Pamětní deska, ke které je třeba se sklonit

"Knihy, které jsou od klasiků klasické, ty mám v knihovně taky, ale ty mám takhle dóóóle, jóóó? Kdyby náhodou přišel vzdělanec." - "To joo, vzdělanec - ten se rád vohne!" 

Na tenhle výsek dialogu na forbíně mezi Janem Werichem a Miroslavem Horníčkem jsem si vzpomněl, když jsem poprvé viděl pozoruhodnou pamětní desku v pražské Truhlářské ulici, přináležející k tzv. Petrské čtvrti (podle místního kostela svatého Petra): Ona ta pamětní deska je totiž taky hodně dóóóle, jen kousek nad úrovní chodníku, takže když si kolemjdoucí chce přečíst, koho nápis na ní připomíná, taky mu nezbývá, než že se rád vohne. Optimální příspěvek do tradiční rubriky Pražské drobnůstky.

Dům v Truhlářské ulici č.10 má tři patra a dole v přízemí dnes sídlí jakási restaurace. Ale zkuste se na následujícím celkovém záběru podívat na pravou stranu domu úplně dole - vedle lampy, těsně nad chodníkem a přímo pod černou tabulí s křídou ručně napsanými specialitami dne (restaurant láká na "Spanish tapas, Argentinian beef meet, Paella di Marisco", ale taky na "Live Music" v pátek a  sobotu :-)) je do zdi domu vsazený kamenný kvádřík s nápisem. 

Hmmm, že ten "špendlíkový" nápis z dálky nemůžete přečíst? Nu, tak ho tedy speciálně pro vás trochu zvětšíme, ať se nemusíte tolik shýbat. Čtěme: "M.Hönel. dne 23.Čerwna 1848 spadla s 3. poschodí" s podstatným přípodotkem za zlacenou kytičkou: "..zdráva." Tomu říkám událost pro pamětní desku! - Žádný zapomenutý nudný patron - spisovatel či malíř - který se v domě narodil, celý život tiše žil a pak ještě navrch zemřel, ale opravdová akce, navíc s happy endem".

  

 A tak jsem zkusil nahlédnout do písemných zdrojů. Hned v knize Pavla Novotného Petrská čtvrť dům od domu se dozvídáme, že děvčátko, které zde vypadlo z okna a zhola nic se mu nestalo, prý bylo dvouleté. Rozhodl jsem se proto uplatnit své bohaté zkušenosti z vyhledávání v dobových matrikách. Bohužel, přímo zmíněné batole jsem zapsané nikde nenašel - ani v knize narozených, ani v knize  zemřelých, a to jsem zkoušel nejen příslušný farní úřad u svatého Petra, ale i u svatého Jindřicha v Jindřišské ulici či dokonce u vzdálenějšího svatého Štěpána. 

To ale neznamená, že bych nenašel vůbec nic: Zjistil jsem kupříkladu, že otcem děvčátka byl Josef Hönel, kamenický tovaryš, rodilý z Prahy, u sv. Štěpána 20.7.1820, manželský syn Wáclawa Hönela, kontrollora w c.k. ouřadě, a matky Marie, rozené Sewerin-ové, obou rodilých z Prahy, bydleli v čp.803.

Matkou byla Marie Hönel-owá rozená Pahorecká, rodilá z Wysoké č.20, soudního okresu Sedlčanského , podkraje Wotického v táborském kraji, manželská dcera Wáclawa Pahoreckého, domkáře a tkadlce, a matky Barbory, rozené Chaurowé. 

Oba rodiče měli svatbu 20.listopadu 1842 u sv. Štěpána, přičemž tehdy bydleli v domě č.252/2. Našel jsem ještě dva záznamy v knize narozených u sv. Petra o sourozencích děvčátka, kteří se narodili až po incidentu zachyceném na pamětní desce - konkrétně šlo o Josefu Annu, narozenou 21.4.1849 a Emanuela Hynka, narozeného 18. ledna 1852. Ale o tajuplné holčičce M. Hönel jsem se nedozvěděl nic.

Pak jsem svůj záběr hledání poněkud rozšířil a výsledkem bylo objevení staršího Josefova bratra a tedy strýčka šťastné holčičky, který se svou rodinou bydlel doslova za rohem (z toho usuzuji, že nové bydlení svým synům zajistil otec - pan c.k. kontrollor zároveň, domy se tam právě ve velké míře stavěly a musela to být na svou dobu celkem pěkná čtvrť). V čísle 1175 bydlel se svou rodinou Anton Hönel (rozený asi v roce 1812), který je zapsán jako musicus (krásné povolání!), pokřtěn byl u sv. Jindřicha. Matka Francisca Hönel, rozená Pfitzner (asi 1815), pocházela z Lanškrouna, a byla dcera Jenovefy Pfitzner rovněž z Lanškrouna. Anton s Franciscou se brali skoro přesně 1 rok před Josefem s Marií, svatba se konala 8.11.1841, rovněž u sv. Štěpána.

Protože jsem vlastně našel spoustu informací o příbuzných z okna vypadlé holčičky, ale o ní jsem se nedozvěděl prakticky nic, chystám se v hledání pokračovat a už mě napadly nějaké směry pátrání. Předpokládám tedy, že se k této pamětní desce v Truhlářské ulici ještě v nějakém budoucím blogovém dovětku vrátím.

Zatím se - půjdete-li někdo okolo - můžete aspoň pokochat pohledem na 176 let starý artefakt v celkem nově opravené zdi, který je poctou jednomu malému staropražskému zázraku, chvála Bohu, přírodním silám či náhodě, podle gusta toho kterého :-). Zatím přeji všem krásné podzimní dny.

P.S.: Pokud vy sami náhodou máte k dispozici nějaké zajímavé informace o tomto případu, samozřejmě je uvítám a rád zveřejním jako citaci... :-).