Co jsem si všechno přečetl v roce 2025

I v roce 2025 jsem si dělal průběžné poznámky, které knížky jsem přečetl. Už potřetí tedy přidávám na začátku roku souhrn všech zaznamenaných položek, někdy se stručnou poznámkou či krátkým citátem. Opět v tom hrála docela významnou roli dobřichovická nádražní knihobudka. Tentokrát je knížek přesně třiačtyřicet, jestli je to hodně nebo málo, ponechávám individuální úvaze čtenářově.

Jana Štefánková - Procházky Prahou, SNDK 1964 

Celkem zajímavé informace, jen děsivě poplatné době vzniku, některé novější žvásty se fakt nedaly číst.. Např. v kapitole o stadiónech se srovnává stadión Spartaku Sokolovo na Letné se stadiónem primátora dr. Vacka ve Vršovicích a stadiónem Čs. armády na Strahově, všechno špatné zavinila buržoazie a zítřek bude báječný, protože socialistický. Zatímco v jiných nakladatelstvích už fičel svěží šedesátkový vítr, Státní nakladatelství dětské knihy vězelo ještě po krk v padesátých letech.

 

Anton Pavlovič Čechov - O lásce, Odeon 1976

Klasický ruský styl, povídky víceméně bez point, které se rozlijou v obilných rovinách jako ruské veletoky a ztratí se v dálavách nekonečna ruské duše.

Dušan Hamšík - Génius průměrnosti, Československý spisovatel Praha, 1967

Velmi dobrý a zevrubný popis kariéry Adolfa Hitlera od úplných začátků až po děsivé konce.

 

Chan Šan - Nad nefritovou tůní jasný svit, Odeon, 1987

Moc poučná čínská poustevnická poezie.

"Ten, kdo žije klamán prachem světa

Je jak hmyz, jenž v džbán byl polapen

Po celé dny kol dokola krouží

Nikdy se z něj nedostane ven

Nesmrtelnosti se nepřiblíží

Žádostí a tužeb mívá bezpočet

Dny a roky plynou jako voda

Nezbytně je náhle z něho kmet."

 

"Tělo se svého stínu ptá, kudy se dát." 

 

Petr Vokáč - Tajemství jantarové komnaty, AOS Publishing Ústí nad Labem, 2001

Psáno "dänikenovsky", tzn. je třeba nahloučit co nejvíc napohled nesouvisejících faktů a uhňácat je do jedné vzhledné koule, aby nebylo jasné, kde začínají a končí, dovedně vše proplést dohromady a opatřit dostatečným množstvím otazníků. 

Přemysl Rut - Náměsíčný průvodce Prahou, Mladá fronta, 1991, edice Kapka

Průvodce zajímavými pražskými místy i příběhy.

"Člověk ztratí celý život, když chce zahodit jeho svízelnou polovinu."

"Láska začíná, když se chyby projeví jako přednosti." Ano, bingo!!! No jo, ale co s tím, když já ty přednosti pořád vidím?!

Ladislav Pecháček - Konec básníků v Čechách, MHT Praha, 1993

Přepis filmového scénáře, velmi známé, dobré do vlaku, když se nechce moc přemýšlet.  

Milena Bubeníčková - Kuthanová - Vybledlá fotografie, Vyšehrad, 1991

Příběh autorčina bratra, studenta právnické fakulty Radima Kuthana, který byl komunistickou mašinérií odsouzen v roce 1948 na 15 let a v roce 1954 dostal milost, kterou odmítl. Kniha vyšla původně v samizdatu i v zahraničí, v roce 1991 pak poprvé oficiálně v českém nakladatelství. Takových obětí komunistické zvůle tehdy bylo...

Iva Hercíková - Pavouk, který kulhal, Melantrich, 1969

V té době byla v edičních plánech spousta zajímavých nových věcí, což se jen o rok později razantně změnilo. Pavouk to ještě stihl a dobře mu tak :-). 

