Kdybych neměl loni v květnu svou fotografickou výstavu v Berouně, nepoznal bych fotografa Láďu Dvořáka.
Kdybychom se my dva nepoznali, nejspíš by mě nepozval na vernisáž své před dvěma týdny zahájené výstavy v knihovně na Pohořelci.
Kdybych nepřišel na vernisáž do knihovny na Pohořelci, nevšiml bych si, že tam bude o týden později povídání o cestování po Japonsku.
Kdybych nepřišel na Pohořelec na přednášku o Japonsku, nepotkal bych se tam čirou náhodou s jednou svou známou z okruhu Divadla Kámen.
Kdybych se v knihovně nepotkal se svou známou, která je kamarádkou paní přednášející, Nadi Fukové, asi bych hned po přednášce odešel úplně normálně domů.
Kdyby mě moje známá paní Fukové nepředstavila jako dalšího nadšeného cestovatele po Japonsku, nejspíš bychom po přednášce nevydrželi v knihovně další dvě hodiny nad výborným zeleným čajem vyprávěním o japonských zážitcích.
Kdybychom se ty dvě hodiny nezdrželi, nestihly by se ještě Hradčany zahalit do krásné fotogenické mlhy (bylo to "našup", snad během půlhodinky).
Kdyby se nestihla vytvořit ta přenádherná mlha, nevyčítal bych si zoufale, že jsem ten den nechal doma foťák a neslíbil bych si, že přijdu na Pohořelec hned následujícího večera znovu, kdyby se náhodou tahle báječná mlha zopakovala.
Kdybych si v noční hradčanské mlze nedal takový slib, asi by se mi v pátek po šesté hodině nechtělo vzít stativ a vyrazit z vyhřátého dobřichovického obýváku do vymrzlé Prahy.
Kdybych s sebou ten večer neměl v Praze stativ, nemohl bych v noční tmě pořádně vyfotit neobyčejně daleké hradčanské výhledy, protože samozřejmě po fotogenické mlze nebylo v pátek ani stopy.
No a kdybych ty čerstvé noční černobílé hradčanské fotky neměl, co bych vám dnes asi dal do tohoto blogového článku, co?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.