Mlha přede mnou i za mnou

Zatím jsem vůbec neměl příležitost ukázat vám zde na blogu nějaké obrázky z mého trochu hektického dvouapůldenního výletu do Vysokých Taur v Rakousku. Bohužel, právě září pro mě bylo letos příliš rušné na to, abych mohl vyjet do těchto krásných míst na delší dobu, do bohatého programu lemovaného jednou končící a jednou počínající fotovýstavou jsem víc volných dní nevecpal. Kromě toho nešlo tentokrát ani o dovolenou v pravém smyslu slova; slíbil jsem totiž, že se pokusím během svého krátkého pobytu udělat pár fotek, které by se daly využít pro výzdobu pokojů jednoho místního horského hotelu. Prý je zapotřebí 20 fotografií pro 20 pokojů, což je pro mě zcela nesplnitelný úkol, pokud by to měly být snímky, za které bych mohl dát svou fotografickou ruku do ohně. Na dvacítku dobrých fotek bych při svém způsobu práce potřeboval vracet se na místo nejméně dva roky v různých obdobích a za různého počasí. Mít na totéž pouhé dva dny je "protiúkol" jaksepatří a taky naprostá loterie, pokud se týká počasí. Řekl jsem si tedy, že udělám, co bude za daných okolností možné, a uvidíme, co z toho vzejde.

Dnes se podíváme na jeden ze základních elementů horského prostředí - mlhu. Ne nadarmo se v pohádkách říká otřepané "mlha přede mnou, mlha za mnou", příslušní pohádkáři se nejspíš inspirovali právě zde, v údolí lázeňského městečka Bad Gasteinu a v okolních kopcích. Po dlouhotrvajícím dešti, který doprovázel celou mou cestu z Prahy (bylo stále zataženo tmavými mraky a dlouho to vypadalo, že se budu celé dva dny pobytu maximálně procházet v hustém dešti potemnělým světem beze stopy slušnějšího světla, natožpak slunce), se většina místních vrcholků topila v rychle se proměňujících chuchvalcích oblaků. Kupříkladu tento celkem ostrý horský hřeben jsem čas od času zahlédl přímo z balkónu svého pokoje, ovšem musel jsem si s cvaknutím spouště pospíšit, protože stačilo pár vteřin a všechno bylo jinak. Nikdy bych neřekl, že krajinářský fotograf musí být občas pohotový jako sportovní reportér :-).

  

 

Mlha má jednu nenápadnou ale úžasnou vlastnost: Dokáže od sebe oddělit jinak sousedící objekty. Třeba tenhle strom u promenády císaře Wilhelma vypadá na obrázku jako naprostý solitér, přitom jen trochu vystupuje z okolního lesa, takže kdyby nebylo mlhy, zdál by se být na fotce normální součástí rozsáhlejšího lesního porostu.

 

 

 

Během středečního rána jsem nejméně hodinu běhal za mlhou, která se posouvala údolím chvíli sem a chvíli zase tam a čas od času mne - přesně jako v pohádkách - obklopila úplně, takže jsem se pro vzdálenější pozorovatele stal neviditelným :-).

 

 

 

Nakonec slunce, které přece jen ovládlo aspoň jedno dopoledne, zahnalo ranní mlhu na ústup nad údolí, které mlžný oblak rozdělil na dvě části. A já si vychutnával, že z mé improvizované pozorovatelny ve svahu jsem viděl doslova průžez údolím - zároveň do městečka pod duchnou mlhy i na vysoký hřeben okolních hor nad ní.   

 

 

 

Potrhaná mlha pak dokáže i celý den zdobit strmá úbočí okolních kopců. 

 

 

Po třech nocích a dvou dnech pobytu v krásné rakouské přírodě jsem ve čtvrtek brzo ráno vyrazil do náhle téměř mrazivého rána. to už žádná mlha nebyla, jen studený liják a jen o pár set metrů výš husté sněžení. Ještě téhož dne odpoledne už jsem byl v Praze na autogramiádě knížky procházek po Praze a další den jsem měl dvě komentované prohlídky na výstavě v chotěšovském klášteře. Vždyť říkám - frmol :-).

 

Pozn.: Když už mluvíme o frmolu, sobota 12. října je posledním dnem velké výstavy České federace fotografických umění v ambitu kláštera u Panny Marie Sněžné přímo v centru Prahy jen pár kroků od Václaváku. Výstava sestává z cca stovky fotografií 27 různých autorů, mezi něž mám to potěšení se svými sedmi fotkami také patřit. Otevřeno je od 12 do 18 hodin. Skoro celý den budu někde poblíž: Poprvé bych měl přímo do galerie dorazit cca na 13:00, pak se budu trochu toulat kolem, dám si oběd a přijdu zase kolem 15:00, pak si skočím do Světozoru na zmrzlinový pohár :-), trochu si zafotím v okolních pasážích a dorazím zas cca na 17:00. Od šesti už budeme s kolegy spoluvystavujícími expozici rozebírat a večer už budu mít všech sedm fotek doma. Jestli nemáte na sobotu pevný program, tahle pestrá výstava může být dobrou alternativou a když budete chtít, rád vás po ní osobně provedu.