 

Pavel Klusák - Suchý a Šlitr, Semafor 1959-69, Host, 2024

Pecka, spousta faktografie v souvislostech, kdo se zajímá o historii divadla Semafor (a to já zase jo!), neměl by knížku rozhodně pominout. 

 

Halina Pawlovská - Proč jsem se neoběsila, Motto, 1994

Očekávatelné, dobré jako rychlé čtení do pomalého vlaku. 

 

Petr Motýl - Spratek a krásná Danuše, Československý spisovatel 1996

Tohle je moje srdcovka. Nechtěl bych věru mít referát, ve kterém bych měl podrobněji popsat obsah knihy, ale je napsaná tak, že to přesně vyhovuje mému dost specifickému smyslu pro humor, takže jsem se k textu po několika letech vrátil, a pořád dobrý :-). Aneb jak normalizační bezpečnost se svým svérázným superhrdinou řeší vraždu a záhadnou epidemii sebevražd... 

"Myšlenka za myšlenkou se převaluje v profesorově šišaté lebce, složitá omáčka klokotá jeho mozkem, ba občas ukápne na chodník a zanechá zde mastnou skvrnu." 

"Major supí, profesorka ruštiny roztažené nohy... minuta, dvě, zkrátka ještě než musí Čiháková odejít, ještě než na ni dolehne pracovní povinnost, mají chvilku na rozhovor, asi tak, jako když se po dvaasedmdesátiletém životě v Jilemnici v Podkrkonoší najde maličká chvilka pro smrt."

Dušan Šlosar - Tisíciletá, Horizont, 1990

Pak Šlosar mě kdysi nadchnul svým Jazyčníkem, dodnes se některá jeho témata odrážejí v mé rubrice Jazykové hrádky. Tisíciletá (míněna tisíciletá historie češtiny) je něco podobného, jen jsem o této knížce donedávna nevěděl. 

 

Ondřej Suchý - Čemu se smála Adina Mandlová? Euromedia Group, IKAR, Praha 2015

Zkouším si vybavit, čím mě tahle knížka zaujala, ale na nic si nemůžu vzpomenout. 

Karel Kosík - Poslední eseje, Filosofia, nakladatelství Filosofického ústavu AVČR 2004

Hodně zajímavé čtení, byť silně levicově zaměřené. tohle do knihobudky s dovolením nevrátím... 

 

Jakuba Katalpa - Němci, Host Brno, 2014

Velmi zajímavá knížka, která asi splnila své historické poslání tím, že mě upozornila na autorku, takže jsem si moc rád a cíleně přečetl její novou knížku Úlice (viz dále). 

Ondřej Suchý - Werichův Golem a Golemův Werich, Euromedia Group, IKAR, Praha 2005

Dost informací, ale bohužel, nedozvěděl jsem se nic, co bych o Janu Werichovi už nevěděl. 

 

Jiří Černý - Zpěváci bez konzervatoře, Československý spisovatel 1966

Klasická známá knížka o hvězdách naší populární hudby, když to ještě většinou nebyly hvězdy. 

 

George Orwell - 1984, Naše vojsko, 1991

Byl jsem v divadle na variacích odkazujících na původní slavný text, tak jsem si ho po létech musel trochu připomenout. Vybavilo se mi, že jsem kdysi text nejen četl, ale v době svých vysokoškolských studií jsem část knihy přepisoval na stroji pro nějakou samizdatovou edici, ale neznal jsem z čistě praktických důvodů kontext, jen jsem dostal zadaný počet stránek a počet kopií a jméno člověka, kterému jsem měl výsledek předat. 

 

Petra Hůlová - Macocha, Torst, 2014

Zpočátku skoro nečitelné, trvalo 50 stran, než jsem si trochu zvykl a byl schopen pochopit specifickou vícevrstevnatost textu. Děsivé kritiky ("...text se vzpírá čtení").

"Škoda jen, že je nutné vždy začít od sebe. Proto lidé zůstávají sami. Z čiré poctivosti. Začali od sebe a dál se nedostali." 

