Tedy popravdě - ony ty tisícideniny nejsou úplně moje, ale milé, to mi tedy opravdu jsou, o to víc. O tisícideninách jsem se kdysi poprvé dozvěděl právě na blogu, konkrétně u Tlusťjocha. Připadlo mi to jako dobrý a originální nápad a ukázalo se, že mi "narozeniny", které se neodvozují od kalendářního roku, ale od speciální tisícidenní jednotky, docela vyhovují, protože zatímco narozeniny oslavenec tak nějak očekává, i jeho vlastní tisícideniny ho většinou překvapí. Ale abych zase nevypadal tak, že tisícideniny vyhodnocuji u všech svých známých; vlastně je sleduji jen u pár lidí, kteří jsou mi nejbližší, tzn. tak u dvou, tří příbuzných a pak u jednoho nepříbuzného, kterého - kdyby příbuzní byli volitelní - bych za příbuzného rozhodně bral. No a právě tento nepříbuzný, přesněji tato nepříbuzná, dnes - aniž by to nejspíš věděla, má tisícideniny.
K takovému utajeně významnému dni se samozřejmě sluší náležitě popřát. A co by mělo být v takovém přání na prvním místě jiného než co nejlepší zdraví. Přidám vždy co nejlepší lidi kolem sebe (na tomto místě bych si dovolil neskromně a bez zjevné souvislosti podotknout, že bývám považován - otázka, zda právem - za celkem dobrého člověka ;-)), dostatek drobných i větších radostí nejlépe pro každý den a sem tam i nějaký ten splněný sen, to, myslím, nemůže škodit. Když se tohle přání naplní i jen zčásti pěkně podle přirozených priorit, budu spokojený, a naplnit by se, aspoň věřím, mělo, protože je logicky vlivnější než přání k běžným narozeninám. Jen doufám, že mi nějaký moralizující právní purista nevyčte skutečnost, že oslavenkyně je - počítáno v rytmu tisícidenin - stále ještě teenagerka.
Protože se k upřímnému přání docela dobře hodí pár řádků poezie a já momentálně nemám dostatek té vlastní, dovolím si ocitovat pár veršů, které mě právě včera, když jsem jel vlakem ukončit svou chotěšovskou fotografickou výstavu, oslovily tak, že jsem na ně musel ještě dlouho myslet, stejně jako na to, že časová souslednost s dnešními milými tisícideninami jistě nebude náhodná, protože co je poezie jiného (aspoň tedy ta, co ji mám rád) - a co jiného by měl být blogový článek - než výsledek snahy pohladit něčí milou duši. Tak jen ať pěkně hladí:
No...na vojně slavili bažanti pětistovku, u které příležitosti bývalí zároveň ",povýšení" na pulrocaky...Jinak slavit tisicideniny je zajímavý nápad...
OdpovědětVymazatTo je jen o něco méně výhodné než mít narozeniny 29.2. Zelená tanečnice mi připomíná trávu kterou jsem si zrovna teď odpoledne vytáhla ze země že si jí dám do podzimních truhlíků. Jmenuje se kavyl ....
OdpovědětVymazat