledky expertízy, která měla dát odpověď na otázku, proč se při větší zátěži rozpadají olympijské medaile. Podle zástupců výrobce nejde o rozpadnutí medaile, ale jen o uvolnění jejího úchytu ke stuze, což je čistě bezpečnostní opatření, které má zabránit tomu, aby se extrémně soutěživí vrcholoví sportovci při slavnostním vyhlášení vítězů vybojovanými medailemi navzájem nezaškrtili, a to ani nemluvíme o riziku podobného excesu ze strany dekorujících sportovních hodnostářů.
--------------------
Premiér Andrej Babiš potvrdil Nedělním miniglosám, že když bohužel prozatím tak docela nevyšla výstavba speciální české rychlobruslařské haly, iniciuje podle vzoru již existující Knihovny Václava Havla a Knihovny Václava Klause založení specializované Knihovny Martiny Sáblíkové, kterou je do začátků ochoten vybavit částí nákladu své připravované vzpomínkové knihy Z čeho se mi už v politice podařilo vybruslit
--------------------
Majitel nejmenovaného řetězce západoevropských nočních striptýzových klubů se našim investigativcům svěřil se špatnými zkušenostmi s Češkami, které v mládí navštěvovaly cvičení v Sokole, protože je prý náročné je zbavit zlozvyku u tyče netančit ale vyšplhat po ní ke stropu.
--------------------
Italská veřejnoprávní televize RAI čelí kritice za upravenou kresbu Vitruviánského muže od Leonarda da Vinci v olympijské znělce, protože verze používaná televizí má odstraněné mužské pohlavní orgány. Televize se brání, že odstranění orgánů bylo ve Photoshopu provedeno odborně, hygienicky a v plném souladu s italskou veterinární legislativou. Zmiňovaná změna byla ostatně jedinou možností, jak se vyrovnat s podezřením z genderové diskriminace, protože televizi se bohužel nepodařilo získat od potomků umělce práva ani na jednu Vitruviánskou ženu.
 --------------------
Čeští politici opět otevřeli možnost pořádání olympijských her v České republice. Ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný by preferoval zimní hry, ale objevili se i noví zastánci původního návrhu bývalého pražského primátora Pavla Böhma na pořádání her letních. Komentátoři proto předpokládají, že Česko - jako v minulosti již mnohokrát - bude hledat speciální českou "třetí cestu", kterou by v tomto případě mohly být kompromisní historicky první jarní olympijské hry.  

  
Chcete-li si připomenout to nejlepší a snad i nejvtipnější, co dosud za dlouhých téměř 17 let v Nedělních miniglosách vyšlo, můžete si přečíst i následující jubilejní výběry:
 
Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě glos politického a společenského dění, podobných těm dnešním, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky nebo dokonce sloužící k experimentům jako fotolaboratoř. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

14 komentářů:

  1. Zdá se že podobné jako cínové předměty napadá cínový mor, napadá olympijské medaile zlatý mor, který mění kovovou modifikací zlata na nekovovou... Někteří experti alezvrdi, že ok,mpijske zlato je prostě pánvi ano činem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...zlato je prostě pančováno cínem

      Vymazat
    2. Obávám se, že zlatý mor napadá úplně jiné materiály než zlato, třeba lidské mozky :-).

      Vymazat
  2. Mně se na zahajování her vždycky líbilo, jak borkyně nebo borec s pochodní vybíhali po dlouhých schodech nahoru, aby tam zažehli velký oheň, což už se poslední léta nedělá, takže konání v Praze podporuju, protože se tu dá vyběhnout po schodech od Vltavy ke Stalinovi na Letné, kde konečně může být něco smysluplného než ten na půl zrezlý a napůl počmáraný metronom, který tam je teď, a proto volám: Sláva, sláva, ministr Šťastný na Hrad!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A navíc by se na jaře běžkyni mohla zapalovat i lýtka.

      Vymazat
    2. A to není špatný nápad. Jen aby nám potom - až se změní režim - pochodeň nad Prahou zase neodbouchli :-).

      Vymazat
    3. To by bylo příhodné. Jen aby budoucí oděvní návrháři nepoužili samozhášecí podkolenky v národních barvách. A když se budeme ucházet o jarní olympiádu, možná to nebude zamluvené na sto let dopředu :-).

      Vymazat
    4. Nacionalisté prosazují jako oficiální název I. Jarní Řípiáda.

      Vymazat
    5. To se mi líbí! Jen se nám na vrcholek Řípu nevejde zdaleka tolik božstev.

      Vymazat
  3. Kdyby pořádání ZOH vyšlo, došlo by i na vzpomínanou rychlobruslařskou halu. Ale první volný termín pro ZOH je až kolem roku 2040 a větší využití by bylo ve hvězdách, pokud by se nepodařilo udržet úspěšnou éru našich sportovců. Vzpomínám, jak zela prázdnotou a chátrala některá sportoviště po LOH v Athénách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně! Dobře si pamatuji, kterak jsem se v Athénách zoufale doptával na olympijskou šermířskou halu, kde se měla fasovat startovní čísla na athénský maratón :-).

      Vymazat
  4. RAI zjavne len drží krok s dobou. Keď už žijeme v ére nekonečného spektra identít, prečo by mal mať aj Leonardo da Vinci v olympijskej znelke niečo také staromódne ako jasne definované pohlavie?

    Vitruviánsky človek verzia 2: uhladený, univerzálny, bezpečne bezpohlavný. Renesancia oslavovala anatómiu, dnešok radšej neutralitu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leonardo to tak jistě už ve své době chtěl, jen si netroufal :-).

      Vymazat
  5. Do Sokola jsem cvičit chodil, avšak šplh o tyči mi nikdy nešel.
    Souvislost se skutečností, že nejsem Češka, nýbrž jen prachsprostý Čech, je předmětem (odloženého) vyšetřování.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.