Ultra Violet - Má léta s Andy Warholem, Jan Kanzelsberger, 1991

Vzpomínky na umělce který se odmítal dotknout vlastních artefaktů a chtěl být úplně oddělený od svého umění. Osobně si jeho věcí moc nevážím, byť nikomu neberu jeho svaté právo za ty šunty dávat milióny. Domnívám se, že aby se s ním člověk snesl, musel být na drogách (jeden nebo druhý, nejlépe oba), a nevěřím, že bychom spolu vydrželi v kuse déle než deset minut, ale jako reportáž ze "zákulisí uměleckých dějin" to není vůbec špatné.

 

Bohumil Hrabal uvádí... - Výbor z české prózy, Mladá fronta 1967

Výbor z české prózy sestavený podle vkusu Bohumila Hrabala, který se zde vyznává ze svých lásek a hlásí se ke svým vzorům a předchůdcům. (Holan, Weiner, Kafka, Hašek, Neruda, Deml, Ladislav Klíma, Erben - prostě dost široké portfolio...).

 

Jaroslav Kmenta - Kmotr Mrázek, JKM Jaroslav Kmenta, 2007

Člověk by se měl lehce orientovat i v podobných kruzích, hlavně proto, aby se pokud možno nedostal do jejich blízkosti. 

 

Dominik Tatarka - Sám proti noci, Arkýř a nakladatelství Evropského kulturního klubu 1990

Výběr z deníkových záznamů za normalizace téměř dokonale umlčeného slovenského spisovatele. Text je přeložený do češtiny, použitý jazyk asi nebyl úplně lehký.

André Breton - Šílená láska, Dauphin 1996

"Nevzpíral jsem se ostatně nouzi: Rozhodl jsem se zaplatit toto výkupné za své doživotní nezotročení, vyhradit si právo, které jsem si udělil jednou provždy, totiž nevyjadřovat jiné myšlenky než své vlastní. Nebylo nás tak mnoho..." Krása, dovedete si představit to krásné ticho, kdyby tak učinili všichni?

 

Takaši Atóda - Blázen do Napoleona, Albatros, 2004

Detektivní povídky "s podivnou příchutí". 

Dominik Tatarka - Proutěná křesla, Československý spisovatel 1975

Pro mě objev, ke kterému jsem se dostal náhodou. Velký milostný příběh z předválečné Paříže z období mezi Mnichovem a vyhlášením Protektorátu.

"Je to marné, ale lásku si musíme zasloužit. Někdy se nám jí nedostane, ale upevnili jsme si aspoň sebevědomí, že jsme udělali a jsme schopni udělat pro ni všechno." Ale jsme schopni pro Lásku udělat opravdu všechno? I to, co by tomu, koho milujeme, ublížilo? Uffff... Láska nemá na všech křižovatkách automaticky přednost. 

Josef Hanuš, Zdeněk Smíšek - Život s kamerou i bez ní, Naše vojsko, Praha 1991

Mramorizované a holdovací. K opravdu soustředěnému čtení je toho minimum, musel jsem přeskakovat.

 

Karel Čapek - Továrna na absolutno, Československý spisovatel 1975

Klasika klasická, ke které jsem se dostal poprvé od gymplu. Tehdy jsem byl nadšený, protože Čapek, tentokrát jsem už vnímal rozházenost a chaos, který mi nedělal dobře. Jednotlivosti jsou skvělé, ale pohromadě to, milá spisovatelská legendo, prostě nedrží.

"Revoluci můžeš dělat, kde chceš, jenom ne v úřadech. I kdyby měl být konec světa, musí se nejdřív zničit vesmír a teprve potom úřady." 

Miroslav Švandrlík - Říkali mu Terazky, Odeon Praha, 1991

Aneb proč nezkusit rozdojit i kozla, když u kozy to vyšlo. Plytké, pořád stejná linie i forma humoru, ani jedna jediná věta mi ani vtipem ani myšlenkou nestála za zapsání.

