Letošní především fotografická horská dráha ode dneška konečně brzdí. A byla to jízda, jen co je pravda! Když začínala, venku létaly mně tolik sympatické světlušky, končíme ranními mrazíky. Včera večer se po šesté hodině (ještě v 17:50 přišli poslední návštěvníci :-)) u pražské Panny Marie Sněžné sešlo 12 z celkem 27 vystavujících velké výstavy České federace fotografického umění, abychom si v krásném prostředí místního ambitu vyhrnuli rukávy a výstavu společnými silami zlikvidovali. Za necelé dvě hodiny bylo po všem a my jsme si do svých domovů rozvezli své výstavní fotky. Skončilo tak dlouhé období, kdy jsem prakticky při každé příležitosti informoval o svých fotoaktivitách a zval vás všechny, abyste se na ně přišli podívat nebo jim alespoň věnovali svou pozornost. Slibuji, že teď už vám dám pokoj. Tedy, ne na dlouho, jen do jara, protože právě začínám rozmýšlet koncept své květnové výstavy v Berouně, která by měla být zahájena vernisáží 5. května; zrovna tento týden jsem se od pořadatele dozvěděl, že název a anotace by měly být hotové už v listopadu, tak plynule navážu :-). Vypadá to tedy, že by teď nějakou dobu měly Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", vycházet bez větších výluk, takže jubilejní výběrové 750. číslo by mělo vyjít v předvečer státního svátku.
Mimochodem, dnes po delší době konečně zase jednou píšu NMg ve své tradiční kavárně a ne na kolenou ve vlaku nebo na parapetu výstavního sálu.
Od minulé neděle jsem stihl zveřejnit dva nové články: Napřed jsem při úklidu před dovezením fotek z chotěšovského kláštera našel popsaný papír z našeho "haikukai", mezinárodního setkání lidí píšících (a čtoucích) haiku, z čehož vzešel text Svatojánské haiku. Ve druhém článku jsem pak ukázal, jak to vypadá, když si fotograf v rakouských Alpách může říct otřepané Mlha přede mnou i za mnou. Z předešlého období pak ještě jednou připomenu článek O mých milých tisícideninách, který byl mým soukromým blahopřáním jednomu báječnému, mně velmi blízkému - byť zároveň paradoxně někdy i strašně vzdálenému člověku. Pak - ještě mi to celé ani nestihlo pořádně dojít, jaká je to pecka - jsem se pochlubil svým nedávným a doposud vůbec
největším fotografickým úspěchem - druhou cenou v soutěži o
"fotografické Oscary" (International Photography Awards) - v článku O puntičkaření aneb Kdy to je a není ONO. A jako připomenutí svého dlouhého fotografického období ještě přidám stručný Sumář chotěšovské výstavy.
Z
archivu dnes podruhé povytáhnu článek O českých mondegreenech, kde se např. - pokud snad to slovo zatím neznáte - dozvíte, co je to "vejhuj". A přidám i - v tomto týdnu v souvislosti s jednou diskusí o existenci skřítků, vil a chramostejlíků po dlouhé době připomenutou - povídku O ztracené víle.
Na závěr opět přidám speciální dárek pro všechny, kterým se nepovedlo
dostat na moji sólovou chotěšovskou fotovýstavu, ač by si ji byli rádi
prohlédli - virtuální prohlídku reálných výstavních prostor,
kde si můžete chodit a prohlížet si fotky podle své libosti, aktuální
nálady a časových možností, protože tahle výstava nikdy nezavírá, aspoň tedy ne dokud budu platit hosting.
Dnes vás tedy po dlouhé době na žádnou svou výstavu nezvu, ale to nic nemění na tom, že samozřejmě přeji
všem milým čtenářům Nedělních miniglos - pokud to tedy aspoň trochu
půjde - co nejlepší říjnové dny a ať
se vám
v příštím týdnu daří
vše,
na
co sáhnete, i to,
na co byste si sáhnout přáli.