Jindřiška Smetanová - Růžové šaty ve vojenské torně, Československý spisovatel 1963

Pro mě milé překvapení, velmi vyspělý text, který stojí za to si přečíst ještě jednou i kvůli formální stránce.

"Jaký byl první den po válce? Růžový. Hořela spousta domů, před jedním seděla stará paní v zimníku s perziánovým límcem. Uprostřed horkého odpoledne v zimníku. Držela v ruce kabelu s ručníkem a sklenicí se zavařenými brusinkami. Vrtěla hlavou a ptala se neznámých lidí, proč si člověk vezme z hořícího bytu  samé nesmyslné věci. Mohla jsem si vzít cokoli a popadla jsem tenhle zimník a tyhle brusinky.  Je stejné, když hoří byt, i když hoří život. Člověk si odnese jednu utrženou větu bez začátku a bez konce, pár podivných okamžiků,a podstatné věci zajdou popelem."

 

Alain de Botton - Architektura štěstí, Kniha Zlín, 2010

Proč se nám něco z architektury líbí a něco je pro nás jako pěst na oko, zatímco u jiného člověka je to právě naopak? "Krása je plodem souladného vztahu mezi všemi částmi." Což, myslím, platí pro barák i pro člověka, jen u člověka ty nesouladnosti většinou nejsou vidět na první pohled.

 

Miloš Macourek - Živočichopis, Československý spisovatel Praha, 1962

Krátké textíky plné fantazie o různých zvířatech, sympatické kresby (Zdeněk Seydl) a moc pěkná typografie. Je hřích tu knížku nedat nějakému dítěti.

 

F.V. Krejčí - Jaro v Japonsku, Jan Štenc, Praha 1923

Popis šesti týdnů na cestě, po které se z Vladivostoku evakuovali čs. legionáři. Šimonaseki, Mijadžima, Kjóto, Nara, Tokio, Nikkó, Jokohama. 

 

Ludvík Vaculík - Jak se dělá chlapec, Atlantis Brno 1993

Aneb jak si vyřizovat účty přes nakladatelství a čtenáře, další kousek z dlouhodobé bitvy Vaculík vs. Procházková. V první části (před chlapcem) je autor místy doslova na zabití tím, jak se úpěnlivě snaží, aby čtenář převzal jeho verzi dění. Myslel jsem si, že Ludvík Vaculík nebyl tak malicherný, aby mu záleželo, co si kdo o něm pomyslí, ale opět se mi potvrdilo, že prostě jsme v jádru jen slabí lidé, i když zrovna mimoděk třeba konáme hrdinské skutky. Druhý díl (s chlapcem) je místy velmi dobrý. Každopádně mezi medailovými adepty v tomto roce ta knížka rozhodně je, dá se k ní jen těžko přistupovat nezúčastněně, možná se k ní ještě na blogu vrátím.

"Vidím, že je to duše holá, jenom tence tělem povlečená." 

"Usnul jsem a vzbudil se ráno do hrůzy existence."

"Když se láska a sex sejdou v jedné posteli, je to dobré, ale nemusí to být."

"Několikrát mu hlas už naplnil ústa, ale zmuchlal ho v zahučení nebo obrátil v jiná slova." 

 

Ondřej Suchý - Neznámá známá Hana Vítová, Euromedia Group, IKAR, Praha 2013

Za moc to nestojí, já si biografii představuji úplně jinak. Asi to ani biografie být neměla, ale nic jiného to taky není. 

 

Antonín Přidal - Potulky knihami a časem, Barrister and Principal Brno, 2011

Dost mě to zklamalo, měl jsem výrazně větší očekávání a po dočtení jsem knihu bez dalšího zvažování vrátil do knihobudky.

 

Edward Mörike - Mozartova cesta do Prahy, Odeon, 1977

Všichni to vychvalují jako bůhvíjak jedinečné dílo, pro mě to bylo jen drobné rozptýlení bez většího významu.

 

Josef Kroutvor - Potíže s dějinami (eseje), Prostor

Dost podnětné texty, ku přemýšlení.

"Klasický český intelektuál je v zásadě zatvrzelý, neústupný subjekt. Trvá na svém, poněkud křečovitě. Je nepružný až těžkopádný, nerad uznává změnu. Je romantik a přitom moralista.Pravda je pro něj víc než poznání, je to záležitost víry. Je příliš poznamenán gotikou a reformací, chybí mu renesanční lekce. (...) V Čechách se odjakživa zatvrzelost povyšuje na nejvyšší morální kvalitu. Neústupný člověk má pravdu, protože na ní neústupně trvá. Možná, že má i pravdu, ale za jakou cenu? Zatvrzelá pravda už zůstane vždycky natvrdlou pravdou, dogmatem. Je to jistě pravda, ale suchá, odrazující, pro život nepotřebná. Zarputile vymlčená pravda, absolutní pravda pro sebe."  

 

Ludvík Kundera - Tolik cejchů, Mladá fronta 1966

Poezie celkem nanic, určitě ne pro mě. Přečteno cestou z Dobřichovic do Kolína cestou na Kočičákovu výstavu v Heřmanově Městci, kterou jsem musel zklamání z básniček vynahradit.

 

Jakuba Katalpa - Úlice (liebesroman), Host Brno, 2025

Pro mě vítěz letošního čtenářského roku, byť je to celkem drsné čtení, které zrovna nehladí po srsti. Jediná knížka, o které jsem v loňském roce napsal na blogu podrobný článek (viz odkaz v názvu) 

 

Egon Ervin Kisch - Pražská dobrodružství, Svoboda Praha, 1968

To je tak, když je někdo reportér od pánaboha. Texty podložené vlastní zkušeností a znalostí, které se zadírají pod kůži. Reportáže z neuvěřitelných a dávno neexistujících míst, ze zimních ohříváren, z pražské plovárny, z prostředí pražských postaviček a holek. Musel to být slušný mladý bouřlivák...

"Francka? Což nebyla tak naivní, že jednou po výletě do Hodkoviček (její jediná cesta železnicí v životě) se rozhořčila nad zkažeností vesničanů a vyprávěla, že v tom hnízdě je taky hotel (!!) - poněvadž netušila, že by hotel mohl sloužit i cestovnímu ruchu." 

 

Scott Kelby - Kompozice pro fotografy, Zoner Press Brno, 2024

Velmi užitečná knížka, kde je spousta toho s čím souzním, pár věcí, se kterými budu souznít, až to vyzkouším, a pak několik věcí, se kterými prostě nikdy, ale opravdu nikdy nebudu souhlasit.

 "Jediní lidé, kteří si vůbec všimnou šumu, jsou fotografové. Zbytek světa požaduje, abychom jim ukázali něco úžasného, něco, co ještě neviděli. Pokud si lidé, kteří se na vaši fotku dívají, všimnou šumu, problém není šum, ale nedostatečně dobrý snímek."

"Jestli chceš dělat zajímavější fotky, stoupni si před zajímavější věci." 

 "Kompozice je mnohem víc než pravidla." - s tím vším souhlasím.

"Všechny fotografie se v postprodukci doostřují. Všechny. Každá. Jednotlivě." - z toho názoru doslova lezu po zdi, jak strašně nesouhlasím. Scotte, promiň. 

 

To je vše, co jsem si zapsal, možná ještě pár dalších knížek bylo a zapomněl jsem na ně, nebo jsem je nečetl systematicky ale jen jsem nakukoval do konkrétních míst. A jsem opět moc zvědavý, jaké knížky mi zkříží cestu v novém roce, pro který všem zdejším čtenářům přeji zdravé oči i zdravou mysl a hodně různorodé inspirace, pozitivní emoce a radosti všeho druhu.